Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537692/bmid_pani-jezera-6634994c87824.jpg
4
3567
3567
5. část Ságy o Zaklínači Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná... Také příběh Zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Andrzej Sapkowski (1948) Nekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé příběhy putovaly k českým čtenářům. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a pětidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie, muži-mutantovi, který chrání svět před magickými nestvůrami. Sapkowského Zaklínač byl také zfilmován a stal se námětem počítačové hry The Witcher. Na audioknihu Bouřková sezóna navazuje Sapkowského pětidílná Sága o Geraltovi a Ciri, kterou Tympanum začalo vydávat na podzim 2015. Martin Finger (1970) Český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec. Byl významným představitelem éry Pražského komorního divadla v letech 2002-2012, kde pod vedením u nás i v zahraničí oceňovaného režiséra Dušana D. Pařízka získal dvakrát Cenu Alfréda Radoka za hlavní role v inscenaci Světanápravce od Thomase Bernharda a v Kafkově Procesu. Od roku 2012 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. V televizi například ztvárnil roli Edvarda Beneše v cyklu České století. Za herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka Odpad město smrt byl nominován na Českého lva. Obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Pro Tympanum načetl audioknihy Michal přes noc, Zaklínač: Bouřková sezóna a pětidílnou ságu o Geraltovi a Ciri.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Tympanum
Originální název:
Pani Jeziora, 1999
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Nejprve jsem viděla první sérii seriálu a zaujal mne, ale měla jsem zmatek v časech a ne vše jsem chápala. Tak jsem se vrhla do čtení knih a dost věcí se vyjasnilo, takže spokojenost. První dvě povídkové knížky byly jednodušší na čtení a musím přiznat, že i humorné, bavilo mě to, oddechové čtení. Trpaslíci jsou super.
Když jsem se ale dostala k příběhu Ciri a Geralta, tak musím říct, že v první řadě mi v knížkách chyběla mapa světa. Musela jsem hledat na netu, bez ní jsem si nedokázala představit rozmístění států a měst a měla jsem v tom zmatky. Asi od 4. do 7. dílu mě příběh opravdu pohltil, i když musím říct, že někdy se zbytečně táhl, některé pasáže co se politiky týká moc nebavily.
Bohužel pro mě to autor dílem Paní jezera totálně zabil. Vyprávění příběhu z pohledu nedůležitých postav mě nenadchlo vůbec a linky hlavních hrdinů byly náhle upozaděny. Bitva u Brenny byla popsána perfektně, to uznávám.
Bacha dále SPOILER:
To, že Ciri prchá do různých časů a světů, si moc neumím představit, proč ji najednou lid Olší nemohl najít, když ji tak dlouho pronásledoval nevysvětleno. Nakonec ji do správného světa dostala až čarodějka, která je posedlá legendou o Ciri někde v budoucnosti nebo v jiném světě. To svědčí o tom, že Ciri neumí ovládat, kam chce v čase cestovat. Když se dostane k hradu Stygga, nakráčí tam a nechá se chytit. Geralt se se svou družinou k hradu Stygga dostal jak?? Proč když jeho cestu sledujeme podrobně v předchozích dílech, končíme najednou po opuštení knížectví Toussaint? Zbytek jeho putování najednou není třeba popisovat? Konec jeho přátel je odbytý, zasloužili si mnohem víc. A císař Emhyr? Kdo to vlastně je, bylo pro mě velké překvapení, uznávám, ale zčistajasna po setkání s Ciri mění názor a nechává ji na pokoji a spokojí se s nastrčenou dvojnicí? A mimochodem když Emhyrovi pomohl Vilgefortz se ztroskotáním lodi, trosky lodí byly u hradu Stygga, proč potom Emhyr nechává zrádce Vilgefortze hledat a neví, kde se skrývá??.. V tomto díle však k hradu dorazí přesně v okamžik bitvy. Prostě v tom ději je mnoho nedotažeností, které mně bijí do očí. Ciri je nazývána zaklínačkou, ale vlastně proměnou neprošla.
Prostě mé pocity rozporuplné a vidle na konci to zabily. Nemám ponětí, jak to skončilo a jestli vlastně ještě na konec Paní jezera navazuje povídka Něco končí něco začíná.
V této povídce je pro změnu napsáno, že Geralt a Ciri bojovali na schodech hradu Rhys-Rhun a že Ciri našla svůj měč na poušti Korath (to jako fakt???).
Nelituji čtení, ale podle mého názoru měl autor více detailů věnovat hlavní dějové lince a ne politice, i když ji má popsanou skvěle. Bohužel musím říct, že světu Tolkiena nebo G.R.R. Martina se to absolutně, co se propracovanosti týká rovnat nemůže.
Přitom potenciál to má...
