Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36022/bmid_pamet-moji-babicce-3R5-36022.jpg
4
779
779
Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.... celý text
Přidat komentář
Čtvrtá hvězdička za reálie o Mongolsku. Kdyby to bylo zasazeno jinam, asi bych se s tou knihou strašně trápila. Takto jsem se alespoň dozvěděla něco o vzdálených krajích.
Skvěle napsaný a odvypravěný příběh o drsném, bezútěšném životě několika generací žen jedné rodiny v drsném Mongolsku. O ztrátě tradic, naivitě, velkém očekávání a ještě větším zklamání. Tradiční život v mongolské stepi na první pohled možná neláká, ve srovnání s “moderním” městem a ztrátou rodiny se jeví jako výhra a sám Burchan by to potvrdil. Ve dvaadvaceti napsat něco takového je až neuvěřitelné a zbývá jen zatleskat a přidat pět hvězd.
Po dlouhé době konečně kniha, která má spád a není to brak. První strany pro mě byly trochu kritické stran jazyka a množství cizích slov, ale to se poddá a knížka se čte dobře... i když děj nijak pozitivní není.
Petra Hůlová zcela nevšedním, poetickým jazykem a s přiléhavými příměry popsala těžký život několika generací jedné chudé mongolské rodiny. V Mongolsku pár měsíců žiju a přiznám se, přečíst knihu před svým odjezdem, odjížděla bych sem se zdaleka méně lehkým srdcem. Příběhy všech hlavních protagonistů, asi bez výjimky, jsou neveselé, či spíše hrozné, bezútěšné, deprimující, ať už žijí ve Městě nebo na venkově, v Rudejch horách. Život, který Hůlová zachycuje, je krutý a nelítostný. A to od počátku až do samého konce. Závěrečné stránky už čtu spíše diagonálně, už tuším, že životy v knize mají svůj řád, ale jako by šly odnikud nikam. Těžko uvěřit, že to není dílo životem protřelého Mongola/ky.
Autorčina práce se slovy famózní, mnoho moudrých přirovnání podtržených hovorovými i autentickými mongolskými slůvky, k tomu drsné prostředí mongolské stepi, střet vesnických tradic s moderním městem ... prostě exkluzivní zážitek.
Pěkná kniha. Trochu mi dělalo problém na začátku zažít si mongolské výrazy, ale dalo se to pak z textu poznat, co to znamená. Příběh žen jedné rodiny, jejich sny, touhy, nenaplněná přání a srovnání života na venkově a ve městě.
historie jednoho mongolského rodu pohledem 3 generací žen této rodiny...za mě tak 90%..knížka byla něco úplně jiného, než jsem doposud četla...jediné, co bych snad vytkla - uvítala bych slovníček, protože ze začátku jsem se v mongolských pojmech a slovech ztrácela, nakonec ale člověk z textu a kontextu pochopí (třeba hned ze startu ger, dél ....atd..)
příběhem se vine touha po svobodě, štěstí, majetku, dětech, a také po rodině a soudržnosti...a jak to vše zkloubit a neopustit tradice ?? jde to vůbec ?? příběh jsem zhltla a ještě dlouho pak nad ním přemýšlela.... doporučuji
Příběh jedné rodiny mongolských pastevců vyprávěný očima matky, jejích 3 dcer a vnučky, která vyrostla ve městě. Každá má jiná svá tajemství, jiné hořkosti a jiné zkušenosti. Každá si rodinný příběh vykládá svýma očima a ví něco jiného z doslechu od příbuzných a podobně.
Kniha zajímavě vypráví o životě v prostředí pro Evropany úplně neznámém.
Ze začátku jsem si nemohla zvyknout na hovorový jazyk, pak už se kniha četla lehce.
je neuvěřitelné jak byla spisovatelka mladoučká, když knižku napsala. a taky se mi nechce věřit tomu, že je češka a není mongolského původu. je to perfektní. všechno jsem jí věřila a to řešení knihy - každá kapitola je popis událostí očima jiné ženy z rodiny je prostě super. můj šálek kafe. díky za zážitek
I když jde o poměrně útlou knihu, je nesmírně bohatá a vztahy mezi jednotlivými postavami (vypravěčkami) by se daly dlouze rozebírat. Minimálně o nich během čtení i po něm dlouho přemýšlíte. Hůlová popisuje problém, který je hádám typický pro nespočet rozvojových zemí, které momentálně prožívají překotný vývoj. Rozdíl mezi tradiční způsobem života a životem ve městě je obrovský (zvlášť v rozlehlém Mongolsku). Jakmile se tam přestěhujete (jako hlavní hrdinka románu), velkoměsto vás polapí, rodině ze stepi se odcizíte a už není cesty zpět...
