Pandin palec

16.12.2024

Pandin palec je úplně první evoluční kniha, která se mi jako teenagerovi dostala do spárů. Dost mě nasměrovala, i když později mě přesvědčil mnohem víc Dawkins. To nic nemění na tom, že Gould je brilantní esejista, důstojný nástupce nestora moderního vědeckého esejismu Lewise Thomase.

Btw. prestižní literární cenu Lewise Thomase Gould kupodivu nedostal (zato přistála např. Jamesi Watsonovi, E. O. Wilsonovi a právě R. Dawkinsovi).

12.10.2024

Sbírka Gouldových biologických esejů, v nichž vysvětluje principy evoluce a ilustruje je na příkladech žhavě nových či obskurních, ale vždycky fascinujících, mě zaujala tak, že jsem četla v každé volné minutě. A jelikož byla kniha pořád někde blízko mě, dostala jsem příležitost zjistit, že přírodovědci v mém okolí tuhle klasiku identifikují, i když leží zadními deskami vzhůru. Celý týden mě vyučující častovali poznámkami typu „Jak se má panda?“ nebo „Gould je lepší biolog než Dawkins!“ (to teda není, ale už to nadšení pro Goulda chápu).

Originál vyšel v roce 1980, jednotlivé časopisecky publikované eseje jsou namnoze z druhé poloviny 70. let, a přesto kniha zůstává překvapivě aktuální. Zdálo by se, že zrovna v evoluční biologii nic nebude zastaralejšího než včerejší text, ale jelikož se Gould soustředí spíš na zákonitosti než na jednotlivosti, má Panda co říct i po necelém půlstoletí. Autor se třeba odvážně pouští do (částečné) rehabilitace genetika Richarda Goldschmidta, který věřil, že motorem evoluce jsou makromutace v raném vývojovém stádiu, měnící tempo růstu organismu, a tím i fenotyp a chování. V době, kdy autor dotyčnou esej psal, byl Goldschmidt fackovacím panákem evoluční biologie, kdežto dnes jeho teorie mnozí badatelé berou v potaz (byť je samozřejmě nepřijímají se vším všudy, což nečiní ani Gould). To jen pro příklad; myšlenek aktuálních (stále nebo opět) se tu nachází požehnaně.

Víc zastaralo těch několik esejů paleontologických (a dost pravděpodobně i eseje o biogenezi, jež ale bohužel nemůžu posoudit, takže je tu nechám stranou). Třeba úvahu, zda se ptáci vyvinuli z dinosaurů, nebo ze staršího společného předka, už antikvovaly objevy opeřených, ba dokonce létajících teropodů (první roku 1996), jež mimochodem nakonec vyřadily Archeopteryxe z třídy ptáků (ukázalo se, že mezi svými dinosauřími soukmenovci není až taková výjimka). Což nic nemění na tom, že Gouldův text přehledně shrnuje stav tehdejšího bádání a stále si uchovává zajímavost. Zdůrazňuji, že „překonané“ texty představují zlomek z poměrně tlusté (a zároveň neskutečně čtivé) knihy, a navíc mě ty paleontologické kousky bavily nejvíc. Dál autor exceluje, když píše o dějinách přírodních věd. Díky němu jsem zjistila, že Lamarck by se notně podivil tomu, co dnes označujeme jako lamarckismus, nebo že Darwina k formulování přirozeného výběru nedovedla jen zcela náhodná četba Malthuse (jak píše v autobiografii), nýbrž systematické studium humanitních učenců, v němž byl Malthus kouskem skládačky.

Co mě tak docela nenadchlo, byly eseje o antropometrii, protože Gould k věcným úvahám přidává ideologickou nadstavbu. Oddíl se ostatně jmenuje „Rozdíly mezi lidmi očima vědy a politiky“. Když tedy (zcela správně) vyvrací víru v přímou závislost velikosti lebky a inteligence, vzápětí nějak přijde k závěru, že všechny lidské skupiny jsou obdobně chytré a vlastně jsme si všichni rovni. Jednak to z výše řečeného nevyplývá a jednak to asi není pravda (kdyby byl Gould schopen vyvrátit závěry kanadského antropologa Philippa Rushtona o evoluci lidských ras, to by byla jiná). Na druhou stranu je Gouldův egalitarismus názorem inteligentního člověka, který k němu zřejmě měl důvody, a proto ho lze bez obtíží respektovat. Gould svoji levicovost nezakrývá ani v jiných esejích, zhusta cituje Marxe s Engelsem (pokud do jeho textu citáty nevpravili překladatelé, o čemž pochybuji). Spěchám dodat, že jsou to citáty dobré a vhodně použité; ostatně Marx a Engels i sovětská biologie přece jen často měli co říct.
A když jsme u českého překladu, to je koncert dvou virtuozů.

