Otčina
Robert Harris
https://www.databazeknih.cz/img/books/58_/58210/bmid_otcina-7lE-58210.jpg
4
480
480
Napínavý román, známý také díky stejnojmenné filmové adaptaci, se odehrává v imaginárním historickém panoramatu, ve kterém je Německo vítězem druhé světové války a chystá se na oslavu 75. narozenin Adolfa Hitlera. Na břehu jezera je nalezen mrtvý muž. Rozbíhá se rutinní vyšetřování, výslechy, zajišťování stop. Téměř běžný detektivní příběh. Téměř, kdyby se neodehrával ve Velkoněmecké říši v roce 1964. Robert Harris se ve svém románu „Otčina“ pokusil domyslet situaci, jaká by nastala v Evropě v případě opačného výsledku 2. světové války. Jeho fiktivní Velkoněmecká říše sahá od Atlantiku po Ural, stále ovládána fanatikem Hitlerem a fanatismem jeho přívrženců. Boj jednotlivce proti této mašinérii je marný, ale napínavý do poslední chvíle. Mnoha jména v této knize jsou skutečná, autor vychází ze skutečných postav, událostí a dokumentů. Jen od roku 1942 mění jejich osud. -- zdroj:www.legie.info --... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2012 , Kniha ZlínOriginální název:
Fatherland, 1992
více info...
Přidat komentář
S Otčinou mám spojený psychadelický a zašmodrchaný zážitek. Film se totiž natáčel v Praze, takže na místě samém vlály prápory s haknkrajcem a chodili statisté ve štramáckých náckovských uniformách. A pak jsem na scéně objevil já, člověk vracející se po měsící pobytu v Ázerbájdžánu, kde jsem se připletl - také jako poněkud vytřeštěný statista - ke konfliktu mezi Ázerem a Arménií. No a teď, když jsem vylezl, ještě vyklepaný jako rezeň z práglovského letiště, co to nevidím - náckové jsou opět v Praze. Bylo to nejbizarnějších pět vteřin mého života, než jsem si uvědomil, že je to jenom kašírovaná iluze a já nepojedu via Osvětím, jako můj udatný legionářský prastrýc. Imbecilní měsíc, kdy jsem byl považován za ztraceného a naše ambasáda mě - na popud mých novin - hledala, tak nemohl mít podivnějšího vyvrcholení. Do válkou sužovaného Ázeru jsem se dostal v podstatě omylem, když jsem na letišti v Šeremetjevo v Moskvě chlastal s Ukrajincem Igorem, který v Baku už léta bydlel. Jako novinář již neexistujícího ostravského Moravskoslezského Dne (Zdravím Slávku Navrátile) jsem měl však jiný úkol a to doletět do Akťjubinsku za kazašskými Čechy. Leč přes zakoupenou letenku se zkrátka neletělo - prý není dost kerosínu. A tak mě hodný Igor pozval k sobě do Ázeru, že prý je tam hezky. Změnil jsem tedy letenku (Ach, mladosti!) a letěl do Baku. Igor mi ovšem neřekl, že tam tak trochu mají válku. Mezitím mě moje redakce začala hledat po širé Rusi a přilehlých guberniích, páč v Kazachstánu se mě nějak nedočkali a mobily debily tehdy nebyly. Díky Igorovým mafiánským kontaktům jsem pronikl až do prezidentského paláce v Baku a udělal - jako vykoupení za Kazachy - rozhovor s ministrem zahraničí Vafou Mirzaga ogly Goluzadem. Ten mi v dobrém rozmaru nabídl pobyt ve vládní vile na březích Kaspiku, ale já investigativec s plastovým aparátkem chtěl vidět opravdovou válku a tož jsem odjel autobusem (sic!) s vojáky na frontu a viděl a slyšel dunění děl a také pohyb tisíců uprchlíků. Radostně jsem se pak vracel do mírumilovné české kotlinky. No a pak ti náckové v Praze a to je tak asi všechno.
Parádní fikce toho, jaké by to bylo, kdyby vyhrálo Německo válku. Krom přeživších německých pohlavárů, včetně Hitlera, se toho moc nezměnilo. Stejný policejní stát, stejně zaslepení občané fanaticky věřící svým vůdcům, a kdo přijde na pravdu, jak to bylo v židovské otázce je nemilosrdně odstraněn.
