Pamatuji si vás všechny
Yrsa Sigurðardóttir
U ledového islandského fjordu leží vesnice duch. Královna islandské krimi přichází s mrazivým thrillerem, poprvé bez právničky Tóry, ale i tak naberete dech až na konci. Když se tři mladí lidé z Reykjavíku rozhodnou, že koupí dům v opuštěné obci v pustých západních fjordech, netuší, co všechno je tam čeká. Co bude odhaleno a co probuzeno. Gardar, jeho žena Katrín a společná kamarádka Líf se chtějí pustit do renovace domu, ale brzy se začnou dít divné věci. Na podlaze se objevují mokré šlápoty, někdo trousí po pokojích mořské mušle, ozývají se podivné zvuky. Mobily se jim záhadně vybijí a loď pro ně má přijet až za několik dní. Jiná cesta z oněch mrazivých pustin nevede. Jsou tu úplně sami. Nebo ne? V malém městečku na druhé straně fjordu vyšetřuje policistka Dagný spolu se svým kamarádem, psychiatrem Freyrem, sérii nepřirozených úmrtí. Stopa vede do zaprášených archivů s policejními složkami z minulého století. Jak by ale tehdejší zločiny mohly souviset s nedávným záhadným zmizením Freyrova malého syna? Záhady se vrší jedna na druhou a pomalu se začínají propojovat do řetězce děsivých událostí. Příšerná pravda musí být odhalena. Mrtví si někdy pamatují víc, než bychom si přáli… Ale pokud byste si snad chtěli říct „Vždyť je to jen spisovatelčina fantazie“, nebuďte si tak jistí a vězte, že příběh je (přinejmenším zčásti) postaven na skutečných událostech.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2015 , MetaforaOriginální název:
Ég man þig, 2010
více info...
Přidat komentář
Toto byla první kniha, kterou jsem od autorky četla, následně jsem přečetla všechny ostatní a můžu říct, že čtivé jsou všechny a každá je něčím zajímavá, ale u mě vede právě tato.
Je to první kniha, u které jsem měla při čtení v noci husí kůži... Dobré spojení detektivky a duchařiny.
Myslím, že se autorce povedla, byla dost děsivá. Dvě zdánlivě nesovisející linie se nakonec spojily. Nevím, proč tu tolik lidí píše, že je na konci spousta nedořešených otázek. Já jich tam tolik nevyřešených nevidím.
Já si čtení užila, vřele doporučuji.
Z dalších knih se mi od Yrsy hodně líbil Ohnivý anděl a Mrazivé světlo, jedná se o detektivky.
Páni...už dlouho se mi nestalo, že bych se u knížky bála tak, že jsem musela přestavat číst v noci. Perfektní, rychle vtáhne do děje, mrazivé prostředí, děsivá atmosféra. Za mě 4 a půl *, tu půl hvězdu bych ubrala za celkem pro mě nedotazeny, ne dost vysvětleny, uspěchaný konec.
Moc mě mrzí, že Yrsiny (i Arnaldovy) knihy jsou do češtiny překládány z němčiny. Myslím, že se spousta věcí v druhotném překladu ztratí. Yrsino psaní mi bez výhrad sedí, bohužel ji z tohoto důvodů českým čtenářům sama nedoporučuji.
Knihu jsem četla v originále za zimních večerů, uprostřed islandské pustiny, sama v domku ze stavebních buněk. Prvně v životě jsem se tam na noc zamykala.
Příběh mě vtáhl do děje a udržoval v napětí a strachu od začátku do konce.
I když tohle není úplně můj oblíbený žánr ( hororový triller ano, ale duchovno příliš nemusím ), tak se mi kniha moc líbila. Od prvních stránek jsem byla napjatá a později se u knihy i trochu bála. Tohle byla moje první kniha od této autorky, ale určitě ne poslední.
Neskutečně skvělá atmosféra. Knížku jsem otevřela a nemohla se odtrhnout, atmosféra prostupovala skrz stránky a já se fakticky bála.
Skvělý popletenec případů, které spolu na první pohled nesouvisí, roznorodí lidé, dokonalé prostředí, vracečky do minulosti, všechno fajn.
Ale škoda toho závěru. Na mě byl strašně urychlený, nedovysvětlený.. Kdyby autorka přidala nějaké stránky, kde by prohloubila obě dvě vypravěcí linie, třeba se i vrátila do minulosti, nějak to dořešila nebo předělala konec a připsala další knížku, protože na takovém motivu by mohla další s klidem postavit..
To je ale samé kdyby, mně se knížka stejně líbila a objevila jsem pro sebe dosud neznámou autorku.
Perfektní duchařský příběh. Když si představím tu zimu, naprostou tmu, bouchaní, skřípění, kroky nade mnou i pode mnou a nakonec jak nějaké příšerné stvoření leze ze sklepa, tak by se o mě pokusil infarkt. Kdyby tento příběh někdo pořádně zfilmoval, asi bych neměla zrovna klidné spaní.
Ještě k otázce otevřeného konce. Podle mého skromného názoru konec v podstatě otevřený není...autorka si tu se čtenářem trochu pohrává, jednak mu dává prostor pro vlastní interpretaci některých nitek v příběhu, jednak spíš chtěla navodit atmosféru uzavřeného kruhu...