Nejzajimavejsi dil, nicmene konec jsem si predstavovala ponekud jinak. Skoda ze je to posledni dil.
(SPOILER)
Co napsat... SPOILERY! Nakonec jsem zjistila, že mě ze ságy o Geraltovi a Ciri vlastně ze všeho nejméně baví Geralt a Ciri. A tak jsem jejich části jako obvykle spíš proletěla a soustředila se v nich hlavně na zajímavé vedlejší postavy. Celá konfrontace na hradě mi přišla taková odfláknutá (proto jsem také nedala plný počet hvězd - za to a posedlost celého světa, a ne jednoho, Ciriinými intimními partiemi) a Geraltova družina si zasloužila lépe popsané konce. Ovšem je mylné považovat boj s Vigefortzem za vyvrcholení ságy. To přichází až v poslední kapitole, protože zaklínač není o bitvě se zlým černokněžníkem, ale o tom, že vždycky je za koho bojovat.
Na konec můžu jen konstatovat, že v Zaklínači jsem našla všechno, co jsem nevěděla, že chci od Písně ledu a ohně. I když některá rozhodnutí (Galahad, že?) byla odvážná a chápu, že s nimi mnoho lidí nesouhlasí, Sapkowski pracuje s tématy, alegoriemi a podobenstvími tak, jako jen málokdo. A už dlouho jsem u knížky nebrečela tak jako u scény, kde nesou Geralta a Yennefer k lodi. A jsem moc ráda, že konec je ponechaný tak otevřený interpretaci. Díky tomu můžu věřit, že opravdu vystrojili slavnou svatbu a byli šťastní jako v pohádce...
Nevím, na co jsem víc naštvaná, jestli na ten konec, který mi zlomil srdce nebo na to, že se na to Sapkowski v šestce vykvákl a drželo se ho to až do poloviny sedmičky, na to, že přestal psát o Geraltovi, Yennefer a Ciri a místo toho se ponořil do osudů naprosto nepodstatných postav, politiky, ekonomiky a mocenských bojů. Zatímco v předchozích dílech se tohle řešilo v pozadí příběhu, tady do pozadí upadlo to ono. A nakonec už to bylo jenom čekání na konec.
Ale konec to všechno vynahradil, protože konce, ve kterých je jasné, že se něco během toho všeho neskutečně pokazilo, že už se nelze zařadit do normálního života, že už jeden nesnese ani společnost, že už v tomto světě nemůže dál fungovat, melancholické konce plné pointy, hloubky a uvědomění, jsou zkrátka ty nejlepší.
Sapkowski a jeho Zaklínač budou vždy pojmem a bude se o ně opírat fantasy žánr, a je to dobře, je to sakra dobře, protože Zaklínač má tuhý kořínek a jen tak se pod vahou času nezhroutí. Sarkasmus, ironie, drsná realita bez příkras, syrová upřímnost, a trefnost umístěných poznámek, do toho sedící hlášky, moře akce, důvtipu, břitkosti, pokory a dynamiky. Zaklínač je plný všeho a nejde to jen tak popsat, to se musí cítit.
Tak zase někdy.
Závěr a zakončení jsem hltala co to šlo. Zaklínače a jeho příběh mám strašně ráda, ale spíš zpracován dříve ze seriálu a z hry. Z knih jsem byla nadšená až do závěru. Auto povraždil všechny moje oblíbence. chvílemi mi přišlo, že ač jsem ságu přečetla celkem rychle, tak jsem se ztrácela v odkazech na postavy a jejich potomky, kdo s kým a kam se poděli. Zůstalo mi hodně otázek. Ale celkově se mi příběh líbil, nemusí holt vše končit jak si přejeme.
U posledních stránek doporučuji nečíst mezi lidma... mě to přišlo hodně smutné :)
Výborné zakončení celé ságy. Kniha opět oplývá skvělými momenty napětí, romance i humoru. Nebýt poměrně vysokého počtu stran, které mě lehce nudily, přidal bych i poslední hvězdu. Jinak ukončení celé ságy je fakticky v povídce "Něco končí, něco začíná" v druhé knize, takže tuto třešničku je třeba si nechat až na úplný závěr.
