Paní jezera
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/537692/bmid_pani-jezera-6634994c87824.jpg
4
3567
3567
5. část Ságy o Zaklínači Had Uroboros se zakousl do vlastního ocasu. Něco končí, něco začíná... Také příběh Zaklínačova hledání dospěl k závěru, Ciri, Geralt i Yennefer se na pozadí krvavého válečného konfliktu konečně setkají, ovšem podobně jako v předchozích dílech ságy nelze očekávat, že věci půjdou tak snadno, jak byly naplánovány. Příběh Dítěte Překvapení, zlověstné věštby, lásky, krutosti a událostí, měnících tvář světa, se uzavírá v mohutném finále, v gejzíru imaginace, aby jednou provždy změnil fantastickou literaturu. Andrzej Sapkowski (1948) Nekorunovaný král současné slovanské fantasy se narodil v polské Lodži. Svou první povídku publikoval v roce 1986 v časopise Fantastyka a o pouhých šest let později už jeho napínavé příběhy putovaly k českým čtenářům. Jeho nejznámějším dílem jsou povídky a pětidílná sága o zaklínači Geraltovi z Rivie, muži-mutantovi, který chrání svět před magickými nestvůrami. Sapkowského Zaklínač byl také zfilmován a stal se námětem počítačové hry The Witcher. Na audioknihu Bouřková sezóna navazuje Sapkowského pětidílná Sága o Geraltovi a Ciri, kterou Tympanum začalo vydávat na podzim 2015. Martin Finger (1970) Český divadelní, filmový, televizní a rozhlasový herec. Byl významným představitelem éry Pražského komorního divadla v letech 2002-2012, kde pod vedením u nás i v zahraničí oceňovaného režiséra Dušana D. Pařízka získal dvakrát Cenu Alfréda Radoka za hlavní role v inscenaci Světanápravce od Thomase Bernharda a v Kafkově Procesu. Od roku 2012 je členem hereckého souboru Činoherního klubu v Praze. V televizi například ztvárnil roli Edvarda Beneše v cyklu České století. Za herecký výkon ve filmu Jana Hřebejka Odpad město smrt byl nominován na Českého lva. Obdržel Cenu české filmové kritiky za nejlepší mužský herecký výkon ve filmu Ondřeje Sokola Krásno. Pro Tympanum načetl audioknihy Michal přes noc, Zaklínač: Bouřková sezóna a pětidílnou ságu o Geraltovi a Ciri.... celý text
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2017
,
Tympanum
Originální název:
Pani Jeziora, 1999
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Je to závěr, na který jsem se těšila, ale mám pár osobních výhrad. Kdyby se nejednalo o zakončení, dala bych průměr. Autor děj zbytečně rozdrobuje. Bez výhrad zde přiznávám, že jsem,, nedůležité,,linky preskakovala a četla hlavní linie příběhu. Preskoceny byly hlavně válečné pasáže, rozhovory mezi důstojníky apod. A vzhledem k tomu, že k vyústění děje neměly vliv, co dodat. A to čtu Eriksona, kde máte bezpočet filozofických odbocek, ale alespoň se dočkají na konci nějakeho vyústění. Tedy kromě Pádu světla, kde je tam toho opravdu zbytečně moc. SPOILER:je to můj subjektivní dojem, ale postavy na konci byly tak bezostysne zabíjeny, az to na mne působilo strašně zbytečné. Za mne spíše dojem, že Zaklínače už autora nebavilo psát a chce jim to na konci pořádně osolit, než nějaké pečlivě konstruované vyústění. Ale jak píšu, můj dojem.
Poslední díl a musí říct, že mě bavil. Až na jednu část o válce to bylo skvělé. Ostatní části jsem doslova hltala. Trošku mě naštvalo jak se všichni honili za Ciri a nakonec to dopadlo takhle. Konec byl dobrý - tajemný. Nakonec jsem si málem i poplakala. Všichni mi budou chybět. Série se mi moc líbila. Je pár věcí co bych vytkla. Moc jmen, hodně se v nich ztrácelo, hodně politiky a málo nestvůr. To bylo jediné co mě mrzelo.
