Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/3645/bmid_pan-much-IAp-3645.png
4
2918
2918
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , MaťaOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
Prostě Rychlé šípy na ostrově. Nakonec se jim to teda trochu vymkne, ale happy end nechybí. Slabé tři hvězdy.
Poutavé, to se musí uznat. Kniha se mi četla moc dobře. Chápu ale, proč někomu přijde nestravitelná. Některé situace byly celkem zvláštní, i vzhledem k tomu, že aktéři byly děti, a snad všechny postavy kromě Ralpha mě v průběhu knihy štvaly.. i když Ralph vlastně občas taky..
Pokud se v krizových situacích chovají "zvířecky" dospělí, proč očekávat, že by děti měly být jiné. Každý člověk je jiný a na stresovou situaci reaguje jinak. Problém je v tom, když se poměrně slušní lidé dají strhnout davem. Vůdci, kteří touží po moci, penězích , pomstě nebo v tomto případě po krvi, jsou vždy nebezpeční. Beletristicky popsané to, co se píše v mnoha sociologických knížkách o skupinové dynamice. Tak drsný konec jsem ale přece jen nečekala.
Dostal jsem letos k vánocům od syna a tak jsem to musel přečíst. Bohužel se potvrdilo přesně to, co jsem očekával. V mém věku a po všech životních zkušenostech můžu jen potvrdit to, co se autor pokoušel zřejmě sdělit. Myslím tím lidskou podstatu. Tu zvířecí.
Styl, jakým je kniha napsaná, mě ale opravdu lezl na nervy. Nemůžu se zbavit dojmu, že se většina postav chovala jako hlupáci bez mozku. Lastura, Obluda, Náčelník a Čuňas - to je asi tak všechno, co mi zůstalo v hlavě. Možná, že s odstupem času budu hodnotit pozitivněji, těsně po přečtení dávám 1.
K tomuhle dílu jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzor o jednu klasiku.
Bavilo mě to, šokovalo mě to.
Autor velice důsledně popsal, jak dokážou být děti kruté (nejen děti).
Jak se lidé dokáží chovat jak stádo tupých ovcí (a to opravdu nechci urážet žádné ovce). Lidský úpadek popsaný na 267 stránkách.
Myšlenka dobrá, bohužel to zpracování.....
Spousta dialogů, které si jsou navíc velmi podobné ( spor o lasturu). Vůbec mi nepřišlo, že by chlapci byli že začátku nějak moc civilizovaní, ihned ze sebe odhodili veškeré oblečení, mrňouskové se rozprchli do lesa a chovali se, jakoby se nic nestalo.
Žádný postupný vývoj postav, spíš mi přišlo, že si vzali nějakou halucinogenní rostlinku....
A ten závěr? To jako vážně?
Kniha mě velice zklamala i když mi došlo, co za pomoci těch příšerných souvětí chtěl autor říci. Kniha se mi četla velmi těžko a nemám v úmyslu se k ni v dohledné době vůbec vracet. Navíc mi vrtá hlavou, jak něco takové může být součástí povinné četby pro děti na prvním stupni. Vždyť i já jsem z té knihy měla husí kůži.
Jedna z mych nejoblibenejsich knih. Priznavam, dnes uz je trochu prezita a neaktualni.
Goldingova metafora na spolecnost, jeji vrstvy a zpusob jak se lide ve spolecnosti meni v zavislosti na tom, kde na jejim zebricku se usadi, se ale nemeni a (bohuzel) bude aktualni vzdy.
Skvele temne a kriticke nahlednuti do lidske duse
Zajímavý (byť ne originální) námět. Chápu, co chtěl autori říci a souhlasím s ním. Celkové podání mi však nepřišlo nejlepší, nějak jsem do knihy pořádně nepronikl. Ačkoli vývoj v poslední části mě velmi upoutal a dočetl jsem jedním dechem, celkový dojem z formy není valný, ač obsahu dávám 5 hvězd.
