Ovčí pramen
Lope De Vega
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25031/mid_ovci-pramen-Mp6-25031.png
4
128
128
Jedná se o tříaktovou veršovanou divadelní hru s prvky jak tragickými, tak komickými (tzv. španělská komedie). Dílo dostalo název podle svobodné vesnice, která se vzbouří, protože komtur Goméz, představitel rytířského řádu, neuznává svobodná práva vesničanů, pronásleduje její obyvatele a znásilňuje ženy sedláků... Autor vyzdvihuje kolektivitu, čest a morálku vesničanů, zdůrazňuje právo na lidskou důstojnost.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1960 , DiliaOriginální název:
Fuenteovejuna, 1614
více info...
Přidat komentář
Od autora jsem v minulosti nečetl žádnou knihu, a tak jsem se rozhodl, že si přečtu jeho nejznámější drama OVČÍ PRAMEN. Námět pro tuto hru byl čerpán z národních dějin. Drama má 3 scény.
Hrdinou dramatu je španělská vesnice Fuente Ovejuna, která povstane proti tyranovi FERNANDOVI GOMEZOVI, který je místní komtur (hodnostář rytířského řádu). Zneužívá svou moc, znásilňuje dívky a ponižuje sedláky. Líbil se mi závěr dramatu.
Zajímavé byly další postavy jako např. FRONDOSO, LAURENCIA aj.
Drama se četlo dobře, bylo veršované.
Lope de Vega zavedl tzv. španělskou komedii, což je drama, v němž se mísila komika s tragikou, které bylo veršované a rozdělené do tří aktů.
V závěru knihy se nachází tyto kapitoly: LOPE DE VEGA, LOPEHO „NOVÁ KOMEDIE“, LOPE DE VEGA A JEHO FUENTE OVEJUNA, OTOKAR FISCHER, JIŘÍ FREJKA A FUENTE OVEJUNA.
Španělská literatura (hlavně ta klasická) mne doteď dost míjela, ač klasickou literaturu jako takovou mám jinak obecně ráda. Tak nevím, proč jsem se zrovna Španělsku vyhýbala. Protože to byla očividně chyba. Od chvíle, co se učím španělsky, mám chuť španělskou literaturu vyhledávat víc.
Jeden z prvních restů, co jsem rozhodně chtěla dohnat, byla hra Fuente Ovejuna (Ovčí pramen), a jsem naprosto nadšená, protože tahle hra má úplně všechno. Boje o moc, ale taky smrt, lásku, vášeň, mstu (dokonce ženskou mstu), hrdost. Silné téma ovcí měnících ve vlky, sjednocení lidí a jejich boj za sebe sama... to je tu skvěle popsané. Celé je to pak zabalené do velmi rytmických veršů, díky kterým se tohle čte úplně samo a snadno, výborně to plyne.
Jo, pustit se to španělské klasiky prostě bylo dobré rozhodnuté, protože tohle mne fakt strašně bavilo - byl to pro mne skvělý vstup do nového světa. A já se teď těším, jaké poklady z této oblasti literatury objevím.
Oooo, tohle bylo dobré, to musím uznat. Tak nějak jsem od Lope de Vegy nečekal... nic. Netušil jsem jak a co on vlastně psal, Pramen jsem si četl jen proto, že se mi to jeví jako zajímavý podklad pro Návštěvu staré dámy. Ale sakra, to mě mile překvapilo.
Zcela jistě a naprosto jistě přijde spoiler, tak pozor.
Hned úvod mě trochu překvapil. Člověk čeká rozpravu "vesničanů", vzhledem ke všemu očekává burany. A hele, první, co vidíme, je rozprava o lásce. Je láska? Či je jen sebeláska? A není všechna láska v posledku jen sebeláskou? Tím nám autor zcela jednoznačně nastíní hlavní motiv hry. A ano, drží se ho. Mimochodem, když jeden z vesničanů vyslovil jméno Platón, byl jsem už vysloveně v šoku.
Nu a hra pokračuje, podivuhodně naturálně. Dočkáme se znásilnění, hromadného znásilnění, bičování, lynče, vraždění, dočkáme se hanobení mrtvého těla. To jsem už ale opravdu nečekal. Neříkám, zrovna Titus Andronicus to není, ale překvapení to přeci jenom bylo.
Nu a pak přichází vrchol, opravdový vrchol hry. Nu a já bych tu přeci jenom byl trošinku kritický. Jeden si řekne, hrdinný vzdor, odpor tyranovi, spravedlivá odplata. Ale v tom to je, je to odplata. Jsem právník, nemohu jinak. Laická spravedlnost málokdy bývá spravedlivá, bývá brutální a bývá zbytečně okázalá. Je to msta, je to očistný rituál krve. Není to spravedlnost, ať si retributivní spravedlnost definujeme, jak chceme. Ale i kdyby, vážení, i kdyby. Fuente Ovejuna to přepískla. Kdo hanobil? Kdo sekal hlavy? Kdo je napichoval na kůly a tančil kol nich jako banda divochů? I jestli to předtím byla spravedlnost, potom už to byl jenom obřad krve. Jako takový měl přivést na svět krvavou potopu.
