Dve veže
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411461/bmid_dve-veze-l59-411461.jpeg
5
7617
7617
Pán prstenů série
< 2. díl >
Pán prsteňov je dielo, ktoré sa v uplynulých desaťročiach dočkalo desiatok vydaní na celom svete. Dramatický a spletitý príbeh o čarovnom Prsteni si získal milióny čitateľov a popredné miesto v klasickom fonde svetovej fantastickej literatúry. Tolkienov rozprávačský talent a záujem o mytológiu vytvoril neuveriteľný svet fantázie, schopný vtiahnuť do svojho deja mladých i dospelých milovníkov čarovných príbehov o rozprávkových bytostiach z tajomných končín krajiny Stredozeme, ktorej existencia je ohrozená rozpínajúcim sa zlom. Dve veže sú pokračovaním príbehu po rozpade Spoločenstva Prsteňa.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2012
,
Slovart (SK)
Originální název:
The Two Towers, 1954
více info...
Přidat komentář
"Dvě věže," druhá kniha z epickej trilógie "Pán prsteňů," nás opäť ponára do fascinujúceho sveta Stredozeme, v ktorom sa stretáva dobro so zlom, priateľstvo s zradou a nádej s beznádejou. Tolkien s majstrovským zmyslom pre detail a naratívne umenie pokračuje v rozprávaní príbehu o boji proti temným silám Saurona a odhodlaní hrdinov, ktorí sa nevzdávajú ani v tých najtemnejších chvíľach.
Kniha je rozdelená do dvoch hlavných línií, ktoré sa vzájomne prelínajú. Na jednej strane sledujeme Aragorna, Legolasa a Gimliho pri ich úsilí zachrániť obidve skupiny hrdinov – Froda a Sama, ktorí sa snažia doraziť do Mordoru, a Pippina a Smíška, ktorých osud ich zaviedol do rúk Entov. Tolkien majstrovsky vykresľuje túto rôznorodosť postáv, pričom každá z nich nesie vlastný príbeh a osobné ťažkosti, ktoré neustále ovplyvňujú ich rozhodovania.
Jedným z najpôsobivejších aspektov "Dvě věže" je rozvoj postavy Gluma, ktorý sa stáva jednou z najkomplexnejších postáv celej série. Jeho vnútorný boj medzi dvoma osobnosťami – Glumom a Sméagolom – ilustruje tému rozporu a vnútornej slabosti. Tolkien tu zohľadňuje, ako moc prsteňa dokáže zmeniť dušu jedinca, a zároveň ukazuje, že každý má svoju vlastnú cestu a voľbu v boji so zlom.
Epické bitky, ktoré nás dojemne konfrontujú s otázkou o cene víťazstva, a nezabudnuteľné lokality, ako je Železný pas alebo Helmov žľab, podčiarkujú Tolkienovu schopnosť vytvoriť veľkoleposť vo svojich opisoch. Oživuje ich tak, že čitateľ takmer cíti chlad vetra a závraty vo výškach.
Pri čítaní "Dvě věže" nie je možné ignorovať hlboké filozofické podtóny, ktoré obopínajú celý príbeh. Štúdium priateľstva, obete, silu nádeje a odhodlania nás núti zamyslieť sa nad našimi vlastnými hodnotami a voľbami. Prostredníctvom osudov postáv si Tolkien kladie otázky, ktoré sú stále aktuálne – čo znamená byť hrdinom? Ako sa zapojiť do boja, aj keď sa zdá, že všetko je stratené?
Na záver, "Dvě věže" je literárnym dielom, ktoré zanechá hlboký dojem na srdci čitateľa. Je to dielo, ktoré spojilo fantastiku s hlbokými filozofickými otázkami, a nadčasové hodnoty, ktoré oslovia čitateľov všetkých generácií. Či už ste nováčik v Stredozemi alebo skúsený Tolkienovec, táto kniha ponúkne niečo nové pri každom čítaní.
