Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/29753/mid_hobit-aneb-cesta-tam-a-zase-zpatky-XJp-29753.jpg
5
10626
10626
Knihu s nezvyklým názvem Hobit vydal Tolkien v roce 1937 – vcelku bez většího zájmu. Ani on sám nejspíš netušil, že se pro něj i pro budoucí čtenáře stane vstupní branou do fascinujícího světa Středozemě, který se o dvacet let později stane dějištěm mytického souboje Dobra a Zla, války o Prsten moci, již zachytil v eposu Pán prstenů. Ten si získal miliony oddaných čtenářů, zprvu hlavně mezi mladými lidmi, a díky němu přišel ke cti i neprávem opomíjený Hobit. Svět Středozemě během těch dvaceti let získával celistvější a přesnější podobu, historii, mytologii, jazyky a písmo, písně a vyprávění, oživily ho národy i nárůdky rozličných plemen. A přece u kořenů tohoto tajemného i kouzelného světa stojí příběh, který se tváří jako pohádka: příběh o usedlém a požitkářském hobitovi jménem Bilbo, jehož život jednoho dne rozvrátí kouzelník Gandalf. Spolu s družinou trpaslíků ho pošle na výpravu, na níž pohodlného Bilba čeká to, čeho by se dobrovolně nidky nezúčastnil: dobrodružství mezi obry, elfy a skřety, o nichž do té doby jen slýchal. Malý, nenápadný, podceňovaný hobit na této cestě nejen získá pohádkové bohatství, kterým bude udivovat sousedy, ale k vlastnímu překvapení dokáže všem, že není takový budižkničemu – zachrání své druhy, unikne krvežízivým nepřátelům, oklame draka a dokonce zažehná hrozící válku. Barvité vyprávění, předehra k Pánu prstenů, která ale obstojí i jako samostatný příběh, a to nejen pro děti, ve svém strhujícím líčení činů a zážitků pohádkových bytostí nese i poselství platné i pro nás lidi: každý, i ten zdánlivě méně schopný, má na světě své místo a dostane příležitost ukázat, že je v něm víc, než se na první pohled zdá.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 1994 , Mladá frontaOriginální název:
The Hobbit, or There and Back Again, 1937
více info...
Přidat komentář
Milé, čtivé, pohádkové čtení s hezkým příběhem a sympatickým hlavním hrdinou. :)
Tady asi těžko už člověk vymyslí něco nového. Tohle je prostě klenot a srdcovka. Od této knihy už nikdy nic nebylo jako dřív a svět se změnil. Díkybohu za Tolkiena a jeho úžasnou fantazii. Moc hezká je pasáž s hádankami mezi Glumem a Bilbem. O filmech si člověk může říkat co chce, ale mě bavily. :)
Neuvěřitelně čtivá a dobrodružná knížka. V určitých ohledech vhodná pro děti, ale je tam i spousta materiálu, který by dnešní optikou už nemohl obstát. Výsledkem je velmi zajímavý mix mezi pohádkou a dobrodružným románem. Naprosto zasloužená klasika, která stála u vzniku fantasy žánru, ale ani dnes rozhodně nezklame. Jen závěrečná bitva mi přišla malinko odbytá a někdy mě rušili i reference a přirovnání, která mi do fantasy světa Středozemě úplně neseděla. Každopádně reputace téhle knihy je určitě zasloužená.
Konečně vím čím byli fanoušci tak rozhořčeni když vyšla filmová adaptace. Příběh jsem zhruba znala, přidaly se filmy a nakonec došlo i na přečtení knihy. Byla bych rozhodně spokojenější, kdyby byl film jen jeden ale za to věrnější předloze. Vedle velmi příjemného milého čtení Hobita, působí filmy jako Matějská pouť nebo Cirkus Berousek. V tomto případě za mě rozhodně platí, že méně je více.
Našroubované honičky se skřetoblbem, které v knížce vůbec nejsou... pfff
Kniha může na mnohé působit jako pohádka a možná to tak je, ale pro mě po emotivní stránce naprosto skvělá pohádka, úžasný Tolkienův svět.
