Paměť mojí babičce
Petra Hůlová
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/36022/bmid_pamet-moji-babicce-3R5-36022.jpg
4
779
779
Druhé vydání románu, který se stal českou literární událostí (získal mj. cenu Magnesia Literera za objev roku a umístil se na prvním místě ankety Lidových novin o nejzajímavější knihu roku) a byl přeložen do řady evropských jazyků. Dvaadvacetiletá studentka Petra Hůlová debutovala v roce 2002 mimořádně vyzrálým prozaickým dílem, jehož děj se odehrává v Mongolsku a osou příběhu je strhující vyprávění žen tří generací o všem, co v životě viděly, zažily, protrpěly. Kniha je psána živým jazykem s množstvím místních slangových výrazů, vtahujících čtenáře do jedinečné atmosféry života v Mongolsku.... celý text
Přidat komentář
Osudy obyčejných žen odehrávající se sice v Mongolsku, ale mohly by se klidně odehrávat podobně i v Čechách. Líbilo se mi, že každá kapitola byla vyprávěna některou z hrdinek a mohla jsem tak vidět prožívání a vnímání vztahů a životních situací vždy několika pohledů.
Prvotina Hůlové a jednoznačně její nejlepší kniha doposud vůbec. Silná a osobitá kniha. Krásně popisuje rozpad tradiční mongolské společnosti směrem k duševní prázdnotě a materiálním hodnotám. Je poznat, že autorka Mongolsko navštívila, skvěle vykreslená atmosféra stepní krajiny. Lehce magická a tajuplná, zároveň nechybí psychologie postav. Miluji tuto knihu.
Snažila jsem se jí přečíst již před léty, ale nějak sem se nezačetla. Asi nebyla správná doba. Nyní jsem se nemohla odtrhnout. Pěkná knížka.
Sice jsem občas hledala na wikipedii co vlastně jsou některé "mongolské" názvy, tak mě příběh pohltil. Je krásný a pro nás těžko představitelný. Chtěla bych vidět Mongolsko. Knížku moc doporučuji.
Divoká jízda mongolskou stepí a divokým Ǔlámbátárem na hřbetě několika mongolských žen z jedné rodiny. Až tak nevadí, že spoustě slov čtenář nerozumí a další si tak nějak musí přeložit z kontextu, stejně jde o téměř strhující ságu. Sem tam se čtenář ztrácí ve jménech, což je způobené, že se jednotlivé vypravěčky střídají po kapitolách, ale tak velký hokej jako v Taiko, kde si čtenář málem musel kreslit strom rodokmenů na papír to nebylo .)
jako jóó, je to pěkný. O lidech, převážně spíše o ženách. O těch , co žijí v Mongolsku. Ale starosti mongolských žen mají troufám si tvrdit všechny ženy na světě. Akorád samozřejmě odlišnosti kultur činí život lidí méně či více snesitelným. Určitě bych si netroufala tvrdit, že ten náš středoevropský, je lepší.
Kniha je bezesporu velice zajímavá, ale chyběl mi slovníček mongolských výrazů a pak jsem se trochu ztrácela ve jménech. Ale jinak pojetí a obsah kvalitní.
Jsem ráda, když mi kniha kromě literárního zážitku z příběhu, jazyka, metafor atd. přinese ještě něco navíc - třeba věcné poznání reálií cizí země, exotické kultury, kuchyně, zvyků, myšlení. Tato kniha to splnila. Nikdy jsem však neporozuměla gramatickému tvaru nadpisu knihy a také mi při čtení vadila ta volba "obecné češtiny" - bejt, umejt, vyhejbala, tejdnů, ... Při vší snaze pochopit, že autorka chtěla jazykem charakterizovat postavy, bylo to trochu moc. Hodně by mě zajímalo, co na to Mongolové. Vyšla tam kniha v překladu? Považují vykreslené prostředí za autentické a cení si ten příběh podobně třeba jako Češi knihy polského autora M. Szczygiela? Rozhodně však uznávám, že strmější start snad neměl v české literatuře v posledních dvaceti letech nikdo, než byl start mladé autorky na perutích této symaptické knížky.
Krásná knížka. Když jsem knihu dočetla bylo mi smutno...
Chlap to ale asi nepochopí...
Pro mě jedna z nejkrásnějších knih, je velice zvláštní a neuchopitená, ohromně lidská.
Hodně zvláštní věc. Kniha je sice čtivá a má velice zajímavý styl, který vtáhne do děje. Ale vtáhne do děje tím způsobem, že si připadáte jako potopení v hlavě nejdřív jedné a potom více dívek/žen. Připadala jsem si slepá a přidušená, visící na nějakém podivném místě, které jsem si pořádně nedokázala představit. Knihy tohoto typu skoro nečtu a asi proto jsem taky měla nepříjemný pocit z toho že, hlavně ze začátku, jsem nic moc nemohla předvídat, ani chování postav (čemuž nepochybně napomáhá nepřítomnost přímé řeči). Připadala jsem si jako zajatec v nějaké hloupé hlavě, se kterou nedokážu nic udělat.
Nicméně to bylo velice zajímavé a nechává to ve mě rozporuplné pocity, ale jsem ráda, že jsem si to přečetla. Rozhodně se vám způsob vypravování usadí v mozku a bude tam chvíli strašit a říkat vám svým hlasem vaše myšlenky.
A ještě jsem si všimla, že věty často začínají slovem "já". To bylo taky zvláštní.
Nejdřív jsem byla opravdu zmatená a nevěla o co jde....když jsem se po docela dlouhé době konečně vyznala, byla jsem mile překvapená! Úžasná knížka, kterou jsem si nedávno dokonce koupila a chystám se jí znovu přečíst :o) Já tedy rozhodně nadšená byla.
Dvě hvězdičky, neb přes pěkný styl, tak postrádám v tom celém něco, čeho bych se reálně mohl chytit. Visí to celé spíše ve vzduchu než v realitě.
Výborná kniha, alespoň pro mě. Už jen vybráním Mongolska jako prostředí pro mě bylo zajímavé, protože tuto zemi nijak neznám a autorka mi příblížila život tady. U této knihy se přílišně nemusíte soustředit a já občas po takovýhle nenáročných a nesložitých knihách ráda sáhnu. Mám ráda příběhy, které popisují rodinné vztahy a tento mě chytl za srdce. Ukázal mi, že mezi rodinnými příslušníky nemusí být jen láska.
Mě se tahle kniha dost líbila, ale nic převratného v ní nebylo. Prostě sága, velmi povedená, ale pouze popsala život jedné rodiny.
Když jsem četla, tak jsem moc nechápala, jestli nám autorka chce popsat situaci v Mongolsku, nebo jen příběh dívek. Jestli si tak nějak máme představit, jak se tam žije? Když jsem četla, moc jsem se nebavila, když jsem přečetla, tak si ji budu ještě dlouho pamatovat, ale že bych byla zrovna nadšená, to taky ne. Hodně zvláštní, tak bych to možná nazvala.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Paměť mojí babičce |
| 2008 |  Stanice Tajga |
| 2019 | Zlodějka mýho táty |
| 2006 |  Umělohmotný třípokoj |
| 2014 | Macocha |
Příjemné čtení.