Ostrov pokladů

22.05.2024

Pečlivě vybrané texty jeho písní a básní vytvořily dokonalý průřez jeho tvorby, ať texty písní, básní, rýmovaček a jedné úvahy nad rozpadem Československa. Dlouhá emigrace ho přiměla k hledání vlastní cesty životem a po snovém uvítání zpátky doma ho děsí nové poměry - kam se vše po revoluci ubírá. Nenechává ho to chladným, a zase je u vrchnosti neoblíben. Určitě patří v mých vzpomínkách k nejlepším umělcům, i když to byl "jenom písničkář".

09.09.2023

Karel Kryl - toto jméno u nás doma nebylo zakázané, zrovna jako Marta Kubišová, Yvonne Přenosilová a další, které jsme poslouchali na gramofonových deskách. Jsem moc ráda, že se mi tato kniha náhodou dostala do ruky, objevením v antikvariátu. Připomněla mi mého tátu, který byl jen o rok mladší a přežil pana Karla Kryla jen o pouhých pět let... Písně i básně jsou ze života. Sama některé písničky dodnes hraji na kytaru při každé možné příležitosti a tento básník, písničkář, bude patřit vždy mezi mé oblíbence.

".... Nevěř Vašku na proslovy!
Mnohý příklad známe,
že pán padne - a pán nový
zaměstná své známé.

Nechoď Vašku, s pány na led,
pošli raděj Sašku!
Měl by Saška shlédnout balet?
Otevře si flašku.

Sněmovna se vrací z flámu
ještě trochu sťatá,
půlka věří v Dalajlámu,
půlka v Arafata.

Čeká Danton na popravu,
ještě nečet Brechta:
nežli staré setneš hlavu,
je tu nová šlechta.

Vládne móda krátkých gatí
v naší republice.
Nedivte se, lidé zlatí:
vždyť jde o pozice." ( Leden 1990 )

Inu, Kryla poslouchám už od svého dětství, několik jeho textů znám prakticky zpaměti. Po přečtení sbírky ovšem musím konstatovat, že to opravdu byl lepší písničkář, než básník. Možná je to pouze silou zvyku, ale bez zvuku kytáry mi to tak nějak nešlo do hlavy. Dalším možným vysvětlením je, že velké části jeho poesie prostě nerozumím.

Ale některé kusy opravdu z upřímnosti srdce miluji. Klasicky bych jmenoval Veličenstvo kat, což je prostě můj miláček, ale Hlas, Salome, Lot, i ta Demokracie, to jsou prostě skvosty. Možná u Demokracie bych se na okamžik zastavil. Je strašné, jak moc vlastně trpěl člověk, který dosáhl svého cíle. Chtěl, aby padl režim a ten padl. A ono to z ničeho nic prostě zase o tolik lepší nebylo. Kryl psal pravou a jedinou „angažovanou poesii“ a ty dnešní pokusy se mu nehrabají ani po kotníky.

Ač mne velká část jeho básní nikterak nezasáhla, některé kusy se mi zavrtaly až hluboko do duše a upřímně, už patrně navždy bude Kryl mým nejoblíbenějším českým umělcem. Jeho metafory jsou kouzelné a jeho styl nezaměnitelný.