Tma a co bylo potom
Otakar Štorch-Marien
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/246279/bmid_tma-a-co-bylo-potom-246279.JPG
4
5
5
Paměti nakladatele Aventina série
< 3. díl
Třetí, závěrečný díl pamětí nakladatele Otakara Štorcha - Mariena na Aventinum.
Přidat komentář
Začínám úmyslně III.dílem překrásné trilogie českého nakladatele, spisovatele a publicisty Otakara Štorcha Mariena.
I. díl - Sladko je žít,
II. - Ohňostroj,
III. - Tma a co bylo potom.
V roce 1919 založil nakladatelství Aventinum. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53, v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Právě tam se pořádaly rozpravy se spisovateli, vedly se vášnivé diskuze o kulturním životě a také se na reprezentační úrovni uváděly nové knihy. Aventinum to byl pojem ! V prvé řadě šlo o nádherně vypravené knihy. Kmenovými spisovateli Aventina byli třeba bratři Čapkové, kteří později po krachu nakladatelství přešli ke konkurenci.
Majitel byl veden heslem "Krásná kniha" - a že jich bylo ! Ke krachu došlo jednak špatně vedeným účetnictvím (tedy subjektivní interní důvody) a jednak i za ataku konkurentů - přirozených rivalů Otakara Štorcha Mariena.
II. etapa Aventina byla v létech 1945-1949. V 50-tých létech se za pomoci věrných přátel zrodilo zřejmě tenkrát nejkrásnější, ale malinkaté knihkupectví v Praze "Platýzské knihkupectví". A zase je zde typická česká vlastnost - závist. Neumětelové mu nepřáli. V lednu roku 1962 byl pan Štorch odejit ! O 12 let později umřel.
Pro mě byl něco jako bonbonek III.dílu konec knihy, kde pan Štorch popisuje svou návštěvu ve Francii, cosi jako "Po stopách Toulouse-Lautreca".
Vše přečteno "jedním dechem" .
Autorovy další knížky
| 1992 |  Sladko je žít |
| 1930 |  Víno |
| 1993 | Tma a co bylo potom |
| 1992 | Ohňostroj |
| 1965 | U zlaté bohyně |
Ano, jedním dechem. Souhlasím. Tu "tmu" si totiž pan Štorch Marien způsobil sám. Líčí, jak různé nátlakové skupiny, exekutoři a další se vrhali na jeho dluhy a pohledávky, a je to vlastně plastické vylíčení konce jedné z nejdůležitějších kapitol české knižní kultury mezi válkami. Tady člověk nemůže být soudce, jsou to subjektivní vzpomínky a hodnocení, kde byla vina, kdo co dělal a komu řekl a jaké kroky podstupoval, to všechno je dnes zaváto časem. Já to četl jsko drama člopvěka, který se upřímně snaží držet úroveň české kultury, a přestává na to mít peníze, postupně se propadá do hlubších a hlubších problémů. Pak přichází ještě druhá "tma" v podobě nacistické okupace, a to "co bylo potom", je pozoruhodný dovětek. Pokus o další Aventinum už nevyšel, tak jak by autor chtěl, zůstal nakladatelkým redaktorem, spoluautorem různých edic a to v "konkurenčním podniku", a vzhledem k roku vydání se o té další "tmě" už vlastně skoro nevyjadřuje.
Tak jako tak, všechny tři díly jsou klenotem, který s nejvyšší možnou mírou intenzity představuje kontext, poměry i konkrétní počiny v české meziválečné nakladatelské oblasti. Budiž pani Štorch Marienovi velký dík za tento základní pilíř české vzpomínkové literatury!