Otrávená
Jennifer Donnelly
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/471665/bmid_otravena-EgZ-471665.jpg
4
154
154
Rozbijte očarované zrcadlo! Feministický retelling pohádky o Sněhurce. Krásná princezna Sophie jela na projížďku lesem, když tu lovčí vytáhl nůž a… vzal si její srdce. Nemělo ji to tak překvapit. Zaslechla přece pomluvy. Říkali o ní, že je moc laskavá a naivní na to, aby vládla. Zbytečná princezna. Příšerná budoucí královna. A Sophie jim věřila. Každému otrávenému slovu. S pomocí sedmi lesních mužíků se jí povede přežít, dokáže však také posbírat síly a postavit se skutečnému zlu, nebezpečnému nepříteli, který za vším stojí?... celý text
Literatura světová Dívčí romány Pohádky a bajky
Vydáno:
2021
,
CooBoo
Originální název:
Poisoned, 2020
více info...
Přidat komentář
4*/5*
Kniha má velký přesah (zdravé sebevědomí, překonávání strachu, láska k bližnímu) a na rozdíl od většiny young adult vychovává.
Jazyk je čtivý, někdy květnatý, kapitoly krátké. Absolutně jsem se našla v hrdince Sophii.
Vadilo mi malé písmo a to, že veškeré fantastické prvky autorka využila jako alegorii (což je na jednu stranu fajn, ale na druhou je kniha málo odpočinková). Děj je lehce předvídatelný, ale kolikrát se odchyluje od původní pohádky a mile překvapil :)
Doporučuji mladistvým od 13 let a lidem, kteří se věnují osobnímu rozvoji a rádi čtou fantasy.
Repost hodnocení z mého instagramového účtu:
Styl Jennifer Donnelly jsem si zamilovala, jakmile jsem objevila Modré hlubiny. Když jsem sáhla po Otrávené, jejím retellingu Sněhurky, trochu jsem se bála zklamání; ovšem zbytečně. Nadchla mě snad ještě více.
"Není to lehké, ale ty
odvahu máš a v paměti,
že každá stvůra a mrcha
honí jen toho, kdo prchá."
Mou hlavní výtkou vůči Modrým hlubinám byl nesoulad mezi hravostí a brutalitou. V Otrávené jsou tyto dva prvky mnohem vyrovnanější, už jen proto, že začíná na drsnější notě a i ty pohádkové záležitosti v sobě nesou kapku temnoty. Stále však kniha neztrácí humor. Výsledkem je mnohem celistvěji působící příběh se silnou atmosférou. Jeho prostředí mě opravdu bavilo, líbilo se mi, jak se prolínaly fantasy prvky s reáliemi skutečného světa.
Skvělé byly také postavy. Dobře sloužily myšlence knihy, zároveň však působily jako kompletní lidé. Sophie by se někomu mohla zdát příliš naivní a hloupě se rozhodující jen pro účely zápletky, avšak její důvěřivost a její dopad na děj jsou důležitou součástí jejího vývoje.
Je pravda, že onen děj je poměrně předvídatelný. Osobně mi to nevadilo, prostředí a postavy ho vyvážily, ovšem pokud čekáte složité intriky a zvraty, zde je nenajdete.
Kniha ukazuje pěknou, i když možná lehce naivní myšlenku: laskavost a empatie nás dostanou dál než krutost; bolest a zármutek nám mohou sloužit jako pohon v těžkých situacích; je důležité překonat strach, věřit v sebe a nebrat si k srdci pomluvy ostatních.
Doporučuji zájemcům o oddechovou, ale nikoli hloupou YA fantasy s pozitivním poselstvím.
Nalákána Nevlastní sestrou, otevřela jsem i další knihu J.D.
Není vůbec špatná, ale už to není ono. Tady chybí ono domýšlení - jaké dětství měly postavy, a co se událo poté, co klasická pohádka skončí. Tady se mi nejvíc líbil epilog; Will byl sympaťák, Arno překvapil a koneckonců i trpaslíci měli své kouzlo . . .
"Ze smutku povstává empatie. Ze žalu soucit. Ze zloby odhodlání. Ze ztráty láska.
Jsou věci, které nás přimějí vstát, když upadneme. Zkusit to znovu, když neuspějeme. To jsou ty nejcennější klenoty."
Knížka je retellingem (upraveným převyprávěním) klasické pohádky o Sněhurce a má velmi krátké kapitoly, což je velké plus. Zároveň je velmi čtivá a děj ubíhá. Jen mi přišlo, že těch pokusů zabít Sofii bylo až moc.