Jsem ráda, že jsem si sérii stihla přečíst ještě před seriálem.
Kniha se četla dobře. Jen kapitola o válce mi nic neříkala. Změť jmen, útoků a tak podobně. Jen lazaret byl v této kapitole trochu zajímavější. A mám sérií přečtenou. Nelituji.
Je to tu! Jsem u cíle a jsem z toho smutná. Svět Zaklínače se mi líbil a já si oblíbila hlavní postavy. Líbil se mi styl, kterým jsou knihy psány. Jediné s čím jsem bojovala jsou kapitoly plné politiky nebo války. V tomto dílu se jich také pár našlo ale můj celkový dojem z knih mi to nekazí, člověku to alespoň přiblížilo jak to ve válce nebo v politice chodí. Závěrečný díl mě místy dojal, rozesmutnil a i pobavil. Někdy jsem byla vzteklá spolu s Ciri, to jak jí kazdý chtěl ovládat mi nebylo po chuti. Nakonec se vše propojilo a začalo dávat smysl. Konec byl možná trochu zvláštní ale je to prěci svět Zaklínače a tam je možné vše. Něco končí a něco začíná..
Po delší době jsem si to přečet ještě jednou. Z celé ságy nejslabší díl. Ale i tak výborná kniha. Je to málo zaměřené na Geralta a Ciri.
Dávám hodnocení za celou sérii. Po jednotlivých dílech by to bylo nahoru dolů. Vtěsnáno je do nich úplně vše, od politiky po cestování světy. Přiznám se, že to druhé je mi v rámci fantasy mnohem blíž. Ačkoliv byly chvíle, kdy jsem se úplně na čtení nevrhala, celek musím hodnotit velmi kladně . Nápad neotřelý, některé postavy vyloženě k zamilování - moc se mi líbily dějové linky kolem Regise a Marigolda. Na kolena jsem ze ságy nepadla, ale rozhodně nelituji času jí věnovaného.
Tak tento díl byl nakonec docela zklamáním. Ten konec jsem teda vůbec nepobral. Možná je chyba ve mně. Možná jsem se prostě ztratil v několika časových rovinách a cestování časem. Sbírky povídek mi přišly naopak opravdu dobré. Příběhy byly uzavřené a lépe se četli. Možná je to tím, že v povídce neměl autor rozvíjet tolik linií a příběhů. Série Zaklínač má svá pozitiva. V první řadě postavy, které jsou vykresleny naprosto skvěle a není divu, že se do nich většina lidí zamilovala. Geraltovi, Marigoltovi a dokonce Anguleme vtipy mě bavily napříč celou ságou a často jsem se nahlas smál. Ještě na mně čeká Bouřková sezóna, tak uvidíme.
Uff, co k tomu napsat. Nechala jsem si dva dny rozložet v hlavě hodnocení závěrečného dílu a stejně pořádně nevím, co si o něm myslet. Kapitola, která se odehrává na hradě Stygga, je podle mě nejlepší z celé ságy. Pro mě měla všechno - byla akční, napínavá i vtip v ní nechyběl a ze všeho nejvíc byla neskutečně dojemná a velmi překvapivá. Ale ten konec... Nějak mi to nejde dohromady s povídkou Něco končí, něco začíná. Zůstalo tam příliš mnoho nezodpovězených otázek. Fakt nemám ráda nejjednoznačné konce, takže to mě trochu zklamalo. Ale celkově hodnotím tuhle sérii opravdu hodně vysoko a vlastně se mi i tento díl líbil.
