Otčina
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58210/bmid_otcina-7lE-58210.jpg
4
480
480
Napínavý román, známý také díky stejnojmenné filmové adaptaci, se odehrává v imaginárním historickém panoramatu, ve kterém je Německo vítězem druhé světové války a chystá se na oslavu 75. narozenin Adolfa Hitlera. Na břehu jezera je nalezen mrtvý muž. Rozbíhá se rutinní vyšetřování, výslechy, zajišťování stop. Téměř běžný detektivní příběh. Téměř, kdyby se neodehrával ve Velkoněmecké říši v roce 1964. Robert Harris se ve svém románu „Otčina“ pokusil domyslet situaci, jaká by nastala v Evropě v případě opačného výsledku 2. světové války. Jeho fiktivní Velkoněmecká říše sahá od Atlantiku po Ural, stále ovládána fanatikem Hitlerem a fanatismem jeho přívrženců. Boj jednotlivce proti této mašinérii je marný, ale napínavý do poslední chvíle. Mnoha jména v této knize jsou skutečná, autor vychází ze skutečných postav, událostí a dokumentů. Jen od roku 1942 mění jejich osud. -- zdroj:www.legie.info --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
Fatherland, 1992
více info...
Přidat komentář
Knížka o zvídavém vyšetřovateli, kterého zajímá pravda Gestapu navzdory, se mi líbila. Děj pěkně odsýpal a byl veskrze alternativně uvěřitelný. Kromě téměř dokonale utajeného holokaustu byl nejsmutnější dokonale vymytý mozek nejmladší generace. Dávám 4,3 hvězdy, takže zaokrouhluji na 4.
Německo vyhrálo 2. svět.válku, vládne skoro celé Evropě, píše se rok 1964. Do těchto reálií autor zasadil kriminální příběh, kdy je nalezen mrtev vysoký německý pohlavár. Autor rozehrává příběh, kdy sympatický detektiv postupně rozkrývá celé pozadí. Styl psaní vyhovoval. Příběh zajímavý, v závěru drsné pasáže. Ve finále dvojí obrat, zakončení odpovídající. Ocenil jsem i poznámku autora.
Neklaďte otázky, na něž už předem neznáte odpověď.
Opäť jedna z kníh, na ktoré mám trochu "rozpoltený" pohľad.
To zlé: myslím, že príbeh ako je prezentovaný, nie je uveriteľný. Jednoducho by to nebolo možné.
Zároveň tam bolo viacero logických nezrovnalostí, napr. Nemci - turisti z Moskvy mohli prísť autom po diaľnici do Berlína, ale na území bývalého Poľska vyčíňali teroristi? Kade potom išla tá diaľnica aby to bolo bezpečné?
To dobré: knihu som prečítal za jeden večer. Chytila a nepustila ma :), opisy Berlína ako hlavného mesta víťaznej ríše, zaujímavá práca s historickými materiálmi, dynamický dej.
Takže výsledok? 4hviezdičky, pretože kniha bola naozaj čítavá. Harris rozhodne vie písať.
Pro mně první setkání s tímto autorem a příjemné překvapení. Čtivé napsané, dobře vybudovaná atmosféra strachu z režimu a parádní překvapivý závěr. Po dočtení knihy jsem se podíval na film z roku 1994, ale ten knize nesahá ani po kotníky. Scénárista z předlohy vyhodil všechno dobré, i ten závěr změnil a vznikl zbytečný béčkový film.
Detektivní příběh z Berlína v roce 1964 jen s tím zásadním rozdílem, že Německo válku vyhrálo, to mě zaujalo. Vlastně nevím, co jsem od knihy čekala, ale myslím, že autor atmosféru vystihl přesně, na jedné straně fanatismus, na druhé skepse, u moci ti, kteří u ní byli i za války a k dosažení svého cíle se neštítí vůbec ničeho, podle toho taky situace v Německu vypadá.
Zápletka je dobře promyšlená ze všech stran a pro mě bylo plus, že hlavní hrdina není zrovna příznivcem režimu. Na začátku jsem s knihou trošku bojovala, ale pak se příběh rozjel a nešlo přestat číst.
Otčinu jsem měl na svém seznamu už dlouho, ale pořád ne a ne s k ní dostat. Nedávno mne však při návštěvě stránek mého oblíbeného antiku padla do očí a kdo jsem já, abych takové nabídce odporoval?
