Paní jezera

04.01.2024

Celá sága jako celek je neuvěřitelná a autor opravdu skvěle promyslel celý svět a zasadil do něho problémy, kterým čelíme i my běžní smrtelníci. Všechny knihy krásně odráží situace z našeho světa.
Přestože promyšlení celého světa je takřka geniální, tak zpracování je tak trošku chaotické. I když genialita a chaos jdou někdy tak trošku ruku v ruce, tak tady mě to občas rušilo. Autorova tendence opakovat to co už víme, je spíš k zlosti než k užitku, protože i když příběh pak dále pokračuje nechceme slyšet sedmkrát za sebou stejný začátek. Pak také prokládání příběhu spojovacími prvky vypravěče, který sleduje osud hlavních hrdinů jakoby zpětně je někdy trošku navíc.
Tyto spojovací části občas trošku matou a někdy mi přijde že jsou spíš navíc jen jako vycpávka. Stejně tak občasné dějové odbočky, které sice zapadají do celého světa, ale pro příběh mi nepřijdou nijak podstatné.
Stále mě baví, že postavy nejsou zcela bez chybičky a i když se prostě najdou věci, které mě na stylu psaní autora úplně nesedí jako celek hodnotím velmi kladně.

13.12.2023

Sága o Ciri se mi hodně líbila... Ale co jednou začne, by mělo i skončit... A proto končí Geralt, Yenefer i Ciri - byť asi ne úplně jasně (tak umřeli nebo je fakt zachránila???)
Nechce se mi hodnotit tento poslední díl, protože každá z knih měla své plusy i mínusy, ale celkově to bylo povedené a já jsem ráda, že jsem se do toho pustila..

12.12.2023

Asi nejslabší díl celé série. Dal bych 3,5 ale protože to nejde, dávám 4

29.11.2023

Chápem, že mnohí čitatelia boli zo záveru sklamaní, čakali - teda predpokladám, že by si skôr priali taký ten klasický fantasy-heroický koniec. Nechcem použiť termín klišé, keďže ten je nabitý skôr negatívnym predikátom, ale aj ja by som bol ok s tým, keby sa to skončilo skôr - nazvyme to tak, Tolkienovsky. No koniec viac pripomínal rozprávku - asi takto: " A ako to bolo ďaľej, si už nepamätá nik, čitateľ si môže domyslieť".

Sapkowski je perfíkanec - lišiak, ktorý ma viackrát prekvapil a nečakane omráčil zvratmy v deji. Ako aj v tejto knihe, tak aj v predošlých. Preto som nezostal zaskočený tým, že sa rozhodol ukončiť to inak a práve preto moje očakávania neboli nenaplnené

Nezabúdajme, že mimo konca tu máme niekoľko stoviek vynikajúcich strán Zaklínačovho sveta, ktoré patria k tomu najlepšiemu zo série. Pre mňa je táto časť plus Veža lastovičky úplným vrcholom série o Zaklínačovi.

20.11.2023

(SPOILER) Tohle je těžké. Kniha má spoustu skvělých momentů a celkově je to dobré zakončení ságy.

Ale některé věci prostě neseděly. Za mě velká škoda nenaplněného potenciálu Bonharta, ze kterého je v tomhle díle jenom další z řady sadistických chlapů a ztrácí svojí netečnou děsivost. A jako nechat se přetáhnout židlí od Yennefer když předtím v trenkách zmasakruje partu zabijáků? Really?

Pak mi hodě vadilo to co se dělo na hradě. Ciri po svém neuvěřitelném příběhu, všech věcech co se za celou dobu naučila a veškeré svojí jedinečnosti přijde k plánu že prostě přijde na hrad a řekne jim ať pustěj Yennefer a oni řeknou že ne. Wtf? Žádnej záložní plán, žádná logika, nic.
Pak teda ji v posledním okamžiku přijde na pomoc zaklínačova parta (jak Vilgefortz správně poznamená - jako ve špatné divadelní hře) a pak více méně Milwa a Cahir umřou ale úplně zbytečně (ona se neumí sehnout a jeho Ciri nechá Bonhartovi, kterému se asi za 10 vteřin rozhodne postavit sama, místo aby na něj šli ve dvou).
Van Emreys z toho taky nakonec vycouvá podezřele snadno, na to kolik lidí kvůli tomu umřelo.