(SPOILER)
Geniální. Je to náš svět, a není to náš svět. Podobnosti s naším světem jsou trefné a uvěřitelné. Donutí se hluboce zamyslet nad světem, v němž žijeme. Ale svět Zaklínače se od toho našeho liší - a ta odlišnost je namíchaná vskutku mistrovsky. Že náš středověk vypadal jinak? Ale jasně, vypadal, a je to tak dobře; a autor to určitě ví. Ve světě, který by za zaklínačského "středověku" povstal, bychom asi žít nechtěli. Sapkowski si v zrcadle zaklínačského světa pronikavě všímá všech nectností, a v postavě Geralta nám nabízí obraz bytosti, která, ač často přistupuje na jeho hru, aby přežila, je autentická, opravdová a v jádru skutečně dobrá (jako jediná si byla schopna ustavit vlastní kodex a žít podle něj, místo přejímání kodexů zvenčí, a to je důležitější, než se nám může zdát). Geralt je to nejlepší, co ten svět ze sebe mohl vydat, a proto ho máme tak rádi. Rytířský ideál v paralelním fantasy světě, který je ale tomu našemu občas až nepříjemně blízko, jakoby se schovával jen za lehoučkou mlhou, k jejímuž zmizení by stačilo jen trochu fouknout a zašeptat to správné zaklínadlo... nebo se mezi nimi naučit cestovat jako Dítě Překvapení...
Jak si tak pročítám komentáře, nemůžu se zbavit pocitu, že hodně čtenářů autorovi vyčítá, že nepsal podle jejich pohodlných, lineárních, zkostnatělých a k smrti nudných představ. Ale když čteme, měli bychom číst nepředpojatě a důvěřovat autorovi, že ví, co dělá. Tahle sága není určená pro pasivní ospalou četbu. Musíme spolupracovat, uvažovat o souvislostech, číst mezi řádky a domýšlet si, co bylo jen lehce naznačeno. Uděláme-li to, poznáme, že všechny postavy, události, změny perspektiv i postupné proměny charakterů mají svůj smysl.
Odkazy na legendu o Svatém Grálu nejsou jen kořením účelově použitým, aby bylo nedovařené jídlo chutnější. Jsou paralelou, které stojí za to si blíže všimnout. Ciri, Paní Jezera (imaginace) i času a prostoru je odkazem na latentní schopnosti, které má každá lidská bytost. A naznačení mnohosti vesmírů a světů v nich je pravdou, kterou autor možná jen správně tušil, a možná o ní opravdu něco věděl.
Zrovna tak odkaz na Konjunkci sfér. Existují okultní školy, které učí o tom, že ke konjunkci sfér (myšleny planetární sféry kolem Země, z nichž první je sféra měsíční) v budoucnu skutečně dojde, byť trochu jinak. Kdo ví, jestli o tom autor něco nevěděl, protože jeho popisy jsou na mnoha místech dost přesné.
Líbilo se mi, jak Sapkowski svůj svět podal realisticky. Jazyk trpaslíků, místní vtípky, nářečí, popisy obchodu a politiky, atmosféra jednotlivých míst, místopis sahající až k planetární úrovni (odkazy na kosmické souvislosti, změnu sklonu osy, která se děje i v našem světě, apod.), rozvíjející se osudy postav, krásně spletené zásahy vyšší moci do osudů postav, vykreslení černé magie... to všechno nám dává pocítit, že autor stojí nohama na zemi, a ač třeba sám není charakterově nejčistší (a kdo z nás je?... kdo jsi bez viny, první hoď kamenem!) ví o našem světě opravdu hodně. Možná, že až moc.
