Otčina
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58210/bmid_otcina-7lE-58210.jpg
4
480
480
Napínavý román, známý také díky stejnojmenné filmové adaptaci, se odehrává v imaginárním historickém panoramatu, ve kterém je Německo vítězem druhé světové války a chystá se na oslavu 75. narozenin Adolfa Hitlera. Na břehu jezera je nalezen mrtvý muž. Rozbíhá se rutinní vyšetřování, výslechy, zajišťování stop. Téměř běžný detektivní příběh. Téměř, kdyby se neodehrával ve Velkoněmecké říši v roce 1964. Robert Harris se ve svém románu „Otčina“ pokusil domyslet situaci, jaká by nastala v Evropě v případě opačného výsledku 2. světové války. Jeho fiktivní Velkoněmecká říše sahá od Atlantiku po Ural, stále ovládána fanatikem Hitlerem a fanatismem jeho přívrženců. Boj jednotlivce proti této mašinérii je marný, ale napínavý do poslední chvíle. Mnoha jména v této knize jsou skutečná, autor vychází ze skutečných postav, událostí a dokumentů. Jen od roku 1942 mění jejich osud. -- zdroj:www.legie.info --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
Fatherland, 1992
více info...
Přidat komentář
Celé dílo je trochu děsivé, více detektivka, dílem Orwellovská paranoia a hlavně vše zasazené do kulis vítězné Třetí říše v šedesátých letech, kdy nacionální socialismus pohltil doslova všechny součásti života, kdy nejde věřit vůbec nikomu. Trochu mi to připomínalo prorostlou a všudypřítomnou Stassi v NDR. Ocenil jsem břitký Harrisův britský humor a citlivou míru sarkasmu. Asi to není knížka pro každého, ale za přečtení tedy rozhodně stojí.
Zajímavá detektivka, kde měla být největší předností realita, ve které se kniha měla odehrávat. Ta měla ale trochu zklamala. Když už autor zasadil dílo do takovéto doby, čekal bych detailnější popis prostředí. A konec byl asi logický, ale ještě epilog bych prosil... Mám ještě tolik otázek.
Překvapilo.
Velké plus za výborně vystiženou Velkoněmeckou říši v roce 1964. Alternativní svět po jiném konci 2.světové války. Německý národní socialismus po dvaceti letech, v něčem zmodernizovaný, v něčem krutě stejný. Nový Berlín vystavěný podle plánů politika a architekta Alberta Speera, žijící Hitler a bombastické oslavy jeho 75. narozenin, jiná Evropa, jiný celý svět. Evropské společenství politicky i hospodářsky závislé na Německu, USA jako možná naděje normálnosti, ale úřadující stárnoucí americký prezident Joseph Patrick Kennedy se právě chystá stvrdit s Německem přátelství a spolupráci. V Británii král Edward VIII. a královna Wallis. Královna Alžběta v exilu v Kanadě.
Skvěle vymyšlené, znepokojivě věrohodné. Oceňuji využití skutečných osob, a to nejen v nacistickém Německu ( J.P. Kennedy, Edward VIII. ...).
Detektivní linka s vyústěním, které nás nepřekvapí, ale naše alternativní dějinné souputníky velmi. Vyústění, které možná zachrání svět, ale přesto nám do smíchu na konci nebude...
Asi takhle: dobrá knížka, hroznej film a nakonec výborná audiokniha (rozhlasová hra). Námět výborný, možná né úplně využitý...
Knihu jsem četl už před delší dobou a naprostou náhodou jsem narazil na "retro" recenzi která mi ji připomenula...
Nu... posledních letech se románů odehrávající se v "kontrafaktuálních" dějinách objevilo více, než kdykoli předtím a tento žánr rozhodně nepostrádá atraktivitu.
Žel, román "Otčina" bych osobně neoznačil za špičku žánru - dokonce ani toho poněkud pokleslejšího. Na to se mi detektivní zápletka zdála přeci poněkud mdlá. Nejasnou pro mě byla především motivace Marche. Jinak jde o naprosto klasické krimi - nesourodá dvojice (samozřejmě nechybí atraktivní americká reportérka) pátrající po zločinu, všude kolem zrada...
Typické žel je, že (jakoby) jediným velezločinem Třetí říše je likvidace Židů. Kteří však představovali jen zlomek ze všech všech obětí naprosto nestvůrného německého plánu na vytvoření "Lebensraumu" (Lze si dohledat, kolik bylo likvidováno občanů SSSR, Poláků, Jugoslávců, Čechoslováků... atd. atd.). Anglického autora ovšem toto bohužel vůbec ani nenapadne.
Apropos, při čtení mě napadlo mě zprvu, zda autor záměrně neodkázal naprosto neobvyklým jménem Xavier March na Marxe, leč pochybuji :)
Bod si román zaslouží za několik málo vtipných šlehů (New York hlavní hrdina Xavier March viděl na vlastní oči... tedy v periskopu svého U-Bootu, jak suše poznamená) a relativně poctivou práci s reáliemi.