Abych jenom nepičoval dost se mi líbilo vysvětlení války jako zástěrky pro obchodní nadvládu. A tak celkově to má většinu pozitiv zaklínačova světa. Jenom ty nelogičnosti za mě byly trochu moc velké.

08.11.2023

Čekala jsem více. Buď jsem se v té změti časoprostorů nakonec zcela ztratila já, nebo autor. Možná oba... Zůstalo spousty otazníků a ne zcela vyjasněný konec. Takové energie, takových postav a takových dějových linek a nakonec ric pic, z jedné vody načisto - tyhle pohřbíme, tyhle si domyslete může být tak i tak, jak vám to vyhovuje a na zbytek se snad zapomene... Takový potenciál a nakonec asi zvítězila autorská únava. Škoda.

09.10.2023

Tak tady jsem čekala mnohem víc. Rozvětvený příběh na stovkách stran a závěr shrnuty na par řádku. Mohlo to byt lepší.

02.10.2023

Po přečtení i druhý den přetrvává rozhořčené, zklamané neuspokojení. Byť jsem si předešlé dva díly užívala, i když se povětšinou jednalo o popisy mnohých poutí bez valného děje, stejný vzorec zde již nefungoval.
Od závěru něčeho tak profláknutého jakým Zaklínačská sága bezesporu je, jsem očekávala mnohem, ale opravdu mnohem více. Namísto splétaní všemožných dějových odboček jsem se dočkala dalšího větvení, podivných zkratkovitých závěrečných zápasů, celkové změny osobnosti jedné z postav na úrovni nevěrohodného zázraku a konci, kterému nerozumím...
Jen tak tak a bylo to za 2*.
Jdu to rozdýchat.

17.09.2023

Při četbě tohoto dílu jsem se opravdu snažil najít co nejvíce pozitiv, ale nakonec jsem udělil jenom tři hvězdičky. Nemohu si pomoci, ale zdá se mi, že autor rozehrál veliké množství dějových linek aniž by je stačil všechny dostatečně uzavřít (Dijkstra, Faoiltiarna nebo Lóže čarodějek). Jiné zase nakousl, ale rychle opustil (Aen Elle) nebo dostatečně nevysvětlil (např., proč chtěl Geralt skončit se svým povoláním). Za velice nevyužitou a nedostatečně pochopenou postavu považuji např. Triss.
Veliký problém jsem měl i se závěrečným soubojem s Vilgefortzem. Sapkowski tuto postavu budoval sedm knih jako jednu z nejmocnějších bytostí, čímž si ovšem zkomplikoval způsob jejího usmrcení. Vilgefortz dokázal přemisťovat celé lodě, ale v souboji s Geraltem se svoji moc využít zdráhal.
Na druhou stranu musím ocenit, jak si Sapkowski opět v celé knize pohrával s pohádkovým motivem, kdy hrdinové žijí spolu šťastně až do smrti. Padouch byl poražen, princezna zachráněna, ale příběh stále pokračuje a čtenář si není jistý, jestli opravdu vše šťastně dopadne. Závěrečný výsledek je jako obvykle rozporuplný.
Celkově se mi série líbila a dodatečně rovněž oceňuji, jakým způsobem na celou sérii navázaly hry, kdy tvůrci vzali drobný detail z knihy (Divoký hon, král Radovid V.) a vystavěli na tom komplexní příběh. Stejně tak dokázali rozpracovat charakter jednotlivých postav z celé ságy (Ciri nebo jednotlivé čarodějky).

13.09.2023

(SPOILER) Za mě jeden z lepších dílů...i když za část s Avalonem bych dal o 0,5 hvězdy méně. Je to spíše takové shrnutí některých událostí a dokončení osudu Zaklínače, Yennefer a Ciri.

12.09.2023

Poslední díl ságy nedokázal naplnit očekávání.

Osudovost vyprchala. Závěr je uspěchaný, na sílu šokující (Emhyr), nelogický (opět hlavně Emhyr) a lehce přitažený za vlasy (protínání realit). Ústřední postavou je Ciri. Z ostatních, včetně Geralta, jsou jen šikovné rekvizity, které většinu doby zůstanou ležet ve skříni. Výsledkem je příběh zaplavený (staro)novými figurkami na jedno použití, jejichž epizodické vystoupení činí svět zaklínače uvěřitelnější, ale děj příliš neposouvají.

