Paní jezera
Andrzej Sapkowski
Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná. Také příběh Zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Had Uroboros drží v zubech vlastní ocas, něco skončilo a cosi začíná.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno: 2022 , LeonardoOriginální název:
Pani Jeziora, 1999
více info...
Přidat komentář
Tak úplně nevím co si o tomto díle myslet. Ale jsem docela zklamaná. Od posledního dílu jsem zkrátka čekala asi trošku něco jiného.
Do čtení posledního dílu ságy jsem se musel opravdu nutit. Na jednu stranu Sapkowski rozvlekl putování hrdinů do několika knih, jen aby to v závěru uspěchal, přidal časové skoky a pozabíjel většinu postav, aby to měl už za sebou. Proti onomu pobíjení hrdinů pochopitelně nic nemám, ale myslím si, že poslední kniha (která oproti předešlým opět nabobtnala) měla být rozdělena na tři. Bylo by tak dost času na všechny dějové linky, které si Sapkowski přimyslel, na putování Ciri po jiných světech (z propojení s Artušem moc nadšený ale nejsem), Divoký hon i další věci. Díky bohu za CD Project, který dal sáze daleko důstojnější konec, než je tahle patlanina, která na jednu stranu děj natahuje vedlejšími linkami, ale ten hlavní uspěchala.
Je mi to moc líto, ale asi moc nechápu ten veliký BOOM kolem této ságy. Neříkám, že byla špatná, ale pro mě bohužel jen lehce nadprůměrná. Některé díly se četly dobře a kniha odsejpala, ale některé jsem louskala opravdu dlouho. Naštěstí nejsem člověk, který knihu odloží, když se mu moc nezamlouvá, je vše moc zdlouhavé a nudné... Takže jsem to dotáhla do zdárného konce, ale bohužel Zaklínač se mi do srdce opravdu nezaryl. Nikoho od čtení této ságy odkazovat nechci, ale opravdu jsem čekala mnohem více.
(SPOILER)
Dokonalý závěr. V předchozích dílech ságy jsem se občas přistihla, že neposlouchám (audioknížku) a na vývoji děje mi v některých směrech vůbec nezáleží. V tomto díle jsem ani nedýchala, s pečlivostí jsem nasávala každé slovo. Mělo to jiný náboj. Taky zde bylo více krve, otevřeně popsané brutality, smutek a bezmoc. Válka a poválečná společnost byla popsána bez naivity, bez slunečné budoucnosti, tak odporně a detailně, že jsem klopila oči a odvracela pohled. Na druhou stranu se občas objevily momenty lidskosti, v té hrůze tak nečekané, až mě to hnalo do slz. Nejsilnějším momentem pro mě byla část s krajícem chleba, kdy se jen krátce a beze slov, přesto hmatatelně, prokreslila bída, utrpení a zbytečnost vší té nenávisti.
Závěr jsem nečekala, nějak jsem věřila, že to skončí hepáčem, když autor dříve nastínil, že budou mít svatbu, všichni živí a zdraví. Tohle byl zvrat, kterému jsem do poslední vteřiny nevěřila.
Pokaždé, když píši své dojmy k této sérii, pan Sapkowski na to kouká z kolečka vpravo... a já si říkám...takový normální a obyčejný pán, jak ze sebe dokázal vydolovat tolik citu, myšlenek, postřehů? Jak dokázal sepsat tolik rozmanitých postav, aniž by ztratily na uvěřitelnosti? Záhada. Obdiv.
(SPOILER)
"Něco skončilo... Něco začíná."
Sapkowski je spisovateľský génius!
Doteraz som pri čítaní žiadnej knihy nemal toľkokrát slzy v očiach ako práve teraz. Pani Jazera je oveľa viac než iba dôstojným zakončením celej Zaklínačskej ságy celý čas nás sprevádza dynamickým príbehom, ktorý sa ľahko vyrovná tomu najlepšiemu z tejto série a v závere rozpúta obrovské emocionálne tornádo práve vtedy, keď to čitateľ najmenej očakáva.
