Panda v nesnázích
Markéta Lukášková
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388685/bmid_panda-v-nesnazich-kmF-388685.jpg
4
1299
1299
Dvě mladé ženy, každá v jiných nesnázích, v jiné době, a přesto mají tolik společného. Tereza, přezdívaná Panda, prožívá v současnosti rozchod a vrací se do svého starého dětského pokojíčku. Kromě složitého vztahu s mámou, psychických potíží a mindráků z vlastního vzhledu má těžkou hlavu z diplomové práce. Píše o neznámé hrdince Marii, člence třetího odboje, která si na začátku padesátých let minulého století vedla podrobné deníky a přechovávala u sebe jejího pradědečka Jaroslava. Tereza tak zjišťuje, že jeho útěk přes hranice byl mnohem dramatičtější než v jejích nejdivočejších představách…... celý text
Přidat komentář
Paní autorko,
Kniha Panda v nesnázích je moc pekna a ctiva. Ale je vidět že jste o padesátých letech mnoho necetla. V části,kde Marie hovoří s Jaroslavem poprvé- Jaroslav se omlouvá, že ruší o víkendu - v sobotu. Volne soboty byly zavedené v roce 1968. V padesatkach se normálně dělalo a výraz víkend nebyl naprosto známý.
Pribeh Marie byl vice zajimavejsi nez hlavni hrdinky, ale celkove se kniha cetla dobre.
Má třetí kniha od Markéty Lukáškové a opět skvělý čtenářský zážitek.
Tereza, hlavní postava, mi okamžitě přirostla k srdci a v určitých situacích jsem viděla sama sebe. Hlášky, které byly v knize napsány mě několikrát hlasitě rozesmály.
Tentokrát jsem určité situace v knize předvídala a v jednom případě jsem si řekla tak to ne, to autorka úplně zabila...ale ono to ve výsledku vlastně tak vygradovalo, že jsem si řekla, ale jo, ono je to vlastně skvělé a do knihy taková zápletka patří.
Co mě úplně dorazilo, byl samotný konec. Ja totiž posledních asi 15 stran dočítala s pocitem, že ok, skvělá kniha, rozuzlení jsem tušila a vše je takové přesně jak jsem předvídala. No a to by nebyla autorka , aby si neřekla faaaaajn, tak já ti s příběhem, milý čtenáři, pořádně zamíchám. A já koukala jak puk ????????????
Shrnu to. Chcete se zasmát? Chcete mít slzy v očích? Chcete cítit strach? Napětí? Přečtěte si Pandu v nesnázích. Je skvělá!
Ze začátku byla kniha vážně dobrá, ale pak se pomalu horšila..Terezina dějová linka byla dost chabá, Mariina dějová linka byla trochu lepší, ale taky to nebyla žádná sláva. Veliké plus bylo, jak moc čtivá kniha byla.
Tak já nevím. Na Pandu jsem se těšila, ale po přečtení jsem hlavně rozčarovaná. Tereza, která se chová i myslí jako patnáctiletá puberťačka, co dokola řeší hlavně svoje mindráky... Vztahová vsuvka (ačkoli jsem už věděla, jak to s Terezou dopadne díky tomu, že jsem četla Vlaštovku v bublině) byla taková podivná a pro mě osobně taky neuvěřitelná.
S Marií to bylo o fous lepší, nicméně ani u ní jsem nebyla schopná uvěřit, že by to měla být žena, narozená za první republiky, její myšlení i vyjadřování mi k tomu vůbec nesedělo. Linka týkající se Tereziných rodičů byla ze začátku skvělá, ale brzo se rozmělnila až do podivného závěru. Shrnuto podtrženo - čtivá odpočinková knížka, od které jsem ale vzhledem k tématu čekala víc...
Vím, že je spousta nepříznivců Markéty Lukáškové, ale kniha pro mě byla přesně tím, co jsem potřebovala. Líbily se mi dějové linky oddělené typem písma, ale i děj, ve kterém se spousta lidí najde a o jsou zde zachyceny věci, o kterých se "nemluví". Doporučuji.
Když jsem viděla to vysoké hodnocení, tak jsem se nejdřív na knihu začala těšit, po přečtení to vysoké hodnocení fakt nechápu. Ano, kniha je čtivá a měla jsem ji dočtenou za pár dní, ale bylo tam neskutečně mnoho věcí, které mě rozčilovaly - třeba hlavní postavy, ať už v časové linii Terezy, nebo Marie. Nemluvě o jejich chování, ačkoliv popis úzkostí oceňuji. Podivný konec tomu taky nepomohl.
Za sebe říkám, že to není žádná sláva.
Mam velikou radost!!!Objevila jsem dalsi ceskou spisovatelku, ktera umi napsat skvely pribeh!!! Bavily me obe dejove linky, jen ten konec mi prisel takovy urychleny...Jako by autorku tlacil cas a mela knihu jiz davno dokoncit,a tak ji uzavrela nejjednodušeji, jak jen mohla. Ale nevadi. Pro me je vzdy nejdulezitejsi, aby me dej knihy od zacatku bavil a nutil cist dal a dal...A to v tehle knizce nechybelo. Uz jsem si zamluvila dalsi dve autorciny knizky v knihovne a moc se na ne tesim!!
Udělat si názor na tuhle knížku je pro ně vcelku komplikované... Řekla bych, že kdyby se příběh točil jenom kolem Marie, asi bych byla nadšenější, protože do jejího příběhu jsem se neskutečně "zažrala".
Co se ale týče druhé dějové linky, tak tam musím bohužel říct, že mě hlavní hrdinka a v podstatě celá její rodina neuvěřitelně štvala. Vývoj situace mi přišel nelogický, někdy jsem měla pocit, že některé věci se stávají "jen tak, aby tam byly a když budeme mít štěstí, nějakou skrytou logiku to mít bude". Navíc tomu nepomohl uspěchaný a trošku "klišoidní" konec. Bohužel, mě autorka nepřesvědčila.