Příběh odehrávající se v šedesátých letech v Německu...v Německu, které vyhrálo válku. Už tohle samotné mi stačilo k vyvolání zájmu. Ústřední postavu Xaviho Marche jsem si celkem oblíbil, ale přiznám se, že mne chvílemi víc než vyšetřování a děj zaujaly zmínky o událostech odehrávajících se v alternativní historii. Holt, to už je prostě úděl nás snílků, kteří si rádi představujeme a konstruujeme teorie na téma „co by bylo kdyby“.
Vztah mezi Charlie a Marchem jsem moc neocenil, ale co už. Hlavní zápletka knihy byla jasná asi každému v momentě, kdy o ní byla první trochu větší zmínka, což mi však nijak zvlášť nevadilo, i když už v tom nebyla ta „vůně tajemna“. V závěru celé knihy jsem se v jednu chvíli trochu obával toho, že vše skončí „zalité sluncem“, nicméně naštěstí to dopadlo trochu jinak.
Nejednat se o příběh zasazený do zajímavé alternativní historie, po čtyřech hvězdičkách bych asi nesáhl, avšak díky ní mě kniha bavila a zaujala mnohem více, takže je s klidem můžu dát.
Autora jsem doposud míjela, teprve nedávno jsem objevila jeho knihu Důstojník a špeh a ta mě velmi příjemně překvapila. Přesto jsem na tom podobně jako soukroma - ačkoli jsem Otčinu objednala do naší knihovny, dlouho jsem její četbu odkládala.
Teprve doba koronavirová mě přesvědčila a já jsem zjistila, že i druhá Harrisova kniha je precizní, historicky velmi věrná (pokud je to možné, tedy zhruba do r. 1942) a velmi dobře se čte. Navíc s potěšením kvituji, že náš výtisk má jiného překladatele (Pavla Bakiče) a tiskové chyby se v něm téměř nevyskytují. Asi ne se vším lze zcela souhlasit, ale jak už někteří čtenáři napsali, plnohodnotnou kompenzací je třeba linka s Marchovým synem (a obecně život v dusivé totalitní atmosféře) nebo závěrečné scény detektivního příběhu.
Já jsem si tuhle četbu skvěle užila už proto, že mám v čerstvé paměti dosavadních pět dílů velmi povedené detektivní série V. Kutschera z předválečného Německa. Při popisu berlínských ulic a náměstí, policejního prezidia nebo sídla gestapa jsem si připadala "jako doma"; podobně jsem mohla porovnávat některé postavy, které se - zcela logicky - objevily i v Kutscherových knihách (Heydrich, ale především Nebe).
Takže já budu tuto knihu našim čtenářům určitě doporučovat.
Místo odpovědi March odtušil: "Tolik otázek, vy jste měla být vyšetřovatelkou."
Poctila ho grimasou: "Tak málo odpovědí, vy jste měl být reportérem."
Původně jsem chtěla dát jen 2*, nakonec jsem dala 3* za konec, který mě překvapil. Kniha mě ale zklamala. Oproti autorově dílu Mnichov tohle bylo dost slabé. A k tomu ještě ohraná milostná zápletka.
Alternativní historie aneb co by bylo kdyby Německo vyhrálo druhou světovou válku. Hitlerovi přijíždí gratulovat Kennedy a do toho divná vražda a už to jede. Celá kniha mě děsně bavila a byl jsem furt napnutej. Konec trochu zklamání, ale ne autorovou vinou
Tahle knížka mi trvala. Byla jako pomalu se rozjíždějící těžkej parní vlak. Zprvu nic moc, několikrát jsem ji odložila a zase vzala zpátky, začítala se po kouskách... ale tak od první třetiny to byla jízda. Tu první třetinu mi také trvalo, než jsem se vpravila do alternativní minulosti, v níž se to odehrává. Prostředí je za mě super. Samozřejmě tedy není super líčený výsledek války, vláda velkého Německa nad celou Evropou, přesidlování a podobně... ale je to líčeno velice věrohodně a asi by to tak nějak i mohlo být, kdyby válka nedopadla, jak dopadla. Oceňuju tu paralelu se studenou válkou - vznikla i tak, akorát že proti USA stojí druhej obří totalitní blok. Totalita jako totalita. Ta nejistota, nedůvěra, podezírání, sledování, paranoia a praktiky tajné policie jsou líčené jako přes kopírák z toho, co známe z našich dějin my. Jo a ta role malého Piliho je naprosto děsivá.
