Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/151943/pan-prstenu-i-spolecenstvo-prstenu-151943.jpg
5
9088
9088
Pán prstenů série
< 1. díl >
Je tomu již více než půl století od chvíle, kdy poprvé vyšel Tolkienův Pán prstenů. První díl se objevil roku 1954, poslední vyšel v Anglii roku 1956. Dočkal se vesměs pochvalných recenzí, ale čtenářský úspěch přišel až v uvolněných šedesátých letech, kterým snad více konvenovala fantazie, s jakou profesor Tolkien jakoby odnikud vyčaroval svou Středozemi. Pán prstenů je sága volně navazující na Hobita, který vyšel už v roce 1937. Teprve v této fascinující trilogii autor odkryl, kolik toho vlastně ví o tajemném světě, který tolik připomíná ten náš, a přece je něčím zvláštní. Dramatická historie spjatá s prstenem temné Moci by asi nebyla tak účinná, kdyby se neodehrávala ve světě s vlastní historií, osídleném mnoha národy s vlastními jazyky, s osobitým viděním světa, a především vlastními příběhy. „Historie války o prsten", tvrdí stvořitel Středozemě, „je jen jedním z těchto příběhů, sice důležitým, ale přesto zůstává jen epizodou v tisíciletých dějinách světa, v němž lidé ještě nehrají tak podstatnou roli a dělí se o historický i životní prostor s elfy, trpaslíky, hobity, skřety..." Snad právě tušení hloubky Tolkienova světa čtenáře na jeho knihách tak fascinuje. Do nového tisíciletí sice vstoupil Pán prstenů ve velkorysé filmové podobě, která však nemohla zachytit důkladnost, s jakou autor svůj svět vybudoval, ani jeho hloubku. Ovšem čtenářům Hobita, Pána prstenů i Silmarillionu tato možnost zůstává. Nechme se tedy pohltit Středozemí, obdivujme se zoufalému hrdinství malého hobita, který jediný se může pokusit donést temný prsten tam, kde bude možné ho zničit, strachujme se, že by snad svůj úkol splnit nedokázal a nezachránil Středozemi před přílivem tmy, která by její obyvatele uvrhla do otroctví a beznaděje. Nechme se okouzlit - Pán prstenů nám tu možnost dává, nezávisle na tom, jestli jsme seriózní dospělci nebo dychtivé a naivní děti.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2002 , Mladá frontaOriginální název:
The Fellowship of the Rings, 1954
více info...
Přidat komentář
Po vyše 20 rokoch som sa rozhodol, že si prečítam celú trilógiu znova. Až neskôr som zistil, že tento rok uplynulo 70 rokov od prvého vydania Pána prsteňov. Symbolicky sa teda vraciam na začiatok, hoci som medzitým stihol prečítať takmer všetko, čo od Tolkiena vyšlo v českom alebo slovenskom preklade.
Pánovi prsteňov niet čo vytknúť. Spoločenstvo je v podstate celé iba o putovaní. To je však vykreslené tak pútavo, že človeka okamžite vtiahne. Je vidieť, že Tolkien svoj svet vypiplal do najmenších detailov, už len na Spoločenstve vraj pracoval dobrých 12 rokov. Ťažiskovou je tu kapitola Tieň minulosti, ktorá vysvetľuje, ako to s Prsteňom vlastne bolo.
Tuhle knihu jsem kdysi měla jako povinnou četbu,kterou jsem si vybrala a po letech jsem se k ní znovu vrátila, protože se mi líbí. Fajn bylo jak tam popisují co jsou Hobiti zač a jak Frodo získal prsten. První díl knihy se mi líbil míň než první filmový díl. V knize se to chvílemi táhlo a nebylo to tak akční jako ve filmu, což byla škoda,ale i tak to bylo zajímavé čtení. Jdu si přečíst další díl.
Nejvíc se mi líbí Tolkienova posedlost svým světem. Bylo by nespravedlivé příběhu vyčítat to, že jsem z fantasy světů četl i poutavější příběhy, protože ty na něm ve většině případů staví a nezměrně z něj čerpají. Přesto jsem od knihy čekal trochu víc. I tak byla stokrát lepší než film.
Ak hľadáte literárny zážitok, ktorý vás prenesie do iného sveta a kladie pred vás otázky odvahy, priateľstva a obetovania, „Společenstvo Prstenu“ je kniha, ktorá vás očarí a nadchne. J. R. R. Tolkien nevytvoril len fantastický príbeh, ale aj bohatý a komplexný svet, ktorý sa javí tak presne koncipovaný, ako keby mal vlastnú dušu.
Príbeh začína v pokojnom a krásnom kraji hobitov, kde sa mladý hobit Frodo Pytlík dozvedá o temnom a mocnom Prsteni, ktorý je schopný ovládnuť nie len všetky srdcia ale aj celú Stredozem. S ním vychádza na cestu, ktorá bude plná nebezpečenstiev, nových priateľov a prekvapení. Frodo nie je na tejto ceste sám; jeho spoločníci, ktorí tvoria Společenstvo Prstenu, sú nezabudnuteľní – od múdrych a silných Aragorna a Legolasa, cez odvážneho Gimliho, až po verného Sama, ktorý sa stáva neuveriteľne silným symbolom lojality a odhodlania.