Mám ve zvyku knihy, které mě osobně obohatili, číst vícekrát a už se nemůžu dočkat, až na Hobita zase přijde řada.
Plný počet hvězd! Tolkien si je zaslouží!
Knihu jsem vzala z dětského oddělení v knihovně a rozhodně nelituji, že jsem ji přečetla. Teď se budu dívat na film úplně jinak.
Knihu jsem už kdysi četla a byla jsem překvapená, jak moc pohádka pro děti to je, vzhledem k mému zkreslenému pohledu z filmů. Takže do rereadingu jsem šla s tím, že to bude pohádka na pár procházek po venku ve formě audioknihy.
Přednes byl skvělý, ale nějak mě nevtáhl tak, jak jsem doufala. Upřímně pod dobrodružnou fantasy si představuji trochu víc toho dobrodružství a napětí, ale tady je většina těch scén hodně osekaná a nebo úplně vynechaná (závěrečná bitva) a co se stalo se dozvídáme v pár odstavcích jako shrnutí. Věřím, že tento problém má na svědomí spíš stáří knihy, kdy se tolik nenosilo popsat i dětem každé máchnutí mečem s každým zásahem do soupeře. Ale bohužel to nic nemění na mém pocitu mírného zklamání.
Plus je rozhodně čtivost, vcelku jednoduchý jazyk a přímočarost děje bez odboček. Sledujeme cestu z bodu A do bodu B a nikdo namyslí na budoucí problémy, ale jen na ty aktuální, které se většinu času pro hobita točí kolem jídla nebo záchranně trpaslíků.
I když je autor mistr v popisování prostředí, já bych ho asi preferovala o kousek míň, protože pro navození ponurosti, nebo naopak veselosti, krajiny nepotřebuji tolik popisů a defakto by mi stačila i ta mnou použitá dvě slova. Pak by pro mě možná bylo i snažší si připustit, že se původně jedná opravdu o pohádku pro děti na pár večerů před spaním.
Hobit se mi četl lépe než Pán prstenů. Příběh jsem neznala (hrůza, já vím :)), takže jsem ani neměla tendence občas něco málo přeskočit, nebo nevnímat dostatečně. Příběh byl vtipný, milý, smutný i vážný (a občas i sveřepý haha) a moc jsem si ho užila.
2x čtené a teď doposloucháno jako audiokniha. Až při poslechu jsem si všimla, jak moc jsou všichni hrdinové "sveřepí". V namluvené verzi toto dnes už tolik nepoužívané slovo působilo nadužívaně. :D Jinak jsem si potvrdila, že tento příběh se mi nikdy neomrzí.
Bilbo Pytlík se coby pohodlný hobit rozhodne vystoupit ze své komfortní zóny a přidat se k výpravě Thorina Pavézy a jeho trpasličích druhů. Cílem je osvobodit Erebor ze spárů mocného draka Šmaka. Kniha se velmi dobře čte, má spád a dá se přečíst za jeden večer. Je mnohem méně temná, než následující trilogie. Určitě ale doporučuji nejdřív přečíst právě Hobita. Největší událost v něm pak přímo ovlivní, co se bude dít v dalších knihách.
Příběh hobita Bilba Pytlíka, který se společně s trpaslíky vydává na dobrodružnou výpravu za drakem Šmakem a uloupeným pokladem. Je třeba k tomuto příběhu říkat více? Myslím, že každý o něm alespoň někdy slyšel.
Pro mě toto bylo první setkání s Tolkienem vůbec. Nikdy mě jeho knihy nelákaly, znám pouze filmové zpracování Pána prstenů. Díky skupině Klasikomilů, kde čteme klasická literární díla, se naštěstí dostanu i k takovým knihám, které bych jinak nikdy nevzala do ruky. Jsem moc ráda, že se tak seznámím s příběhy, pro mě zatím neobjevenými.