Sofie během děje prochází obrovskou proměnou charakteru a deziluzí, což z její počáteční naivky dělá postupem času zajímavý a silný charakter. Trpaslíci nejsou popsaní vysloveně do hloubky, což je trochu škoda, stejně jako jejich podobně znějící jména. Skoro všichni se totiž jmenují od J a díky podobným charakterům se mi při čtení pletli jeden přes druhého.
Celkově jde o příjemné pohodové čtení, kde není o napětí a zvraty nouze. Knihu bych ale doporučila čtenářům mladší než jsem já, zejména díky tomu pohádkovému motivu a jednoduchému jazyku.
(SPOILER) Po hnusném a krutém začátku se příběh trochu proměnil, naštěstí, a dost jsem se bála o Arna... Naštěstí zbytečně. Nakonec pohádka, že. A epilog... uvidíme.
Retellingy mám ráda a Sněhurka patří mezi mé nejoblíbenější pohádky. Kniha měla takový potenciál! Ale za mě totálně pohřbený díky hlavní hrdince. Název Otrávená přesně vystihuje mé pocity při čtení. Princezna Sophie je nejen naivní, ale také hloupoučká a neschopná se ponaučit. Když někdo takový má zachránit království, jen těžko je to uvěřitelné.. Jasně, že se z princezny, která vyrůstala v přepychu, nestane přes noc bojovnice. Ale jde o to, že jsem u ní neviděla skoro žádný vývoj..
Romantická linka se vyvíjela celkem pomalu a vlastně mě nijak nezasáhla. ️
Oblíbila jsem si vedlejší postavy, třeba Arno mě fakt bavil, svět byl pěkně vymyšlený, obálka nádherná... škoda, škoda.
Asi bych příběh doporučila spíš mladším čtenářům, i když ten začátek byl teda drsný.
2,5⭐️/5⭐️
No, za mě asi spíš ne, než jo... tedy alespoň ne, pokud je Vám víc než 15 let.
Nápad knihy a vlastně její první kapitola až dvě jsou absolutní pecka a člověk má pusu dokořán a říká si - tohle si musím přečíst.
Jenže pak začne peklíčko ve formě hlavní hrdinky. Jedna věc je být naivní a věřit v dobrotu lidí. Druhá věc je se nepoučit ze špatných rozhodnutí dalších 250 stran, dělat stále stejné chyby a co víc, když už vám někdo řekne "Nebuď hloupá", tak při první možné příležitosti spadnout do jasné pasti. I když víte, že po vašem životě prahne snad každý na světě.
Závěr knihy mě zarazil snad ještě víc, než hloupost hlavní hrdinky. Logika se propadla někam do jádra planety. Polovičaté vysvětlení pohnutek záporáků bez kontextu. Hlavní hrdinku z problémů tahá famfárami ověnčená vyšší moc, která jde očividně čistě náhodou kolem. Závěrečný boj - neboj. Vraždící maniak a příšery najednou nechávají žít své oběti. Jeden záporák začne být milý a trousí povzbuzující řeči hlavní hrdince, aby odešel s větou "a třeba kecám *mrk mrk*". Epilog je absolutně zbytečná věc, díky které budete mít nad hlavou milion otazníků. A romantická linka taky za moc nestála.
Plus knihy shledávám pouze v krátkých kapitolách, díky kterým to docela odsýpá, vtipné scény jsou opravdu vtipné a text se snadno čte. Dále pak za ukončení královnina příběhu a trpaslíci byli taky fajn. Jo a Arno, za mě nejlepší postava příběhu!
Bohužel velké zklamání. Očekávala jsem neskutečně nádherný retelling, jakým byla Nevlastní sestra, ale připadá mi, že toto šlo dost mimo. Sophie byla velmi naivní, nedokázala se ani po několikáté poučit z jedné chyby. Tím pádem jsem tak nějak nechápala královnu, která se jí obávala. Do toho hodně ubylo na drsnosti, autorka tentokrát zřejmě cílila na mladší věkovou kategorii. Nějaký potenciál kniha má, ale spíše je to takový průměr a oproti prvnímu retellingu obrovský propad.
(SPOILER) Čekala jsem nějaký úžasný retelling na Sněhurku, ale dostala jsem průměrnou fantasy, která mě bohužel zklamala. Ze začátku jsem se nemohla začíst, a kdyby to nebyla kniha do štafety, pravděpodobně bych ji odložila nedočtenou. Pak tedy naštěstí už to bylo po nějakých 100 stranách lepší, i když mě tedy Sophiina naivita a neustále opakování, že ji její princ přijde zachránit, lezly na nervy pořád. Další zklamání byl konec, kdy jsem čekala epický souboj mezi Sophií a Smrtí nebo Strachem, ale ono prostě nic. Alespoň citáty v knize byly pěkné. Celkově takový průměr až lehký podprůměr, od autorky jsem chtěla číst i Nevlastní sestru, ale teď už si tím tak jistá nejsem.
