Parfém: Příběh vraha
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61910/bmid_parfem-pribeh-vraha-Y96-61910.jpg
4
1359
1359
Literárně vzdělaný autor Süskind vychází ve svém románě z velkých tradic E. T. A. Hoffmanna a E. A. Poea a nezadá si s jejich fantastičností ani napínavostí. Jeho kriminálně laděný příběh, jehož pachatel je nám od počátku známý, sleduje čtenář bez dechu až do morbidního konce, který je v těsném sousedství romantické ironie. Na jedné straně, pokud jde o parfémy a jejich výrobu, se blíží dílo literatuře faktu, na druhé straně svou fantastičností a ironizováním racionálnosti je blízké pohrdavému postoji romantiků k vládě absolutního rozumu. Neobvyklou smyslovostí čichových vjemů pak zavádí čtenáře do dosud neobjevených světů. Svou posedlostí po vytvoření dokonalého parfému, vedoucí až k vraždám, je Grenouille přímým příbuzným Hoffmannova zlatníka Cardillaca, jehož neovladatelná vášeň zavádí rovněž do zločinu a záhuby. Svou neobvyklostí vyvolalo dílo neočekávanou pozornost u světové čtenářské obce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2001 , AcademiaOriginální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, 1985
více info...
Přidat komentář
Cítil jsem se divně, když jsem při čtení ucítil vůni kávy ze stolu, pach morčete z klece, nebo odér nábytku, který který tiše stoupal z police v místě, kam dopadalo prudké slunce.
Hlavního hrdinu si nejde oblíbit, nepocítil jsem k němu ale ani prudkou nenávist. Velikášské touhy, nepochopení a sobectví jsou postřehnutelné i v běžném životě. Tady jsou jen bizarně zesílené. Užil jsem si příběh, i když nesliboval naději a všechno špatné pomalu směřovalo k horšímu. Užil jsem si ale i to nekonečné destilování a macerování, kde se vytrvale čeká v zahnívajícím stádiu na další kroky, které povedou neomylně zvoleným špatným směrem.
Nejsem si úplně jistá jak mám knížku hodnotit. Ze začátku mě to bavilo, přišlo mi to i vtipné (ta první kapitola byla perlička a pak to přirovnání ke klíštěti) ale chvilkama mi nesedl styl psaní. Je možné že je to překladem, už se mi to u takto starých knih stalo víckrát.
Líbilo se mi jak je v průběhu knihy Grenouille přirovnáván k ďáblu, protože nemá žádný zápach a všichni z něho mají špatný pocit - později má i něco co připomíná kopyto. Kam přijde, tam po něm zůstane jen chaos a smrt. Celou knihu si i přestavujete jak strašně asi vypadá, když ho tam vždycky popisují jako skrčené ohavné stvoření. Pak je tam ale kapitola, kde se na sebe Grenouille dívá do zrcadla a popisuje se jako úplně normální člověk, který nijak nevybočuje a když si pak vytvoří tělesný pach, tedy takovou falešnou identitu, tak ho začnou všichni vnímat jako sobě rovného a nikdo se nad ním ani nepozastaví. To mi přišlo zajímavé.
Co mě zklamalo byl konec, asi jsem čekala že to skončí jinak a nesedlo mi to do celkového konceptu. Jinak to ale byla zajímavá knížka. Nevím jestli bych si ji nutně musela přečíst znovu, ale určitě za přečtení stojí.
Fascinující čtení. Čteno už podruhé s odstupem asi 12 let. A opět se mi potvrdilo, jak stojí za to číst stejné zajímavé knihy s odstupem a jak rozdílně je člověk vnímá. Z prvního čtení mi utkvěly jen první a poslední vražda, porod mezi rybami a závěrečný konec a nabyla jsem dojmu, že to je dost drastické dílo.
Teď jsem se do toho pustila znovu a výsledkem byla fascinace nad tím, jak autor dokázal zkombinovat nezkombinovatelné - puch a vůni, touhu po kráse a s tím se pojící ochotu udělat cokoli včetně toho nejhoršího. Touhu po klidu a samotě a vlastně až nebytí, s potřebou být mezi lidmi, protože je potřebuju (ať už k čemukoli). Grenouilla mi vlastně občas až bylo líto, sice to bylo nelidské stvoření, ale on se pro to nerozhodl. Nelze se vlastně divit, že se svou přirozeností řídil až do absurdity a plně využil pokrytectví a tuposti společnosti, do které se narodil. Odporní nebo divní tam byli všichni a Grenouille byl vlastně jen takovou páchnoucí (pardon, nepáchnoucí) třešinkou na zkaženém smrdutém dortu. A v samotném konci si vlastně i tak trochu získal moje sympatie - narozdíl od těch ostatních.
Silné a rozhodně doporučeníhodné a fascinující počtení.
Rade: Přesně vím, o čem mluvíš. Dodnes někde v kufříku vzpomínek schovávám zbytek lacinýho balzámu na rty, kterej jsem si před skoro 20 roky vezla na lyžák se školou. Dodnes přivoním a zase šlapu nahoru ten hnusnej dlouhej krpál a povídám si s kamarádkama... Vůně umí neskutečný věci.