Jak se blíží závěr ságy, můžeme pozorovat, jak Geralt ustupuje do pozadí, stejně jako jeho elixíry, amulet, meč, zabité nestvůry; ale proč? Na tom, jak mluví, jak se chová a co cítí, je jasně znát, že ze světa začal odcházet mnohem dřív, než zemřel. Vzdání se zaklínačského údělu je jako zvon, který se rozezní a vše změní. V posledním dílu ságy to už musí praštit do očí snad každého - vzdává se svého poslání, protože už naplno poznal (dřív to jen tušil), že skutečná monstra jsou jinde. Jsou v lidských duších, v lidských slovech a v lidských činech. Geraltův boj je dobojován, nitro proměněno ohněm; a nyní může být už jen cele v ohni lásky. Dřívější způsob boje (ohněm magie a ohněm meče) pro něj byl jen něčím, co ho mělo vnitřně zocelit a posílit, aby byl schopný pochopit realitu světa, která byla krutější než pohled toho nejstrašnějšího monstra. A za ní svítilo světlo. Světlo skutečnosti, že smrtí nic nekončí, a že nejsme odkázáni na jednu formu bytí v jedné sféře reality. Skutečnosti, že ač smrtí o mnoho přijdeme, naše individualita (in-divide - nedělitelné) má potenciál existovat dále, nespoutaná časem, ani prostorem.
Sága rozhodně nekončí smutně ani tragicky, to možná na první pohled. Protože něco končí, a něco začíná. Končí starý svět, resp. život ve starém světě. Co začíná? Život v jiném světě, s láskou, jíž Geralt i Yen nalezli uvnitř trosek starého světa, a nesou si ji s sebou za práh smrti. Temnota končí, život ve světle začíná.
Pro mě je celá sága mistrovské dílo hodné obdivu a uznání, a to jsem spoustu lehkých náznaků a geniálních her se čtenářem určitě nerozpoznal nebo nepochopil. Děkuju autorovi za krásný zážitek a hluboké poučení o životě.
(SPOILER)
Asi před hodinou jsem dočetla a ještě stále jsem se nevzpamatovala. Samozřejmě skvělé jako vždy, Sapkowski válí s humorem a skáče z jedné dějové linky na druhou. Někdo tady v komentářích na tohle nadával, mně se to však líbí. Autor má nějaký svůj styl a nutí čtenáře přemýšlet nad tím, co čte. Ne že mu jen tupě servíruje fakta. V tom je to kouzlo, styl a vyzrálost. Je to něco jiného než u ostatních autorů. Leč najdou se dějové linky, které matou a ve výsledku je na ně zapomenuto, tak nějak se nevysvětlí, nedokončí. Ale...
*SPOILER*
...přesto mám otázku...co se sakra stalo s Yen a Geraltem? Geralta pitomě prokláli vidlemi, Yen se očividně vyčerpala jeho léčením, takže oba dva umřeli (?). Ale co ty následující události? Kdoví proč se tam objevil Koník (myslela jsem, že pomáhá Ciri Geralta léčit, mimo to jsem měla podezření, že ho zabil Divoký hon). Ciri je někam odvezla. Oni se probudí neznámo kde. Ciri odejde do neznámé země krále Artuše. Není mi jasné, jestli Geralt a Yen tedy umřeli a dostali se "do nebe", nebo je Ciri pouze zavezla na jiné místo. Proč by je v tom případě ale opouštěla? Na konci Meče osudu se píše o velké šťastné svatbě. Všechny souvisloti by seděly (Jarre bez ruky, že Ciri zabila Bonharta, chybí členové hanzy...), ale je vní i uvedeno, že Ciri chce chránit lidi zasažené válkou (to znamená ve svém světě). Ale podle Paní jezera Ciri prostě odešla úplně jinam. Navíc se zmiňovala, že na svatbu přišla i Milwa, Angouleme...podle toho jsem usoudila, že si to celé se svatbou vymyslela...nebo jsem to nepochopila. A mimochodem, co vlastně znamená ta Paní jezera? Proč tak říkali Ciri? A také Nimue? Co to značí?
A ta omamující mlha s jednorožcem? Přeludy mrtvých? Co se to dělo? Byl jednorožec také mrtvý a proto se zjevil podobně jako ostatní? Nebo jsem na omylu?