Hrdinové mi nakonec taky celkem sedli. March se ukáže být vlastně celkem normálním relativně slušným člověkem, ačkoli nosí černej kabát a uniformu. A ti kolem něj jsou, jací jsou. Zapsala jsem si slova, která pronese jeho kamarád v závěru v autě, něco jako "většina lidí není zrozena k tomu, aby byli hrdiny". Velká, i když neoblíbená pravda.
Detektivní zápletka je výtečná. Nejprve to vypadá jako cosi podivného, pak podvody a šmelení několika kamarádů... a nakonec z toho je něco mnohem většího a děsivějšího, co ale naprosto dává smysl a zapadá to do celé knihy jako nočník na zadek. Dává smysl i ta smrtící reakce patřičnejch míst, protože jestli jsou věci, u kterejch by bylo vraždění svědků pochopitelný, tak jsou to věci jako tohle.
Závěr z gestapáckejch výslechů je strašlivej, zlom totálně nečekanej... a nakonec mě překvapila i ta závěrečná bouda. A konec... perfektní a přesně podle mého gusta. Tak nějak si představuju hořkej šťastnej konec. Jakékoli další dvě "krajní" varianty by tak dobrý nebyly - jedna by z knihy udělala nevěrohodnou pohádku, druhej beznadějnou totalitní hrůzu. To, co autor zvolil, bylo věrohodný a byl v tom kousek naděje. Parádní konec velmi dobré knihy. A to je u mě vždycky to, co rozhoduje pro plný hodnocení. Takže těšilo mě, pane Harrisi, a těším se i na příště.
Jen audiokniha - poměrně strhující krásně zasazený příběh. Proč ne. Palec nahoru.
Poslechnuto jako audiokniha a můžu jen doporučit.
Na rozdíl, od pouze čtených příběhů, je tento opravdu hraný, se spoustou hlasů, se zvuky, aranžemi. A k tomu bezvadný, napínavý příběh, z velmi zajímavé fiktivní doby.
Pochmurná realita roku 1964 v Hitlerově Německu. Národem milovaný Vůdce je stále hlavou Říše, Evropa je její součástí, porobené národy svou prací přispívají k jejímu blahu, židovská otázka je definitivně vyřešena, jen kdesi na Urale se ještě bojuje a němečtí vojáci tam umírají za svou vlast.
Americký prezident se hodlá setkat s Hitlerem, přátelství po dvaceti letech po válce může být navázáno... Co ale mohou způsobit informace, o nichž dosud svět neměl tušení?
Policista March, hlavní postava knihy, v mnohém připomíná svého kolegu Bubacka z Hvězdné hodiny vrahů. Oba jsou Němci, kriminalisté a oba, řízením osudu, esesáci. Jsou to lidé, kteří ale ve skutečnosti dělají především svou policejní práci. Oba též potkávají své osudové ženy... a dál už nelze nic víc prozradit.
Každopádně, skvěle napsaná, napínavá, mnohé informace přinášející Otčina by měla oslovit i milovníky detektivních příběhů...
To, že rok 1964 v Evropě nebyl takový, jak je sugestivně a velmi reálně - při čtení jsem měla pocit, že jde o opravdovou situaci - popsán v knize, neznamená, že takovým být nemohl. Už jen okrajově - hodně mě zaujaly například místopisné údaje, názvy oblastí a měst...
Je to kniha vyvolávající, alespoň pro mě, značné zamyšlení: co by bylo, kdyby...
Přečteno spíš z nudy, neboť poblíž nebylo nic lepšího. A ač tento žánr není mojim šálkem kávy, dost jsem se do toho začetl a dokonce mě to i bavilo. Mistrně popsané reálie až mrazí a podobnost s totalitou, kterou jsme zažili na vlastní kůži je určitě trumfem této knihy. Větším než děj samotný.
