Kočičí princ
Jaroslav Velinský
Druhý příběh detektiva Oty Finka po dvanácti letech. Bezděčný detektiv, vyhozený kriminalista a aktuálně údržbář Ota Fink se koncem 70. let s bývalým kolegou soustružníkem Letenským pídí, kam se mohla podít odbornice na raně středověkou literaturu RNDr. Vejsadová.
Přidat komentář
Definitivní (a smutné) loučení s Otíkem Finkojc. Chci-li zachovat objektivitu, knížku hodnotit nemůžu, protože autorova labutí píseň nedopadla (z obecně známých důvodů) dobře, ostatně ty důvody tady zmiňují mnozí. Už se těším, že začnu číst znovu od začátku, první díl série jsem přečetl skoro přesně před deseti lety a těch dvaadvacet dílů byla fakt parádní jízda! Pan Velinský udělal tímhle svým majstrštykem hodně hluboký zářez do pažby české detektivní literatury. Velký respekt a klobouk dolů.
I za tu hrubou konstrukci dávám pět hvězdiček. Z nostalgie, z vděčnosti, za všechny ty skvělé nápady. Díky tam nahoru, pane Velinský...
Imba Našeptavač se vilně pochechtával nad mým smutkem z posledního dílu. Jeho radost jsem mu nebral, neboť jsem si byl vědom toho, že ještě budu číst několik dílů ze série Discrit.
Tento díl je třeba hodnotit poněkud jinak, neboť víme, že závěr je uveden pouze v hrubé verzi. A je to na něm znát. Mistr Kid by ho jistě daleko více vyšperkoval. Bohužel už mu to nebylo dopřáno...
Já jsem si tuhle knížku měla přečíst až nakonec. A nebo, až budu mít přečteno víc finkovek. Tohle je zatím moje čtvrtá finkovka. Jenomže já viděla kočičáka na obálce a ještě v názvu a byla jsem zvědavá, o čem to je. Teď jsem z toho trochu smutná, protože tohle je poslední kniha pana Velinského. (To jsem nevěděla)
- o -
"A copak že je tedy váš obor, pane Fink?"
Tak jí to šetrně povídám a milý RNDr. přišlo zajímavý, že jsem kriminalista, načež se už už chystala se mnou poradit, jak vypátrat zlotřilce, který jí chodí na hrušky.
- o -
"To se ví, letiště v mapě není z důvodu utajení - ale hospodu tam do ní namalovat mohli."
- o -
"Už sem nelez, voklobáku jeden."
- o -
Podíval se na mě přehleďácky . .
Ota Fink je mojí nejoblíbenější tuzemskou detektivní sérií. Jelikož se k jednotlivým dílům těžko dostávám, čtu je na přeskáčku. Tento poslední díl je poznamenán Velinského smrtí. Příběh je dokončený, ale poslední kapitoly jsou pouze v hrubé verzi. Domnívám se, že nebýt autorova špatného zdravotního stavu byl by konec propracovanější a kniha delší. Jsem rád, že Kočičího prince, který byl mimochodem jen o málo mladší, než já, vlastním.
Série příběhů o Finkovi, zvláště ty první z "totáče", se mi moc líbily. Nějak mi připomínaly dobu mého mládí. Z tohoto příběhu jsem byla trošku rozpačitá a až z komentářů jsem pochopila proč. Autor už byl na tom špatně zdravotně a vlastně příběh nedokončil... škoda.
Je to tak. Posledních 10 kapitol je pouze jakási hrubá příprava na finální verzi, kterou už kapitán bohužel nedopsal. Je jenom škoda, že kniha v takovém stavu vyšla, aniž by se někdo, například v doslovu, pokusil celou záležitost vysvětlit, případně doplnit. Myslím si, že takovéto rozloučení s Velinského dílem je trochu nešťastné. Na druhou stranu, ten, kdo si jeho Otu Finka oblíbil, nemá jinou volbu a určitě vezme zavděk i tímto torzem konce.
Až po stranu 127 je to klasická Finkovka. Od ní, posledních 10 stránek je to blábol. Bohužel Kid knihu dopisoval v hodně špatném zdravotním stavu, který celou knihu výrazně ovlivnil. A tak si jen můžu domýšlet, jakým směrem by se děj vyvíjel, kdyby byl autor v pořádku. Škoda.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Jako člověk, který s postupem let zcela propadl "finkovskému univerzu" považuji Kočičího prince za zcela rovnocennou těm předchozím. Celá série s Otou Finkem je to nejlepší z české detektivky, co jsem kdy četl...