Ostře sledované vlaky
Bohumil Hrabal
Hrabalův básnivě obrazný jazyk má moc uchvátit čtenáře i posluchače, takže strhující děj knihy sledujeme téměř bezdechu. Příběh je monologem mládence, nadšeného eléva Miloše Hrmy, který sleduje a komentuje katastrofy konce války na malém českém nádraží a současně prožívá milostné trápení svými panickými skrupulemi. Vnitřní problémy Milošovy se prolínají s realitou války v tragikomické směsici. On sám i další lidsky uchopené figurky jeho spolupracovníků - přednosty stanice, konduktérky Mášenky, telegrafistky Zdeničky a výpravčího Hubičky, řeší umanutě směšné každodenní problémy a vzápětí jsou jakoby mimochodem schopni nevšedních hrdinských činů.... celý text
Přidat komentář
Z těch osmdesáti stran není ani jedna slabá... Touhle knihou se definitivně změnil můj vztah k Hrabalovi.
Mám rozporuplné pocity, co se týče Ostře sledovaných vlaků i samotné hlavní postavy - Miloše Hrmy. Některá místa mi přišla jako hluchá, občas jsem se ztrácela ve vypravování. Jindy mě to zaujalo a bavilo. Bohužel celkový styl vypravování mi přišel příliš nezaujatý, jako kdyby odtržený od příběhu. Konec byl předvídatelný, ovšem nemohu říct, že by mě tato kniha nebavila..
Podobně jako u Postřižin, pábení je podle mě jednoduše nuda. Dočkal jsem se alespoň příběhu, nicméně ten sám nemůže knihu zachránit. Mám rád příběhy spletité, složité, nejasné a neočekávané, a toho se tu čtenáři nedostane. Ale - oproti již zmíněným Postřižinám je tu něco, co výrazně staví Ostře sledované vlaky nad ně - totiž postava Miloše Hrmy, který se člověku nějakým způsobem vryje do paměti, se kterým prožíváte jeho strastiplné události, a kterého si svým způsobem oblíbíte.
Pokud máte rádi tento druh knížek nebo pokud máte rádi Hrabala, hvězdičku si přidejte - nicméně v mém hodnocení knih prostě a jednoduše Ostře sledované vlaky nemají na to, aby dostaly hvězdy 3. Bohužel.
Je úžasné, jak autor dokáže s lehkostí prezentovat i ta nejpříšernější fakta. Zbytečně nepřehání, zbytečně nepopisuje. Možná i proto je děj tak jímavý.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu a již proto mne odrazovala. Nakonec jsem jí přelouskala během pár hodin, ale nevyhovoval mi styl, jakým kniha byla napsána. Chvílemi byla nepřehledná, ale přece jen se od tohoto autora se pokusím přečíst další knihy.
Výborná knížka, mám ji i v mluveném slově a prostě mě pan Hrabal baví. Díky bohu že já měla jako povinou četbu vybraného Jiráska a mohu "nemít ráda" zrovna jeho :D
Tuhle útlou knížečku jsem kdysi objevila doma v knihovně a během chvíle jsem ji přelouskla. A od té doby ještě několikrát. Čím jsem byla starší, tím víc na mě působila. A film je podle mého jedna z čestných výjimek, kdy se knižní předlohu podařilo přenést na plátno.
Krásná a zajímavá kniha. Nepochopení zdejších čtenářů podle mě pramení z neschopnosti pochopit 2. světovou válku, která naprosto ovlivnila životy, myšlení, cítění a chování všech lidí, kteří byli nuceni v tomto období žít. Panu Hrabalovi se naopak podařilo velmi přesně, květnatě a zajímavě přenést to všechno na stránky této krásné knihy. Proto pane Hrabale, děkuji ...
Četla jsem knihu, byla jsem i na divadelním představení a tato kniha mě bavila. Ačkoliv mě někdy dlouhá souvětí unavovala.
Musím říct, že tuto knihu jsem také četla jako povinnou četbu do školy a souhlasím s předešlými názory, asi také neumím autora dostatečně ocenit. Určitě jsem již přečetla lepší knížky, byť byly delší. K Hrabalovi se už asi vracet nebudu.
Přečetl jsem to jen kvůli tomu, že je to jedna z knížek na povinné četbě. Nejspíš neumím ocenit autorovo dílo
Tak nějak nikdy nevím, jak povinnou četbu hodnotit. Tohle se četlo dobře, ale autorův styl mi prostě vůbec nesedl. Co se příběhu týče - fajn, ale vzhledem k tomu, že jsem z úplně jiné generace, tak mi takovéhle realistické knížky z průběhu války, vůbec nic neříkají. Ale jako povinná četba je to jedna z těch lepších knížek - krátké, rychlé, myslím, že dobré na rozbor.
Mno, abych řekla pravdu, tak kdybych tu knihu nemusela přečíst celou kvůli povinné četbě, s velkou pravděpodobností bych ji odložila. A s ještě větší pravděpodobností bych ji už nikdy znovu neotevřela. Naštěstí je příběh celkem krátký.
Nemohla jsem se do knihy začíst a přestože má tak málo stránek mi připadalo, že jich má 3x tolik. U této knihy mě prostě přestalo čtení bavit. Občas jsem se v knize nevyznala a nedokázala si spojit některé události.
Kniha se mi moc nelíbila, kvůli zbytečně detailním popisům ne příliž pěkných výjevů. A také autorův styl mi moc nesedí.
taky už Hrabala nepotřebuju číst znovu, nevím, jak je na tom s ostatníma knihama, ale tohle jeho vyjadřování...vulgarismy, forma, no já nevím, prostě mi to nesedí. Příběh dobrý, ale stačilo by mi to asi převyprávět
Výrazně kritická knížečka a až " nepříjemně" hluboká. Všechno co Hrabal řekl, cítil, myslel, zažíval je na těch několika strankách. Dobře vybalancované. Pojem obyčejnost a pojem neobyčejnost splývá díky stylu vyprávění. Vypráví se sama, buď je přijatelná nebo nepřijatelná celá koncepce Hrabalova psaní. Nepíše mělce nebo plytce, a v jeho obratech je vždy znát že se přes půvab slov nesmýká po povrchu ale spíš hluboko pod ním.
Štítky knihy
sex druhá světová válka (1939–1945) nacismus zfilmováno partnerské vztahy dospívání železnice maturita bombardování protifašistický odboj
Část díla
Autorovy další knížky
2000 | Ostře sledované vlaky |
2009 | Postřižiny |
2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
1978 | Slavnosti sněženek |
1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
Potom, co si zvyknete na ten prazvláštní styl psaní, kdy se v každěm odstavci píše o úplně něčem jiném, musíte dospět k názoru, že ta knížka není až tak špatná... Dokonce není vůbec špatná!