Parfum: Príbeh vraha
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120538/bmid_parfum-pribeh-vraha-bNs-120538.jpg
4
1359
1359
Keď počujeme názov mesta Paríž, azda sa nám trochu zakrúti hlava: z krásy, zo všemožných vôní, ktoré toto mesto šarmu a elegancie ponúka. Iste bol taký aj v 18. storočí, no v Suskindovej knihe ho pozorujeme z opačnej strany. Pach stoky a plesnivých rýb v stánku, kde predávala žena, ktorá prechádza životom akoby bez závanu lásky a práve jej sa narodí neduživý chlapec, ktorý má vlastnosti génia – svojim nosom vie zachytiť, detailne opísať a charakterizovať všetky vône, ktoré sa okolo neho mihnú.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Columbus (SK)Originální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, 1985
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si chtěl přečíst hlavně proto, že jsem si přečetl, jak obtížně bylo téma ztvárnitelné ve filmu, který jsem viděl první. Když jsem jí četl musel jsem těmto názorům dát za pravdu. Kniha je úžasná. Delší a mnohem popisnější. A absence obrazu a zvuku zážitek jen násobí. I když film se drží děje knihy dost podrobně.
Při srovnání filmu a knihy lze těžko říci, co je lepší. Filmu chybějí některé pasáže a části. I počet mrtvých se podařilo zmenšit, ale vůbec to na výsledku nevadí.
Rozhodne som bol ochudobnený tým že som najskôr videl film, a to hlavne z toho dôvodu že ten sa takmer presne dejovo drží knihy. Keď boli kritici pred natočením filmu skeptický či sa Tykwerovi podarí vystihnúť predlohu, ja som niečo podobné prežíval v opačnom gardé, a musím povedať že som uspokojený ale zvláštnym nečakaným spôsobom. Prekvapil ma autorov štýl s takmer úplnou absenciou priamej reči. Myslím že na Suskindovi je badateľné zberateľstvo, keď totiž začne vyratúvať podstatné mená, ľudí, vône, predmety nemôže sa zastaviť. Veľmi sa mi páčil podrobný opisný štýl použitý na vykreslenie motivácie postáv a ich charakteru. Bol taký podrobný (hlavne dlhé vety)a všeobímajúci až ste motiváciu pochopili dokonale, ale v zápätí na nasledujúcej strane mi celkom z hlavy vyfučala (prečo Grenoá opustil jaskiňu…). V skutočnosti je to asi spôsobené tým že autor sa pohybuje na abstraktnej hranici ktorú dokáže pretvoriť na jasnejšie obrysy čo mu slúži ku cti. Pre mňa z knihy najviac trčí asi kritika spoločnosti, doby ale aj jednotlivých osobných hriechov a nedokonalostí. Rozhodne výnimočné dielo a nápad.
Klobouk dolů autorovi za vhled do choré psychiky hlavní postavy. Stejně tak za popis všech vůní a smradů, ze kterého jedince s vyvinutější představivostí může brzy začít bolet hlava. :-) Měla jsem ale problém s tím, že v knize nejsou prakticky žádné dialogy, jen popisy, popisy a zase popisy... Popisy prostředí, popisy procesů, popisy cesty... Chtěla jsem vědět, jak to dopadne, tak jsem to dočetla. Ale přiznám se, že kvůli výše zmíněnému mě to hlavně ve druhé půlce moc nebavilo.
Co se mě opravdu líbilo bylo, jak se v knize popisuje výroba parfémů a příprava ingrediencí pro ně.Příběh jako takový,byl velmi zajímavý,chvílemi sice až příliš obšírně popisovaný,ale stojí za to, to vydržet zas k těm čtivějším pasážím,kde se něco děje.Konec knihy byl velmi překvapivý,musím se přiznat že jsem se kousek vrátila a četla ho znovu,jako bych si nebyla jistá že je to opravdu tak.Určitě se pokusím zhlédnout i film,čistě ze zvědavosti jak věrné to knize je.
(8/10) Už jen začátek, popisující doby, kdy se na čistotu a hygienu příliš nedbalo a narození hlavní postavy nevyvolává příliš příjemné pocity. Tahle kniha je zkrátka zvláštní a ještě se zvláštnějším koncem. Je zajímavé se zamyslet nad tím, zda pachy a vůně skutečně mohou takto ovlivňovat lidské smýšlení. V knize to možná bylo až přehnané, ovšem jsem stejně rád, že jsem se k ní dostal.
Velmi čtivě a pěkne napsaná kniha se zajímavým a zvráceným příběhem. Uchvátila mě již od první stránky. Kniha donutí člověka se velmi zamyslet nad čichovým vnímáním a prožitkem, což je dost zvláštní, protože málokdo o tom do takové hloubky dumá. Při popisu "krásných" vůní jsem měla velké nutkání jít někam do drogerie, očichat všechny parfémy a nějaký si koupit. Přišla bych si jako velký odborník! Určitě chci vidět i filmové zpracování! (A jakožto člověka studujícího chemii mě zaujaly i popisy jednotlivých fází přípravy parfému jako macerace, destilace atd. Palec nahoru!)
