Tma a co bylo potom přehled
Otakar Štorch-Marien
Paměti nakladatele Aventina série
< 3. díl
Třetí, závěrečný díl pamětí nakladatele Otakara Štorcha - Mariena na Aventinum.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Tma a co bylo potom. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Tma a co bylo potom v seznamech
v Přečtených | 4x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 15x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
vzpomínky spisovatelé výtvarní umělci, výtvarníci
Autorovy další knížky
1992 | Sladko je žít |
1930 | Víno |
1993 | Tma a co bylo potom |
1992 | Ohňostroj |
1965 | U zlaté bohyně |
Začínám úmyslně III.dílem překrásné trilogie českého nakladatele, spisovatele a publicisty Otakara Štorcha Mariena.
I. díl - Sladko je žít,
II. - Ohňostroj,
III. - Tma a co bylo potom.
V roce 1919 založil nakladatelství Aventinum. V březnu 1927 se nakladatelství přestěhovalo do Zedwitzovského paláce, čp. 53, v Purkyňově ulici 4, na Novém Městě, kde byla výstavní síň, galerie a prodejna Aventinská mansarda. Právě tam se pořádaly rozpravy se spisovateli, vedly se vášnivé diskuze o kulturním životě a také se na reprezentační úrovni uváděly nové knihy. Aventinum to byl pojem ! V prvé řadě šlo o nádherně vypravené knihy. Kmenovými spisovateli Aventina byli třeba bratři Čapkové, kteří později po krachu nakladatelství přešli ke konkurenci.
Majitel byl veden heslem "Krásná kniha" - a že jich bylo ! Ke krachu došlo jednak špatně vedeným účetnictvím (tedy subjektivní interní důvody) a jednak i za ataku konkurentů - přirozených rivalů Otakara Štorcha Mariena.
II. etapa Aventina byla v létech 1945-1949. V 50-tých létech se za pomoci věrných přátel zrodilo zřejmě tenkrát nejkrásnější, ale malinkaté knihkupectví v Praze "Platýzské knihkupectví". A zase je zde typická česká vlastnost - závist. Neumětelové mu nepřáli. V lednu roku 1962 byl pan Štorch odejit ! O 12 let později umřel.
Pro mě byl něco jako bonbonek III.dílu konec knihy, kde pan Štorch popisuje svou návštěvu ve Francii, cosi jako "Po stopách Toulouse-Lautreca".
Vše přečteno "jedním dechem" .