Otčina
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58210/bmid_otcina-7lE-58210.jpg
4
480
480
Napínavý román, známý také díky stejnojmenné filmové adaptaci, se odehrává v imaginárním historickém panoramatu, ve kterém je Německo vítězem druhé světové války a chystá se na oslavu 75. narozenin Adolfa Hitlera. Na břehu jezera je nalezen mrtvý muž. Rozbíhá se rutinní vyšetřování, výslechy, zajišťování stop. Téměř běžný detektivní příběh. Téměř, kdyby se neodehrával ve Velkoněmecké říši v roce 1964. Robert Harris se ve svém románu „Otčina“ pokusil domyslet situaci, jaká by nastala v Evropě v případě opačného výsledku 2. světové války. Jeho fiktivní Velkoněmecká říše sahá od Atlantiku po Ural, stále ovládána fanatikem Hitlerem a fanatismem jeho přívrženců. Boj jednotlivce proti této mašinérii je marný, ale napínavý do poslední chvíle. Mnoha jména v této knize jsou skutečná, autor vychází ze skutečných postav, událostí a dokumentů. Jen od roku 1942 mění jejich osud. -- zdroj:www.legie.info --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
Fatherland, 1992
více info...
Přidat komentář
Čtivě napsaná průměrná detektivka v neobvyklých kulisách fašistického Německa, díky čemu zřejmě získává větší pozornost než by bylo správné. Mrzelo mě (dnes tak populární) obvyklé klišé společností vyvrženého hrdiny se všemi možnými neřestmi a nulovou radostí ze života. Zároveň ovšem chápu, že fikce vítězného Německa a v něm uplatňovaného policejního státu 20 let po druhé světové válce, musela na čtenáře vně socialistického bloku působit šokujícím dojmem, mně však řada věcí přišla jako dokumentární popis života a fungování naší společnosti před rokem 1989. Ale přesto jsem byl celkově spokojen, děj svižně ubíhal a jako prázdninové čtení mohu tuto knihu doporučit.
Kniha, kde je hlavní hrdina a esesák a ještě k tomu sympťák a vy mu fandíte? Kniha, kde Německo vyhrálo II. sv. válku a čeští a polští teroristi vyhazují do vzduchu německé auta s civilisty, kde Rusové vedou nekonečnou guerilovou válku zpoza Kavkazu? Kde místo vítězného SSSR máme vítěznou Třetí říši, jež vede sjednocování Evropy pod vlajkou Evropské unie, kniha kde Heydrich přežil spackaný atentát v Praze a kde se němcům podařilo dobýt Stalingrad a díky tomu postupně demoralizovaný Sovětský svaz udolat? To přesně je Otčina! Zároveň skvělá detektivka a příběh který se přečte jedním dechem. Neviděl jsem sice zfilmovanou verzi - nicméně kniha je fasicnující konfabulací na téma 'co by kdyby' - jedněm historikům se ježí vlasy hrůzou na hlavě, jiní si pak užívají tyhlety fascinující smyšlenky!
Na doporučení syna jsem knihu přečetla a to jedním dechem. Fascinovala mě představa, že by to tak doopravdy bylo a Německo vyhrálo válku. Bože na nebesích!! Vynikající nápad, zápletka a ten konec - jak já jim držela palce. Já co nesnáším esesáky a jim podobné, jsem si hlavního hrdinu oblíbila a fandila mu. D o p o r u č u j i :-)
Zajímavé, ale nikoli velmi překvapující. Mně osobně se více líbil na toto téma román Sansomův Nadvláda.
Detektivní rozměr knihy není příliš silný, ale to vynahrazuje rozměr alernativní historie přesvědčivě líčící nacistický systém, coby vítěže druhé světové války. Rozhodně podnětná kniha.
Super kniha o tom, co kdyby Hitler vyhrál válku. Ukazuje vybudování nacistického systému v plné dokonalosti. Krásná detektivka v netradičním podání. Německý Obersturmbannführer SS a krásná americká reportérka na stopě jednoho z největších tajemství Otčiny. Zvláště poledních cca 60 stran bylo pro mne opravdu vynikajících...
