Ostrovy přízraků
Colin Falconer (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/13962/bmid_ostrovy-prizraku-M97-13962.jpg
4
104
104
Psal se rok 1628 a majestátní Batavia, vlajková loď všemocné nizozemské Spojené východoindické společnosti, vyplula za bohatstvím a slávou k dalekým břehům tajemné Indie. Všichni na palubě snili o bohatství, štěstí, slávě a lepším životě, které na ně údajně čekaly kdesi v dálce. Kromě nich vezla Batavia velice cenný náklad, o kterém zpočátku věděli jen zasvěcení. Útrapy několik měsíců dlouhé plavby přesáhly únosnou mez, když loď těsně před cílem ztroskotala. Lékárník Jeronimus Cornellisen prchl z protestantského Nizozemí, aby unikl inkvizici a uskutečnil obludnou vizi, k níž se cítí být povolán Bohem. Neštítí se využít těch nejtemnějších stránek lidské povahy, aby dosáhl svého a nastolil zvrácené a kruté Království. Zbabělost, sobectví, pokrytectví, nenasytnost a lhostejnost k utrpení druhých se staly osnovou pevné sítě, v níž živořilo na tři sta trosečníků. Nebylo, kam utéct; nebylo, kde se skrýt. Svět, který znali, klesl na mořské dno spolu s rozlomeným vrakem Batavie. Ostrovy, na nichž ztroskotali, musely být prokleté. Všechno to, v co věřili a co ctili, se změnilo ve svůj pokřivený a zrcadlově obrácený obraz.... celý text
Přidat komentář
Další ze čtivých Falconerů, ovšem chvílemi jsem měl problémy dočíst, protože jsem říkal, proč čtu právě tento příběh, ale to byl můj problém,nikoli autorův.
Perfektní čtení od začátku do konce.Celý příběh je o to horší,že je skutečný.Bohužel,lidé se k sobě chovají hrozně i z daleko menších důvodů,než ze strachu ze smrti a vidiny bohatství..
Velmi podařený historický román podle skutečné události. Až z toho mrazí, jak se my lidé dokážeme k sobě chovat.
Po mírném roztrpčení, které mi přinesly Perly nebes, musím po Ostrovech přízraků zkonstatovat, že tohle je ten starý, dobrý Colin. Náš chlap ušatá je zase zpátky s novou dávkou falconerovské drogy.
Tentokrát se děj příběhu odehrává na lodi, a to ne ledajaké. Na vlajkové lodi Batavia, kterou stavěli z baltských dubů a která je chloubou všemocné holandské mořeplavby. Na cestu do tropických kolonií (za sluníčkem, diamanty, dobrodružstvím nebo nemocemi) se v jejích útrobách vydávají Falconerovi hrdinové.
Ctná Lukrécie, po níž touží všichni muži na palubě, ale jí je to v podstatě úplně fuk; komandér François Pelsaert a kapitán Araian Jacobsz, kteří oba bláznivě milují Lukrécii a ještě bláznivěji se navzájem nenávidí, predikant Gijsbert Bastaiens, který zaprodá i vlastní dceru vrahovi, jen aby se zachránil; a především náš Jeronimus, bývalý lékárník z Haarlemu, který ale dobře ví, že jeho životním posláním není prodávat rybí tuk nemocným. Má svou vlastní vizi, jak by měl svět fungovat.
Když Batavia (ponechme stranou, čí vina to byla) najede po měsících plavby na útes a lidé jsou odvezeni na několik pustých ostrůvků, kde se bojí růst i květiny, nastává pomalu čas na naplnění Jeronimova snu. Kapitán s komandérem odjíždějí hledat pomoc a Jeronimus vytváří na ostrovech své zvrácené království. Je přesvědčený, že právě jeho si vyvolil Bůh. Podle nového řádu patří ženy a víno všem, a každý, kdo by se odvážil ceknout nebo se zle na Jeronima podívat, skončí rozcupovaný na kousky meči jeho poskoků. Zvrácenost a brutalita Jeronimova režimu skvěle ukazují, čeho všeho je člověk schopen se vzdát, aby si zachránil krk. Zabít manželku, zabít dítě nebo vyvraždit stan nemocných...
Když na konci připlouvá záchranná loď, nabírá na palubu lidské trosky, v nichž ale nezůstalo nic lidského. Kromě zoufalé chuti žít, která přebila záchvěvy morálky. Během soudu s Jeronimem a jeho společníky se těžko určuje, kdo už překročil hranici a stihne ho trest. Na každém ulpěl kus viny. A Hieronymus Bosch by tomu všemu zcela jistě zatleskal.. Luxusní čtení.. 5/5
Drsný historický román plný utrpení a násilí. O to víc drsnější, že se to všechno skutečně událo. Knížku jsem dočetla včera a pořád mi leží v hlavě.
Štítky knihy
námořnictvo lodě 17. století horory ztroskotání, potopení lodě historické romány podle skutečných událostí vzpoura na lodiAutorovy další knížky
| 2004 |  Anastázie |
| 2008 | Harém |
| 2003 | Hedvábná stezka |
| 1993 | Zběsilost |
| 2008 | Soumrak bohů: Román o Kleopatře |
Napřed jsem četbu vzdala. Zdálo se mi to jakési divné, navíc děsně depresivní. Ale pak jsem se ke knize vrátila a konečně začetla. Tak jestli plavba vypadala skutečně tak, jak autor líčí, nechápu, že všichni nepomřeli na kurděje a úplavici. Popisy podmínek v podpalubí jsou jak z pekla samotného. Poprvé v životě čtu něco konkrétního o tom, jak to bylo s wc na lodi. Ani v nejhorším snu by mi nenapadlo, že místo toaleťáku slouží jakási štětka na konci lana, které je jinak spuštěné pod hladinu. Trošku mi to připomíná Pána much - taky parta lidí, zahnaná do primitivních podmínek a ponechaná sama sobě. Zajímavé jsou i vsuvky pohledu autora na dění, kterými přerušuje celý román. Fakt, dobré čtení, dávám plný počet bodů.