Ale nestalo se tak. Ovčí pramen se zachránil. Z dnešního pohledu opět poněkud paradoxním způsobem. Bojujeme dnes proti fenoménu kolektivní viny, přímo vidíme jak nebezpečný dovede být. Ale co zachránilo Fuente Ovejunu? Kolektivní vina. Je to temný pohled, je to děsivý pohled, ze kterému člověku vstávají chlupy v zátylku. Neodpustím si závěrem citovat:
"Rodrigo: Kdo to byl, kdo na komtura
spáchal násilnické ono
povstalectví? Kdo je vinen?
Všichni (temně):
My, Fuente Ovejuna!
Rodrigo: Onen jeden, jediný,
kajícně zde klekni na zem!
Všichni (poklekají):
My, Fuente Ovejuna!
Rodrigo (pokročí vpřed, naléhavě):
Kdo ho zabil, kdo je vrah?
Všichni (vstanou):
My, Fuente Ovejuna!"
Prazáklad nějakého sociálního dramatu, které by dokázalo hrát i na nějakou tu atmosféru, která se z dnešního pohledu pro mainstream ztrácí ve verších a komplikovanosti, ale to už je takový úděl. Dílo v základu skvělé.
Veršovaná divadelní hra o vzbouření sedláků z vesnice Fuente Ovejuna proti komturu Gomézovi, který neuznává jejich práva. Král do vesnice pošle dona Rodriga, ale vesničané vymyslí plán, jak zhatit potrestání pachatelů. Ač je tato hra stará přes 400 let, přesto se dobře čte a je i na dnešní dobu uchopitelná.
Čtení ve verších, které dávají příběhu kouzlo a přidanou hodnotu. I po 400 letech opravdu pěkné, zajímavé. Nadčasové dílo o moci a bezmoci a právu první noci...
(SPOILER) Fuente ovejuna je nadčasový příběh ukazující, jací lidé celou dobu jsou. I přes mnohé podobné dochované příběhy se stále objevují nový utlačovatelé a utlačovaní. Zde dostali obě strany dost prostoru dostat co chtějí, jenže to nakonec není výhra pro žádnou z nich. Závěrečné poučení o nemožnosti trestu na základě kolektivní viny se do dneška často zneužívá, v ovčím pramenu je to nakonec jediný způsob, jak dosáhnout spravedlnosti, protože člověk zespodu, přece nemůže soudit ty společensky nad ním... mladší staršího... nevzdělaný vzdělaného... chudý bohatého... atd. Popsaný příběh pěkně vystihuje nepodstatnost argumentů či důkazů ve sporech mezi různými společenskými vrstvami, pokud o ně výše postavená „autorita“ nemá zájem, jak jsme každý v životě mnohokrát zažily.
Pěkná veršovaná hříčka, zhltnuto za pár hodin. Mělo to hlavu a patu, psáno krásným jazykem. Jedna z těch lepších knih z povinné četby.
Pro mě překvapivě zdařilá hra, která je velmi dynamická a příběhově velmi zajímavá. Hra samotná, ač je stará více než 400 let je dobře pochopitelná i v dnešní době, přičemž velmi dobře uchopuje téma, které nyní obzvláště rezonuje, a to téma společenské sounáležitosti. Jedinou vadou na kráse je konečné dějství, které je šito horkou jehlou a kvalitě hry rozhodně nepřispívá. Celkově však ve mně zanechala Fuente Ovejuna velmi dobrý dojem a určitě jí doporučuji k přečtení.
O téhle divadelní hře jsem slyšela už na střední, ale dostala jsem se k ní až dnes, a jsem ráda .... líbilo se mi, že pomocí společných sil byla vesnice zbavena tyrana a nikdo z nich nebyl potrestán (tak trochu mi to připomínalo "Já jsem Zoro") ...
Výborně napsané drama, kdy tu obec zkrátka musíte litovat a cítit s ní. A ten konec byl prostě úžasný, ten si budu hodně dlouho pamatovat, jak byl silný. Zasloužené plné hodnocení.
Během odpoledne přečteno. Bylo to velmi zajímavé. Úchvatný konec. I když se jedná o zápis divadelní hry, samotné téma příběhu je velmi silné a tudíž celé dílo je čtivé. Mohu jen doporučit toto renesanční drama, které však neztratilo nic ze své aktuálnosti ani dnes.
Čtivé, svižně psané drama. Krásná ukázka toho, jak se lidé dokáží sjednotit za jakýmkoliv účelem. Až jsem sama byla překvapená, že se v celé skupině nenašel jediný zrádce, jediný človíček, který by snad vzal vinu na sebe nebo ukázal prstem na druhého.
Na střední škole se z toho stalo krédo naší třídy - kolektivní vina aneb To jsme byli my, Fuente Ovejuna!
Štítky knihy
17. století rytíři španělská literatura život na vesnici hnutí odporu
Autorovy další knížky
| 1960 |  Ovčí pramen |
| 1962 | Zahradníkův pes |
| 1985 |  Dorotea |
| 1975 | Proč unikáš mi |
| 1973 | Zlatý vek španielskej drámy |
Hra, respektive její velmi hrubý námět, mi utkvěl v paměti z hodin literatury a nyní jsem se k tomuto restu konečně dostal. Fuente Ovejuna je působivé a výborně napsané/volně přeložené drama, řešící i přes časovou propast složitá a dodnes existující témata. Není příliš dlouhé a čte se výborně, můžu jen doporučit.