Tuhle knihu jsem četl při mém pobytu v lázních a mám vydání, kde je na obálce vlajka s hákovým křížem, četl jsem vždy na chodbě před procedurami, takže buď na mě koukali jako na nácka, nebo se mě ptali, zda se učím německy. Tu druhou skupinu omlouvá to, že jsem byl v lázních v naší oblasti Sudet
Jinak knihu hodnotím jako velmi dobrou, toto téma mě vždy zaujme a když je v tom i poměrně dobrý detektivní příběh, je to hned o level lepší. Dávám 5/6
Senzační detektivka a zároveň historické svědectví - ačkoli se to odehrává v alternativní realitě, hlavní zvěstí je předání hrůznosti toho, co se skutečně stalo...
Obdivuji autorovu erudici a kreativitu. Pocitvá práce a navíc je to fakt napinavé čtení.
Zvláštní kniha. Začátek byl velmi dobrý, ale pak jsem se v knize začal ztrácet. Velmi ale na knize cením, jak autor do detailu zpracoval alternativní historii včetně názvů letišť, nebo vojenských akademií.
Po knihách Plán N a Židovský policejní klub do třetice alternativní reality propojené s detektivkou. Velmi zajímavá kniha, která se dobře čte. A o to více při čtení mrazí, když je celý její základ vytvořen na reálných dokumentech, lidech i událostech (cca do roku 1942). Zároveň mrazilo při srovnávání (nenápadném) reálného Sovětského Ruska a zde alternativní Německé říše – nesrovnatelné chování ke komunistické/nacistické ideologii, gulagům/koncentrákům atd. atp. Stojí za přečtení!
Zároveň doporučuji i skvěle vysoustruženou audioverzi. Úplná symfonie hlasů, zvuků, atmosféry. Jediná nevýhoda je, že jde o verzi zkrácenou, tedy neúplnou. Já chci víc... I když, práce na dramaturgii a výběru toho nejdůležitějšího proběhla velmi dobře, nic zásadního nechybělo.
Mám rád alternativní historii - a ještě více kontrafaktuální historii, můj nejmilejší sci-fi žánr jsou dystopie a z dějin mám oblíbenou Druhou světovou válku. Hrozí tedy, že budu trochu nesoudný. Otčina si ovšem trochu toho nekritického nadšení zaslouží. Robert Harris vykreslil ponurou atmosférou totalitní říše násáklé všeobecným stihomanem, a vepsal do ní netradiční politickou detektivku. Udělal to tak dovedně, že příběh funguje v obou rovinách. Jako vzrušující pátrání po podstatě zločinu, i jako opatrné objevování ponuré reality Třetí říše.
Slyšel jako audio dramatizaci, která je výtečná! prostředí, zvuk, hudba, herci, .. opravdu tvůrcům gratuluju.
Téma knihy - temná krimi odehrávající se v alternativní historii totalitního Německa - je chytlavé, místy až mrazivě, zvl. s podobnou zkušeností z totality u nás. Vřele doporučuju.
Mám pár Harrisových knih doma, ale teprve jsem je začala číst. Otčina je první z nich.
Otřesné kulisy 60. let s vládnoucí vítěznou a fantasmagorickou Velkoněmeckou říší, snaha USA o její přijetí a normalizaci vzájemných vztahů, tajemství neodhalených hrůz, které jsou stále páchány ...a do toho zavražděný muž. Detektivní pátrání v totalitním režimu, kde mohou vládnoucí struktury všechno. Fanatismus a šok Američanů z odhalení, které by pro nás, středoevropany, zas takovým překvapením být nemohlo...
Viděla jsem i film, vůbec není špatný.
[rozhlasová adaptace]
Až nebesky luxusní zpracování (zejména z úst dokonale vybraného Jiřího Vyorálka, kterého při poslechu filmově vidíte) pekelného tématu, jež se vlastně dnes a denně odehrává všude kolem nás.
Plný počet hnusně odpudivých hvězd (jednu za provedení do ucha) Byť mě hned po dočtení svrběla ručka, hodit tam 'odpad'.
4/3
No co tomu napsat. Říše jen kvete, vůdce slaví narozeniny, vše je zalito sluncem. Nebo snad ne?
Šlo z toho vytěžit víc, ale už ta samotná myšlenka je děsná. Neposlouchalo se mi to moc hezky. A zřejmě ani nebyl správný čas na takovou knihu (válka na Ukrajině).