Autentická forma vyprávění plná mongolských výrazů to posouvá ještě o něco dál a kniha je tak opravdu jedinečným a nezapomenutelným zážitkem.
Do této knihy je vpředená nějaká strašně temná a nevyzpytatelná magie, protože jinak by to prostě nešlo dočíst. Kniha je totiž hnusná hnusná hnusná svým dějem, kde všem postavám naprosto chybí empatie a byť jen snaha o porozumění, všichni se nekonečně míjejí v nekonečné stepi a z každého i sebenepatrněji načrtnutého prostředí dýchá horký hnilobně sladký a lepkavý pach neodvratnosti. A přitom je to tak krásné, tak přesahující člověka, až to hypnotzuje. Ne, spíš paralyzuje...
Střípky z mongolské všednosti a každodennosti... jako korálky na niti, v jejichž navlékání se střídá několik žen. A tak se nám ve výsledném náhrdelníku objevují hliněné korálky, tvrdé jako udusaná stepní půda kolem géru v Rudejch horách, plastové korálky, blyštivé jako laciné pozlátko bordelu Žlutýho květu a zažloutlé korálky vyrobené po večerech z ovčích kůstek. Nádhera! Složitá mongolská jména a slova vytvářejí obrovskou autentičnost příběhu a skvěle fungují s nespisovnou češtinou. Absence slovníčku mongolských výrazů mi nevadila, naopak - bavilo mě nacházet význam slov v kontextu (třeba takový "erlíc" mi trval aspoň 50 stran). Propojování dějových linií bylo dokonale promyšlené, včetně chronologie - osud jedné postavy se čtenář dozvídá postupně z vyprávění ostatních. O Mongolsku toho zatím moc nevím a moc se mi líbilo, co všechno jsem se z knihy dozvěděla. I když nebýt v některých "venkovských" pasážích zmínek o autech, klidně bych si myslela, že čtu příběh z 18. nebo 19. století. Prolomit šifru názvu knihy se mi sice nepodařilo, ale jinak jsem velmi mile překvapená.
Knihu jsem četla na Čtenářskou výzvu jako prvotinu. Smekám před autorkou, je to parádně napsané. Ale i když jsem se snažila, kniha se mi obsahově nelíbila, protože ty příběhy byly pro mě "šokující". Doufala jsem poznat jinou kulturu, mongolskou, a setkala jsem se tam více méně s tím, co je VŠUDE. Možná i tím, že se jednalo o Mongolsko, i když nedokážu vysvětlit, proč jsem si myslela, že jsou tam tak nějak... etičtější, morálnější?, jsem víc v šoku. Snad je tam hodně z autorčiny fantazie. Přesto doporučuji.
Mongolsko je země, kterou většina z nás asi míjí, není často na programech cestovek, v našem povědomí je zaznamenána pouze bohatýrská doba Čingischána, poušť Gobi, nepříliš velká hustota obyvatel, satelitní postavení země s dopady, které jsme zažili i my. Přesto zde žijí stejní lidé. Přechod do nových časů z letitého způsobu života, kdy obyvatelé byli dokonale přizpůsobeni svému prostředí a žili v souladu s přírodou do nových časů pro mnohých znamená spíše pohromu. A to i pro rodinu hlavní hrdinky této knížečky, kterou jsem naopak barvitě a hluboce prociťovala právě proto, že jsem se ke každému slovíčku místního dialektu musela propracovat sama, Petro, moc děkuji, jste úžasná.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 |  Stanice Tajga |
| 2019 | Zlodějka mýho táty |
| 2006 |  Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Opravdu pěkná kniha, popisující život jednoho mongolského rodu z pohledu několika jeho žen. Je velmi zajímavé, jak na různé věci mají tyto ženy různý úhel pohledu. Ze začátku jsem měla trochu problém s nespisovným jazykem, ve kterém je kniha napsaná- sama spisovně nemluvím, ale psané slovo mi prostě sedí víc spisovné. Rychle jsem si ale zvykla. Pokud se vám tato kniha bude líbit, neváhejte a kupte si i další knihu od této autorky Stanice tajga.