Po této knize jsem sáhla, protože jsem čekala na jinou knihu, měla sloužit jako výplň. Protože měla slušně recenze. A protože mám ráda pohádky...
Dobře, přečteno během 2 dnů, ve standardním režimu, vstávám, práce, vařím, měla bych jít brzy spát... Tím, chci říct, ano, líbila se mi.
Během čtení nefungoval úplně WOW efekt (přece víme, jak to dopadne), nicméně zpracování bylo opravdu neotřelé a nápadité. Motiv lásky a strachu jako hnacích motorů života, byl super. Láska nebyla podstrkována lascivním způsobem a ačkoliv je celá kniha o lásce, velké románky mezi hrdiny nehledejme. Prostředí příběhu bylo velice milé a Sophia byla sympatická hrdinka, (uff konečně zase někdy). Čtení odsýpalo rychle. Autorka striktně nekopíruje známou "Sněhurku", ale přidává své prvky a nápady, což na mě opravdu zapůsobilo. Hodinky? Jako vážně? Jo, zcela vážně. A proč vlastně ne? V pohádkové příběhu?
Král vran... Skvělý prvek. Opravdu tleskám přesahu, který autorka vnesla. Celkově je příběh potkán krásnými a výstižnými metaforami.
Za mě ano :-)
(SPOILER) Oproti klasickémů zpracování této pohádky se mi líbil vývoj Sophie, z na ostatních závislé naivní princezničky v "samostatnou" míň naivní ženu. Oproti klasické Sněhurce se mi tady líbil právě vývoj hlavní postavy. I "trpaslíci" mi tady byly mnohem sympatičtější. Co oceňuju je i pozadí toho proč byla královna tak "zlá" a přísná, a zakomponování postavy strachu jako hnacího mechanismu bylo taky zajímave.
Nevlastní sestra mě bavila víc, mělo to větší šmrnc, tady mi to dost kazila Sophie, která je vážně hloupá (což je samozřejmě úmysl, ale nevím, jestli tak měla být fakt skoro až do konce knihy). Otrávená je taková nenáročná, má poselství jako teď každá druhá kniha a děj není tak akční. Ale jinak je to taky skvělá záležitost a autorčiny metafory pořád zbožňuju.
Taková roztomilá pohádka.
Měla jsem sice jednu krizi, kdy jsem si řekla, že tohle se autorce moc nepovedlo, ale pak se to zase rozjelo a já jsem četla s radostí.
Od autorky jsem již přečetla Nevlastní sestru - z té knihy jsem byla naprosto unešená a proto jsem sáhla pod dalším jejím titulu.
Ze začátku jsem si říkala, že je to slabší, v jednu chvíli jsem to prohlásila i za blbost, pak to ale chytlo ten správný rytmus a čtení jsem si užila.
Na konci jsem přehodnotila naprosto všechno a musím říct, že mne ta kniha nezklamala. Když už jsem to chtěla prohlásit za pitomost, zase se rázem objevilo něco, co mne překvapilo a vlilo mi to novou chuť číst.
Spousta zvratů a okolností, při kterých jsem dokonce i klela, kniha mne nenechala vydechnout.
Pro mne paráda, jsem spokojená!
Po delší době kniha, která dokázala nasytit moje čtecí chuťové buňky. Byla jsem příběhem naprosto oslněna! Zážitky ze zvratů byly přímo povznášející. Dámy a pánové, tohle přesně chci v YA fantasy literatuře číst!
Otrávená je vlastně už druhá kniha, kterou jsem od Jennifer Donnelly četla. První byla Nevlastní sestra, která byla za mě skvělá. Proto absolutně nechápu tento počin. Jedná se o retelling na Sněhurku, z čehož jsem byla nadšená, páč jsem si říkala, že takový retelling jsem ještě nečetla.
Jako první bych chtěla zmínit obálku. Ano, ta je velmi krásná a ke knize i sedí. Nicméně obsah už není tak slavný jako její obal.
Námět byl za mě opravdu super. Ten mě vlastně na celou knihu nejvíc nalákal, protože nikde jinde jsem zatím příběh princezny s hodinovým srdcem nečetla, jen to provedení trochu pokulhávalo.
Hlavní postava princezny Sophie alias naší Sněhurky mi moc nesedla. Přišla mi naivní, místy až hloupá a přehnaně důvěřivá. Ať se tam objevila sebepodezřelejší postava, Sophie si od ní vše vzala, na nic se neptala a pak taky blbě končila a všichni ji museli zachraňovat. Mnohem více mě zaujala postava královny, 7 mužíků z Dolíku nebo Will a jeho rodina.