Ke konci zůstalo tolik, ale TOLIK otázek. Daleko víc než na začátku. Doteď mi není jasné, zda Falka je či není Ciriiným předkem, jak je to a tou Starší krví, proč chtěl Vilgefortz její placentální krev, jak by měla být schopná zastavit Bílou zimu, proč mermomocí musí porodit dítě místo toho, aby sama něco podnikla, co by měli znamenat její potomci, proč je v proroctví zvaná jako Ničitelka...co se stalo s Divokým honem, který ji pronásledoval? A s Aen Elle? A proč Divoký hon straší lidi? Co je to Spirála? Jak je možné otevřít tu bránu světů? Otrávil Eredin Auberona úmyslně, nebo to byla opravdu nešťastná náhoda a král se v podstatě předávkoval viagrou?Celkově celý svět Lidu Olší byl na můj vkus příliš rázně utnut. Byl velmi zajímavý a jistě by by si zasloužil více pozornosti. Místo toho se o něm po Ciriině útěku už nikdo nezmínil. A tak přibylo otázek.
A mimo to... způsob, jakým skonali všichni členové Geraltovy hanzy byl neúnosný. Všechno se to událo tak rychle a najednou bum, všichni mrtví. Cahir podle mě zcela zbytečně. A ke konci by si všichni zasloužili více zavzpomínání. Více o jejích životě, mnohem více. Navíc by mě zajímalo, zda spolu Yen, Geralt a Ciri vůbec mluvili o tom, co se jim proboha za celý ten rok přihodilo. Vždyť se tak dlouho neviděli, tolik toho prožili...
A Yeniny polámané ruce? To si je vyléčila? Na tenhle fakt podle mě Sapkowski zapomněl.
Samozřejmě je možné, že mnoho věcí jsem možná nepochopila. A přesto...
Kdyby byly knihy třeba tak rozsáhlé jako Hra o trůny, autor by měl možná šanci vysvětlit a zapracovat vše, co začal. Alespoň poslední díl by si to zasloužil. Jak říkám, zůstalo tolik otázek, jsem rozpolcená a smutná. Dávám proto 4 hvězdičky za skvělé zpracování a příběh, úžasný fantasy svět reflektující zkaženost našeho reálného světa ve všech barvách. Všechny díly skládačky do sebe zapadly, všechno se to postupně poslepovalo. Je k neuvěření, že záležitosti z dílů na začátku začaly dávat smysl až na konci. Ale pár věcí zůstalo nedokončených, možná je to škoda. Avšak mám pocit, že poslední díl (možná i s Věží Vlaštovky) byl uspěchaný, proto ke konci způsobil zmatek v mé hlavě..
Tak jsem dočetl a jsem naprosto zklamán, jak celá sága dopadla. Byla čtivá a propletená, promyšlená, tajné služby, politika, magie, spousta zajímavých postav a najednou cestování v čase a konec během 10 stran, nedůležitá bitka v Rivii, Geralt po tom všem co dokázal nestihne uhnout vesničanovi s vidlemi, jednorožec v mlze.... Bohužel si myslím, že příběh si zasloužil lepší konec. Zaklínač jako celek super, díky za povídky a geniálně vymyšlený svět, ale nakonec zklamání. :-((
No na těch pět hvězd to skutečně není. A to jsem ještě moc hodný, že jsem dal čtyři.
Pane Sapkowski, co jste mi to udělal? Když děj začíná být nejvíce napínavý, tak tam hodíte zbytečný popis bitvy, která by se dala shrnout na jedné či dvou stránkách. Bohužel jsme byli svědky toho, jak tamta kohorta dodrbala tu druhou, ta první kohorta tu třetí a do toho všeho ještě řezání končetin v polním lékařském stanu.
Občas děj skáče jak se spisovateli hodí. Ta maličká postava o které mluvil na začátku se vynoří třebas na konci, i když už samotní nevíte co tam vůbec dělá.
Ale křivdil bych, kdybych psal, že kniha nemá své kvality. Kvality má a velké, jen je to takové vcelku dějově hups sem, hups tam.
