Ostrov
Bianca Bellová
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487669/bmid_ostrov-8bK-487669.jpeg
3
120
120
Místo, kde příběhy jsou pravdivější než skutečnost. Kniha, jakou byste od oceňované autorky Jezera, Sentimentálního románu nebo Mony nečekali: román Biancy Bellové Ostrov skrývá tajemství i zámlky, věrnost a zradu, touhu i laudanum. Dva nehrdinští hrdinové, kupec Izar a kněžna Núrit, se předhánějí v rozličných škodolibostech — on jí vypráví příběhy staré jako svět, ona je hltá jako dítě. A pokud jde o děti, tak tu máme i hovnařova kluka, vinou svého páchnoucího zaměstnání chudého a osamělého, tichého a pokorného, a přesto bojujícího s osudem i s předsudky ostatních Ostrovanů.... celý text
Přidat komentář
Od autorky zatím přečteno pouze Jezero a byl jsem z něj nadšen. Ostrov je kniha celkem dost jiná, nepozorný čtenář se v ní může lehce ztratit (máme tu klasické prolínání času i postav), ale má tu moc se do vás zakousnout a nepustit. Určitě to není odpočinkové čtení na dovolenou (byť mně s ní cesta vlakem ubíhala příjemně), ale takovéto "divné knížky" mám rád čím dál tím víc. A za ten konec, kdy do sebe všechno tak krásně zaklapne, oba palce nahoru.
Ostrov je krásná kniha, která si mě získala od první strany. A to jsem k Bellové přistupovala obezřetně, protože její první román Jezero získal v roce 2017 cenu Evropské unie (vím, že za to autorka nemůže!) a ať se na mě nikdo nezlobí, myslím si, že tato cena je často udělována za správný postoj "ke straně a vládě" než za literární kvality. Tedy od počátku rezervovanost a nedůvěra. O to větší bylo překvapení, že Ostrov je napsán bravurně, s touhou vypravovat příběhy, velké příběhy a ne se rozpouštět a nimrat v niterných pocitech a reflexích. Když jsem Ostrov na jeden zátah přečetla, neubránila jsem se srovnání s knihou, která je letos právem nominována na Magnesii - Kučerovou Největší lekcí dona Quijota. Obě vzdávají hold vyprávění i literatuře obecně a vystupují ze zatuchlého českého rybníčku a bahna v něm (to není narážka na Jezero, které si asi nakonec také přečtu). U Bellové mě navíc dojala upřímná víra v Boha, která z jejího Ostrova vyzařuje.
Když jsem to dočetl (a číst to šlo dobře), zkusil jsem si pro sebe zhodnotit, o čem to bylo. No, nejde se vyhnout tomu, že o hovně. Ale to pochopí ten, kdo se pustí do čtení :-). Hlavně tam není gender, ponižované ženy a týrané nebo vražděné děti a dokonce ani záchrana planety a přilehlého vesmíru. Prostě trochu jiné kafe, za mě dobrý.
Taková drsná orientální pohádka.
Osvěžující vybočení z běžné čtenářské rutiny. V mýticko bájné rovině je to laděné celé.
Je to barevné, exotickým odérem dálek a zároveň smrdutě zapáchající dnem společnosti a krušného cestování. Spousta věcí je tu symbolických s otevřeným koncem.
Místy je to těžko uvěřitelné a barvitě nechutné, ale to už dobré pověry bývají.
Že jsem nečetla anotaci, je jedině dobře. Ráda se nechám překvapit a toto bych sama od sebe nejspíš cíleně nečetla.
Bohužel, Ostrov mi vůbec nesedl. Prvních asi 30 stran knihy mě moc bavilo, čekala jsem, co se z toho vyvine, ale pak přišlo zklamání. Možná jsem jen nepochopila, co nám chce autorka předat, nevím. Pro tuto knihu nejspíš nejsem cílový čtenář, ale rozhodně se nenechte odradit a zkuste ji, třeba vám sedne víc než mě :)
@knihomaniak