Jediná vec, ktorú by som tejto časti vytkol je mierne nezáživný úvod s Ciri vo svete elfov, ale hneď potom sa táto kniha rozbehne na plné obrátky a ani na moment nespomalí (dokonca som tam nenašiel ani jedno hluché miesto!).
Pasáž priamo z boja, ktorá sa prelína s vojenskou ošetrovňou je výborne napísaná a aj keď v nej autor skáče medzi dvomi dejovými linkami, tak je prehľadná a pútavá. Hneď po nej už príde vyvrcholenie celej série vo Vilgefortzovom hrade a spolu s ním prichádzajú na rad aj prvé úmrtia pri Milwinej smrti som mal slzy na krajíčku, ale Cahyrov a Regisov osud ma tiež veľmi dostali.
Boj medzi Ciri a Bonhartom je tiež skvostne napísaný, prehrával sa mi pred očami a úplne ma odtrhol od reality, v ktorej som knihu čítal...
A absolútne finále... O tom si dovolím povedať, že je tým najlepším, čo som kedy čítal. Potoky krvi a zaslepený dav vo mne vyvolali úplne všetky druhy emócií (okrem radosti) a Geraltova smrť, ktorá po nich nasledovala bola nekompromisným klincom, ktorý zasadil tú najsilnejšiu ranu. Nemusela byť nijaká epická a ani veľkolepá, stačilo, že bola jednoduchá a nesmierne úderná... Ani raz sa mi pri čítaní nestalo, že by som toľko plakal, naozaj sa mi s Geraltom nechcelo lúčiť... A hneď na to nasledovala Yennefer, ktorej osud ma tiež bodol priamo do srdca.
Pán Sapkowski, klobúk dole za to, že ste u mňa dokázali to, čo sa doteraz žiadnej inej knihe nepodarilo, už iba kvôli tomu musím dať finálnej časti Zaklínača minimálne 100 %.
K tejto sérii sa určite ešte niekedy vrátim, naozaj sa s ňou nechcem rozlúčiť...
Excelentní, mistrovské, dech beroucí. Člověk si to musí odžít, musí ten příběh a svět mít pod kůží, jinak si možno zlámat i vaz, zlomené srdce s tím musí počítat každý.
Hlavně je na této sérii vidět že ji nelze číst jednou, že aby ji mohl člověk porozumět musí ten příběh přijmout víckrát. Je vlastně hodně naivní si myslet že přečteme li jakoukoliv knihu jednou že jsme se s ní sžili.
Bez pardonu kniha ( knihy) mého života.
Přísahám na volavku
Powodzenia viedźminko. Powodzenia na szlaku...
Čteno v originále
Douška: Vidlička: s tím není třeba se trápit, prostě vám to nesedlo, to se stává. Obdivuji že jste i za takových okolností došla k poslednímu dílu. To se počítá.
Protože nechci, aby si na mě nějaký zarytý fanoušek Zaklínače počíhal v temném průchodu, nechám si všechny svoje otravné důvody, proč se mi nelíbí, raději pro sebe. Nicméně trpaslíci to přece jen ke konci lehce zachránili a dali mi se i zasmáti, když jeden z nich rcel: "Jak pravil starý král Desmodeus, když po vykonanej potřebě nahlédl do nočníka: 'Rozum to není schopen pochopit'." Citát by mohl korespondovat i s mým náhledem na Zaklínače, ale nevytahujte nože, není to tak. Já ho uznávám, jen se mi prostě a jednoduše, kromě první povídkové knihy, z několika důvodů nelíbil. Tak sorry všem geraltomilům, už vás nebudu dál prudit, jdu se radši podívat zase do jiných světů.
Trošku se snížila laťka. Cestování časem bylo neúnosně dlouhé a po většinu času nezáživné. Konec mě zklamal.
Za mě velmi pěkné dokončení celé seriie. Nevím, které části pro mne byli nezajímavější, ale celkově jsem tutu knihu zvládla přečíst za den a půl. Příběh má spád a jak se blíží do finále, tak je člověk čím dál napnutý. Musím moc ocenit, jak se o příběhu ustředních postav člověk po celou dobu dozvídá od jiných postav, než pohledem Ciri a Geralta. Tyto části jsou pro mne osobně velmi cené. Konec zabolel, i když nebylo nic explicitně řečeno.