(SPOILER) Vynikající příběh se zajímavým námětem, který jsem přečetla jedním dechem. Výborně zpracované téma, pocity (dá-li se vůbec mluvit o pocitech) nebo spíše nutkavost a myšlení hlavního "hrdiny", skvěle popsané prostředí - jako by z knihy ten puch Paříže sálal. Taktéž skvěle vykreslený život lidí z různých společenských vrstev a tehdejší poměry. Mysteriózní příběh tak trochu odlišného sériového vraha, který jako by byl z úplně jiného světa, jemuž jsou úplně cizí jakékoliv lidské emoce. Za mě výborný literární počin a stejně tak výborné filmové zpracování.
Vybudovat tak zajímavý příběh, jen aby ho autor zničil naprosto nudnou a plochou hlavní postavou je ubohé. Nejde o to, jestli je postava hrdina nebo antihrdina - koneckonců by mi stačilo alespoň jedno z toho - ale problém je v tom, že ačkoli je Grenouille hlavní postavou, proplouvá příběhem jako naprosto nezajímavý. Jeho úchylka je zvláštní, ale bohužel neopodstatněná - a ačkoli je zajímavá, nezdá se, že by se nad ní Grenouille nějak pozastavoval, nebo ji považoval za šokující. Já mu to prostě nežeru. Jako postava se nijak nevyvíjí, což mě velmi, velmi zklamalo. Tragický konec mě nezajímal, protože ve mně nevyvolal žádné uspokojení, protože jsem Grenouillea v první řadě neviděla jako padoucha. Ale měla bych, že?
Do sebe zaklesnutá láska a krutost, krása a hnus, inteligence a hloupost, soucit a zatracení. Popis tak sugestivní, že je člověk schopen si všechno přesně představit svým vnitřním čichem. I takto podle mého může vypadat umělecké dílo.
Fascinující popis geniality úzkého, omezeného druhu, jejíž nositel kromě vrozeného talentu našel dost rozhodnosti a vytrvalosti pro to, aby ji přes nepříznivé podmínky zúročil. Süskind si dal záležet, aby Grenouille, ve všech ostatních ohledech záměrně extrémně nesympatický, udržel čtenáře svou jedinou superschopností skoro na své straně. A každopádně u čtení. Mimořádný experiment. A mimochodem i nečekaně dobře zfilmovaný.
Veľa kníh je skvelých, ale potom sú také, ktoré pasujú konkrétnemu človeku na mieru, ako napríklad v perfektnom pomere namiešaný osobný parfum, kde sa priam dokonalo všetko skĺbi vrátane detailov (hlavne detailov) a ktoré ešte po rokoch vyvolajú spomienku na silný pocit pri čítaní. Myslím, že som opäť našiel takú knihu. "Zažrala" sa do mňa a môžem zabudnúť kopec skvelých pasáží, časti deja atď, ale nezabudnem na to "niečo". Táto kniha mi jednoducho sadla.
Tedy tenhle příběh je opravdu nechutný a páchnoucí. Zpracování skvělé, ale tenhle sériový vrah je fakt fuj. Film je možná ještě horší. Ale stojí za to si přečíst a sledovat.
Kdo by to byl řekl, že může být kniha tak intenzivně pachová... Při čtení životní cesty Jean-Baptista Grenouille doslova cítíte z každé věty všechny pachy světa. Všechny pachy, vůně, aromata, smrady, odéry, zápachy - doslova se vám chvěje chřípí... a obrací žaludek. Protože cesta tohohle človíčka, narozeného v největším smradu a bídě Paříže není žádná procházka růžovou zahradou. Navzdory všem překážkám tvrdošíjně putuje za svým zvráceným cílem, bez výčitek svědomí, stopy studu či soucitu. Musíte jít s ním až na samý konec a pak si teprve oddechnout, vydechnout a konečně se nadechnout...
Není to čtení pro každého. Pokud znáte film, tak se připravte na to, že kniha je sice psaná úžasně barvitým jazykem, ale je velmi popisná a detailní. Ano, jde opravdu o "příběh vraha", ale rozhodně nečekejte detektivku nebo akční thriller. Ale za přečtení to tedy stojí!
Moc se mi líbila. Napínavé, vhled do výroby parfémů, excelentní popis čichových vjemů.
Kdo by skutečně sáhl po knize s představou parfémem ovoněného čtení, bude zklamán. Už v úvodu všechno smrdí. Ulice, lidé, hřbitovy a trhy. Vzduch a voda, výčepy, jatka a koželužny. Různé dílny smrdí také. A o jednotlivých částech člověčích těl ani nemluvě. Autor pachy života popisuje barvitě, vstupuje tím do světa vůní, které v příběhu zaujímají první místo. To nejdůležitější v životě tvora, který se jako by vezme odnikud.
Vrah se narodil na rybím trhu. Vypadl ze své matky mezi vnitřnosti, rybí hlavy, krev a hnus ulice. Co s ní a s ním také bylo dál, se dozvíte.