Tentokrát jsem se při čtení soustředila hlavně na postavu Gluma a všeho, co s ním souvisí, a snažila se všímat si detailů, které bych zamlada přehlédla nebo nepovažovala za důležité.Tolkien to skutečně naplánoval tak, že bez hobitů by to nešlo, že? (Anglicky i česky.)
„Ony nepomřely! Řekl Stromovous. „Vůbec jsem neřekl, že pomřely ….. Zrtratili jsem je.
Nechtěl bych být moc ukvapený s chválou, ale tohle je prostě dechberoucí pokračování, které se od začátku drží ve skvělém tempu a krásně navazuje na předchozí díl. Sledujeme tu několik příběhových linek ať už Aragorna, Legolase a Gimliho, Smíška a Pipina nebo Froda a Sama. Všechny linky mě moc bavily, nejvíce asi linka se Stromovousem - Hú, Hrum Hům hmm. Ale i ostatní měli skvělé příběhy – linka setkání s Glumem, Faramirem nebo bitva v Helmově žlebu jsou skvělé. Příběh je zkrátka slvělý, ze začátku jsem se trochu bál, jak mi bude vyhovovat, to rozdělení těch dvou velkých linek, ale nakonec si myslím, že takhle je to skvělý.
Na bitvy se tu neklade tak velký důraz jako třeba ve filmu, ale vůbec to neubírá na „epičnosti“ a velkoleposti této knihy. Jak jsem psal u prvního dílu – tak i tady myslím, že jak film tak kniha jsou zkrátka dokonalé.
A stejně jako u prvního dílu jsem si i tuto knihu připomněl díky audioknize, kterou opět skvěle a možná ještě líp než první díl namluvil Aleš Procházka – jeho podání skřetů, entů nebo i Smeagola bylo úžasné. A jak tu už někteří psali, tak pasáže se Stromovousem mě zkrátka uspávaly. Takže můžu jen doporučit.
Takže pokud jste na pochybách, zda dát knize, e-knize nebo audioknize šanci – tak rozhodně neváhejte a jděte do toho…. Joooo a tak pomozce entům opět najít entky.
"BRAM-BO-RY, uvařit, rozšťouchat, dát do omáčky" - Udatný Samvěd
Legendární dílo, které se řadí ke stavebním prvkům žánrů fantasy. Je potřeba pár věcí knize odpustit.
Nechte se unášet skvělým příběhem a nádherným vyprávěním.
Ten nejlepší způsob, jak do fantasy světa skočit rovnýma nohama.
Ambivalentní pocity během a po dočtení úleva. Pořád jsem od děje odbíhala. Snové, krásné popisy prostředí i rozmluvy postav, do toho se mi chaoticky mísily obrazy z filmového zpracování a některé pasáže pro mě byly ukrutně zdlouhavéé. Říkala jsem si, co dělám blbě? Proč mi to nejde zhltnout, proč u toho nemám tak libé pocity, když je to tak skvělý autor? Nevím, prostě mi nesedl styl psaní nebo jsem dlouho nečetla...
Stejně jako první díl, tak i tento jsem přečetl několikrát, mnohokrát viděl film v různých verzích a nyní jsem si poslechnul audioknihu. Opět hodnotím výborné načtení, které se příjemně poslouchalo.
Celá série Pána prstenů je samozřejmě top a moje srdcovka.
Kniha mě bavila o notný kus víc, než první díl, ale zase mi tak úplně nesedlo rozdělení, kdy se první polovina zaměřuje převážně na trojici člověk-trpaslík-elf, která mě už jen volbou postav baví mnohem víc než dvojice Sam a Frodo.
Musím velmi vyzdvihnout výkon Aleše Procházky při namlouvání audioknihy, obzvláště za části s enty, protože mě vlastně ukrutně uspával. Což zní asi jako paradox to chválit, ale díky tomu naprosto vystihl povahu těchto tvorů a pro mě je to znak opravdu dobře zvoleného interpreta, který knize dal něco navíc.