Tolkienov jazyk je majstrovsky umelecký; niektoré pasáže sú poéziou samou o sebe. Autor sa nebojí venovať sa podrobným opisom miest a kultúr, vďaka čomu sa čitateľ cíti, akoby bol súčasťou tejto fantastickej ságy. Každý aspekt Stredozeme – od majestátnych hôr po temné lesy – je vykreslený s láskou a precíznosťou.
Ale „Společenstvo Prstenu“ nie je len o dobrodružstve; je to hlboké zamyslenie nad morálnymi voľbami a dôsledkami. Tolkien sa dotýka tém, ako sú zrada, sila a prirodzenosť zla, a ukazuje, že aj tí najmenší z nás môžu mať vplyv na osud sveta. Toto je posolstvo, ktoré je dnes aktuálnejšie než kedykoľvek predtým.
Ak ste zatiaľ nezakúsili svet J. R. R. Tolkiena, „Společenstvo Prstenu“ je ideálnym miestom, kde začať. Nech vám táto kniha otvorí dvere do Stredozeme a prenesie vás na cestu, ktorú si budete pamätať navždy. Pripravte sa na dobrodružstvo plné čarov, súžení a niečoho, čo aj po poslednej stránke zostane vo vašom srdci.
Ponorte sa do tohto literárneho majstrovského diela a objavte, prečo je Tolkien nazývaný „otcom moderného fantasy“. Stredozem na vás čaká!
Na začátku knihy je předmluva, kde autor popisuje, jaké bylo ty knihy napsat a jak dlouho to trvalo a jaké ho provázely překážky. Jako další byl prolog, kde popisuje čtenářům, kteří nečetli knihu Hobit, kdo to jsou hobiti, kterými se kniha zabývá. Líbilo se mi, že jsem před začátkem čtení mohla zjistit zajímavosti o knize a vysvětlení kdo a jací byli hobiti. Trilogie byla psána od 1936 do 1949 což je skoro před 90 lety, netušila jsem, že fantasy literatura se psala již před takovou dobou. Jinak bych knihu popsala jako fantasy dobrodružný cestopis. Pořád putovali, barvitě popsanou přírodou. Skoro nespali, tak jsem uvažovala, kde brali energii. Hobiti na začátku výpravy byli dost nemotorní a díky tomu se dostávali do nesnází a dle mého na sebe dost upozorňovali i když měli být nenápadní. V knize bylo spoustu jmen ať už postav nebo míst a v tom jsem se někdy ztrácela a přišlo mi to trochu zbytečné. Ke konci knihy už se mi to cestování zdálo nekonečné, těšila jsem se, až už dojdou do cíle a pak mě překvapil konec tím, že do cíle nedošli. Čekala jsem, že v knize bude trochu více akce, když to má být boj dobra se zlem. Asi jsem čekala něco trochu jiného a měla jsem jinou představu.
Je to úžasná kniha a dokonale vymyšlený svět. Ale číst se to nedá. Proboha to je taková nuda.
Člověk pozná, že je cílová skupina, když u čtení brečí dojetím, ještě než hobiti odejdou z Kraje. (Anglicky i česky.)
„Vše co musíme rozhodnout, je to, co udělat s časem, který nám byl dán.“
Tohle je zkrátka nejlepší fantasy, co bylo kdy napsáno a pan Tolkien je otec fantasy jako takového. Není co dodat je to povinnost pro každého, kdo má rád fantasy.
Příběh- který tady nechci rozepisovat, páč bych skončil s přepsáním celé knihy, lokace - krásně popsané a pestré, postavy Aragorna, Sama, Bombadila, Gandalfa a dalších jsou zkrátka dokonalé (ano jsem fanoušek díky, že jste si všimli), samozřejmě svět tady není tak detailně popsán jako v Silmarillionu, ale knize to nějak neškodí. Co se týče srovnání s filmem, tak já jsem dříve viděl filmy, než četl knihy a filmy jsou za mě stále úchvatné a jedny z nejlepších co byly kdy natočeny (stále fanoušek .... omouvám se :D ). Myslím, že jsou natočeny velmi dobře, kor když se podíváte jaké adaptace vznikají teď....
Teď nedávno jsem si tuto knihu připomněl prostřednictvím audioknihy, kterou namluvil Aleš Procházka a musím jen doporučit. Určitě neváhejte pokud jste ještě nečetli stojí to za to.... a k tomu si dejte druhou snídani - Pipin
Tyto příběhy jsou tak krásné, kouzelné i smutné, a pro mě mnohem příznivější, než filmové zpracování. Třeba druhý díl - boje zabraly většinu filmu. V knížce oproti tomu se to odehrálo na malém množství z celkového počtu stran a děj knížky byl zajímavý, bohatý, vůbec mi to tam nechybělo.