Nicméně se Jennifer nemůže odepřít její velmi čtivý styl psaní. Krátké kapitoly s otevřeným koncem jsou dobrá volba, protože vás neustále nutí číst dál. Tempo bylo svižné, i když bych pár míst nazvala výplňovými.
Takže za mě bohužel průměr a moc mě to nenadchlo.
(SPOILER)
Tak tohle se povedlo!
Po přečtení nevlastní sestry, která mě zklamala jsem k další knize od autorky přistupovala skepticky, ale už po přečtení první kapitoly jsem se zamilovala. Samotný děj plyne rychle, všechny postavy mi přišly propracované. Také oceňuji nečekané zvraty, když milovaný princ Sophii zradil a naše princezna pomalu dospěla v pravou královnu. Kniha mi často připomínala knihy jako krvavý lístek a temný kvítek což mě potěšilo a užila jsem si celý příběh. Docela by jsem uvítala pokračování.
Za mě daleko lepší než Nevlastní sestra. Krásný, čtivý příběh a skvěle vystavěný psychologický posun hlavní hrdinky Sophie. Kniha má takové příjemné tempo a pro mě to byla skvělá oddechovka.
Dala bych 4,5/5⭐, protože jsem si neřekla takové to ,,wow".
Jedná se mojí druhou knihu od autorky, první byla "Nevlastní sestra", která byla z mého pohledu naprosto skvělá. "Otrávená" má opět super obálku a více než vystihující název, protože se dá říct, že je v knize využit opakovaně a navíc, když se jedná o retelling pohádky o Sněhurce, tak je to i na místě. ;) Královna (macecha) mě fascinovala, a i přes počáteční abnormální krutost, se mi celkem v jistém ohledu zamlouvala, ale "Sněhurka" v podání princezny Charlotty-Sidonie Wilhelminy Sophie, zkráceně jen Sophie, byla hodně naivní dívčina. Přesto mi byla sympatická, protože kdo se stane jen tak skoro přes noc hrdinou.... no zaručeně postava v knize. :) Vlastně zde bylo hodně zajímavých postav, i když někdy s hroznými osudy, např. Tom, Will, Arno, Gretta... Max, Beckerovy, vojáci (veteráni) a nesmím opomenout 7 mužíků z Dolíku, a to vč. Webera a Tupfen + Zara. I Smrt s dětmi mají své kouzlo. Kniha je čtivá, celkem i napínavá, konec rychlý, ale zajímavě pohádkový, kdy se pravděpodobně můžeme těšit na převyprávěné verze Perníkové chaloupky, Karkulky a Lociky. 4,5*
Tohle pro mě bylo velký zklamáním. Předchozí knížka byla skvělá, ale tohle bylo o ničem. Popelka byla úplně jiná, ale tohle bylo jen trošku drsnější převyprávění klasické pohádky. Hlavní postava mi byla neskutečně nesympatická. Nejzajímavější pro mě byla Zlá královna, která tam měla pidi roličku.
Knížka mě nalákala hlavně svojí obálkou. To je, ale tak všechno.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Nevlastní sestra |
| 2015 |  Modré hlubiny |
| 2005 | Šifra mistra Leonarda / Světlo severu / Návrat tanečního mistra / Rosie |
| 2017 | Kráska a zvíře: Zakletá v knize |
| 2021 | Otrávená |
Otrávená je jiná verze mojí oblíbené Sněhurky. Řekla bych, že je tvrdší, vyskytuje se tu daleko víc fantasy postav, a tím mi přišla mnohem zajímavější. Jedná se ale stále o pohádku, takže autorce některé nedostatky budiž odpuštěny.
Co se týče postav, tak samotná Sněhurka/Sophia je z počátku hodně naivní, a když říkám hodně, tak myslím hodně. Má laskavé srdce a svým způsobem bojuje proti svojí maceše - zlé královně Adeilade, jenže vždy doufá, že se na její činy nepřijde, což už je od počátku nesmysl.
Na úplném začátku jsem s Adeilade naprosto souhlasila, přiznám se, že jsem jí i fandila, přišla mi hodně podobná Regině z Once upon a time, která je mojí nejoblíbenější “zápornou postavou z celého seriálu.
Kniha hodně pracuje s důležitými tématy, ať už je to boj se strachem, láska, přátelství, důvěra, naivita, víra v sebe sama nebo a to mi přišlo jako velmi důležité, že někdy odsoudíme druhé, aniž bychom znali důvody jejich činů.
Otrávenou klidně dejte přečíst svým dětem, je pro ně určitě vhodná. Pokud máte rádi pohádky, tak se do příběhu pusťte, čekal Vás milá oddechovka na dva večery.
IG: @freya_zlaskykpribehum