30.12.2020

Mé hodnocení se pohybovalo mezi třemi až čtyřmi hvězdami a nakonec se přeci jen překulilo k těm čtyřem. Jsem plně zastáncem evoluce, ovšem pod tímto termínem se nalézá více teorií, která se mezi sebou "perou" o své místo na slunci a mají své zastánce a odpůrce a časem některé zanikají a jiné zase vznikají. To vše na základě vědeckého výzkumu a důkazů, které bádání přináší a jejich interpretaci. V tomto myšlenkovém střetávání já mám své místo, ačkoliv jen jako naprosto laický divák, žasnoucí nad divy a proměnami toho, čemu říkáme život a jeho fantastická tvárnost a variabilita od dob jeho vzniku.
V této knize nebylo vždy všechno tak záživné, abych dal plné hodnocení (hodnotit vědeckou hodnotu, či dosavadní platnost zde předkládaných myšlenek, by byla ode mne učiněná drzost) přesto to mohu knihu, jako celek, prohlásit za zajímavou.
Čtyři hvězdy.

07.04.2016

Pandin palec - pozoruhodná kniha, která má co říct i mnoho let po svém vydání. S. J. Gould se tu představuje jako mistrný vypravěč a velmi sympatický průvodce po chodníčcích biologie a evoluce. Při čtení mě fascinovaly autorem podané souvislosti a informační přesahy do historie, antropologie nebo do filmového průmyslu. Jste překvapení? No, já byla taky. Příjemně, a to nejen v těchto kapitolách.

Přiznám, že byly 2-3 kapitoly, které mě bavily trochu méně, byly na můj vkus moc rozvláčné. Ale drtivá většina témat mě zaujala a nezřízeně nadchla. Některé kapitoly až tak, že jsem se k nim čtenářsky vrátila i pětkrát. Ještě je třeba pochválit výborný překlad pánů Šmoldase a Vereckého.
Kniha mě nepotěšila jen v jedné důležité věci - byla vypůjčená a ne moje. Ale třeba se mi podaří získat pro naši domácí knihovnu nějakou její sestřičku.

23.06.2012

I pro mne první setkání s Gouldovými eseji. Autor má vzácný dar psát i o složitých věcech jasně a srozumitelně – ne nadarmo je jedním z nejznámějších popularizátorů vědy, a mnohdy zjistíte, že některé věci nejsou takové, za jaké jste je kvůli opakovaným nebo příliš paušálním tvrzením považovali. Kromě toho dovede najít věci buď naprosto obskurní a vytěžit z nich nejen pobavení a poučení pro čtenáře, ale taky obecné závěry (esej 22 o Randolphu Kirkpatrickovi, která by se jistě líbila Queneauovi), nebo věci všeobecně známé ukázat z nového, nečekaného úhlu (esej 10 o Piltdownském člověku). A i tady se setkáte s jeho odporem vůči podvádění (pokud by vás toto téma zaujalo, do češtiny je přeložena hodně šokující kniha „Skrytá historie lidstva“), rasismu a sexismu – viz. čtvrtá část knihy. Výpisek z ní (esej 13 o velikosti mozku), který ukazuje to, co jsem se v předchozím textu snažil naznačit:

„Ale když si budeme z minulosti dělat šoufky, nikdy ji nepochopíme. Schopnosti lidského intelektu zůstávají podle všeho už tisíce let stejné. Jestliže inteligentní lidé vynakládali soustředěné úsilí na vyřešení sporných otázek, které se nám dnes zdají pošetilé, pak je chyba v našem chápání jejich světa, nikoli v pokřivenosti jejich představ. I ten nejotřepanější případ nesmyslnosti starodávných časů – spor o to, kolik andělů se vtěsná na špičku jehly – bude smysluplný, když si uvědomíme, že teologové se nedohadovali, zda tam může být přesně 5, anebo 18 andělů, ale zda se jich na jehlu může umístit konečný, anebo nekonečný počet. Pro určitá teologická učení byla tělesnost (či netělesnost) andělů důležitou záležitostí.

(...)

Mě osobně tak nějak méně vzrušují závity či hmotnost Einsteinova mozku ve srovnání s představou, o jejíž pravdivosti nepochybuji: lidé se stejným nadáním jako on žili a zemřeli na bavlníkových plantážích nebo v robotárnách.“

24.04.2012

Pandin palec bylo moje první setkání s S. J. Gouldem a musím říct, že jsem byl okouzlen nejen jeho nadhledem a erudicí ale také nádherným jazykem, čemuž určitě napomohl i výborný překlad Ivo Šmoldase a Ladislava Vereckého. Gouldovy úvahy dle mého neztrácejí z aktuálnosti ani dnes a rozhodně mě mnoho z nich přimělo nahlížet na evoluci i vědu zase trochu jinýma očima. Pandin palec doporučuji všem se zájmem o evoluci, pozadí vědeckých objevů a vůbec těm, kteří nevěří, že i vědci jsou normální lidi se svými tužbami, strachy a emocemi.