Osvětimská knihovnice
Antonio G. Iturbe
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/174557/mid_osvetimska-knihovnice-ADM-174557.jpg
5
1372
1372
Osvětim-Březinka - zdálo by se, že dnes už k tomuto divadlu hrůzy můžeme dodat jen velmi málo. A přece. Je tu pravdivý, byť téměř neznámý příběh několika útlých a zaprášených knížek, které se na ono pochmurné místo dostaly bůhvíjak a jejichž stránky drží pohromadě jen zázrakem a silou vůle a odvahy čtrnáctileté Dity Adlerové, osvětimské knihovnice, strážkyně podivuhodného táborového tajemství. Příběhem literární Dity, jehož předlohou jsou vzpomínky skutečné, dnes osmdesátileté Dity Krausové, se vracíme k polozapomenuté historii rodinného tábora, který existoval v Březince od září 1943 do července 1944 a jehož tragický konec, ač dodnes zahalen řadou neobjasněných okolností, představuje největší hromadnou vraždu československých občanů za druhé světové války.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , AkropolisOriginální název:
La bibliotecaria de Auschwitz, 2012
více info...
Přidat komentář
Tuto historii bychom si měli neustále připomínat. Kniha je čtivá, velmi smutná. Avšak více než příběh takový, mě nejvíce u srdce zabolel až epilog...
knížka, která bere dech..v první půlce jsem se nemohla pořádně začíst, ale druhá půlka byla dechberoucí, "krásně" popsané, super popis postav i hrůz, které museli zažít...rozhodně doporučuji přečíst.
Kniha je dechberoucí ,to ano ,jako všechny knihy o holocaustu,ale četla jsem i lepší.
Další z pohledů na život v koncentračním táboře. Čtivá, nemohla jsem se odtrhnout.
Dlouho jsem premyslela co k teto knize napsat. Nekolikrat jsem ji musela odlozit, protoze me to opravdu obcas nudilo. Knih o 2 sv. valce jsem precetla hodne a tahle za me bohuzel patri k tem slabsim.
Nějak nevím, co napsat. To si prostě musí každý sám za sebe přečíst, prožít a vnímat svoje pocity. Když si srovnáte tu myšlenku čistoty rasy (a co z toho vzniklo) a porovnáte to s tou dnešní (jak říkáme mi na Moravě) „míchanicó“, tak z těch našich západních sousedů máte v makovici bublaninu.
Je to silné, je to hutné, ale zároveň nutné a nekonečně poučné takové knihy číst.
Uf... Tak tohle bylo extrémně silné čtení... Vlastně jsem měla pocit, že jsem četla 2 různé knížky. Do poloviny to byla první knížka a od poloviny druhá. Na konci se ale vše spojilo v jeden neskutečný knižní počin.
Knihu jsem rozečítala s poměrně velkým očekáváním. Říkala jsem si, že pár stránek, max. pár kapitol a už poběžím jako Emil Zátopek v cílové rovince. Ale nebylo to tak. O rodinném táboře BIIb jsem nikdy neslyšela a celé to na mě působilo tak nějak "neosvětimsky". Škola, Sněhurka, knihy, děti, dospělí i staří na jednom místě. Opravdu to tak bylo? Příběh mě ze začátku tak nebavil, že jsem si říkala, že to budou max 3*, víc ani ranu a navíc se mi na knize v knihovně podařilo vyhandlovat 2 pokuty, protože jsem se nebyla schopná ke čtení donutit.
Pak jsem se ale přehoupla přes polovinu a dočetla jsem se k 7. a 8. březnu 1944. A tehdy mi spadla brada, naskočila husina a udělalo se mi mdlo. A to mi vydrželo až do konce. Druhá polovina knihy, kterou jsem zhltla do druhého dne, je neskutečná! Přesně jsem pochopila, proč byl začátek takový jaký byl a co nám chtěl autor říct. Chvilemi jsem nemohla ani dýchat a jakmile se Dita dostala do Bergen-Belsenu, uvědomila jsem si, že i když se brodíte v žumpě plné hoven a máte dojem, že hlouběji už klesnout nemůžete, najednou se s vámi proboří podlaha a vy klesáte ještě hlouběji, do míst, před kterými by snad i peklo mělo respekt. Neskutečné! Je neuvěřitelné, co vše jsou lidé schopní vydržet, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Ditu a její rodinu hluboce obdivuji. Stejně tak obdivuji všechny, co si v tomto pekle dokázali zachovat nejen rozum, ale i odvahu, důstojnost a víru v lepší zítřky. A obdivuji i ty, kteří, ačkoliv bojovali, tolik štěstí neměli a z pekla se nedostali.