Vůbec bych sem netahal děj her od CD Projektu Red. Tam si hoši polští šli vlastní cestou a jak tu nejednou zaznělo, dařilo se jim to lépe než našemu, obecenstvo promine, penězo-hltovi Sapkowskému.
Universum Zaklínače miluji a každý si v tom najde to své. Přesto se nemůžu ubránit většímu udivení nad fanatickými fanoušky, kteří hltají vše od A - Z.
Má to své plusy i mínusy.
Ale i přesto, i když s velkým loupáním v zádech, se klaním celému Sapkowskému dílu.
Obecně jsem měl velké očekávání, jelikož jsem prvně hrál legendární hru The Witcher 3: Wild Hunt... a musím - ne však se zklamáním - uznat, že hra byla co se týče postav, akce, intrik a tak nějak celkově příběhu mnohem důmyslnější, propracovanější a mnohem více mně bavila !! A NE, nebyl jsem subjektivně ovlivněný hrou, opravdu jsem se snažil vycítit příběh a pochopit souvislosti atd... Nicméně opravdu... jakožto knižní předloha a série s MEGApotenciálem, zůstala ve mně jaksi neucelená, nedotažená do pořádného konce. Jako by tomu chybělo trošku více píle a lásky... Tento díl samotný však byl nadprůměrem z předchozích. Hodnotím celou ságu o Zaklínači 3,5 z 5 ( tak ty 4 no :D )
Tak tohle bylo opravdu hodně slabé. Na to, že je to poslední díl zaklínačské ságy jsem se těšila na nějaký velkolepější závěr.
Musím se přiznat, že jsem v knize i přeskakovala některé pasáže, protože jsem se tím zkrátka nedokázala prokousat ani hodně na sílu. Knihu jsem také četla poměrně dlouho, protože jsem se do jejího čtení někdy musela nutit a nevydržela jsem u ní třeba několik hodin v kuse, jako tomu bylo u předchozích dílů.
Pár věcí mi zde přišlo vyloženě ujetých. 1) Snad úplně chtěl Ciri udělat dítě.
2) Císař Emhyr je vlastně někdo úplně jiný a je to celý docela úchylný. 3) Jednorožci. Jejich existenci nedávám ani ve fantasy literatuře. 4) Lesní děda. Proč ten tam byl?
Upřímně řečeno jsem z tohoto dílu celkem zklamaná. Škoda. Jsem ale na druhou stranu celkem ráda, že autor tuhle sérii alespoň ukončil jakž takž v čas a neprotahuje ji do nekonečna. Ale stejně... Geralt z Rivie zůstane mojí nejoblíbenější knižní postavou ještě hodně dlouho a minimálně k prvním dvěma dílům se ještě někdy v budoucnu vrátím.
(SPOILER)
Paní jezera tedy ukončila svůj příběh? Kde? Kdy? A proč zrovna tam a proč zrovna v té chvíli?
Kniha nabízí více otázek než odpovědí, celý díl se oproti předchozím dílům podivně vlní v autorových pokusech dovléci postavy k jejich konci. Konečný pokus o vysvětlení všech předchozích událostí zájmy jediného mocného císaře mi přijde poněkud zjednodušený. Císaře, který měl vše od počátku naplánované a který zradil a zabíjel a podváděl, aby ke konci nebyl schopen vzít si ženu kvůli které to vše udělal...?
Kniha byla rozvleklá, popsala smrt snad každé drobné postavy a jediné co nedokázala popsat byl konec tří lidí (Yen, Geralta a Ciri), kteří zmizely do podivně zamlženého “konce”. Nežádám o “a tak žili šťastně až do smrti”, nicméně zakončení kde jsou postavy rozházené v čase a prostoru, kde jedni slaví svatbu s mrtvými a druzí cestují na dvůr krále Artuše, mi do duše klid nedodalo. Všechny knihy až na tu poslední byly krásnými cestami do světa A. Sapkowskeho. Ta poslední by potřebovala ohraničit bariérou mezi světem fantasie a našimi dějinami. Nevadí mi nalézat v činech postav činy reálných lidí (právě naopak), je ale nepříjemné dostat od autora “facku” pokaždé, když ze světa elfů a trpaslíků člověk spolu s Ciri skočí do vlastních dějin a je nucen se probrat z příběhu o Cirille z Cintry a Geraltovi z Rivie.