Jako by Sapkowski ztratil chuť nebo inspiraci pro další putování s postavami, které jsme si tak oblíbili. Jako by se chtěl pouze rozloučit se světem, který stvořil. Se světem, který je tak uvěřitelný a drsný proto, že se v něm s notnou dávkou cynismu zrcadlí ty nejsilnější křivdy a nejhlubší jizvy naší doby.

(SPOILER) Geralt, který ještě v minulém díle horečně hledal Ciri, se najednou se svou bandou zasekl v Toussaintu u Marigoldovy dobré známé paní kněžny zvané Lasička. Najednou mají všichni hromadu času včetně Geralta, který si užívá lovu netvorů a milování s čarodějkou Fringillou. Při pátrání po jedné z nestvůr narazí na tajemnou komnatu (moc ráda bych byla za podrobnější informace o této záležitosti, kdo byla ta kostra na křesle a všechno okolo) a dozví se v ní, kde Yennefer vězní a mučí čaroděj Vilgefortz. Hned poté konečně sebere celou svou partu a vyráží Yennefer na pomoc. Zůstává pouze Marigold, protože chce zůstat s Lasičkou.

Ciri se už na konci minulého dílu dostala portálem Věže Vlaštovky do země Elfů. Ti od ní chtějí získat potomka, který by jim zajistil jejich bývalou moc, ale nějak se nedaří. Ciri se v elfském světě vydává stále dál a poznává, že jejich svět není zdaleka tak ideální, jak se na první pohled zdálo. Na scénu přichází opět její Koník z pouště, který dospěl v krásného bílého jednorožce, a díky němu a Kelpii začne cestovat mezi časy a světy (škoda, že tady nebyl potenciál využit mnohem víc). Při svém cestování se ocitne u čarodějky Nimue (Paní jezera) a ta jí pomůže dostat se na správné místo a do správného času, aby mohla zachránit týranou a vězněnou Yennefer. Jednorožec najednou mizí ze scény, zřejmě ho někde po cestě mezi světy Ciri vytrousila. Škoda.

Ciri přijíždí do Vilgefortzova hradu, což jsem úplně nepochopila, protože mladá zaklínačka, čarodějka a vládkyně času a světů se najednou ocitá naprosto bezbranná a vydaná napospas Vilgefortzovi a jeho drsným boys, aniž by měla v záloze nějaký plán B. Naštěstí se Geralt konečně vzpamatoval a dorazil na hrad chvilku po ní, takže začíná drsná bitva, ve které bojuje Geralt s Ciri, Yennefer a svou partou proti bandě padouchů a Ciri si to konečně vyřídí s Bonhartem a Geralt s Vilgefortzem, což by bylo nesmírně uspokojující, kdyby nenechal pan Sapkowski zabít Milwu, Regise, Cahira i tu hubatou Angouleme. To byla teda podpásovka.

Mezitím v lidském světě zuří parádně popsaná bitva u Brenny, zvláště scény z polního lazaretu byly velmi naturalistické a protiválečné se spoustou pozoruhodných postřehů a filosofických myšlenek. Líbilo se mi, že autor uzavřel osudy hrdinů z polního lazaretu, o každém se zmínil, co se s nimi stane v budoucnosti. To bych si bývala přála i u jiných postav, nějaké to finále a uzavření příběhu.

Na hrad dorazí též Emhyr se svými vojáky a ... bylo by to překvapení jako blázen, kdybych předtím neviděla seriál. Emhyr naštěstí na rozdíl od Habsburků a jiných vznešených rodů našeho světa upustí od nápadu vzít si skutečnou Ciri a spokojí se se sňatkem s její dvojnicí, což mu sice nezajistí exkluzivního potomka, ale politickou moc ano.

Ciri s Yennefer se zúčastní sněmu čarodějek, které už zase kují pikle na ovládnutí světa. Mají i plány s Ciri, která jim do toho ambiciózního světovládného plánu prostě hodí vidle. Á propos, na vidle ještě později dojde.