Mít to víc stránek, nebudou mi stačit hvězdičky. Čím déle jsem příběh četla, tím silnější pro mě byl. V některých momentech jsem si až přála mít neomezený čas na čtení. Postavy mi budou chybět a některé věci ve mě hodně rezonují i po přečtení. Děkuju moc, víc takových knih.
Recenze ❤
Dve mladé ženy, které se neznají jedna druhé, ale každá žije v jiné době aj když se nikdy nepotkaly mají si co říct.
Sama miluji příběhy, kde se střídá čas s minulostí a tenhle příběh byl přesně pro mě.
Děkuji ještě jednou autorce Markéta Lukašková za tak skvělý příběh.
Přečetla jsem, dokonce dočetla, i když mě kniha chvílemi dost rozčilovala. Ještě jednou použít slovo "debilní" a dám o jednu hvězdu méně ;-) Teď vážněji: zajímalo mě, jak vše dopadne, víc se mi líbil příběh Marie, i když souhlasím s názorem, že působila nezvykle moderně. Např. si myslím, že v té době nikdo moc nevnímal zpocený zápach z tesilového oblečení, protože tehdy žádné deodoranty nebyly a páchli skoro všichni. Ze současnosti mi vadilo, že se Tereza chová jak puberťačka, což se může někomu dít, ale nějak jsem tomu prostě nevěřila. Nesedělo mi spoustu věcí. Myslím, že redaktorsky to mohlo být lépe zpracované. Ale na druhou stranu musím uznat, že to je psáno čtivým způsobem a možná se autorka ještě vypracuje. Konec se mi docela líbil. Chápu, že se mnoha čtenářům líbí, můj styl to moc není, leda jako někdy potřebná oddechovka.
Za mě je tato kniha určitě lepší než Losos v kaluži. Moc se mi líbilo, jak v ní šlo vidět, že doba, ve které žijeme, ovlivňuje problémy, které řešíme. Příběh je čtivý, napínavý a nutí vás číst dál, takže já jsem moc spokojená.
Kniha je hezký napsaná, čtivě. Doporučuji k přečtení, myslím že stojí za to, z mnoha hledisek. Jen to není můj šálek ????
... mladí a neklidní, rodinné trable, studentská léta, vztahy v rodině, boj sám se sebou, druhá šance
.
Každý z nás prožil nejtěžší léta, kterým se říká dospívání. Fousy nerostou, zadek je moc velký, prsa moc malá, mám zase kouli z matiky, mám zaracha, on mě nechce, já ho nechci a tak pořád dokola. Ale možná si vzpomenete na nějaký úkol, slohovku či diplomku, která vás zavedla do neznámých míst, které jste museli prozkoumat. Vzpomenete si? Já ano a vykouzlilo mi to úsměv na tváři...
Velice jsem se těšila, že začnu s českou beletrií, ale byla jsem dost zklamaná. Kniha měla humor, který mi sedl. Postavy ze začátku byly jen prázdné nádoby, které měly za úkol posloužit k prostoru vyprávění jiným prázdným nádobám. Hlavní hrdinka měla neskutečně nesympatické názory. Trošku mě možná vyděsilo, jak moc věcí jsem měla z chováním hrdinky společné, až jsem se vyděsila, jestli ve mně taky nedřímá nějaká psychická porucha. Příběh byl takový nijaký a konec knihy je fakt na..... No vy víte na co. V podstatě postavy se za celou dobu nikam neposunuly a konec působil jako kdyby osoby ani nevyběhly ze startu
(Ne všechny, ale většina). Jako kdyby se jejich růst zastavil a zasekly se v nějakém meziprostoru.
Ze začátku mě kniha moc neoslovila. Ale postupem stran mě začal víc zajímat osud Terezy i Marie. Nakonec to hodnotím jako fajn knihu o osudu dvou žen.
Čekala jsem od toho něco úplně jiného. Začátek byl zajímavý, poutavý, lehký, humorný styl psaní autorky mě zaujal a bavil, postupně ale její osobitost upadala a stal se z toho průměrný román. Dějová linka s Terezinými rodiči mě nebavila, nikdy se mi nechtělo se tím prokousávat. Terezin osud mě nejprve zajímal nejvíc, protože jsem knihu vlastně začala číst kvůli tomu, že trpí úzkostmi, ale postupně mě přestával bavit. Proložení příběhem o Marii mi ani nevadilo a později vlastně zachraňoval celou knihu, protože to byla jediná část, která se nezvrhla do nudného ženského románu. Čím dál jsem se dostávala, tím častěji jsem si pokládala otázku, co to vlastně čtu, co to je za červenou knihovnu. Po éře, co mi bylo třináct čtrnáct let, červenou knihovnu fakt nemám ráda a tohle se tomu pořád přibližovalo, až se to tím snad i stalo. Přestože jsem z celkového příběhu vůbec nebyla nadšená, celková myšlenka, která je na konci, se mi moc líbila. Opravdu mě mrzí, že se lehký styl psaní autorky tolik vytratil, protože potenciál to rozhodně mělo.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Losos v kaluži |
| 2018 |  Panda v nesnázích |
| 2021 | Majonéza k snídani |
| 2020 | Vlaštovka v bublině |
| 2019 | InTyMně |
Knížka je čtivá a líbily se mi obě dějové linie. Oceňuji že autorka psala o padesátých letech minulého století a snažila se je přiblížit čtenářům, ačkoli je sama (stejně jako většina nás, jejích čtenářů) nezažila. Za mne skvělá knížka, která mne pohltila a bavila!