Dvě věže
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29873/bmid_dve-veze-mz3-29873.jpg
5
7616
7616
Pán prstenů série
< 2. díl >
V prvním díle trilogie Pán prstenů jsme sledovali, jak se z hlubin zapomenuté minulosti vynořuje nebezpečí ohrožující všechny pokojně žijící obyvatele Středozemě, a vytvoření Společenstva, aliance složené ze zástupců lidí, elfů, trpaslíků a hobitů. Jejich spojenectví je symbolické: musí zapomenout na to, že jejich cesty se v minulosti mnohdy rozcházely, aby mohli čelit ohrožení nekonečně silnějšímu, než je jedinec či jednotlivý národ. Společenstvo je vysláno, aby zničilo Prsten temné noci, avšak jeho působením se nakonec samo rozpadá... Ve Dvou věžích vyprávění sleduje cesty jednotlivých členů Společenstva po jeho rozdělení. Procházíme s nimi neznámými kraji Středozemě, setkáváme se s jejími obyvateli, kteří dosud žili v skrytu a stranou velkých dění, objevujeme zasunutou minulost. Na scénu se vrací starý známý z Hobita, Glum, a stává se průvodcem hobitů nesoucích Prsten k Hoře osudu. Text se jakoby rozděluje mezi osamělé putování skupiny hobitů na jedné straně a velkolepé boje a přesuny celých armád na straně druhé. Malé i velké děje však směřují ke stejnému cíli: konečnému střetu sil dobra a zla. Téměř na prahu tohoto střetu děj Dvou věží končí, aby si čtenář mohl vydechnout, než se nechá pohltit strhujícím finále v Návratu krále, poslední části Tolkienova vyprávění.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2006 , ArgoOriginální název:
The Two Towers, 1954
více info...
Přidat komentář
Pokaždé, když Dvě věže znovu čtu, mě překvapuje, jak rozdílné – a přitom vzájemně se výtečně doplňující – je ladění obou polovin svazku. Jako by šlo o dva pohledy na hrdinství: hrdinství válečnické, aragornovské, vítězné a odvážné, ochotné jít do velkolepé bitvy a střetu s mocným čarodějem na jedné straně; a na druhé straně pak hrdinství Frodovo a Samovo, pomalé, odolné, trpící a snad ještě odvážnější, vedoucí úmorným pochodem v nepěkné společnosti napříč ještě méně pěknou krajinou vstříc černavým horám a sebevražedné misi.
Od zhlédnutí filmů, jež jsou ostatně také vynikající, mě vždy zaráží také to, jak jsou určité pasáže stručné, zejména pak bitva o Helmův žleb. Na síle jim to však nikterak neubírá, spíše naopak – syrová strohost jistých aktů působí na vyprávění jako steroidy. Pozoruhodnou vlastností, která ovšem vůbec není něčím samozřejmým, je rovněž to, že text působí pořád stejně svěže a silně, bez ohledu na to, jak moc jsme ve Středozemi doma. Každá věta čpí stejnou mýtickou mocí při prvním čtení stejně jako při desátém opakování se znalostí kompletní historie Ardy a každého jednoho gondorského a rohanského krále. Zvláštní a skvělé.
V kouzelně zběsilém tempu pokračuje i ve Dvou věžích objevování Středozemě, zdokonalené nyní ještě hlubší inspirací minulostí a záhadnými místy, a to tím více, čím víc se příběh stáčí k jihu a dál od domáckého Kraje. Prostřednictvím národa Rohirů na čtenáře dýchne anglosaský středověk... a ještě hlouběji míří tajemný a starobylý hvozd Fangorn, pozůstatek nejdávnějších pralesů, a to včetně původních obyvatel. Středomořskou magií pak zasrší kouzelný, rozcuchaný a voňavý Ithielen, nořící se nečekaně uprostřed zmaru. Inu, kdo by nechtěl žít ve Středozemi i za cenu toho, že ho krutě umučí skřeti – jen řekněte?!
Tenhle díl je můj nejoblíbenější, je akční než ten první a čtivější než závěrečný. Navíc se už ve Středozemi trochu lépe orientujeme, není to pro nás tak nové a složité, a můžeme se soustředit na kvalitní příběh. Od téhle knihy jsem měla velký problém odcházet, a často jsem četla dlouho do noci, a snažila jsem se vyšetřit si na čtení pár minutek i ráno před odchodem do školy. Navíc na konci minulého dílu (nebo na začátku tohoto, odpusťte, nevybavuji si to) došlo k rozdělení společenstva, díky čemuž máme možnost poznat toho ze Středozemě ještě více.
Z filmové trilogie mám Dvě věže nejradši, epická bitva o Helmův Žleb, Poslední pochod entů, Rohan..
A i kniha opravdu stojí za to! Sice se mi moc nechtělo do části, která se točila jen okolo Froda a Sama, ale i ta byla nakonec parádně čtivá, možná i ten souboj Oduly a Sama byl epičtější než bitva o Helmův Žleb, tedy aspoň v knižní předloze.
Nemám dalších slov, prostě klasika!
Filmové podání se zdaleka nevyrovná knižnímu zpracování, ale vůbec se nedivím, protože něco takového jen tak zfilmovat nejde. Přesto mají filmaři můj velký obdiv, co s tímto námětem dokázali.
