Osudové hry tajných služeb

21.02.2025

(SPOILER) Kratší dílo literatury faktu popisuje životy a kariéry celkem deseti osobností z oblasti špionáže a zpravodajských her od konce 19. do konce 20. století. Osobně považuji pět osobností za kladné – Alfred Dreyfus, Viktor Emanuel Voska, Thomas Edward Lawrence, Richard Sorge, František Moravec, a dalších pět za méně či více záporné – Alfred Redl, Margareta Gertruida Zelleová-MacLeodová alias Mata Hari, Reinhard Gehlen, Rudolf Abel, Aldrich Ames. Nejvíce mě zaujala kapitola o V. E. Voskovi, který se hodně zasloužil o vznik Československa. Byl zpravodajsky činný za obou světových válek, přesto zemřel nedlouho po téměř desetiletém komunistickém věznění ve věku nedožitých 85 let (sic!). Vděku se za svého života nedočkal ani Richard Sorge, kterého nechal Stalin napospas Japoncům, kteří tohoto skvělého špiona popravili v den 27. výročí tzv. VŘSR (7. 11. 1944). Lawrence „z Arábie“ se marně snažil vydobýt pro arabské přátele svobodu. Angličanům a Francouzům se hodili beduínští bojovníci válčící proti Osmanskému Turecku, ale po vítězném konci první světové války tyto západoevropské mocnosti myslely jen na to, co si kdo z nich urve na Blízkém východě. Mata Hari ve skutečnosti nebyla žádnou kvalitní špiónkou, což jsem věděl už dříve. Zatímco Redl a Ames se zaprodali carskému Rusku, respektive Sovětskému svazu, vychytralý Gehlen záhy po konci druhé světové války s úspěchem nabídl své služby a znalosti USA. Z posledního medailonku jsem se dozvěděl, že Sověti opravdu používali pro kompromitování osob neviditelnou chemikálii, kterou bylo možné vidět pomocí zvláštních brýlí (tzv. „kosmický prach“, v příběhu Rudá volavka nazývaný jako „metka“).