Poslední díl se stylem velmi podobá předchozímu (Věž vlaštovky) - velký počet různorodých příběhů dokonce ještě roste, až se pak čtenář začne vlastně ptát, jestli to vůbec k něčemu bylo - ano bylo! Jedním z velkých námětů, které rozjel autor již v předchozích dílech, je vyprávění příběhu o Geraltovi a Ciri v rámci vzpomínek, legend, memoárů apod. Je to poměrně nezvyklý pohled, který mi napoprvé příliš nesedl, ale v rámci Paní jezera jsem si jej náramně oblíbil.
Co si autor rozjel, to ukončuje - ať už jde o válku černých proti severu, příběh Ciri, Geralta, Lóže čarodějnic, všechno postupně v rámci kapitol ukončuje. Některé příběhy/konce jsou samozřejmě více chytlavé, nežli jiné. Konec hlavního příběhu - Geralt, Ciri a Yennefer, ačkoliv přijde poměrně neočekávaně, je ale dle mého názoru povedený.
Spousta odboček a občas i poměrně irelevantní příběhy knihu zbytečně protahují a přidávají hluché části, stejně ale dávám za celý zážitek plný počet, jen velmi odřený plný počet v porovnání s například Věží vlaštovky.
Je těžké se s touto knižní sérií rozloučit. Ke všem postavám jsem si vybudovaný silní vztah, těžko jsem snášel jejich smrt v příběhu, prostě jsem byl světem Geralta z Rivie pohlcen. Zakončení se dle mého názoru povedlo, ačkoliv možná více než kdy dříve člověk bojoval s nepřehledností a rozházeností děje, který přes to všechno logicky směřoval ke svému cíli. Rozhodně tak nejde o bezchybnou knihu, ale za to všechno, co jsem díky čtení celé série prožil, dávám finální plné hodnocení.
S lítostí se loučím s Geraltem, Yennefer, Ciri ale i ostatními postavami, které jsem si velmi oblíbila. Závěrečná část jejich putování překypovala dobrodružstvím, nelítostným bojem a jejich touhou po vzájemném shledání. I když jsem se občas ztrácela v množství postav i politickém a mocenském handrkování, celý příběh jsem si velice užívala a držela hrdinům pěsti. Díkybohu mě čeká ještě Bouřková sezóna.
Audiokniha: Po prečítaní mnohých kritických recenzií som sa bála, že ma posledný diel ságy nebude baviť. Opak bol pravdou. Príbeh bol skvelý, postavy úžasné (aj keď Sapkowskemu pravdepodobne neodpustím smrť niektorých mojich obľúbených) a audiokniha opäť raz výborne načítaná. Miestami to bolo emotívne a bitka pri Brenne bola extrémne napínavá. Zaklínač mi bude chýbať.
(SPOILER) Poslední díl neskutečné série ze světa zaklínače. Celou ságu jsem si zamilovala a do příběhu se tak nějak vžila. Poslední díl určitě zklamáním nebyl, naopak mi přišel fakt dobrý, smysluplný a pro mě i velmi emotivní. Líbilo se mi, že se příběh proplétal dějmi z minulosti a nebo třeba za stejného času, ale z jiného prostředí. Jediné, co mě mrzí je, že Sapkowski nechal skoro všechny hlavní postavy zemřít, ale víte jak to je, něco končí a něco nového začíná.....
"'To sú ranty,' usadil se Yarpen pohodlněji a propletl prsty na břiše. 'Každý něco viděl. Každý se někdy nasral. Každý ztratil nějaký sen. Tak to bývá, tak to vždycky bývalo a vždycky bude. Nejni v tom nic víc než v týchto prázdných skořápkách. Co sa ti nepáčí, zaklínaču? Že sa svět mění? Rozvoj? Pokrok?'
'Snad.'
Trpaslík se na zaklínače zahleděl zpod huňatého obočí.