Skřípal jsem zubama vztekem a bezmocí nad osudem Čuňase a málem i Ralpha. Jak nenechat vyhrát agresi, násilí? Jak přežít díky rozumu a spolupráci?
Zákony džungle převálcují lidskost a není se čemu divit. Stačí si například připomenout zdokumentované skutečnosti při výpadku elektřiny v New Yorku z roku 1977, kdy se v "nejcivilizovanějším" městě světa uchýlili lidé k rabování, žhářství a násilí. Lidé jsou pak více podobni zvířatům. Téma knihy je bezesporu zajímavé, autor čerpal z mnohaleté práce s mladistvými. Autorův styl psaní mi však nesedl.
Hodně dlouho mi trvalo než jsem se dokázala vůbec začíst. První půlka totiž nepatří k nejzáživnějším, ale druhá půlka je naprosto perfektní. Krásný psychologický posun postav.
Čekala jsem... čekala jsem asi trochu něco jiného. Je pravda, jak píšou někteří ostatní recenzenti, že knížka je asi určena mladšímu publiku. Taky mi možná nesedl překlad (Heda Kovályová), měla jsem problém si popisné části představit, jazyk mě rušil.
I kvůli tomu jsem se snad do dvou třetin s knížkou trápila a četla ji jen kvůli knižní výzvě (kniha se zvířetem v názvu). Finálovou třetinu pak ale jedním dechem.
Ze ztroskotání na rajském ostrově se noční můra stává jen velmi pomalu a nenápadně. Stejně jako si hlavní hrdina jen tak mimoděk uvědomuje, jak špinaví všichni po čase jsou a kolik z civilizačních nánosů už ztratili jen na vzhledu. Popis chování dětí se mi zdá velmi realistický - není možné čekat, že se budou, vzhledem k věku, chovat nějak "rozumně", okamžitý užitek a zábava nutně musí převážit nad dlouhodobým nudným plánováním záchrany.
Ze závěrečných scén mrazí a jsou v dokonalém kontrastu s tím pozvolným začátkem. Asi chápu, proč knížka patří ke světové klasice.
Dočteno s velkou námahou. Ostrov jsem si představila velmi barvitě, ale příběh mě ani trochu nezaujal.
Tohle rozhodně není čtení na dobrou noc! Zatímco v první půli mě celkem nudil foglarovsky laděný příběh skupiny chlapců, kterým na ostrově nic moc ke štěstí vlastně nechybělo (a dospělí nejméně), pak se vše (zákonitě?) zvrtlo do hororově hrůzného šílenství davu, který typicky vedlo jen několik málo skutečně psychotických jedinců toužících po krvi. Jenže přeživší alespoň měl kdo zachránit, doslova i přeneseně...
(Jediný úsměv u mě vyvolalo zdůrazňování anglického smyslu pro pořádek).
Zpočátku mne kniha nebavila a odkládala jsem její dočtení. Zvrat byl tak v polovině knihy, kdy byl děj konečně pro mne zajímavý. Tato kniha bývá většinou doporučována pro děti/mládež, já bych to však dětem nedoporučovala :D Hrůznost změn osobností během pobytu na ostrově a co vše dokážou vykonat..
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Zajímavé téma, které na dobu svého vzniku bylo dobře pojaté. Popis skupinové dynamiky je velmi jasně vidět - až jsem si chvílemi vzpomínala na Zimbardův vězeňský experiment... stačí se schovat za pomalovaný obličej a mít pocit, že někdo schvaluje mé jednání a člověk je schopen téměř všeho. Myslím, že v dnešní době stále aktuální k zamyšlení - jak málo stačí k tomu, abychom začali perzekuovat lidi, jen proto, že jsou jiní nebo proto, že ostatní to mají za "normu"...
Co se týče literárního zpracování - tam za mě trochu pokulhává. Některé dialogy byly slabší, opakovaly se a celkové vykreslení postav bylo mělké... ocenila bych jít víc do hloubky. Celkově 3,5*