A je to tu. Konec příběhu a svým způsobem začátek Zaklínačské vášně. Autorovi se to povedlo - učaroval mě natolik, že jsem hltala jednu knihu za druhou. A protože nemám příběhů Geralta, Ciri, Yennefer a Marigolda dost, nezbude mi nic jiného, než si sehnat i komiksy.
Co se knihy týká, nejvíc mě mrzí nevyužití potenciál dvou dam ze začátku knihy. To "vsnění" se do děje byl skvělý nápad a napjatě jsem čekala jaké to bude mít rozuzlení. A postupem času mi došlo, že vlastně žádné... Tedy, ne že by tam byly úplně zbytečně - nakonec přeci jen zasáhly do děje. Ale kdyby tam nebyly, vůbec nic by se nestalo. Za toto malé zklamání dávám hvězdu dolů.
A opět jsem si potvrdila, že teprve teď byl ten správný čas na to začíst se do Zaklínače. Dřív by mě neoslovil a byla by to škoda...
(SPOILER)
Všech pět knih ságy vytváří dle mého mínění jediný román. Proto je také hodnotím a komentuji dohromady. Navíc tedy přivírám oko nad nedostatky a hodnotím tak, jako bych hodnotila, kdybych se k Zaklínači dostala mezi 13 a 15 lety. To by se asi zařadila svou oblibou někam k Harrymu Potterovi. Celkový dojem mi asi nejvíc kazí to, že jsem příběh zkonzumovala příliš rychle. Přesto jsemsi román užila stejně jako povídky, akorát na pointu jsem čekala déle než u povídek. Sapkowskiho humor je toho druhu, který mě asi neomrzí nikdy, i když mě ani nedostává tak jako humor Pratchettův. K sáze se určitě ještě ráda vrátím. Jsem přesvědčená, že tentokrát mi utekly některé drobnosti, které bych byla ocenila, kdybych si jich všimla.
Krev elfů mi vedle všech neduživých západních současných knih, kde probíhá výcvik dívky na bojovnici učarovala. Konečně kniha, jejíž autor ví, že ženy menstruují. A žádý zázrak s křidélky, který v reklamě perfektně saje jakousi modrou tekutinu, nezajistí, že budou mít pocit sucha a bezpečí i v bílých kalhotách. Nevyčítala bych Triss, že udělala kvůli Cirině menstruaci z Geralta a ostatních zaklínačů zbytečně pitomce, jako některé čtenářky. Autor je ročník 1948, tipla bych si, že čerpal ze života. I v roce 2020 se jistě najdou muži poněkud posedlí sportovním výkonem, do kterého tlačí své potomky, aniž by si všimli, že tělo jejich potomka má zrovna na práci důlležitější věci než překonat výsledek. Věřím, že kdyby zaklínači neměli takové pochopení, jaké předvedli, Triss měla v rukávu ještě uřknutí v podobě zvracení, omdlévání a několika hodin křečí. Část, kdy se Ciri učí magii od Yennefer je také skvělá. Jediný problém Krve elfů je, že se odehrává v příliš krátkém čase. Ciri se příliš rychle naučila příliš mnoho.