Pan Bože, lidi. Přestaňte číst ty knížky tak povrchně. Proštudujte si něco o literární interpretaci. Vezměte do ruky třeba Hodrovou, Doležela a tak. A teprve potom hodnoťte. Jak jsem si projel teď ty komenty, tak mi vybublala krev až do sítnic. Sakra. Paní jezera, na rozdíl od předchozích dílů ságy, které jsou většinou vynášeny na piedestal, si konečně začíná hrát se čtenářem. A nešetří ho. Kompozice je skvělá. Dotažená paralela k Putování za Svatým Grálem, která se nenápadně line celou ságou, si zaslouží pohladit po písmenkové tváři (všem výše zmíněným běžným konzumentům „příběhů“ dávám za úkol přečíst celou bichli o Grálu od Triády). Hlavní témata rovněž dotlačená až do posledních stránek. Pojetí dobra proti zlu v rukou Sapka políbí duši snad všem, kteří žijí ve 21. století. Kde společností zmítá rezignace, apatie. A dál. Téma vyprávění. Zase super. Tomu mimochodem dokonale slouží rámec vyprávění Nimue, který je tu tak poplivávaný. Který dle všeho je zbytečný. Sakra. Právě rámec Krále rybáře, studentky a lektorky posouvá ságu úplně jiným směrem, než kam směřuje většina brakové literatury. Takže znova. Než se pustíte do emočních výlevů, že vám strašně vadí, jak se některé postavy chovají a jak je tamta debil a tamta bezva kámoš, studujte. Tohle totiž není hodnocení, to totiž není recenze. Jenom prachsprostý převyprávění děje, za který se na vysokých lámou prsty jak v Dijkstrově sklepení.
Seriálovej zaklínač mě očividně nalákal na knižní sérii, a když jsem zjistil, že některý díly už nejsou skoro k dostání, tak mi v hlavě začne blikat červená kontrolka, že to prostě okamžitě potřebuju ve svý knihovně (strašnej zlozvyk), ale naštěstí Ježíšek na mě myslel a celýho Zaklínače mi donesl. Nemá smysl rozebírat sérii díl po díle, protože například povídky byly totálně po piči boží. Když se konečně Geralt a Ciri potkali, to byl obrovskej srdceryvnej moment, kterej nedokázali tvůrci seroše přenést na plátno tak dokonale, jak byl napsanej v knize. Epilog ty vole, to sem byl úplně u vytržení, jak to bylo skvělý, vtipný, dokonalý!. Bohužel pak románový zpracování, který se odehrávalo po povídkách a před epilogem, už tak skvělý nebylo. Možná by bylo lepší, kdyby Sapkowski zůstal jen u povídek. Děj zbytečně natahovanej a s přibývajícími díly se hluchý místa množily jak houby po dešti. Tisíc zbytečnejch postav, který se objevily na pár stránkách a jejichž osudy mě absolutně nezajímaly. Dál nudný politikaření, který bylo celkem zbytečný. Prostě proč??? Ocenil bych víc Geralta, víc Ciri, víc Yennefer, než nějaký čarodějnický krávy, co se pořád dokola dohadujou mezi sebou o vládě nad královstvími, kdo s kym bude píchat, aby se narodili vhodní dědicové atd. Další věcí, co mi drásalo nervy, bylo skákání v časech, prostorech a postavách. Šílenym způsobem chaotický, že jsem se v tom někdy ztrácel a nechápal jsem, proč to autor takhle dělal. Právě proto jsem byl v posledním díle Paní jezera dost zmatenej i ohledně návaznosti na epilog. Co musim vyzdvihnout je překlad mluvy trpaslíků, nad jejich nářečím jsem se několikrát výborně pobavil. Jakmile se příběh točil okolo hlavních postav, tak jsem otáčel stránky jak posedlej, to bylo hodně skvělý. Konec byl tak zvláštně otevřenej a nejasnej, a to nesnášim. Sapkowski vytvořil pro mně úžasnej svět, kterej mě pohltil a bavil mě, ale spíš se těšim na další seriálový pokračování.
Paní jezera pro mě byla bohužel z velké části úlet. Celá kniha je mimořádně rozvleklá a mnoho pasáží mě vůbec nezajímalo. Především Nimue a vše kolem ní. Stejně tak putování Ciri mi občas přišlo zbytečně popisované. Ve výsledku mám k této postavě stejné pocity, jako na začátku ságy. Leze mi na nervy. Spoiler alert. Za běžných okolností bych hodnotila 3 hvězdami, co však nemohu odpustit a neodpustím, je autorův masokombinát, ve kterém popravil všechny, které jsem měla ráda. Především Regisův epický konec v pěti větách byl skutečně epickým výsměchem všemu. Jak může Geralt v jedné scéně říct, že by s Regisem nidky nebojoval, protože by ho možná ani neporazil a Vilgeforts si ním vytře zadek, aby vzápětí Gelart rozmetal Vilgefortse? Jako really? Očekávala jsem alespon megalomanský bojn kdy nám Regis konečně ukáže, čeho je schopný (osudy postav už jsem totiž věděla) a místo toho jsem byla jen znechucená. Místo sračkojdních popisů hovadin mohl autor věnovat stránku této skvělé postavě a dopřát jí alespon velkolepý konec. To i ten Cahir dostal větší prostor. Přesto nedokážu potlačit pachuť marnosti. Jakoby autor skutečně potřeboval věci bleskově (rozuměj odflákle) vyřešit a dodat příběhu ještě trochu té krve navíc, přece aby to bylo "to pravé epické fantasy". Zklamání. Velké zklamání.