Bohužel druhou polovinu nezachránil ani ten skvělý hlas. Pro mě je Frodo stále ta nejvíc zbytečná postava celého příběhu, která je až nesmyslně uctívaná nejen jeho sluhou, ale i všemi ostatními z družiny. Možná má tak působit cíleně a tím donutit čtenáře se vžít do postupného rozkladu duše a mysli nositele, ale já bohužel jen vyhlížela konec jeho části.
Druhý díl Pána prstenů je rozhodně o velký kus akčnější a plný nečekaných shledání, stejně jako nalézání spojenců a nebo obnovení starých známostí. Do popředí se dostává i velká dávka zoufalství a těžkých rozhodnutí, mnohdy učiněná, vzhledem k situaci, dost na rychlo. Za sebe bych ale asi uvítala častější prokládání pohledů všech zúčastněných, abych líp držela časovou osu děje.
Absolutní paráda. Je v tom všechno. Bitvy, přátelství, zlo, beznaděj i naděje. Pan Tolkien žánr fantasy v podstatě vynalezl. Číst tuto knížku je opravdový zážitek. Už se těším, až vezmu do ruky poslední část tohoto velkolepého příběhu.
To se prostě nedá přestat číst. Trošku mě to překvapuje, protože je pravda, že je to hodně pomalé vypravování. Ale já vlastně takové pomalé tempo ráda, viz například takový King nebo Galbraith. Filmy znám celkem dobře, a tak se vyloženě těším, jak se nořím do knihy, odhaluju podobné nebo zcela nové situace. Jsem ráda, že v knize byl více popsaný Faramir a jeho pohled na situaci. A taky že hobitci dostali možnost posledního luxusu před velkým finále. Když jsem tak četla, došla mi jedna věc. Jsem zvyklá (a myslím, že i mnozí z vás) na to, že se v knihách střídají linie vyprávění třeba každou kapitolu. Tady se nejdříve odvykládá příběh Aragorna, Legolase a Gimliho, poté Pipina a Smíška a následně Froda se Samem. Každý hezky od začátku přesně tam, kde opustili Společenstvo prstenu. Jak se říká - přes stromy nevidí les - tady to sedlo, že (nevím, jak se přesně vyjádřit) aby to nebylo všechno zamotané dokupy, tak autor volil odvyprávění jedné skupinky po druhé; člověk čte a nevnímá, jak je stavěn ten příběh celkově, jak je to rozfázováno. Jo a když jsme u toho lesa - ti Enti a Stromovous - nádhera. A připomíná mi to, že mám doma jednu Odulu, co mi tady pořád spřádá sítě :o) Nemám srdce jí to zarazit :o) Už jsem u Návratu krále.
V dnešní době plné fantastických seriálů, filmů a počítačových a stolních her si běžný člověk pod pojmem fantasy představí pohádkově barevné prostředí, všemožné kouzelné bytosti, hejna draků, složitý magický systém a dobrodružství a poklady s nezměrnou hodnotou na každém kroku. A přesto má série Pán prstenů, to původní kultovní dílo fantasy žánru, od této představy daleko. Svět Pána prstenů, to je svět, ve kterém má příroda ve své divokosti oproti civilizaci vysoce navrch, vzdálenosti ve Středozemi jsou obrovské, a tak se tamější kultury setkávají a mísí tak málo, že existence samotných hobitů je považována za mýtickou. Magie tam je, ale tak vzácná a nepopsaná, že ji využívají zpravidla jen vyšší bytosti. Hudba je potom hybatelem tohoto světa. Díky těmto skutečnostem je Pán prstenů dosud nepřekonaný vrchol fantasy literatury.
Času se začíná nedostávat, přesto a právě proto je důležité, pokud to jde a dokud to vůbec jde, posedět nad dobrým jídlem s přáteli.
"Dobrou noc, kapitáne, můj pane," řekl. "Využil jste příležitosti."
"Ano?" řekl Faramir.
