Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1372
1372
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
UF, přeteno. Jde o další úděsný popis hrůz, které jou si lidé schopni dělat. Proč někdo nemůže žít jen proto, že se "nesprávně" narodil? Jak už tu někdo psal, spousta těch krutých dozorců by za normálního života v míru byli obyčejní lidé, kterých by si člověk ani nevšiml. Mne by zajímalo, kolik normálních lidí by se stalo bestijemi, kdyby teď vypukla podobná válka? Kolik jich žije kolem mne a kolik jich znám? Při čtení takových to knih si neustále říkám, jak to ti lidé mohli přežít. Nešlo o několik dní, ale o několik měsíců i let.
Na toto téma snad není potřeba ani komentáře....Příběh Edity Adlerové, knihovnice z Osvětimy ve mě zůstane zasetý stejně jako příběhy jinych lidí, kteří se rozhodli promluvit o životě v koncentračních táborech. Takové knihy by se měly zařadit do povinné četby. Doporučuji
Výborná knížka. Je děsivé, když si člověk uvědomí, že hlavní hrdinka i ostatní postavy příběhu skutečně žili, příp. ještě žijí. Že v mírové době by z bachařů, tyranů a vrahů jinak byli úplně normální pekaři, kadeřníci apod. U této knihy mi opravdu několikrát tekly slzy. A nezapomenu, co jsem cítila při čtení v momentě, kdy se desetiletý Wiki modlil za jediný jedlý kaštan a asi pětiletá holčička ani netušila, co to kaštan je... "Kdyby mě tak Hospodin vyslyšel a jeden mi přihrál,..., půlku bych dal té holčičce."
Každý by si měl tuto knihu přečíst, aby si znovu vážil „všeho“…
Nádherná kniha, napsaná čistě, citlivě, bez přikrašlování, ke konci jsem ji probrečela…
Perfektně zpracovaný příběh ,i když z hrůzné doby.Milé překvapení od španělského autora,to bych nečekala.
Úžasný příběh inspirovaný osudy skutečných vězňů v rodinném táboře v Osvětimi vypráví o síle knih, naději a vůli přežít peklo. Autor, i když je Španěl, zachází se skutečností velmi citlivě a nevymýšlí žádné "šílené" story. Je sympatické, že si nastudoval i Osudy dobrého vojáka Švejka.
Knih na toto téma je napsáno mnoho a přesto je tato psaná pohledem Dity něčím jedinečná.Nezbývá než obdivovat všechny ,kteří si tímto peklem prošli. A doufat,že nic takového se už nikdy nebude opakovat.
Proč jen jsem s touto knihou tak otálela? Chtěla jsem nejspíš začít silný rok 2018. Kniha je naprosto úžasná. Ani nevím, odkud začít, ale zkusím to, protože ve mě Osvětimská knihovnice zanechala hlubokou stopu.
Začnu postavami.
Dita Adlerová, hm, je těžko uvěřitelné, jak silná osobnost to byla a je. Dojde vám to hlavně po přečtení autorova doslovu. To jsem si připadala úplně maličká a moje problémky malicherné a hloupé. Je to pro mě superhrdinka z masa a kostí.
Dále se mi libilo, jak umně autor propojil příběh s životy dalších skutečných osob, jako byli Fredy Hirsch, Rudy Rosenberg, dozorce SS Viktor Pestek, Ditina přítelkyně Margit a mnozí další objevivší se sice jen v malinkých zmínkách (např. Anne Franková), ale ty do sebe dokonale zapadají a čtenář si tak snáze uvědomuje další události spojené s touto hrůzostrašnou válkou.
Velmi důležitou roli hrály pro Ditu a obyvatele bloku 31 knihy. Jak píše sám autor, pro přežití člověk potřebuje spíše vodu a chléb, ale to, co z lidí v Osvětimi dělalo lidi, byly právě knihy. Byly, jsou a budou pilířem naší kultury a věřím tomu, že Ditě přinesly náležitou oporu a odvahu.
V poslední řadě bych chtěla vzdát hold autorovi, jenž vytvořil skvělé mnohovrstevnaté dílo, které by si dle mého měl přečíst každý, kdo má v úctě jak lidský život, tak lidskou osobnost.
Knih na toto téma už jsem přečetla mnoho a vždycky si znovu kladu otázku, jak se může člověk k člověku takto chovat. Osvětimská knihovnice je výpovědí o hrůzách koncentračních táborů, podává beletrizované svědectví o životě mnoha lidí, jimž válka zasáhla do života, ale také o využívání moci a praktikách tolik obávaného doktora Mengeleho. Popisuje strach, bezmoc, hlad, špínu, smrt jako každodenní součást života. A zároveň píše o světélku, kterým byla utajovaná škola v rodinném táboře, o místě, kde děti na chvíli mohly zapomenout na to, že je válka. I když Dita Krausová v rozhovorech píše, že v autorově knize příliš nepoznala sebe ani svou rodinu, čtenářskou hodnotu díla to nesnižuje. Je opravdu velmi pěkně napsané a za přečtení určitě stojí.