Kdybych si po shlédnutí filmu nepředstavovala hlavního hrdinu jako člověka, po setkání pouze s knihou by jím jisto jistě nebyl. Je beztvarý, nezajímavý, přesto všudypřítomný. Je jako stín žijící pouze v noci, co klepe na dveře a čeká, kdo ho pozve dál.
Osobnost bez osobnosti s absolutním čichem, abych tak řekla... Jako máte lidi s absolutním sluchem. Tak tento tvor najde zálibu v míchání parfémů. Ale touha po výučním listě stojí na zkaženosti. Klasická drogerie ho fakt nezajímá. Jeho vášní je uchování pachu věcí - živých i neživých. Za každou cenu.
Tahle zajímavě napsanou postavu jsem dlouho nepotkala. Ale ve skutečnosti byste na něj narazit nechtěli.
(SPOILER) Příběh člověka, pro kterého tu nebylo místo. Tak by se dal zřejmě shrnout podivně morbidní román Parfém, který čtenáře provede bohatým světem vůní, výrobních procesů, Francií 18. století, neobvyklých vražd a vše okoření zvláštním humorem. Ze začátku mi připadal styl psaní trochu kostrbatý, ale pak se mi do něho podařilo ponořit a vcítit se do různých vjemů a pocitů, které autor tak barvitě popisuje na smyslově geniálním hlavním hrdinovi příběhu. Pasáže, kdy dokazuje své neobvyklé schopnosti, mají správný ráz, oproti části knížky, kdy se Grenouille vzdaluje od lidí, živí se vším možným a staví si vzdušné zámky. Chápu však, že je tato část potřeba odvyprávět, aby dávalo zakončení knihy smysl. Nepatrný černý humor, který se pokaždé objevuje, když se Grenouille loučí s nějakou částí svého života, tu dokonale sedí. Výhodou mi bylo, že jsem filmovou adaptaci viděl nějakých deset let zpátky a tak jsem si už naprosto nepamatoval žádné důležité detaily.
Viděla jsem první film a až pak četla knihu. Myslím, že kdybych to udělala obráceně film bych si nepustila. Příběh je hodně zajímavý ale strašně těžko se mi četl, autor hodně zvláštně píše a nevím proč, ale měla jsem problém u některých dlouhých vět napoprvé pochopit smysl. Často jsem se musela vrátit na začátek věty a číst znovu. Ale přibližně od poloviny knihy to začalo odsypat a kniha mě konecne vtahla do děje.
Celkově se mi příběh líbil, ale zpětně si říkám, ze vidět film úplně stačilo.
Četla jsem nyní podruhé a opět jsem byla naprosto nadšená. Netradiční zápletka, skvěle vystavený příběh. Na film se ráda podívám
Svižné a pěkné čtení. Uvědomila jsem si, jak moc vnímáme podprahově vůně a pachy a mozek s nimi pracuje. Jen je škoda toho konce, ten pěkně prokreslenou knihu celou posunul někam jinam a je pro mě důvodem snížení hodnocení o 1,5 hvězdičky. Takový ten konec "honem, jak to zakončit a čím ještě šokovat, aby to mělo grády".
Jinými slovy závěr mi přišel rychlý a nepromyšlený a k celku jako knize se mi vůbec nehodil, protože nezapadal do konceptu vlivu pachů na lidi.
(POZOR, následuje SPOILER) Orgie na náměstí každý s každým, když kousek od nich stojí jejich voňavý idol a oni musí cítit, že ten, s kým si to rozdávají, přece není on - to mi fakt nedává smysl a stejně tak i rozškubání zaživa a jeho snědení. Takže škoda toho konce, jinak bych hodnotila výše.
Doposlechnuto! To je nutné předem napsat. Příběh samotný není špatný, ale také to není žádná hitparáda. Bylo to originální, plné překvapení a výborný konec, jen mi to přišlo trochu plytké. Kdyby šlo o knihu samotnou, dala bych 3 hvězdy, ale protože interpretem audioknihy byl pan Miroslav Moravec a jeho nádherný hlas a nenapodobitelný přednes, kniha se stala opravdu zábavnou a čtivou. Doporučuji tedy pouze jako audioknihu.
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura Paříž sérioví vrazi vůně World Fantasy Award (cena) parfémy
Nejdříve jsem viděla film, který se mi vryl do paměti. Špinavá Paříž, špinavý lidé, zkažené zuby a všudypřítomný pach, který přes obrazovku téměř cítíte. Čirá surovost a proto dokonalé. Kniha se od filmu neliší. Jeden z mála filmů, který se drží předlohy. Můžeme nahlédnout do výroby parfémů, různých vůní i do mysli člověka, který neví, co je zlo nebo dobro, pouze touží po dokonalé vůni. Nevím, jestli bychom hlavní postavě měli fandit k dosažení jeho cíle, či jím opovrhovat. Ani jedno nejde. Jestli ho nám má být líto, či jej považovat za zrůdu. Je všechno a není nic.