Čas opovržení je velmi důležitý z hlediska rozvoje příběhu. Nilfgaard, Veverky, Thanedd... všehno do sebe zapadá. Nepamatuji si ale, kde "díl" končí. Jeho konec mi úplně splynul se začátkem Křtu ohněm. Ve Křtu ohněm přišly asi první části, které mě nebavily. Hodně čtenářů si stěžuje na Geralta a jeho společníky, mě ovšem od čtení odrazovali spíše Potkani. Za celou dobu jsem nepochopila, proč se od nich Ciri při první příležitosti neodtrhla a nevyrazila na Kaer Morhen. Možná to bylo vysvětleno a zrovna jsem nedávala pozor, nebo mi to nepřišlo dost věrohodné a nezapamatovala jsem si to. Každopádně mi toto období v jejím příběhu sedělo nejméně. Zato Regis ex machina byl pro mě vítaným přírůstkem do příběhu. Trpaslíci mě taky neomrzeli. A Geralt z Rivie jako Geralt z Rivie byl super.
Věž vlaštovky vybočuje stylem, kterým Ciri vypráví svůj příběh. Právě tento prvek jsem si v této části velmi užila. Také příběh Yennefer mě bavil. Ovšem Geraltova pauza v Toussaintu mi přišla zbytečně dlouhá. Stačilo by, kdyby se celá odbočka točila kolem Marigolda. A Leo Bonnhart je děsivý, ale mám pocit, že Ciri o něm prozrazuje příliš málo. Kdejakou náhodnou hrůzu války autor neváhal vylíčit, ale tohle poodkrývá jen zlehka. Pozdější scény s Bonhartem v Paní jezera, pak vyvolávají otázky.
V Paní jezera se mi nejvíc líbila část s elfy. Nejen, že to byl vlastně klasický elfí příběh o průchodu do země vil ostrovního typu. Sapkowski dokázal naservírovat v jedné knize elfy i jednorožce, aniž by to byl kýč, což je něco, o čem jsem něvěřila, že to někdy uvidím. Také jeho celkové vykreslení elfů mi přišlo velmi zdařilé. A Cirina nervozita snad zodpovídá některé otázky, i když mně osobně tyto odpovědi přišly nepravděpodobné. Jak už někdo v komentářích poznamenal, nejodpornější část dílu je scéna s lesním dědou. Takové obyčejné, očekávané a neuvěřitelně průhledné... a stejně. Brr. Závěrečná bitva mě sama o sobě příliš neoslnila, ale odhalení na závěr bylo skvělé a vystřelilo pro mě ságu zpátky do hvězdných výšin (ze kterých, nebudeme si nic předstírat, v předchozích dílech už přeci jen pomalu padala). A najednou je tu konec.
A vlastně pořád nikdo neví, co je Ciri zač, co je jejím osudem a jak se naplní nebo nenaplní věštba. Na konci je tedy i trochu zklamání. Tohle bylo ono? To bylo velké finále? To už nemá víc kapitol? Jakto?
Asi nejhezčí díl z celé série. Celkem hezké zakončení, jen ten úplný konec byl trochu zvláštní... A některé kapitoly, kde se probírala politika mi přišly zbytečně zdlouhavé a zmatené. Dávám 4,5 hvězdiček.
Závěrečný díl ságy je opět velice zajímavý, plný napětí, zvratů, emocí, politiky… Na začátku je poněkud těžké se zorientovat, co se vlastně děje a kde to jsme. Ale je to zajímavé pojetí - oneiromantka a vůbec povídání o snech je velmi zajímavé a nevšední. Putování Ciri po různých sférách a časech je také nejprve zmatečné, teprve později začne dávat smysl. Autor opět vše do detailu promyslel, aby to do sebe zapadlo. Konec je pak dost zvláštní, rozčarující, otevřený… (Ale při znovupřečtení povídky Něco začíná, něco končí z Meče osudu do sebe zapadne i to.)
Štítky knihy
magie polská literatura jiné světy zaklínači
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Tohle už mi přišlo zbytečně natahovaný a vlastně pořád dokolečka stejný. Někdo musí bejt ten kverulant, na kterýho si ostatní budou ukazovat prstem, jakej je neznaboh ;-)