Musím říct, že na tuto knihu jsem se chystala hodně dlouho. A nejspíš jsem od ní měla hodně velké očekávání. Moc často se mi nestává, že bych film považovala za lepší než knihu. V tomto případě to tak je. Místy jsem se nudila a místy jsem si říkala, že to vzdám a číst to nebudu. Doufám, že druhý díl bude lepší.
Tak přečíst tuto knihu dalo velké úsilí... první část děs, popisování nepodstatných věcí na několik stránek a to hlavní třeba jen na stránku?!? No naštěstí posledních asi 100 stránek už bylo lepších.. ale Hobit teda určitě lepší!
Přečteno několikrát, mnohokrát jsem viděl film v různých verzích a nyní jsem si poslechnul audioknihu, která je výborně načtená.
Celá série Pána prstenů je samozřejmě top a moje srdcovka.
Přísluší vůbec obyčejnému čtenáři jakýmkoli způsobem komentovat toto dílo? Ať už jako trilogii, či samotný díl.
Pán prstenu je naprosto kultovní záležitost. Je to poklad světa fantasy literatury a Tolkien byl podle mého genius a úžasný člověk.
Společenstvo se možná muže zdát někomu rozvláčné a zdlouhavé, já si osobně myslím, že je to o naladění, o tom uvědomit si co se chystáme číst. Ponořit se do děje a vnímat ho každou buňkou. Prožívat to putování a být součástí společenstva.
Nebudu se tu ani snažit srovnávat filmy a knihy, protože knihy vždycky vyhrají! Vždycky… z filmu mám takový pocit, že některé postavy, ehm Frodo, byly špatně uchopeny. Kdo souhlasí ať dá palec hore
Tolkienův legendární "Secondary world". Dílo, které se mnozí fantasy autoři snaží napodobit a snad i překonat, ale co naplat, dle mého názoru se to nikomu takto výborně nepodařilo. Je to kniha, při jejímž čtení uniknete z tohoto světa, zjistíte ale, že ani v něm není vše v dokonalé harmonii. Po přečtení Silmarillionu vnímám Pána prstenů jako boj o nastolení krásy a harmonie v nedokonalém světě, kde i zlo má své místo, ať chceme nebo ne. Je jeho součástí a jen díky němu může dobro ještě více vyniknout (což prakticky pronesl sám Eru Ilúvatar). Je to fyzická reprezentace hudby Ainur. Malé tóny (hobiti), dokáží vzdorovat i Melkorově neladu. Do Tolkienova světa se rád vracím a vždy rád vracet budu...
Stále myslím, že Tolkien byl genius, stále myslím, že Hobit je úžasný, zde ale po 150 stranách, kde jediné, co se stalo je, že se hobiti vypravili a jdou lesem a sem tam se nají... no, příliš rozvláčné a již jsem na to asi starý. Budu se muset spokojit s filmovým zpracováním.
Uf, tak tedy nevím, kde se stala chyba, ale při prvním čtení mi nepřišlo, že by byla ta kniha tak neskutečně utahaná. Upřímně, zlatý film, který, ač vynechal pár scén, ve výsledku vycucnul z příběhu to důležité a netrvalo čtvrt knihy, než se Frodo vůbec vypravil z Kraje a další půlku knihy, než se vůbec utvoří společenstvo.
Když pominu fakt, že autor potřeboval popsat každý lísteček na stromě ze všech stran, ideálně dvakrát, tak svět a jeho promyšlenost prostě nedají spát a člověk musí jen smeknout za tu propracovanost. Stejně jako je neuvěřitelné, kolik různých písní a básní je v díle užito (i když o jejich důležitosti pro příběh by šlo taky polemizovat, jestli to není jen zbytečná vata).
Audiokniha v podání Aleše Procházky se poslouchala opravdu velmi příjemně a já neměla sebemenší problém odlišit postavy nebo pocítit emoce v ději, takže v tomto bodě je za mě volba interpreta naprosto perfektní.
K samotnému ději asi není co dodat, v kostce je to určitě o něco akčnější a míň pohádkové, než Hobit. Hlavní hrdina mi je stále spíš nesympatický, protože krom toho, že nese prsten pro mě nemá žádný výraznější rys ani charakter. Ale co chybí Frodovi, to naštěstí dohánějí ostatní postavy. Příběh je prostě taková klasika, kterou zná asi každý, minimálně z doslechu a naprosto chápu tu obrovskou fanouškovskou základnu.
Štítky knihy
elfové magie zfilmováno putování Středozem, Středozemě (Tolkien) bitvy rozhlasové zpracování fantasy Pán prstenů hobitiAutorovy další knížky
| 2006 |  Společenstvo Prstenu |
| 1991 | Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky |
| 2007 | Návrat krále |
| 2006 | Dvě věže |
| 2007 | Húrinovy děti |
Doma mám klasické mladofronťácké vydání z roku 1993 a vypadá přesně podle toho, že jsme ho četl minimálně poosmé. Je to nejvíce osahaná a omatlaná kniha, co doma mám. A i po x-té je to prostě paráda. Tohle je prostě klasika všech klasik. Protože je to kniha možná ještě známější než bible, nemá cenu k tomu nic dodávat.