Chtěla bych pochopit, proč se to všechno muselo stát, ale asi nepochopím. Myslím, že něco takového prostě pochopit nejde.
Přesto, že vím, že dávat něco někomu jako povinnou četbu, je zcela kontraproduktivní, toto je další z knih, která by měla být čtena, protože mluví o věcech, které prostě nesmí být zapomenuty.
Tyhle příběhy můžu číst pořád a ač se knihy s touto tématikou často v motivech opakují, nikdy nezevšední. Po dočtení mám však jednu otázku: Co se stalo s knihami?!
"Naše nenávist je jejich vítězství."
Velmi silny pribeh a skvele zpracovana kniha, nemohla jsem se od ni odtrhnout a zustalo ve me spousta pocitu
Moje prvni kniha s podobnym temarem a urcite ne posledni. Nejdrive mi trvalo nez jsem se zacetla, ale pak uz jsem oci neodrthla. Strhujici pribeh.
Tématika knih s druhou světovou válkou je mi vlastní, ale musím i tak říct, že Osvětimská knihovnice je výjimečná. Vždy se snažím k podobným textům přistupovat jako k příběhům, které mají reálný základ, ale jsou hodně beletrizovány. V této knize se ale skrýval opravdový příběh, což mě na konci nadchlo snad ještě více. Nechápu, jak něco takového mohl napsat španělský autor, který k tématu nemá až tak blízko. Po polovině knihy, kdy už jsem si myslela, že se nemůže dít nic horšího, teprve přišla opravdu krutá část, ze které je mi smutno ještě teď. Výjimečná kniha.
Někteří knihu hodnotí jako slabší ve svém žánru. Já nerozumím tomu, jak se to dá u takových děl... Tato kniha je plná bolesti, špíny, hladu, smrti, ale taky naděje, lásky, vytrvalosti a víry... Nemám slov - 5 hvězd.
Opravdu špatná kniha na dovolenou a jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Tolikrát jsem ji chtěla odložit a proložit něčím odlehčeným, nešlo to, musela jsem ji přečíst do konce a po dlouhé době cítila knižní absťák a současně úlevu, že to mám za sebou.
Syrová, reálná, skutečná a jedním dechem přečtená. Doporučila bych všem jako povinnou četbu, abychom nezapomněli, jak dokáže víra a přesvědčení v nesmyslnosti.
Jeden z nejsilnějších zážitků z četby. Něco tak strašného jsem si ani ve snu nedokázala představit. Nešlo nedočíst a nešlo číst. Je to hodně dobře napsaná kniha.
Velice poutave napsaná kniha. Celou dobu jsem si rikala jak to s Ditou a jejími rodiči dopadne. Byli chvile,kdy jsem knížku chtěla zavřít a dal necist. Ne kvůli tomu, že byla špatně napsana, ale že šel na mě smutek z těch krutostí,ktere se v Osvětimi děly a které jsou v knize vylíčeny. Snad se již takovéto události nebudou nikdy opakovat. Knihu všem doporučuji!
Kniha byla velmi zajímavá hlavně proto, že se zde objevovaly reálné postavy, které znám i z jiných knih nebo článků. Ditě i její mamince jsem fandila, ačkoli jsem se ze začátku nemohla rozhodnout, jestli jsou mi sympatické. Mé sympatie si ale poměrně rychle získaly svým přístupem ke všemu, co je potkávalo.
Nejzajímavější je část odehrávající se přímo v Osvětimi, což je převážná většina. Mimo osvětimský koncentrační tábor, potom kniha vyznívá spíše jako holé odříkání faktů. Proto jedna hvězdička dolů.
Mně osobně by asi více vyhovovalo, kdyby se samotná kniha zaměřila pouze na Osvětim a vše co se dělo potom by mohlo být pouze zmíněno formou epilogu nebo přílohy jako je tomu u osudu ostatních (ne hlavních) osob.