Jak se mi celá ta série hodně líbila, tak tenhle závěr byl podle mě zcela mimo. Ta pointa... no nevím, dost mě to zklamalo, přišlo mi, že se to vzdalo odkazu předchozích knih.
Opakovaně jsem se ujistila, že je Zaklínač moje srdcovka. Je to výborně napsané, postavy mají skvělé osobnosti, humor i jazyk. A syrovost a nepřátelskost světa vás donutí fandit hlavním postavám od začátku do konce.
Samozřejmě má celá sága své slabší a silnější díly ale jako celek je to báječné dílo.
IG: zrzi_cte
Nevím, jestli je to tím, že si dávám celou ságu v rychlém sledu, možná, že už jsem opravdu unavená tím množstvím materiálu, ale Paní jezera je pro mě v podstatě zklamáním. Má své silné momenty, ale i tak se nemůžu zbavit pocitu, že je to napsáno, inu, rutinně.
Tak nějak si vůbec nejsem jistá, jaký dojem ve mě kniha vlastně zanechala. Ale asi převládá zklamání. Místy jsem si říkala, že ji snad ani nedočtu, ale pak přišlo něco, co mě přece jen přimělo u ní zůstat a pokusit se dojít až ke zdárnému konci. Což se nakonec podařilo. Nastaly pro mě dva wau momenty, kdy jsem tedy musela chvíli rozdýchávat. Když se konečně setkal Geralt s Ciri, hlavně to, co tomu předcházelo. A pak, když jsem zjistila, jak to vlastně je s Emhyrem. To jsem upřímně zůstala s otevřenými ústy. Upřímně mě dojala scéna, kdy Jarre potkal na cestě elfy. To mi aj ta slza ukápla, a nejen u téhle scény, ale nechci prozrazovat. Ačkoliv mě autor dost překvapil, jak to ve finále vyřešil při záchraně Ciri. A ne zrovna mile...
Ale chválím luxusně popsanou bitvu u Brenny. Ta se mi zamlouvala opravdu moc.
Přesto si nemůžu pomoct, ale přišlo mi, že bylo strašně moc omáčky okolo, ale vlastně se nic moc nestalo. Nevím, jak lépe to popsat. Čekala jsem od ságy něco zcela jiného, ale tak to už je můj problém. Stále si myslím, že nejlepší díl byl Křest ohněm a pak první povídkový.
Zdárně zakončený román, i když ke konci mohlo být méně politiky a více dobrodružství, ale i přes to mne kniha opravdu velice bavila. K zaklínačovi se ještě určitě vrátím.
Tak si říkám, že největší a nejepičtější bitva v dějinách záchrany fantasy zemí je asi za mnou - Tolkien se svojí Bitvou o Minas Tirith jistě promine :) Cestování v čase a prostoru, popis bitvy u Starých Zadků (pardon, u Brenny)... Zakončení celé ságy tak, jak si ho může fanoušek Sapkowského a Zaklínače přát. Jediné, co mi na tom konci vlastně vadilo, byl ten "Deus ex machina" aneb "Geralt vleze do díry zabít bestii, dojde někam, zjistí něco naprosto ohromujícího atd." To prosím ne. Ale zajímavé je, že pro mě byly daleko důležitější konce všech vedlejších postav, než jen těch ze zaklínačské bandy - Iola, Shani, Rusty atd. Slza ukápla nejen jedna a nejen při tom posledním přečtení, ale snad pokaždé, když tuhle sérii dočtu.
Zkrátka a jednoduše: sešij bílé s bílým, žluté se žlutým, červené s červeným a určitě to bude dobře.
Důstojné zakončení ságy, uzavření rozběhnutých příběhů, nevadila ani hromada filozofování ke konci. Mám rád, když jsou série/ságy zakončeny. Proto hvězdička navíc. Slza byla.
Štítky knihy
magie polská literatura jiné světy zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Touto knížkou jsem dokončila ságu o Zaklínači. Jako další hodnotitelé mám pocit, ze bylo až zbytečně moc postav a sekvence, kde se něco děje byly protínány spoustou takových, kde se nedělo zhola nic. Zkratka Zaklínači v Sapkowskeho podání sluší daleko víc povidkovy formát, a to včetně Bourkove sezóny. Svět jako takový je krásně promyšlený, což vyniklo zejména ve hře Witcher 3. Dej týkající se hlavních postav je ukončen mlhavě, takže každý si může některé věci domyslet po svém. Co mi v sáze vadilo, je menší nekonzistentnost hlavních postav, například co se tyče věku nebo některých událostí.