Kniha je dobře napsaná a určitě stojí za to si ji přečíst. Chce to jen trochu odvahy a pevné nervy, protože je to velmi autentický příběh o neskutečném utrpení lidí, kteří se "provinili" jen tím, že byli Židé. Autorovi se podařilo prostřednictvím mladé dívky, která se i v těch nejstrašnějších podmínkách osvětimského koncentračního tábora snaží předčítáním z knížek udržet při životě hlavně děti, které mají nejmenší šanci toho peklo přežít, vytvořit příběh o neuvěřitelné síle knih a příběhů.
Nejmrazivějších pět hvězd knížce za dvanáct měsíců... Je to skutečně strhující reportáž a jiný úhel pohledu na téma Osvětimi. Ale ještě víc je to skutečně příběh o síle slova, o naději, o životě, který je víc než přežívání, o tom všem, čeho je nositelem kniha jako fenomén. I proto stojí za to si román přečíst.
Jakýkoliv komentář je zbytečný, buď ji číst chcete a nebo ne. Já říkám ANO, číst.
Je potřeba nezapomenout na to co se ve vyhlazovacích táborech dělo.
Španěl píše o české dívce z koncentračního tábora ? Přiznám se, obrovské překvapení. Ten jazyk mrazí, krásně ale strašně silně. Kniha působí na člověka neuvěřitelně silně. Zkrátka nádhera.
Tuto knihu bych doporučila přečíst si každému, kdo už něco o válce "ví". Vyhýbala jsem se takovým knihám, ale poslední dobou se k nim dostávám, ani nevím jak. Je to četba surová, děsivá ... bohužel reálná ... a neubráním se mezi řádky pořád přemýšlet, jak se taková zvěrstva mohla vůbec dít. I když se dovedu v jiných knihách dokonale vžít a vcítit do děje, při této to nelze. Je to zřejmě tím, že s ničím tak příšerným se člověk v dnešní době nepotká.
Ani trochu nelituji, že jsem se s tímto příběhem Dity a všech ostatních okolo ní seznámila. Kniha se čte úplně sama. A u mne je dokonce výš než samotná Vypravěčka, která tolik čtenářů uchvátila.
Myslím, že mi zůstane dlouho v mysli i v pocitech ...
Velmi milé překvapení, jsem moc ráda, že i zahraniční autoři se zmiňují o existenci tábora BIIb v Osvětimi, a především o tak významné osobě jako bezesporu byl Fredy Hirsch. Ve více svědeckých výpovědí jsem viděla jak moc se zapsal do paměti nejen dětí, ale také svých asistentů. I jeho odkaz v nich žil a žije dál. Nezáviselo na tom, jestli se mu líbili muži nebo ženy, především to byl člověk rovný a právem ho mužeme označovat cadikem, protože on opravdu byl spravedlivý.
Do příběhu jsem byla nejvíce vtažena v pasažích, kdy Dita pečovala o své svěřence, "knihy". Přemýšlením o síle slov, jsem se vracela zpátky k příběhu M. Zusacka o jedné malé "Zlodějce Knih".
Děkuji za to, že mohu číst a žít!!!
Tato kniha podnítila můj zájem o cestu do Osvětimi, a když jsem stála v Březince při západu slunce, nemohla jsem pochopit jak něco tak krásného může být zároveň tak děsivé. A přesně taková je i kniha sama! Je nádherná i děsivá zároveň. Popisuje osudy lidí, kteří si i v nejtemnější části svého života, v tom všem pekle, dokázali najít důvod pro co žít. Je to kniha o síle, odvaze a odhodlání. Mě se líbila moc. Vše dokreslil ještě epilog, který celé knize dodal na autentičnosti. Jinak mě ještě potěšilo (zda se to tak dá říct), že všechny věci, praktiky, apod., které byly v knize popisovány byly obsaženy i ve výkladu průvodce v Osvětimi. Takže se kniha opravdu opírá o pravdu a nic nepřekresluje.
Nádherná kniha o strašných věcech. Nechápu, jsem smutná, nas@aná, ale přesto tyto knihu čtu dál a dál a mám je moc ráda. Hlavně nezapomenout.....
Další z řad knih, která otevřeně, barvitě a velmi poutavě vypráví o hrůzném období našich dějin. Opět jsem se dozvěděla kousek nových informací, tábor 31, snaha zajistit dětem co "nejběžnější" život v táboře Osvětim.
Znám takových knih již několik, nějak jsem se nemohla začíst, v půlce jsem to skoro vzdala, přesto jsem dočetla a pak to i šlo a mělo spád. Ale přesto....
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovnice
Jedna z nejlepších knih o holocaustu, kterou jsem za život přečetla. Fascinující je, že je napsaná strašně strohým, žurnalistickým stylem, ale přesto dokáže perfektně popsat každodenní hrůzy Židů ve vyhlazovacích táborech. Jeden z nejsilnější momentů je závěrečné osvobození...."očekávali, že budou přijati veselými a nadšenými houfy lidí. Čekali úsměvy a provolávání slávy. Nečekali, že je přivítá bědování, sténání a chroptění..."
Nejvíc neskutečné je, že vše je popsané podle skutečné události a podle skutečných postav. Nikdy se nepřestanu udivovat nad tím, co člověk dokáže udělat jinému člověku.
Co nás vlastně tak moc odlišuje od zvířat? Umění mluvit? Přemýšlet? Nebo pouze naše schopnost zabíjet bez sebemenšího důvodu?