Geralt s Ciri a Yennefer najdou Marigolda právě ve chvíli, kdy kráčí na popraviště, což je jedna z mála humorných scén z této knihy. Marigold samozřejmě vyvázne (aspoň jeho neměl potřebu Andrzej zabít) a společně se vydávají do Rivie, kde dojde k pouliční bitce mezi lidmi a nelidmi a při níž je Geralt těžce raněn vidlemi dle sudby a Yen se ho snaží marně zachránit. Oba odplouvají na lodi společně s vládkyní světů Ciri na loďce na ostrov jablek (Avalon bych řekla) a do světa legendy o rytířích kulatého stolu.

No, nevím, dokázala bych si představit ucelenější závěr, v němž se všechny nitky pospojují, ale to by nemohl Sapkowski rozehrát tak velkolepou a košatou ságu. Jo, a kocourka Zrzka mi bylo fakt hodně líto včetně toho, jak s ním jeho rodina doslova zametla. A tý paní jsem to bleší kousnutí docela přála. Takhle se s kočičkama nezachází ... při psaní mě sleduje náš černý kocourek Merlin a s bráchou sibiřákem Utherem Pendragonem souhlasně přikyvují. Něco končí a něco začíná ...

01.09.2023

crying

31.08.2023

(SPOILER) 70% - Kdysi dávno mě Sapkowski nadchl svými předělanými pohádkami a přiměl mě zamilovat si zaklínače Geralta, trubadúra Marigolda, čarodějku Yennefer a princeznu Ciri, která mu byla předurčena Sudbou jako učednice. Přišly romány o Geraltovi a Ciri a já si oblíbila i jeho partičku ztracenců - lučištnici Milwu, Nilfgaarďana Cahira, sympatického upíra Regise a konečně i prostořekou holčinu Angouleme, kterou kdesi sebrali cestou.
A nakonec mi po dočtení posledního dílu připadá, že to byly právě ty krásně napsané postavy, které mě lákaly číst si dál o jejich osudech. Protože přiznávám, že hromada dalších epizodních postav a jejich intriky, bitky, bitvy a nekonečné rozhovory jsem vlastně jen přelétla očima, nezanechaly ve mně větší dojem, a když jsem se další den vrátila ke čtení, přistihla jsem se, že si je často ani nevybavuji. Situace, kdy autor posadí k ohni tři poutníky a nechává je vzpomínat na to, jak si desítky jmen těch či oněch postav porcují svět po velké bitvě s Nilfgaardem, mě zkrátka neoslovují. Mezitím mě naopak znechutí melodramatický způsob, jakým se autor na pár stranách vypořádá s mnoha mými oblíbenci, o kterých poté, co si je čtenář v předchozích knihách zamiloval, najednou naštěkne ani pes, a říkám si, k čemu to vlastně číst dál.
Ale má to pořád skvělé momenty, které mě u čtení udrží - navázání na artušovské legendy a ta Cirina pouť mezi světy poté, co na konci předchozího dílu vstoupila do Věže vlaštovky, něco takového bych si klidně dokázala představit jako samostatný román, který bych hltala, protože autorovi představivost rozhodně nechybí. Střet Ciri se strašlivým bijcem Bonhartem a Geralta s čarodějem Vilgefortzem byl skvěle nervydrásající. Rozuzlení kolem nilfgaardského císaře Emphyra bylo sice zajímavé, ale na druhou stranu po všem tom krveprolévání, aby Ciri získal, se najednou chytne za nos a nechá ji být? Jakože co tohle mělo znamenat? A co ten závěr pro Geralta a Yennefer?
Jinak mi celý ten rozpačitý a neurčitý (a k hlavním postavám dost odbytý) konec Zaklínačské ságy v paměti neutkví, což bych na konci původně tak poutavě stvořeného světa řekla, že docela zamrzí.