Tentokrát jsem se však utvrdila v tom, že autorovy knihy nejsou pro mě. Nevyhledávám ani dobrodružné ani fantasy knihy, takže mě čtení jednoduše nebavilo, ale rozhodně to nebyla vina knížky ani autora. Na to, že je kniha napsána už v roce 1937, čte se velice dobře, až současně. Celkový text a „mluva“ je skvěle srozumitelný a myslím, že ho dobře vezme i dnešní mládež.
Je to prostě výborná kniha pro všechny, kteří mají tento žánr rádi.
(SPOILER)
Hobit rozhodně má očekávání nepředčil. Určitě mě ale ani nezklamal. Četla jsem ho dost dlouho, ne vždycky jsem totiž na tento typ příběhu měla náladu. Jelikož mi ale už dlouho ležel v knihovně a chtěla jsem si Hobita přečíst jako první z Tolkienových knih, jsem ráda, že knihu mám přečtenou.
Asi nejsem více na svět trpaslíků, elfů, draků, skřetů, mluvících ptáků a vlků či zlobrů aj. než na kouzelnický svět Rowlingové (i když, to se ještě uvidí). Nicméně Tolkien, jako jeden z klíčových a nadčasových představitelů fantasy žánru, si zaslouží uznání za vytvoření jedinečné Středozemě. A rozhodně tyto dva autory nechci srovnávat - přece jenom jde o jinou dobu a úplně jiný příběh. Navíc si myslím, že Pán prstenů mě osloví o mnohem více než Hobit, který byl pouze takovým úvodem do Tolkienova propracovaného světa. A možná mě ještě bude mít možnost oslovit víc než Rowlingová. Ale to už předbíhám.
Jedná se o velmi dobře a do hloubky zpracovaný příběh připomínající pohádku určený spíše pro dětské čtenáře a taky o úvod k příběhům o Středozemi. Vzhledem k tomu, že jsem ji četla od léta, tak i mně se celá Bilbova cesta zdála poměrně dlouhá, i proto mě zakončení příběhu dojímalo více, než jsem předpokládala.
Ze začátku se to trošku táhlo, do příběhu jste tak nějak vhozeni stejně jako Bilbo do celého jeho dobrodružství. Postupně se zápletka komplikuje, setkáváme se s postavami, kteří trpaslíkům a hobitovi v cestě překáží, a linie se posouvá pořád dopředu. A vy mezitím pořád čekáte, kdy už se konečně dostaneme k Hoře, drakovi a pokladu a mezitím vám trpaslíci s hobitem pomalu přirůstají k srdci. Pro mě byla nejzajímavější asi poslední čtvrtina knihy - právě kvůli tomu, že už jsme se konečně dostali k tomu, na co jsme celou dobu čekali. Zároveň byla tahle část asi i nejakčnější, a tím pádem i nejzáživnější.
Bilbo se na začátku jeví nesměle, do žádné cesty se pouštět nechce a byl k ní vlastně přinucen. Trpaslíci o něj taky neměli zas takový zájem - podle toho, jak vypadal, jim připadalo, že jim nijak nebude schopen pomoct. Jediný, kdo v něj věřil, byl Gandalf. A měl pravdu - v Bilbovi opravdu bylo víc, než si on sám myslel. Jeho postavu jsem si z celé knihy oblíbila asi nejvíce. Byl takový bezelstný, vřelý a nechtěl nikomu ublížit. Až mi ho bylo někdy líto, protože trpaslíci ho vlastně svým způsobem chtěli využít ve svůj prospěch - co se týče pokladu, vše měl zařídit on. A stejně si zasloužil "pouze" stejný podíl jako oni, i když on udělal mnohem více těžké a odvážné práce. Oni absolvovali jen cestu, ze které je ještě mnohokrát i zachraňoval. Mohli jsme v průběhu příběhu vidět velkou změnu jeho osobnosti, kdy se z vystrašeného Bilba Pytlíka z nory stal rozumný, odvážný hobit s mnoha zkušenostmi. Což může znamenat, že autor měl za cíl vytvořit téma, kde hlavní hrdina, který je podceňován, dokáže velké věci a pozná sám sebe.