Všechno je vlastně stejné. I to hlavní motto. Co se stalo je tak strašlivé, že normální člověk odmítá tomu uvěřit. A i když budou očití svědkové, jejich vyprávění bude tak stvůrné, že nikdo neuvěří, že je někdo takových činů schopen. Nakonec se na vše zapomene a bude to bráno jako fabulace a smyšlená pohádka. Co mi to jen připomíná. Takových popíračů je čím dál víc. Svědkové vymírají stářím a nové generaci to přijde tak neskutečné, že nakonec vypustí z úst :"žádný holocaust nebyl". Smutné. Strašně smutné.
Poslouchala jsem rozhlasovou hru, skvělé zpracování. Fiktivní prostředí, šedesátá léta v Německu, které vyhrálo válku a Hitler ještě žije. Boj komisaře vyšetřující zločin s státní mašinerií. Hlavní roli krásně namluvil Jiří Vyorálek.
Na Otčinu jsem dostala doporučení od jednoho staršího člena rodiny a jsem za to moc ráda. Je škoda, že ke spoustě starších knih se v dnešní době ke čtenáři vůbec nemají šanci dostat, protože knižní trh i nabídka knihoven je zavalena novinkami s obrovskou mediální masáží a marketingem. Přitom spousta z nich kvalitou jistě hravě překoná současnou tvorbu.
Otčina (Fatherland) má štěstí, že podle ní byl natočen i film (z produkce HBO a navíc z velké části natáčen v Praze) - ten jsem zatím neviděla, ale určitě se na něj chystám, takže na sebe lépe poutá pozornost. Navíc ten skvělý námět!!!
Bavilo mě všechno, alternativní vývoj historických událostí, charaktery postav, napínavá zápletka i skvělá atmosféra.
Rozhodně doporučuju nejen milovníkům krimi a špionážně-konspiračním thrillerům.
Po dočtení ve mě zůstalo spousta obrazů a pocitů, což je nepochybně důkaz skvěle napsané knihy.
Pěkný kousek alternativní historie, která se naštěstí nestala. Velkoněmecká říše vládne celé Evropě a vede studenou válku s USA. A detektiv samotář se zamotá do případu, který na první pohled vypadá jako rutinní vražda. Ale při vyšetřování se dostane pod pokličku nacistického režimu. Tajemství je ovšem příliš velké, než aby mohlo být prozrazeno a tak se z vyšetřování stává běh o život. Pěkně napsáno, skvělý popis Berlína i všeobecné atmosféry strachu.
Jen škoda, že jsem četl první české vydání. Spousta chyb a divný překlad zážitek poněkud zkazily.
Je ostuda, že jsem se ke knížce dostal až s tak velkým odstupem, film jsem viděl hned po premiéře a bavila mě právě ta alternativní varianta světa, kde knírač vyhrál a podrobil si Evropu (teda bavilo mě to právě proto, že je to fikce...rozumíme si, ne? Jinak je dobře, že si to nechal v Berlíně projít hlavou a tisíciletej Reich to neutáhnul ani dvě dekády). Bavilo mě to víc, než překombinovanej Dick. Příjemnej mix detektivky, post válečnýho dramatu a konspiračních teorií. Jednohubka, nekomplikovaná, ale rozhodně po ní nezůstane v hubě hořká pachuť.
Pro mě osobně to byla parádní jízda. Uvěřitelná hlavní postava, velice dobře propracované reálie alternativního Německa a perfektní příběh. Za mě jasných 100%.
(SPOILER)
Skvělý popis Berlína z alternativní budoucnosti: Speerovy monstrózní stavby, na ulicích plno uniforem, ponurá atmosféra nejistoty a strachu, a na východě říše nekončící válka… Právě sem je zasazen děj skvěle propracovaného románu, který začíná nálezem mrtvého a končí nálezem milionů mrtvých... Každý detail příběhu má svůj smysl a vše do sebe logicky a krásně zapadá. A k tomu všemu opravdu silný závěr.
„Co zmůže jediný člověk?“ Slyším, jak si to lidé šeptají už deset let. To je také mimochodem všechno, co dokáží. Šeptat.