Knih z 2. světové války odehrávající se v období holokaustu je velmi hodně. Samozřejmě čtenáře už asi nepřekvapí žádné nové informace, přesto jsem se dozvěděl nové zajímavé informace a to, že určití Židé včetně dětí se vyhnuli selekci a byli umístěni do bloku 31 v Osvětimi. Pozoruhodné je také, že bylo pod vedením Fredyho Hirsche schováno několik knih, podle kterých předčítali dětem. Dita, hlavní představitelka románu, 14. letá dívka, byla zvolena jako strážkyně knih, což byl nelehký úkol, a pokud by se zjistilo, že přechovává knihy, určitě by ji neminul trest, možná i smrt. Přesto přijala tento úkol. O samotě také knihy četla. V knize se nacházejí také úryvky z knih, které opatrovala. Mě osobně například zaujala kniha Kouzelný vrch, kterou napsal Thomas Mann. Časem si knihu přečtu.
V knize se dozvíme také o životě Dity před transportem do Osvětimi, v knize nalezneme plno smutku, utrpení i lásku, která se v těchto nelidských podmínkách zrodí. K knize se také vyskytne jedna událost, nad kterou Dita neustále myslí a nenechává ji klidnou. Chce zjistit pravdu za každou cenu...
Kniha je velmi obsáhlá, celkové zpracování knihy se mi líbilo. Kniha je založená na skutečných událostech, nalezl jsem v ní hodně myšlenek. Určitě to není kniha, kterou by čtenář přečetl na jedno posezení. Myslím si, že čtenáři, kteří čtou knihy tohoto žánru, nebudou zklamáni a dozví se zase nějaké nové informace. Některé události byly velmi napínavé, až se mi zastavoval dech, když jsem je pročítal. Rovněž jsem obdivoval rozhodnutí jednoho muže a říkal jsem si, že málokterý člověk by něco takového udělal. V knize se také setkáme s Dr. Mengelem, "doktorem smrti", ze kterého mají všich hrůzu a právem!!! Jeho zvrácené pokusy jsou strašné!!!
Myslím si, že mělo smysl číst dětem knihy, anebo být "živou" knihou, vyprávět jim příběhy vlastními slovy, aby alespoň na chvíli zapomněli na hrůzy, kterými jsou svědky každý den, a mohli se zasnít do příběhů, mohli zapomenout na zvěrstva, která jsou pro mě nepochopitelná.
V závěru knihy se dozvíme, že se autor této knihy osobně setkal s Ditou, která uvedla některé věci na pravou míru a také v knize nalezneme přílohu s názvem CO S NIMI BYLO?
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Když jsou lidé zavřeni, zmačkáni a zabíjeni po tisících jako zvířata, nakonec sami uvěří, že jsou obyčejnými kusy dobytka. Smích a pláč jim připomenou, že jsou ještě lidmi.
Odvážní nejsou ti, kdo nemají strach. Ti jsou lehkomyslní, neznají nebezpečí a vystavují se mu, aniž si uvědomují následky. Ten, kdo si neuvědomuje nebezpečí, může ohrozit kohokoli ve svém okolí. Takové lidi ve své skupině nechci. Potřebuji takové, kteří se třesou, ale neustoupí, kteří vědí, co riskují, a přesto kráčejí kupředu.
Líbil se mi také citát od samotného autora, který se nachází v závěru knihy. Uvádím jen určitou část:
Knihy neléčí nemoci, ani se nemohou použít jako zbraně k porážce vojska katů, nelze jimi naplnit žaludek ani zahnat žízeň. Jistě, kultura není zapotřebí k tomu, aby člověk přežil. K tomu slouží chléb a voda. Je pravda, že s chlebem k jídlu a s vodou k pití člověk přežije, aby však přežilo lidství v člověku, to nestačí. Nedojímá-li nás krása, nezavřeme-li oči a neuvedeme-li do pohybu mechanismy představivosti, nejsme-li schopni klást si otázky a spatřit hranice naší nevědomosti, jsme buď mužem nebo ženou, nikdy však člověkem. Není nic, co by nás odlišilo od lososa, zebry nebo tura pižmového.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé Osvětim (koncentrační tábor) španělská literatura knihovníci, knihovnice Fredy Hirsch, 1916-1944 podle skutečných událostí rodinný tábor BIIb
Osvětimská knihovnice
Bohužel jsem poměrně zklamaná. Čekala jsem více, rozhodně podle recenzí a ostatních názorů. Na toto téma jsem četla spousty lepších knih. Kniha byla prostě divná.