Příběh téhle knihy je skutečně strhující, jakkoli je zároveň velmi znepokojivý a temný. Současně ovšem děj místy nepostrádá vtip. Líčení už značně unavené nacistické totality je až nesmírně přesné a každý kdo zažil normalizační socialismus v něm zajisté pozná mnohé s až nečekanou důvěrností. Třeba jen to, že nejnebezpečnější nejsou ti kteří systému skutečně věří nýbrž ti kteří se prostě jen bojí a chtějí "normálně žít", to je naprosto přesné a možná právě z toho při čtení nejvíc mrazí... Zároveň je ovšem ta totalita jaksi brutálnější. Přitom je nutné říci, že text vychází do značné míry z přesného studia historických reálií. Prakticky všechna uváděná jména i životopisné údaje řekněme do roku 1942 jsou autentické a velmi přesné. Přesné je také vše, co je v knize uvedeno o koncentračních a táborech a o vyhlazování Židů. Přitom bych skoro řekl, že právě proto autor knihu psal. Tahle fakta jsou pro většinu lidí bohužel nudné učivo z hodin dějepisu. Těžko si umí představit, jak to všechno probíhalo, vidí jen čísla, ne konkrétní lidské ostudy. Zaobalení těchto fakt do napínavého thrilleru je proto velmi důmyslné a může zapůsobit i na ty, kteří by se neveselými dějinami dvacátého století patrně jinak nezabývali.
K příběhu samotnému je třeba říci, že je napsán velmi přesvědčivě a člověka rozhodně dokáže strhnout. V líčení lze těžko najít nějaké nelogičnosti či nepravděpodobnosti. Pár jich ale je. Především, pokud příkaz přišel z nejvyšších míst, proč by měl Heydrich bránit Globocnikovi zlikvidovat Marche? A proč se Luther ze Švýcarska vůbec vracel? Diskutabilní je samozřejmě i rovina řekněme "alternativně historická". Je fakt, že mnohé válečné situace byly, zvláště v první polovině války, doslova 50/50, někdy i méně. Především to že odolala Británie byl svého druhu zázrak. Přesto lze říci, že porážka Německa zase nebyla tak překvapivá. To všechno je ale při čtení knihy v zásadě nepodstatné. Děj člověka strhne natolik, že si těch několika chyb vlastně nevšimne. To spíš želím toho, že autor nedal Marchovi v závěru knihy větší šanci... Samozřejmě vím že to všechno jsou jen literární postavy a ne živí lidé, ale stejně, těm dvěma bych to přál ;o)
Ještě si dovolím pár poznámek ke konkrétnímu vydání. Knihu jsem četl v překladu Jana Nemejovského (tj. ve vydání z roku 1993) a musím říct, že jde o vydání značně odbyté. Překlad sám o sobě není špatný, byť i v něm jsou místy chyby, dané asi především přílišnou rychlostí překladu, neověřováním reálií atp. Asi největší chyba je mimochodem překlad vlastního jména hlavního hrdiny, neboť anglické "Xavier" je česky i německy prostě Xaver. Co ale v tomhle vydání zjevně úplně chybělo byla jazyková korektura. Text je plný překlepů a dokonce i pravopisných chyb.
Koho by napadlo, že sturmbannführer (něco jako major) SS by mohla být sympatická literární postava? Zde spolu s ním klopotně pátráme po největším tajemství Třetí říše, ohrožováni nebezpečnými soukmenovci mnohem vyšších hodností. Bohužel pro nás, kteří žijeme v jiné paralelní realitě (Němci v této fikci v roce 1964 ovládají Evropu) tohle tajemství není taková senzace jako pro dva hlavní osamělé bojovníky této knihy a hlavně pro vládu USA, která se chystá normalizovat s Hitlerem vztahy. Harrisův styl (nebo snad překlad) je nepřívětivý stejně jako svět, ve kterém se spolu s policistou pohybujeme, nenechal mě se do knihy pořádně „položit“ a čtení se neúnosně protahovalo.
70 % (aktuálně 271 hodnotících s průměrem 84 %).
Otčina
Pre mna zatial najlepšia Harrisova kniha, čo som čital. Hned od prvých strán sa dá napätie krájať, napínava atmosféra, skvele megalomanské opisy Berlína. Presuvame sa do akejsi sci fi historie, v ktorej Nemecko vyhrá vojnu a stanu sa panmi na kontinente. Na pozadí velkeho statneho sviatku sa však odohravaju udalosti, ktoré by mohli otriasť narodnym socializmom.
Ale ten záver! Prišiel mi akýsi dosť odfláknutý. napriek tomu sa jedna o velmi slušny pribeh a ako písal Boby17 predo mnou, ten holokaust, o ktorom nik z nezainteresovaných nevedel je vskutku famozne opísaný