Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388685/bmid_panda-v-nesnazich-kmF-388685.jpg
4
1289
1289
Dvě mladé ženy, každá v jiných nesnázích, v jiné době, a přesto mají tolik společného. Tereza, přezdívaná Panda, prožívá v současnosti rozchod a vrací se do svého starého dětského pokojíčku. Kromě složitého vztahu s mámou, psychických potíží a mindráků z vlastního vzhledu má těžkou hlavu z diplomové práce. Píše o neznámé hrdince Marii, člence třetího odboje, která si na začátku padesátých let minulého století vedla podrobné deníky a přechovávala u sebe jejího pradědečka Jaroslava. Tereza tak zjišťuje, že jeho útěk přes hranice byl mnohem dramatičtější než v jejích nejdivočejších představách…... celý text
Přidat komentář
Markéta Lukášková prostě umí napsat čtivou knihu. A za tím si stojím.
Pandu v nesnázím jsem přelouskala během pár dní, je to spíše oddechová četba. Oceňuji v knihách humor a sarkasmus a tady toho rozhodně není málo.
Opravdu jsem našla pár chybiček v knize, které popisují další komentáře, takže musím souhlasit, že to mi trochu vadilo. Ale jinak jsem ráda, že jsem na tuhle českou autorku narazila a doporučuji!
Velmi čtivě napsaná knížka, kde se prolíná rok 2017 s rokem 1952. Nejvíce mi byl sympatický asi otec Terezy. Koho jsem naopak nemohla vystát byla její matka. V knize bych ocenila více ze života Marie, protože ten konec mě opravdu velice zklamal. Byl takový useknutý, nedořešený, informace o tom jak dopadla Marie, tam byla shrnutá v jedné větě a řekla bych, že by si to zasloužilo větší propracování, protože příběh Marie byl pro mě na této knize to nejzajímavější.
Beru jako oddechovou knížku, nějaké nesrovnalosti mi nezkazily zážitek, hezky se četlo, zasmála jsem se i zamyslela, prostě fajn čtení.
(SPOILER)
Kniha se mi docela líbila, dvě časové roviny mi nevadily. Hvězdičku jsem strhla, protože se tak nějak nemůžu zorientovat v čase - utekli v 50 letech, bylo jim kolem 35, najednou se tam objeví pravnučka, už také skoro dospělá. Druhou hvězdičku jsem strhla za způsob, jakým je psaná diplomová práce. Jednu takovou - z historie - mám za sebou. Týdny jsem proseděla v archívech, přečetla stovky stran kronik, dobových materiálů, vzpomínek pamětníků, hospodářských zápisů, atd. Aby někdo napsal diplomku na základě deníků, byť podrobných - to asi ne. I když si hrdinka něco začala s vedoucím diplomky. A jak se teda vlastně jmenoval? Chvíli Tomáš, chvíli Jan.
Kniha není špatná, pěkně se čte, je zde patrná i velká snaha autorky o vykreslení povahových rysů postav. Nakonec to končí jako pohádka.
Plusem téhle i předchozí knížky Losos v kaluži je to, že se fakt dobře čtou. Je to napsané normálním současným jazykem, který oceníme hlavně my "mileniálové". Je mi blízký i autorčin humor a sarkasmus, protože toho je v českých knížkách, které jsem dosud četla já, jako šafránu. Dalším plusem je pro mě vhled do povahy člověka, který trpí úzkostnou poruchou, má nízké sebevědomí a celkově si nevěří. To jsou přesně problémy některých mladých lidí dnešní doby a já jsem jenom ráda, že se o tom píše a že to autorka zasadila do příběhu Terezy.
Zajímavá byla i druhá dějová linka Marie, u které byl překvapivý, i když trochu zrychlený konec.
Vím, že si toho tady všimlo více lidí, ale přesto mi to nedá a mrzí mě pár chyb, které jsem při čtení objevila. První pro mě nepochopitelné bylo, když Tereza hned v první kapitole píše, že se věnuje doktorskému studiu, ale po zbytek knížky se mluví o diplomce? Druhým matoucím momentem byla emailová komunikace mezi profesorem a Terezou, kde se profesor podepsal jako Jan, ale o pár stránek dál se najednou jmenuje Tomáš? A za třetí, holčička Marie asi neroste, protože tam zase neseděl její věk ve vzpomínání Marie na rodiče a manžela vs. její věk v roce 1952. Nechci, aby to vyznělo puntičkářsky, ale nebýt těchto nejasností, hodnotila bych 5*.