Pokud vám k požitku z téhle knihy stačí fakt, že Tolkien položil základy světa, z kterého nejen fantasy žánr dodnes vrchovatě čerpá, obdivujete promyšlenost všech ras, historie tohoto světa a detailů, které její geografii a dějinám Tolkien dal a jste omámeni gigantickým kultem, který byl kolem téhle ságy vytvořen, dosaďte si k mému komentáři pět hvězdiček a nečtěte dál.
Pokud k požitku z knihy potřebujete skutečně dobrý příběh, zajímavý děj, postavy, ke kterým si vytvoříte vztah a silný kult kolem této knihy je vám fuk, tak to bude o hodně horší. Abych nějak hned zkraje k něčemu připodobnil svůj pohled na věc - je to, jako kdybyste byli fanoušci pečených kuřat a Tolkien byl génius, který vymyslel troubu, avšak dál už nebyl schopen ani vyndat kuře z mrazáku.
Celá kniha je vlastně jen o tom, že se jde dopředu, chvíli se bádá nad tím, kam jít teď, doplníme to popisem krajiny, popisem kopců, pak potkáme nějakou postavu, která pro další příběh nemá absolutně žádný význam, stejně jako všechny vedlejší postavy v minulé knize. Ale vždy vám bez váhání převypráví svoji nudnou a zbytečnou historii, prohlásí pár strojených, teatrálních vět o blížícím se zlu, přidá k dobru pár písniček a básniček a jdeme dál. Do toho Glum chce prsten, ale nechce ublížit hobitům a jako vrchol v polovině knihy varujeme Sarumana, ať odejde, ale on nechce, tak ho zamkneme ve věži a hotovo. Šmitec. To přece stačí, ne ? No ty krávo.
Takže jen jdeme dopředu lesem, totálně mrtvým, neživým krajem, kdy nám občas někdo přijde sdělit, jaký je Sauron strašné zlo, ale koho to zajímá, když není příběhu z jeho pohledu věnovaný ani řádek a nikde na ničem nevidíme důsledky jeho konání. Stejně jako není možné si vypěstovat nějaký kladný vztah k hlavním hrdinům díky jejich ploché jednoduchosti, tak si ani nejde vypěstovat jakoukoliv nenávist, nebo alespoň negativní názor vůči Sauronovi, protože o něm víme jen díky Gandalfovu senilnímu žvanění. A že všichni králové a královny, které hobiti při své cestě potkají, Saurona nijak extra neřeší a jen dělají jak jsou důležití a pronášejí teatrální kecy ze svých trůnů a o nesmírné důležitosti jejich nudného království, to už je nelogičnost jako prase. Takže vlastně Sauronovo údajné zlo, o kterém nic nevíme, tady řeší asi tak šest hlavních postav a zbytek Středozemě se tváří jako mrtvá a netečná pustina bez života.
Takže děj žádný, situace nelogické, svět mrtvý a neživý, postavy striktně černobílé, bez jakéhokoliv vývoje, pár dobrých nápadů (vztah Gandalf/Sauron, Glumova linka) totálně nevyužitých a mizerně zahozených a nad tím vším kopce teatrální vaty. Na nějaké zvraty, či napínavé momenty rovnou zapomeňte. To první Tolkien nedělá a to druhé přeskakuje a vynechává. Na pohádku je to nudné a roztahané a na fantasy je to moc dětinské a ploché. Pokud je vám 12 let a tohle je vaše první fantasy, tak nadšení pochopím. Ale pokud je vám více, něco v tomhle žánru už máte přečteno a přesto se vám to upřímně líbí, pak mi asi něco uniká.
Vážně nerad tohle píšu zrovna o takové legendě, ale tahle kniha je fakt odpad.
Tahle kniha má výhodu, že je to pokračování už rozjetého příběhu. Nudné popisy si člověk odbyl v úvodním díle :). A samozřejmě veliká klasika, nenapodobitelná ... Lidi, přestaňte psát fantasy, máte to marný :)
Pokračování příběhů společenstva mi připadá ještě lepší a napínavější.Už i osudy Froda a Sama jsou docela dobré a rozdělení v knize je dobře uděláno,takže nemusím myslet na to kdo je kde.
Z trilogie nejspíš můj nejoblíbenější díl, jelikož jsme právě uprostřed příběhu. Pomalý začátek se už rozběhl, ale ještě nejsme u konce.
Líbí se mi, že je kniha ostře rozdělena na 2 části, protože konstantně neskáčeme mezi různými částmi příběhu, a pak nemusím po každém cliffhangeru na konci kapitoly netrpělivě čekat, až se zase vrátíme k určitým postavám, jak je to obvyklé u dnešních knih.
Můžete se při čtení ztrácet, ale věřím že se vždy zase najdete. Skvělá kniha o velmi těžkém období nejen historie Středozemě.
Pri Tolkienových príbehoch sa mám problém vyjadriť. Neviem či to tak má ešte niekto, ale ja jednoducho nenachádzam slová hodné Majstra. Od začiatku si drží úroveň, ktorú nastavil pri prvej časti a to je 5*.
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Z Dvou věží jsem vždycky měla tak nějak pocit, že je to hrozně chlapský díl :D Teď se mé mínění trošku poupravilo, nicméně stále kvůli všem těm popisům, bojům a pro mě nepříliš atraktivním místům zůstává nejslabším dílem trilogie.