SPOILER
Jak já byl naštvaný, že se utéct Zavimu nakonec nepodařilo. I když se to dalo čekat...
slušná krimi odehrávající se v 60. minulého století v 3. Říši (EU), na pozadí studené války se jako sekundární příběh rozehrává románek americké novinářky a důstojníka SS (kriminalisty)
Otčinu Roberta Harrise by ani nebylo nutné nějak zvlášť komentovat, je už okomentována celkem dostatečně (zejména komentář s-readera je podrobný a pěkný). Protože ale každá kniha, která si zaslouží toto označení (a každý autor, který se může honosit titulem spisovatel), by měla ve čtenáři vyvolat alespoň jakýs takýs myšlenkový pochod, připojím pár osobních postřehů. Když jsem před časem četl Harrisova Ducha, docela mne styl autora zaujal a jako další jsem zařadil do pořadí jeho Otčinu. Tady bych chtěl zdůraznit, že se nejedná jen o detektivku, jak většina čtenářů nejspíš knihu pojme. Nevnímám Otčinu ani jako klasickou AH. Mám vnitřní pocit, že se tady Harris tak trochu „svezl“ na vlně orwellovštiny a ve své knize nám vlastně na pozadí AH fikce oživené pro větší čtivost detektivním žánrem ukazuje svou vizi možného vývoje v totalitní společnosti, která je srovnatelná s představou v knize 1984 G.O. Nerovnávám knihy – jen představy možného. Ostatně dystopií podobného typu je napsáno povícero, stejně tak je období 2. SV oblíbenou dobou pro autory píšíci AH romány, takže je opravdu dost co porovnávat a nepochybně si každý čtenář může najít svého „koně“.
Já se ještě chystám na některý z Harrisových historických románů – asi dám přednost Pompejím, tam to znám a bude se to asi líp číst (s kouskem lávy z Vesuvu v dlani).
Hitler vyhrál válku a teď vládne Evropě. Zajímavé téma, od kterého jsem ale očekávala víc. Pozitivně hodnotím, že příběh je založen na skutečných událostech a postavách. Není špatné zamyslet se, co by kdyby.... Nicméně je to jen detektivka.
Základy knihy, tedy ty do roku 1942, jsou založeny na pravdě a valná většina postav opravdu existovala. Autor tak navodil velmi uvěřitelnou atmosféru, která vydrží až do konce. Napětí zde opravdu nechybí.
Kniha mě příjemně překvapila, je to zajímavý akčně-špionážní příběh se stupňujícím napětím. Po krátké úvaze jí musím dát 5 hvězdiček, protože si je plně zaslouží.
Pokud odhlédneme od prostředí, ve kterém se příběh Otčiny odehrává, jde o velmi průměrnou detektivku. Není sice špatně napsaná, ale rozhodně to není žádný skvost. Za to bych Harrisovi udělil tři hvězdičky, protože po stránce příběhu to není nic objevného – vražda, úporný detektiv, kterému všichni házejí klacky pod nohy (nejen po nohy, z toho by nebyl samá modřina), krásná žena, která se detektivovi připlete pod nohy, a tak dále, však to všichni znáte.
Ale prostředí, do kterého Harris svou detektivku zasadil, je nesporně zajímavé a je i „záslužné“, že probouzí čtenářovu fantazii a obrací ji k úvahám, jak by to vypadalo, kdyby… Další Harrisova „zásluha“ je to, že prostředí není naivní vize nacistického státu v čele s Adolfem, ale že si dal tu práci a děj zalidňuje skutečnými postavami i s jejich skutečnými charaktery. Každou postavu, s výjimkou detektiva a novinářky, si můžeme najít třeba na internetu, podívat se na její fotografii, přečíst si něco o jejich kariéře, která vypovídá i o jejich charakteru a představit si tak skutečné postavy, které hrají v Harrisově příběhu. Zajímavé… Tak jsem přidal ještě hvězdičku navíc.
Otčina
Zdá sa mi, že autor tak trochu premárnil ten nápad ,napísať príbeh z tohto atraktívneho prostredia. Čakal som viac.