"Ano, pane, a ukázal jste, co jste zač. Z těch nejlepších."
Faramir se usmál. "Jsi prostořeký služebník, Mistře Samvěde. Ale ne: chvála chvályhodných je nade všechny odměny. Nebylo tu však co chválit. Nic mě netáhlo jednat jinak, než jsem jednal."
"Já bych tu věc nevzal, i kdyby ležela u silnice."
Hrum, húm. Burárum. Chtěla bych se vdát za Řeřábka...
Po skvělém Společenstvu se vysoká laťka udržela, byť třeba bitva o Helmův žleb byla tou nejslabší částí celé knihy. Ohromně plastický svět Středozemě, mozaika různorodých postav a výborně vypracované dialogy jsou hlavními tahouny knihy mistra Tolkiena. Je to krásná kniha s moc pěknými ilustracemi Alana Leeho.
Drtivá většina věcí, které mi vadily na prvním dílu jsou zde o mnoho lepší. Není tu až takový fokus na hobity jako rasu (ačkoliv druhá polovina je čistě putování Froda a Sama) a také ubylo poezie a zpěvu. Velmi mě bavila akcí nabitá první polovina, kde o napětí, zvraty a zajímavá setkání nebyla nouze. Druhá půle byla pro mě malinko slabší, ale překvapivě jsem se bavil i s hobity. Perfektně propracovaná charakteristika hlavních hrdinů (i Gluma), která nás nechává být účastníkem psychologických bitev, které každý z nich vede. Pan Tolkien je skutečně mistr výpravěč a po právu je jeho dílo klasikou žánru.
Hned po dočtení prvního dílu jsem se vrhla na další. Nemyslela jsem, že by mě fantasy mohlo tak bavit, každý den jsem se těšila na to, až si přečtu, jak se Spolecenstvu daří a jaké budou další jejich cesty. Teď nezbývá, než si dočíst poslední díl - Návrat krále, těším se :-)
Pána prstenů jsem četla poprvé ve 13ti letech a nevím jestli za to mohly ty líné letní prázdniny u babičky nebo čtivost příběhu, ale druhý díl jsem tenkrát přečetla za pět dní a Návrat krále za 3 dny. Doteď to považuji za jeden z největších čtenářský úspěchů.
Je to 20 let, tak jsem si dala rereading. No nečetla jsem to tři dny, kniha mi ležela na stole téměř tři měsíce a přišla mi neuvěřitelně dlouhá :) Nádherný a detailní vypravěčský styl mi přišel mnohem náročnější než kdysi, příběh je ale pořád stejně napínavý. A druhý díl po všech letech beru jako nejlepší. Je plný velkých věcí .. Stromovousové, velká bitva, Odula.. jen to čtení mi už nejde tak rychle a už lenivě dávám přednost filmovému zpracování.
Moc se mi líbil 1.díl. To pomalé tempo jsem miloval. Tady mi přišlo, jakoby to napsal někdo jiný. Tempo na mě moc rychlé a méně popisné pasáže. Problém je asi jen ve mě. Věřím, že spoustě lidí se bude 2.díl líbit více než 1.díl. Příběh má ale stejně své kvality. Postaví bezva. 7,5/10
Štítky knihy
přátelství elfové zfilmováno Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Já se musím opakovat a znovu podotknout, jestli je vůbec vhodné toto dílo nějak komentovat.
Můžeme být jen neskonale vděční za člověka jakým byl J. R. R. Tolkien, protože co by byl náš svět bez toho jeho.
Dvě věže jsou o poznání akčnější, jde v nich do tuhého a je to znát na každé stránce. Každý kdo je senzitivní aspoň z části tak, jako Samvěd Křepelka, musí mít u čtení ukazatel emocí na maximu. Příjemné chvíle střídá naprostá beznaděj, krásné krajiny zase pusté a bezútěšné pustiny.
Miluju to! A mohla bych to číst zas a znovu a stejně bych tam pokaždé objevila něco nového.
Děkujeme pane profesore!