Přečteno jedním dechem. V knize jsou dva děje, jeden 2017 aktuálně současný a druhý z roku 1952/1953 minulost. Když jsem knihu rozečetla na prvních stranách, myslela jsem si, že mě minulost vůbec nebude bavit, ale děj mě okouzlil. V druhé polovině knihy se navíc udály v obou časových osách tak neskutečné zvraty, že jsem nechtěla ani přestat číst.
Velmi příjemná, čtivá, k tomu napínavá záležitost. Zprostředkování chorobnosti padesátek vedle úzkostí dneška přesné, prolínání příběhu "Pandy" Terezy a "možné prababičky" Marie uvěřitelné a v závěru překvapivé, a k tomu ujištění, že každý máme svoji sbírku nejistot, neuróz a strachů. Ta zdánlivá obyčejnost, hrůzy i radosti přes popisy všednodennosti jsou působivé... A variace Lady Brůnové na "dívku s knížkou stokrát jinak" potěšily.
Kniha Panda v nesnázích se mi moc líbila, nejvíce příběh paní Marie i když Terezi postava byla skvělá. Četla se mi moc dobře, vtipná zároveň smutná.Určitě doporučuji.:-)
Děkuji své dceři, že mi knížku nechala na nočním stolku a řekla mi: "To si musíš přečíst!"
Ač mi kniha nezapadala do žádného téma z výzvy, začala jsem číst. A dostalo mě to. Asi od půlky už jsem stránky hltala, ale konec jsem si šetřila na nedělní chvilku po obědě.
Příběhy se mi moc líbily, nejdříve jsem si říkala, co to někteří v recenzích mají proti Lence, je trochu divná, ale pak se fakt vybarvila.
Autorce se povedlo nenásilně popsat nejen rodinou katastrofu - tajnost, ale popsat krásně člověka s úzkostí, jak vše prožívá a do toho ještě zařadit příběh Marie z 50tých let. To byla síla. Nevím , jestli mladí uvěří, co všechno bylo možné....
Moc se mi ta kombinace líbila a zkuste si začátek 2.kapitoly přečíst znovu, kniha dostane jiný rozměr.
A já si jdu objednat Lososa, toho v kaluži.
Ze začátku jsem se do čtení musela trochu nutit, no potom mě příběh chytl a četl se dobře. Líbila se mi současnost, charaktery a vztahy. Příběh Marie mi ale nepřišel moc pravděpodobný.
Přiznám se, že u některých scén s Milunkou jsem brečela. Pár stránek před koncem knihy jsem se ale zděsila, že už je téměř konec a já chci vědět víc!
První knížka od Markéty a musím říct, že jsem četla jedním dechem. Knížka nabízí krásné, napínavé, vtipné, ale i smutné čtění... Na ty večery, kdy si nechcete přečíst vyloženě romanťárnu. Moc se mi líbilo! Kniha má elán.
Moje první setkání s touto českou autorkou a jsem příjemně překvapená!
Příběh se četl moc dobře, dvě časové linie se pěkně prolínaly a obě hlavní postavy jsem si zamilovala. Co mi přišlo nejděsivější a hodně realistické, byly pasáže Tereziných rodičů. Rok 1952 se mi odvíjel před očima jako hollywoodský film. Zápletka s Pandou byla zajímavá a konec mě překvapil, určitě dám autorce šanci s další knihou.
Kniha byla skvělá, akorát ten konec mě trochu naštval teda. Minulost byla tak šíleně realisticky napsaná, úplně mne to přeneslo do dané doby, k tomu strachu a bezmoci. A přítomnost byla taky dost dobře napsané, stavy které Tereza měla a celkově ten stav v rodině.
Na začátku jsem se zděsila, že čtu vykradenou Bridget Jones, akorát Panda by nezůstala sama se psy, ale s kočkami, a místo sklenice vína by měla tuzemák. Během čtení jsem zjistila, že mi ten rádoby vtip vadí, autorka v tomto směru až moc tlačila na pilu obzvlášť u ženy, které není náct, ale 25. Působilo to jako degradace na pubeťačku, jak myšlením, tak chováním a častým používáním vulgarit (To se týkalo téměř všech postav). Kmarádka Ester a její způsob vyjadřování to jen podtrhla. Mnohem víc mě zajímala sonda do rozbité duše trpící úzkostmi, která byla naopak popsána docela reálně. Příběh z roku 1952 byl zajímavý, i když mi že začátku přišlo, se si Marie vůbec neuvědomuje, jaké tresty za odboj jsou a že to celé pojímá jako skautskou bojovou hru. Opravdu by si někdo dovolil ukrývat lidi na útěku v činžáku plném lidí? Opravdu by se někdo, kdo zažil výslech na Pankráci, vyjádřil, že některé dny se táhly jako smrad? Linka s rodiči byla dokonalou sondou do jejich vyčpělého manželství, ale náhoda v Itálii byla také málo uvěřitelná. Možná jsem jen nenašla tu správnou cestu k autorce, která mě nedokázala oslovit, možná jsem autorku a její styl psaní vůbec nepochopila. Trvalo mi přes 200 stran, než jsem se začetla a vzala knihu na vědomí a to díky tomu, že se konečně začalo u všech zúčastněných něco dít. Jako celek kniha působí velmi nedozrále, autorka se snaží skloubit vtip, cynismus a drama a vůbec jí to nejde.