Seveřani tento žánr prostě umí. Jasně, není to žádná vysoká literatura, ale autorka dokázala tento duchařský příběh (který by nejeden intelektuál mohl neprávem pokládat za banální či brakový) ztvárnit opravdu působivě...Dvě dějové linie, které plynou zpočátku paralelně vedle sebe, aniž by si čtenář mohl domyslet, co přesně bude jejich styčným bodem, přidávají příběhu na zajímavosti. Pointa není natolik průhledná, aby čtenáři bylo v polovině knihy jasné, o co tady jde a knihu dočítal jen ze setrvačnosti, aby se jeho domněnky potvrdily...Já osobně jsem byla napjatá až do úplného konce, kdy skutečně nastal, v některých komentářích již zmiňovaný, "wow moment". Po Chlapci v pruhovaném pyžamu nemám ráda díla, v nichž je zpracováváno utrpení dětí, jako ženská na to prostě nemám, a proto mě osudy dětských postav dojaly...a padla na mě z toho trošku chandra. Suma sumárum - knížku doporučuji komukoliv. Myslím, že dokáže pohltit téměř každého bez ohledu na věk, pohlaví nebo dosavadní čtenářskou zkušenost...Nedoporučila bych ji snad jen dětem pod 15 (místy je kniha opravdu děsivá a dítě by ji nemuselo zpracovat úplně dobře a bez nepříjemných nočních můr) a lidem, kteří ztratili tragickým způsobem své dítě...
Příběh byl dle mého názoru průměrný a velmi zamotaný. Ano, měl něco do sebe, ale nedokázala jsem se do něho přímo ponořit. Nicméně mi chybělo pořádné rozuzlení a vysvětlení - některé záhady mi přišly nedořešené.
Pro mě hodně dobrá knížka. Určitě si přečtu i další knihy od autorky.
Byla jsem napnutá od začátku do konce. Líbí se mi popis místa, atmosféry, postav.
Dvě dějové linie byly super. I jejich osudové propojení. A otevřený konec je zajímavý neb některé věci objasněny nebyly.
určitě stojí za přečtení :-)
Výborné prostředí opuštěného ostrova, vynikající popis atmosféry, když byl tma, nečetla jsem :-) napínavé a představivost na plné obrátky.
Dva příběhy, minulost a přítomnost, konce životů chlapců, u kterých Vás mrazí... velmi čtivý příběh. Jak již bylo zmíněno, jen škoda toho nedotaženého konce...
Je to nejspíš jen můj problém,ale nějak se mi ta kniha nedokázala dostat pod kůži. Pro mě tuctová duchařina,kterou vidím i v každém druhém hororovém filmu stejného ražení.
Na knizku jsem se moc tesila, dokonce jsem se i bala jako u zadne jine knizky. Cetlo se to dobre,pribehy napinave az do konce. U toho konce bych se zastavila protoze souhlasim s nekterymi komentari a sice ze nebyl dotazeny do konce. Je zde spousta otazek snad by to sneslo i nejake pokracovani? Postradala jsem u nekterych postav motiv.
Skoro až do konce knihy jsem se bála, ale stálo to zato! Trocha duchařiny, minulost se promítá do přítomnosti, opuštěný ostrov, žádná elektřina, žádné mobily.... jen a pouze vlastní schopnosti, intuice.... Super, už jsem si půjčila další knihu.
Námět dobrý, ale příliš zdlouhavé líčení mě odrazovalo....takže jsem postupně vynechávala odstavce, jen abych už byla u konce.
Pro milovníky duchařských příběhů skvělá volba, pro realisty nejspíš tato kniha bude fiaskem. S představivostí roste napětí. Zvědavost ve Vás nutí knihu číst jedním dechem, dva příběhy, souvisejí spolu? Kdy se propojí? A jak? Odhalením rozuzlení...evokuje pokračování..?
Štítky knihy
Island tajemství horory duchové a přízraky islandská literatura severská krimi Vandalové islandské detektivky zmizení dětí
Autorovy další knížky
2017 | DNA |
2015 | Pamatuji si vás všechny |
2018 | Černá díra |
2007 | Poslední rituál |
2019 | Katarze |
POZOR SPOILER!!!
Tak tahle kniha se pro mě stala velkým otazníkem. Jakmile jsem začla číst, nesmírně mě bavila, otáčela jsem stránku za stránkou a hltala každé slovo, každou lasturu, každé Puttiho kňournutí a každé dětské zjevení. Už dlouho jsem při četbě neměla tak krásně tísnivý pocit, díky kterému jsem v noci měla problém jít na záchod. Knížku jsem považovala za autorčin vrchol. Ovšem jakmile jsem se dočetla k závěru, nevěřila jsem, že už nemám kam otáčet. Že je konec nedotažený, jsem si tady samozřejmě přečetla už dřív a osobně jsem se vždy považovala za člověka, kterému nevadí nějaká ta nedořešená nitka, kterou si sama domyslím podle své fantazie, ale TOTO? Yrso, Yrso... Pro mě nejzajímavější část celého příběhu zůstala opravdu nedořešena a vysvětlila se pouze druhá část (ta už má všechny znaky Yrsina rukopisu, tedy opět žádná zvěrstva, ale velmi smutná náhoda sahající daleko do minulosti), ale to mi v tomto případě nestačilo, čekala jsem více odpovědí. Takový mrazivý příběh by si zasloužil rozhodně jestě nějaké stránky navíc a s koncem se pořádně vymazlit.
Přemýšlela jsem, kolik hvězd chci valstně dát, nakonec místo tří jsem se rozhodla pro čtyři, protože samotný příběh si to zaslouží... Ale ten závěr!