Přemýšlela jsem, proč poslouchám tak málo rozhlasových dramatizací/her, když dokáží nabídnout tak hezký zážitek. Budu to muset napravit. Konkrétně tohle je téma, které by mě asi nedonutilo otevřít knihu, ale jako rozhlasová hra je to velmi povedené.
Nelze nevidět podobnost s Listopádem Aleny Mornštajnové, který jsem četla jen nedávno. (A neobviňuji nijak autorku z vykradení nápadu.) Prostě dost nepříjemná vize toho, jak by to mohlo vypadat, kdyby.
Četl jsem vydání od Rio press z roku 1993. To se hemžilo pravopisnými chybami a překlepy více než spodní kožíšek zasloužilé prostitutky hmyzem. To ovšem není chyba knihy a věřím, že nové vydání je již zkorekturováno. Překlad samotný však nebyl úplně zlý.
K autorovi jsem se dostal díky jeho skvostné trilogii o Ciceronovi a téma Německé říše, jako vítěze WWII mě zaujalo. Téma samotné je pojato jinak než u PK Dicka a jeho Muži z vysokého zámku. Kde PK Dick se zabývá spiše komorním dramatem, Harris se snaži o detektivní zápletku spojenou s konspirací vedoucí až k samotnému vedení strany.
Premisa je vlastně úplně jednoduchá a pro čtenáře nebude překvapením. My všechno víme, obyvatelé alternativní reality však čeká velké překvapení. Nechci prozradit více.
Kniha se čte lehce, zápletka není komplikovaná, oproti Ciceronovské trilogii se jedná o značný příklon komerčnějším směrem.
Znepokojující ...
Strhující, velmi dobře čtivé, bravurně výstižné ... Doporučuji
Poslouchala jsem rozhlasovou dramatizaci knihy a bylo to naprosto skvělé! Rozhodně doporučuji všem, byl to opravdu silný zážitek. Poslední dvě kapitoly jsem skoro nedýchala a konec, byť byl lehce očekávaný, mě zaskočil. Romantická linka mě vůbec nerušila, akorát jsem vážně malou částí doufala v dobrý konec.
Historii píší vítězové.
To, že je tento detektivní román zasazený do alternativní historie, se na první pohled může jevit jen jako efektní zajímavost, ale ve finále se ukáže, že díky tomu přináší i pár zajímavých námětů k zamyšlení ohledně naší reálné současnosti. A tohoto přesahu si cením mnohem víc než řemeslně skvěle odvedené, ale přeci jen v podstatě tendenční detektivní zápletky.
Nakolik je náš pohled na naši společenskou realitu reálný a nakolik je postavený jen na nevědomosti?
A (pozor: trochu spojler) nakolik "nadlidští" si asi museli připadat konstruktéři "konečného řešení", když se ani za předpokladu vítězství nebáli toho, že je jednou bude soudit ne sice soudní tribunál, ale historie, následovníci, jejich potomci?
Nechováme se nějak v něčem stejně jako oni?
Zkrátka pro mě naprosto originální a velmi zajímavý je ten konstrukt, že i vítěz nakonec potřebuje před svými zcela loajálními lidmi zahladit stopy toho, jakými způsoby vedla cesta k vítězství.
Hodnotit nebudu, ale pouze proto, že jsem knihu nečetla, ale poslouchala jako audiobook, takže by to nebylo regulérní. Protože v tomto případě není provedený jako pouhá četba, ale jako vynikající dramatizace - proto i ji vřele doporučuji!
Nejdříve jsem viděl film, pak jsem četl knihu. Oboje je dobré, kniha se četla svižně, děj se nevleče. Alternativa, co by se stalo, kdyby Německo neprohrálo druhou světovou válku.
Otčina
Napínavý a promyšlený detektivním román v atraktivním prostředí alternativní historie. Nacistické Německo je stále fascinujícím úkazem a inspirací pro spisovatele (ale bohužel i pro politiky). Výhrady tak mám jen k trochu laciné romantické lince, která je ale naštěstí jen okrajová.
Malé upozornění, četl jsem staré vydání od Riopressu a musím konstatovat, že jde o vydání dost otřesné. Plné překlepů, chyb a nedodělků. Tak pozor na něj.