26.08.2023

Po úžasné, byť temné Věži vlaštovky, se dostavilo trochu zklamání. Začátek jsem zkousávala těžce a celkově způsob vyprávění v posledním díle mi silně nevyhovoval. Tolik postav, které se jen mihly bez dalšího uplatnění, tolik příběhů, které jen natahovaly děj.
Samotná sudba mi vlastně zůstala neobjasněna, Emhyrův obrat, po tom všem, co už rozpoutal, pro mě zůstal nepochopen a cestování časem mi připadalo tak trochu nevyužito.
Sapkowski ambiciozně zakomponoval do příběhu smutnou vizi lidstva a planety, dotkl se témat, která jsou i z dnešního pohledu aktuální a lidskou rasu nijak nešetřil. Krev opět tekla proudem a zlo bylo snad úplně všude.
Ale ... všechno to bylo tak nějak nedotažené. Co ten sněm čarodějek? Čeho dosáhly? A konec asi zabolel vícero čtenářů. Vytratil se vtip a nadhled a vloudila se deprese a beznaděj.
Po dočtení u mě převládl pocit, že mě nejvíce chytily za srdce povídky v prvních dvou dílech postavené na humoru a nadhledu pomocí pohádek tak trochu naruby. A z celé ságy pak Křest ohněm, který se nese v podobném duchu a vyskytuje se v něm spousta nových a úžasných postav. I Věž vlaštovky ve své temnotě dokázala strhnout a překvapit. Poslední díl je jaký je, ale sága je to rozhodně pozoruhodná a zaklínač zůstane mým oblíbeným hrdinou.

16.08.2023

(SPOILER) Asi jdu proti proudu, ale jsem zklamaná.
Až na pár scén s Marigoldem nebo trpaslíky, zmizel už úplně vtip.
Přišlo mi hrozně smutné, jak během jedné kapitoly zemřel celý Geraltův doprovod.
Nebavil mě popis bitvy, nebavilo mě závěrečné politické rozdělení moci, neorientovala jsem se v jednotlivých králích a zemích, protože se o tom příběh do teď zmiňoval pouze okrajově. Vadil mi detailní a brutální popis smrti Filippy.
Samotný závěr nechápu, konec je velice smutný, člověk do poslední chvíle doufá, že se to ještě nějak změní, ale ne.

Za mě měl příběh končit svatbou Geralta a Yen, jak je to v Meči osudu.

27.07.2023

(SPOILER) Spoiler :
Asi půjdu trochu proti proudu, ale tady už to autor celkem překombinoval.
Nemám nic proti cestování svérami. Mám rád když ze začátku zmatené a nepochopitelné kapitoly neznámých lidí začnou ke konci knihy dávat smysl a v poslední stránce vše zapadne.... což bohužel se tady nestalo.
Nimue která nevím proč a nevím jak pomohla Ciri.
Blecha, u které bylo řečeno že změní dějiny...a jediné co bylo řečeno, že způsobila par mrtvých, kteří nějak neovlivnili děj ( čekal jsem, že vymře na mor Emhyrovo vojsko nebo tak něco) atd.
Body navíc mělo pochopení věštby Ciri v Kaer Morhen.
Konec Ciri bych ještě bral, ale Geralt a Yennefer? Konce, které se dají pochopit všelijak opravdu nesnáším. Vždy mám pocit že autor nevěděl co s tím, tak to napsal aby se vlk nažral a koza zůstala celá...
Taky mě trochu mrzelo vybití Geraltovy skupiny během pár stránek, sice se to dalo čekat, ale kdyby se u táboráku za vití kdo ví čeho objevil Cahir nebo Regis, hned by to trochu zlepšilo konec knihy.
Takhle byly pocity po dočtení této velkolepé série ne zrovna pozitivní.
Mohlo to být určitě horší konec, o tom žádná.
Ale kdo vlastně skončil šťastně, tak jak chtěl?
Řekl bych, že nikdo...
Možná je to škoda, ne?

23.07.2023

(SPOILER) Dočteno na dovolené a už teď mě mrzí, že něco končí... a něco začíná?
Ještě že mě čeká Bouřková sezona :)

Na začátku mě trošku "kakaly" Nimue a Condwiramurs, nechápal jsem, co a proč tam sakra dělají, aby pak postupně v příběhu dostaly svoje místo a smysl :) - i vy pane Sapkowski, tohle vy umíte ;-)

Galahada beru jako jen takové uvedení a ukončení do celého posledního dílu, nic víc, nic míň, zajímavé propojení, i když někomu nemusí sedět :)

Elfové jsou tady opět vykresleni jako vypočítavé mrchy (hlavně ti z jiné dimenze), větší šmejdi byli snad už jen v knížkách pana Pratchetta :)

Párkrát mi bylo ouzko a ukápla slza, poprvé, když umřela Milwa a tohle pan Sapkowski dokázal s probleskem do dětství totálně vystupňovat, až jsem musel na chvilku knížku odložit a rozdýchat to.
Pak Cahir, pak Angoulême, Regis (u něj aspoň vím, že se z toho zase dostane), pak konečně rozuzlení s Emhyrem (to správné) a když už si člověk říká, že je to za námi, přijde poslední část a sakra... Něco končí? Jak to dopadlo? Zemřeli? Přežili? Tohle není fér... Něco začíná?!

