Osudové okamžiky Československa
Karel Pacner
1918: Vůdcové zmeškali převrat 1939: Konec nejen republiky 1945: Rozkaz pro Pattona: Prahu nesmíte osvobodit! 1948: Příliš snadné „únorové vítězství“ 1968: Tankový export ideologie 1989: Komunisté utekli od moci 1992: Rozvod proti vlastní vůli? Dějinné souvislosti přelomových epoch našeho státu v sugestivním podání renomovaného publicisty! V populárně naučné knize jsou detailně popsány události, které v životě republiky znamenaly výrazné změny. Publikace se tak zcela přirozeně stává čtivou kronikou Československa. Autor nejnovější vydání velmi podstatně rozšířil o nově objevené skutečnosti získané především studiem nové otevřených archivů tajných služeb, na které se specializuje. I v dnešní době je třeba promyšleně rozhodovat, jakým směrem se bude náš aktuální stát ubírat. A samozřejmě lze tento úkol plnit jen při znalosti nedávné historie, jejíž hlavní rysy tak detailně vypsal autor této knihy.... celý text
Přidat komentář
Asi nejobjektivnější a nejvěcnější popis našich dějin ve dvacátém století bez jakéhokoliv náznaku osobní angažovanosti nebo dokonce sebeprezentace. Karel Pacner věci především popisuje, aniž by je vysvětloval (myslím v širším kontextu) anebo se dokonce snažil čtenáře někam "směřovat". To je nejdůležitější deviza tohoto nesporně (přes zmiňované překlepy, ony nesrozumitelné věty jsme tady ale nikde nepostřehl) kvalitního díla, které je pro mě protikladem nabubřelého Tigridova "Průvodce", který má naopak všechno to, co tady naštěstí není ani náznakem. A onen pohled zejména na únor ´48 a nebo onen osmašedesátý je zbavený až pozoruhodným způsobem oněch klišé a fabulací, které se s železnou pravidelností objevují pořád dokola...
Nejzajímavější milníky novodobých českých dějin. Dozvěděl jsem se spoustu novinek. Nicméně co mi na knize vadilo, že v jednotlivých etapách nešla chronologicky. Uvítal bych, kdyby jednotlivé podkapitoly byly tvořené spíše tak jak šly v čase než pět podkapitol pěkně po pořádku a tu do toho autor zakomponuje jinou linku, která se ale vrací zase zpět a nebo dopředu oproti dalším podkapitolám. Poměrně dost překlepů a pár vět nedávajících smysl. Ale velmi užitečná kniha.
Kniha byla celkem dobrá.Vadilo mi pouze jednostranné zaměření autora a neobjektivnost.Myslím,že takovýhle dokument by měl mít objektivnost a ne prosazovat pouze něco,protože s něčím nesouhlasím a to bylo ve všech částech knihy.Jinak ale kniha musela dát dost práce,protože je tam dost dokumentů,ale větší část jednostranně zaměřených.
Tahle knížka byla skvělá, tak moc nabitá informacemi a zároveň plná otazníků, na které budu ráda i nadále hledat odpovědi. Původně jsem ji četla, protože jsem doufala, že tam najdu nějaké zmínky o oligarchii pro svou seminární práci. Nakonec jsem tam z tohohle oboru tolik nenašla, ale dozvěděla jsem se i tak milion nových věcí o Československu. Obzvlášť oceňuji kapitoly o letech 1968, 1989 a 1992, protože o těch jsem toho opravdu věděla jen pomálu, protože to se moc nikde neprobírá - osoby, které to zajímá, zřejmě ty poslední události zažily. No, pro mě to neplatí, jsem mladší než knížka sama. Úsměvný byl závěr aneb co nás čeká do budoucna, ale to je tak vždycky - s odstupem už si vůbec neuvědomujeme, jak jsme co kdy předtím vnímali.
Těším se na další dějepisné čtení v tomhle roce. Opravdu vážně uvažuji o studiu historie, i když je to možná pozice bez atraktivně ohodnoceného uplatnění. Ale pracovat s těmito informacemi je prostě nepopsatelný zážitek.
Navzdory kvalitnímu obsahu musím jednu hvězdičku strhnout za množství překlepů, nesmyslných vět a dalších podobných prohřešků, které ve třetím vydání nemají co dělat.
Štítky knihy
únor 1948 sametová revoluce 1989 první republika, 1918-1938 Pražské jaro 1968 21. srpen 1968
Autorovy další knížky
2015 | První republika 1918-1938 |
2015 | Velmistři špionáže |
2006 | Kolumbové vesmíru 1. - Souboj o Měsíc |
2001 | Osudové okamžiky Československa |
1997 | Tajný závod o Měsíc |
Pacner zpracoval dějiny Československa jako vyprávění. Vyprávění občas zajímavější, občas suchopádnější ale velmi čtivé. S oblibou cituje účastníky událostí a část pramenů vychází z osobních rozhovorů, logicky obzvláště v novodobějších kapitolách. Poslední část je zůčastněným vyprávěním o sebraných dojmech. Tento fakt trochu kazí dojem jinak velmi dobré publikace. Ideální pro čtenáře preferující vypravěčský styl.