'Pokrok,' prohlásil, 'je jako stádo sviní v humně. Z takového stáda, to sa mosí uznat, je užitek. Je uzený špek, je ovar, je prejt, sú klobásky, sú nožky v rosolu. Tož sa nesmí ohrnovat nos, že je všecko posrané.'
Všichni dlouho mlčeli a přemítali nad různými vážnými záležitostmi.
'Na to se musíme napít,' navrhl nakonec Marigold.
Nikdo nebyl proti." (s. 534-35)
Navzdory značné rozvleklosti a jistému vývoji postav, který mi nešel vůbec pod vousy, navzdory tomu, že jsem si k části kompanie nedokázala ani napodruhé vytvořit žádný větší vztah a jejich osud mě proto nijak zvlášť nevzal za srdce, mi druhé čtení po letech přišlo lepší, než to první, to se musí nechat. Byť mám znovu pocit, že rozuzlení je trochu jako od Babici (tak co s tím? Hm hm hm...) a prostě mu ani tentokrát nejsem schopná uvěřit, i když bych třeba i chtěla. Ke konci už mě navíc trochu otravovalo Sapkowského loutkaření, kdy nám, jakožto velký bůh zaklínačova světa tu a tam nasypal drobky budoucnosti a ještě víc mě obtěžovala ona urputná snaha, aby to celé bylo složité a zároveň provázané. Když ale odstoupíte, zjistíte, že všechny ty vedlejší linky, ty linky běžící nad a pod, nejsou nic jiného, než hrad z písku uplácaný z vylisovaných, plastových bábovek. Nic šokujícího, nic převratného, nic whow. Nitky jsou svázány, pentalogie končí. A něco začíná...
Poslední díl Zaklínačské ságy pokračuje ve stylu Věže vlaštovky - takže hodně dějových linek, které se v závěru knihy spojují. Vyzdvihnout musím hlavně monumentální popis bitvy u Brenny. V ději se mihne spoustu postav, ikdyž hlavní roli mají stále Geralt, Yennefer a Ciri. Závěrečná část knihy se snaží (někdy až trochu zbytečně) uzavřít všechny dějové linky. Osud hlavních postav se dá vyložit více způsoby, ikdyž něco naznačí epilog Bouřkové sezóny.
Líbila se mi, ale poslední pětina mi přišla totálně zbytečná. Jako by si najednou autor řekl, že musí uzavřít všechny dějové linie, i ty, které jsou tak nějak samozřejmé nebo si je čtenář může domyslet, i ty, které - no nevím - snad ani nikoho vůbec nezajímají.
Každopádně musím Sapkowskému přiznat, že jsem nikde jinde, v žádné jiné knížce, nenarazil na tak samozřejmé a svižné vystižení uvěřitelných postav, takže ten jeho svět vyznívá skutečně plně, promyšleně...
(SPOILER)
Bohužel se mi poslední díl líbil nejméně. Dlouhou dobu jsem nebyla schopna se začíst a nakonec jsem četla jen proto, abych ji měla konečně z krku. Příběh mne nevtáhl celou knihu. Postavy byly (s prominutím) o ničem. V minulých dílech si s nimi autor víc ,,hrál".
...
Nelíbí se mi styl, kdy autor odchází od příběhu hlavních postav a vypráví je pomocí cizích postav, které se někde potkaly - nudily se a povídaly si... o ničem.
...
Námět na příběh je boží ale (za mne) to prostě není to, co bych od knihy čekala.
Poslední díl ságy má svoje mouchy. Jsou věci, které panu Sapkowskemu neodpustím. Ale nalijme si čisté slivovice, Zaklínače milujeme a jsme schopni odpouštět. Pro mě je tato sága srdeční záležitost a budu mít pro ní vždy slabost.
Autorovy další knížky
1999 | Poslední přání |
2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
2005 | Narrenturm |
2015 | Bouřková sezóna |
2000 | Meč osudu |
Série Zaklínač je super, ale tento poslední díl je hrozný. Jsem v práci, nechodí zákaznicí, venku prší a ani tak nedokážu knížku číst. Tak jsem se rozhodla, že určité pasáže přeskočím, bohužel jinak to nejde.