Pangolina

předevčírem

„To je člověk,“ řekla cibetka, která byla starší a moudřejší než já. „Nechce být krutý. Myslí si, že jsme věci, že nemáme city a nevnímáme strach nebo bolest. Jen si chce vydělat peníze, aby mohl nakrmit své děti.“

Příběh luskouní samičky, která se stane obětí ilegálního obchodu se zvířaty v Číně, před dětmi pootvírá téma asijských černých trhů a pašeráctví.
Než jsem narazila na tuhle knížku Jane Goodallové, vrtalo mi hlavou, proč kampaně na ochranu divokých zvířat tak málo cílí na asijské spotřebitele. Zdrojem největších problémů jsou totiž, při vší úctě, oni. A „Pangolina“ přesně tohle dělá, třebaže to může vyhlížet jako boj s větrnými mlýny.

Ať už se Čína a Vietnam, kde končí většina těchto surreálných šupinatců, chytí za nos, nebo ne, děti i dospělí všude na světě snad ocení něžný, zručně vyprávěný příběh (minimálně ve mně zanechal hlubší dojem, než by odpovídalo rozsahu) o nejpašovanějším tvorovi světa, pronásledovaném kvůli masu a užití šupin v tradiční medicíně. Poselství, že život zvířete je právě tak hodnotný jako život člověka, každopádně potřebuje Occident slyšet neméně než Orient (Asiaté totiž na ochranářské tlaky Západu odpovídají: „Podívejte se, jak zacházíte s hospodářskými zvířaty, a pak nám vykládejte něco o zooetice.“ – co na to říct).

Jane vydala volně dostupné video, kde z knížky sama předčítá, a diváci nepřijdou ani o ilustrace čínské výtvarnice. Nebo si knihu lze koupit a přispět tím celou částkou na ochranu luskounů.