Velké bravo autorce!!! Tuhle nenápadnou knížku jsem dostala jako dárek, já sama bych ji v knihovně s ledovým klidem obešla. A to by byla velká chyba. Jak píše Daenerys ve svém komentáři, nedalo se odtrhnout, přečetla jsem ji na jeden zátah. Je to výborná psychologická sonda do duší všech postav. Jeden hlavní příběh, který se paralelně rozpadá na tři důležité vztahové linie. Osobně chválím i rady psycholožky Evy, mohu z vlastní zkušenosti jen souhlasit. Za mě to je výborně složený příběh a těším se na Lososa. :-)
Mazec. Už dlouho mě nic takhle moc nechytlo... Nedalo se odtrhnout! Je to psáno tak lehce, přesně tím stylem, který mi sedí, který chci číst, který se umí dostat pod kůži, ani nevíte jak... Taky mám ráda knížky, kde se střídají dva příběhy, jeden většinou v minulosti a často je to tak, že jeden příběh hraje prim, je prostě napínavější, lákavější, druhý má třeba svůj smysl, ale půlku knihy vás spíš prudí a nudí... Tady se střídají příběhy hnedle tři a všechny tři mají od začátku šmrnc a své vlastní napětí a to se slušně stupňuje a nenechá vás vydechnout, až možná ve tři ráno po dočtení epilogu...
Hodnocení: Byla to poslední kniha,která mi zbývala od autorky přečíst a opět mě nezklamala, ba naopak velice příjemně překvapila. Knihy od autorky už mám přečtené všechny a ani u jedné se mi nestalo,že by se mi nelíbila. Řadí se k mým oblíbeným českým autorkám.
__
Kniha Panda v nesnázích se psána ve dvou časových rovinách , sledovala Marii, která zažívala tvrdý komunistický režim v 50. létech 20. století a Terezu která se srovnává s rozchodem a dalšími životními překážkami. Velice se mi líbilo,že bylo možné nahlédnout do minulosti i současnosti zároveň, vždy se mi líbí,když je možné vidět příběh z více časových perspektiv a pohledů na věc. Díky tomu byla kniha čtivější a napínavější, protože se tam odehrávaly 2 příběhy zároveň, kde se neustále něco odehrávalo, někdy jsem ty zvraty nečekala a byla jsem v šoku ,že se tam něco takového odehrálo. Příběh měl sice pomalejší rozjezd , ale poté už tam byly samé překvapivé momenty a o napětí a čtivost nebylo nouze.
__
Dvě hlavní hrdinky jsem si v průběhu příběhu oblíbila a prožívala jsem celý příběh s nimi. Byly inteligentní a u přes všechny strasti si dokázaly poradit a zachovat chladnou hlavu.
__
Styl psaní mi taktéž sedl jako u předchozích 3 knih , nebyl zbytečně komplikovaný a zároveň se zde vyskytovaly i vtipnější části a humor mi také sedl .
__
Pokud hledáte knihu, kde se něco dozvíte o dřívějším režimu a kde nebude o napětí nouze, tak Vám knihu vřele doporučuji.
__
Tak, když jsem jsem začala číst vůbec jsem takový děj nečekala. Nebyla to žádná oddechovka. Je to srovnání jaké starosti měly ženy v roce 1952 a jaké nyní. Matka hlavní hrdinky byla sebestřednâ mrcha, jinak to neumím napsat. Knížka se mi četla dobře.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Knížka je opravdu čtivá a má spád. Nemůžu však dát vyšší hodnocení. Opravdu mi vadily ty chyby již popsané níže v komentářích. Nicméně autorku nezatracuji a zkusím to za čas s nějakou její další knížkou.