Konec byl melancholický - na jednu stranu jsem měla radost, že (kromě Thorina, Filiho a Kiliho a celkově války) dopadlo všechno dobře, ale na druhou stranu bylo smutné, že všechno končí a Bilbo se musí s trpaslíky rozloučit a celá cesta končí. Nějak jsem s ním v tu chvíli sdílela lehký stesk. Líbil se mi nápad toho, že si nakonec vlastně všichni pomohli (vlastně dobro proti zlu) - trpaslíci, elfové, lidé a orlové - proti skřetům a vrrkům. Vše se nakonec zalilo sluncem - většina vrrků i skřetů byli eliminováni a jejich svět byl hezčí. Taky byla zajímavá autorova hra s jazykem - např. Medděd, vrrci, Krák, ... Celkově autorův styl psaní a jeho jazykově bohaté popisy jsou moc pěkné.
Celkově to nebyl příběh, ze kterého by mi spadla brada, ale byl příjemným pohlazením po duši. Už se těším, až si přečtu Pána prstenů, který už z hlediska hloubky příběhu bude o něčem jiném a věřím, že mě osloví více. Jsem taky zvědavá na filmy o Hobitovi, ale nic si od nich neslibuju a neočekávám, že budou lepší než knižní předloha. Ale uvidíme :).
Hobita mohu číst stále dokola, vždy si ho rád třeba s pětiletou pauzou přečtu znovu.
Trvalo dlouho, než jsem se k Hobitovi konečně dostala. A jo, asi to stálo za to. Příjemné, oddychové, vcelku pohádkové čtení. Jeho sláva jej ale předchází a je těžké nemít velká očekávání, která je skoro nemožné naplnit... Věřím, že se nakonec dostanu i k Pánu Prstenů, ale nemám chuť to po přečtení udělat teď hned.
Chyba byla, že jsem nejdříve viděl film a až potom jsem četl knihu. Dle mého názoru je film dějově mnohem záživnější. V knize se sice něco sem tam něco děje, ale jinak je to jen o tom, jak se někam jde, pak se tam dojde a jde se zase dál. Samozřejmě mě tam chyběly postavy jako Bolg a Azog (je tam o nich více méně jenom zmínka). Ale zábava byla alespoň v tom, že jsem si příběh porovnával s filmovou verzí a navzájem jsem si je doplňoval. Proto 4/5 hvězdiček....Nemůžu říct, že by mě to úplně pohltilo, ale ani to nelze označit za špatnou knihu.
Hobita jsem četla kdysi a toužila jsem si dát repete. Nakonec se mi to povedlo formou audioknihy. Skvělá záležitost, taková pohádka oproti Pánovi prstenů.
Po dvaceti letech návrat ke knize, četli jsme si ji s dcerou. Pořád je to dobré, ale pořád tam vidím nějaké nelogičnosti, možná dané překladem, nějaké chyby tam zjevně jsou.
Hobit aneb cesta tam a zase zpátky. Fantasy klasika která mě nesměla minout. Vzhledem k tomu, že jsem viděla filmy (a to ne jednou), tak tam pro mě nebylo nic moc překvapivého, ale čtení jsem si užila. Pán prstenů mě též rozhodně nemine, ale zatím je plánovaný až v budoucnu. Bavilo mě, že se tam objevovali starší slova jako "všecek, všickni,...". Díky nim nezapomenete, že autor toto dílo napsal v první půlce minulého století, kdy bylo fantasy, jak ho známe dnes, vesměs ještě v zárodku. Tolkienovy rozhodně patří můj obdiv. :)
Štítky knihy
draci elfové kouzla zfilmováno trpaslíci anglická literatura putování Středozem, Středozemě (Tolkien) fantasy hobiti
Autorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Znovu přečteno po několika desítkách let. Nedávno jsem měla maraton zfilmovaných Tolkienovek a chtěla jsem si připomenout předlohu. Knížka je o dost (aspoň pro mne) taková pohádkovější. Všechny ty děsivé věci se v knížce dějí jen tak mimochodem. Moc se mi to líbí. Už jen si vemte, kdy byl napsán originál a z jakých důvodů. Klobouk dolů autorovi. Vrhám se na Pána prstenů v knižní podobě.