Jdu na Bouřkovou sezonu, páč se tam prý dozvím, jak to pak bylo...
Dozvím? Někde jsem snad zahlíd že jo?!
Jestli ne, nevadí, stálo to komplet za to a rozhodně nelituji jediné minuty strávené ve světě Zaklínače!

21.07.2023

Wau!

Strávil jsem necelý měsíc ve světě Zaklínače a nelituji jediné minuty strávené nad tímto dílem. Po dočtení mám rozporuplné pocity, obzvlášť z toho konce. Nicméně bych předbíhal.

Začnu asi tím vlahým začátkem, jenž mě spíš odpuzoval od čtení. Příhody Geralta v knížectví mě nikterak neohromily a bylo pro mě utrpení číst o Fringille. Chápu, že to pro děj bylo důležité, ale prostě ten začátek ne.

Největší tahák pro mě byla opět Ciri. Jako už v předešlém díle, i v tomhle mě neskonale bavila, stejně jako její nová moc a všechno okolo ní. Já tu holku zkrátka žeru!

Yennefer - jak to jen popsat. S její postavou mám takový love/hate vztah. Samozřejmě je jako postava skvělá a krásně dokresluje obraz té hlavní trojice. Jenže v některých pasážích mě zkrátka štvala, v jiných jsem jí zase fandil. Nemusím ale říkat, jak moc jsem si ji zamiloval i přesto, jak málo prostoru dostávala.

Čarodějky jsou kapitola sama o sobě. Jenom klebetění, intriky, velké ovládání světa, ale skutek utek. Tenhle díl mi akorát tak ukázal, že nejzajímavější z nich všech je prostě Yennefer, ostatní mi tak akorát lezly na nervy svou povýšeností a arogancí. (To se samozřejmě netýká Triss.)

Emhyr a překvapení jeho totožnosti mi bylo vyzrazeno již seriálem, takže to pro mě nemělo takový účinek, jaký by asi mělo, kdybych se zkrátka první pustil do knih a až pak do seriálu. Tudíž radím: PRVNÍ KNIHY, PAK SERIÁL!! Každopádně musím podotknout, že byl jen obětí všech těch mocichtivých bytostí a ke konci byl to nejmenší zlo, které v příběhu panovalo.

Hrad Stygga a jeho události mě zasáhly nemálo. Čtyři mé oblíbené postavy byly odstraněny jako plevel. A jediné, co mě dokázalo uklidnit, byl fakt dvou soubojů, na které jsem se těšil a které dopadly nadmíru skvěle. Přece jen zastávám názor, že nemuselo být tolik mrtvých v řadě kladných postav.

Vůbec největším zlem v této sérii jsou lidé. Lidé ničící všechno, co jim přijde pod ruku. Autor krásně propojil fantasy dílo se skutečnou lidskou náturou. Samozřejmě ne každý člověk je špatný, ale jak už to tak bývá, ti mocní, co o nás rozhodují, jednají zejména na základě utužení vlastní moci a svého vlastního obohacení. Tato myšlenka pro mě převládá a na konci jsem i doufal, že vládu nad světem převezmou ti, jimž svět náležel před lidmi. Ale bohužel. Nemluvě pak o xenofobii a nenávisti normálních lidí, kteří jsou schopni zajít až do extrémů. Aneb jak nám ukázala Rivie

A konec. Přišel konec, který mě totálně obral o mozkové závity. Nabízí se jen dvě alternativy, jak si vyložit poslední stránky, zejména o Geraltovi a Yennefer.

Byla to jízda. Neskutečná jízda, do které jsem se zamiloval. Jsem rád, že jsem do krutého světa Zaklínače zavítal. A není to rozhodně naposledy, co jsem knihy četl. Prostě Wau!