Kniha bola veľmi zaujímavá svojím námetom, nič podobné som totiž doteraz nečítal. V tejto knihe sa stretneme s alternatívnou históriou (Čo keby), takéto historické otočky neobľúbujem, no aj tak som sa rozhodol knihu počúvať. Avšak, nezaujala ma tak, čo ma mrzí, ale trochu som to očakával. Avšak ako sa hovorí: "Za skúšku nič nedáš". Knihe dávam 3*. Prajem príjemný zvyšok dňa :)
UCHOKNIHA (pokud se rozhodnete pro poslech, vězte, že jde o rozhlasové zpracování knihy, ne klasický čtený text). Asi jsem udělala chybu, že jsem se do Otčiny pustila tak rychle po Burešově Říši - v obou knížkách jde o stejné výchozí podmínky, tedy alternativní historii, kdy Německo vyhrálo druhou světovou válku - a v mých očích Říše Otčinu prostě překonala... Aby to ale nevypadalo, že si stěžuji - vůbec ne, z Otčiny vás místy určitě bude taky mrazit, atmosféra je hutná, prostředí zajímavé, autor vás donutí přemýšlet, co by bylo kdyby... Celá zápletka se ale točí okolo strašlivě předvídatelných zločinů, kdy čtenář vlastně od začátku ví, kam to celé směřuje, což celému příběhu trochu podráží nohy...
Otčina
MALÉ SPOILERY: Asi není úplně košer hodnotit a komentovat knihu podle rozhlasové hry, ale jsem nadšen a přitom knihu nemám a nechci shánět, tak se přesto podělím. Hra je výborná. Spoustu perfektně udělaných zvuků, hudební doprovod, herci hrají skvěle. Snad až na trochu měkkého představitele Globuse a Goldflama, který mi do role (jak si já představuji nechutně bezpáteřního) bankéře nesedl. Stojí za to si ji poslechnout, i když jste už Otčinu četli.
Nevím, jak moc je v knize obsahově výrazná detektivní linie. Ve hře hodně. V podstatě je to detektivka a špionážní thriller v poněkud netradičních kulisách. Vše do sebe dobře zapadá a až na mírně skřípající logiku, např. klišé v podobě sexy americké novinářky, která nutně musí s hlavním hrdinou s poněkud nevodně zvoleným jménem Xavier March spolupracovat, i když on ji stále zahání a nedůvěřuje jí. Důvod její urputnosti tváří v tvář velkému nebezpečí je pouze sólokapr. No nevím, tomu je mi zatěžko uvěřit. O (ne)věrohodnosti romantického důvodu snad ani nemá smysl se zmiňovat. Stejně jako se mi nechce věřit disproporci mezi mírou opatrnosti jak Xaviera, tak jiných, a občasnou indiskrétností, důvěřivostí, nedomýšlením některých věcí, Globusovou hloupostí a až skoro strachem (když nemá z čeho). Konzistence a logika prostě občas zaskřípou, ale ono by bez toho asi příběh ani nemohl být atraktivní a asi by se ani nestal. Kdyby se všichni chovali logicky a domýšlely všechny své kroky, nejspíš by nikdo nic nedělal, Xavi obzvláště. A, jak píše Trudoš, taková nehodička, která se podařila přivodit stranickým špičkám, že by se nedala přivodit nedůležitému kriminalistovi? Sice nad ním držel ruku jeho vysoce postavený nadřízený a navíc jej Gestapo asi i chtělo využít, aby za ně odvedl černou práci při hledání Luthera popřípadě stop, které v případu jsou, ale myslím, že v pravou chvíli se mohla přihodit a konec by byl jiný. Ale o čem by pak velké finále s odhalením bylo? Takže v rámci příběhu se dají pochopit i tyto občasné logické rozpory. Koneckonců který thriller je nemá.
Když už jsem u toho finále... to je samozřejmě trochu zklamání. Nemám toto tak často používané citové vydírání čtenářů rád. Toto a zneužívání dětí. Ale na druhou stranu, když vše uvážím v intencích světa, v kterém je kniha zakotvena, tak má smysl i sílu a na základě něj je román tak plastický ve vykreslení pokřivenosti režimu. Z Německa se totiž stal tak trochu Sovětský svaz a z Xaviho syna Pavka Morozov. Mrazivost chování jasánků a podkuřovačů a frustrace a nemohoucnost těch, co chtějí být dobří ale nemohou nebo ani nejsou sto pobrat způsob, jak by to šlo a vlastně ani nemají informace, často jen tušení, mi silně připomíná náš ne až tak dávno minulý režim a konec konců trochu i současnou politiku.
Co musím na příběhu pochválit, je způsob, jak mne nenápadně nutil začít vyhledávat informace. Netušil jsem, že je děj až tak reálný. Historii nežeru, tak mi ani jména nic neříkala. První zvonek byl Odilo Globocnik. Říkal jsem si, že tak blbé jméno si snad autor ani nemohl vymyslet. No a pak konec, tam toho bylo víc. Pro historika podle mne nebude mít text takovou sílu, protože tohle je pro něj stará vesta, ale mne, laika, uchvátilo, jak si autor pohrál s realitou a prostě ji jen rozvinul. Ani není úplně jasný uzlový bod alternativní reality. Možná, že by stačilo něco z dějin USA, třeba se něco stalo Rooseveltovi (což ale ve hře zmíněno nebylo), k moci se dostal prezident více sympatizující s myšlenkami Třetí říše, a ejhle, ono by to asi dopadlo právě tak, jak autor fabuluje. Jsem asi přesně typ posluchače, který tento způsob vedení příběhu naplno ocenil. Děkuji za něj a někdy si rád dám repete.