Kniha plná pachů, smradů, vůní – o vnímání světa prostřednictvím čichu, o zredukování smyslů na jeden jediný. V něčem mi byl tenhle příběh blízký, sama jsem se přesvědčila, že pachový vjem je tak silný, že ho člověk pozná a identifikuje, na rozdíl od jiných smyslových vjemů, i po mnoha letech. A i když přímo nepozná, určitá vůně mu evokuje konkrétní vzpomínku. Příklad? Kdy jsem naposledy byla na chmelnici? Přesto stačí rozemnout v dlani šišku chmele – a jsem zase o několik desetiletí zpátky, u chmelového kombajnu jako studentka gymplu a vidím vše tak, jak tam tehdy bylo, do nejmenších podrobností. Paměť na vůni trvá neuvěřitelně dlouho… Jako dítě jsem čichala k novým knížkám, každá voněla jinak a skoro si myslím, že kdybych dnes ty tiskařské pachy ucítila, snad bych si i vzpomněla i na konkrétní knížku.
Nicméně příběh Grenouilla je děsivý, je to příběh člověka bez pachu a bez citu, spíš stroje, než živoucí bytosti. Postupně nás autor s určitým odstupem a ironií provází tímhle absurdním příběhem, který končí záměrně jako groteska, kdy se s překvapením koukáme na marné, pošetilé a bezesmyslné počínání lidiček dole na zemi. A marnost, kterou Grenouille v závěru cítí, jako by se přenesla i na čtenáře…
Kdysi jsem viděla film a až pak zjistila, že je to podle knihy a jak byla možnost, okamžitě si ji donesla z knihovny. Vážně povedené, trochu bizarní, ale originální. Chvílemi to upadalo, ale hned zase nabralo jistý švih. Příběh mě dokonale pohltil.
Je zajímavé jak nás provází fantazie při čtení knihy a poté vidíte film. Dle mého jsem se poprvé ztotožnila s filmem, jen ve filmu to bylo ušlechtilejší než v mých představách u knihy.
Nejdříve jsem viděla film a o pár let později se dostala ke knize. A bohužel, film, který jsem hodnotila jako velmi dobrý se po přečtení knihy dostal nad průměr. S knihou se vůbec nemůže srovnávat. Nejen prostředí popisující výrobu vůní, ale hlavně ten charakter a chování postav dělá příběh tím, čím je. Opis smradlavého města je dost drsný, rozbourává představy o tehdejší "čistotě"
Zajímavý příběh, krásné nahlédnutí do výroby parfémů a trochu i do myšlení jednoho magora. Co mě ovšem rozladilo (a kvůli čemu ubírám hvězdičku z hodnocení), je konec. Sice zapadá do kontextu knihy, ale jinak je pěkně ujetý.
Nemám slov,kniha je určitě lepší než film.
Má úžasné zpracování,člověk vidí příběh zcela jasně před sebou během četby .
Kniha má rozhodně zajímavý námět a způsoby popisů člověka vtáhnou a dokonale si je představí, od pachu trhu s rybami, až po vůně při výrobě parfémů. Ale trošku mi vadila samotná hlavní postava. Filmový Grenouille se mi zamlouval víc. Víc jsem ho dokázala chápat a sympatizovat s ním. Ale rozhodně se knize nedá upřít charakter a skvěle popsané situace a hlavně smysly. I když konec mě osobně spíš rozčaroval a moc se nelíbil.
Ze začátku strašná nuda. Knížku jsem odložila na půl roku a před dvěma dny jsem se k ní vrátila. A najednou mě neuvěřitelně zaujala, děj se přestal odehrávat v Paříži a dal příběhu nový rozměr.
"S Pánem Bohem neměl ani ten nejpatrnější záměr. Nekál se a nečekal na nějaké vyšší vniknutí. Uchýlil se do osamělosti jen pro své vlastní jedinečné potěšení, jen proto, aby byl blízko sobě samému. Koupal se ve své vlastní, už ničím nerozptylované jsoucnosti a shledával, že je to nádherné. Ležel ve sklaní hrobce jako mrtvola, sotva ještě dýchal, sotva že mu ještě tlouklo srdce - a přece žil tak intenzívně a prostopášně, jako nikdy nežil žádný bonviván tam venku ve světě."
Skvělá pasáž. Od opuštění Paříže mi přišlo, že knížka dostala jiný nádech.
A to ukončení. Přečtěte si. Už jen kvůli jednomu z nejlepších závěrů, co možná i byl kdy napsán.
Autor dokáže čtenáře dokonale vtáhnout do děje a doslova jej omámit atmosférou doby. Popisné pasáže zde rozhodně plní důležitou funkci, autor bravurně pracuje s jazykem, dokáže dokonale zachytit prostředí Paříže 18. století i výrobní postupy starých parfumérů. Co se týče psychologické kresby hlavního antihrdiny, zdá se být o poznání méně sdílný, plošší, povrchnější. Autor konstatuje, že hlavní postava je zrůda a hotovo. Když se ale začteme mezi řádky, nalézáme vůči Grenouillovi ne snad sympatie, ale jakési pochopení či účast. Jeho pokřivený charakter a emocionální plochost se zdají být přirozeným důsledkem prostředí, ve kterém vyrůstal. Lze se divit, že Grenouille neprojevuje vůči nikomu lásku, soucit a empatii, když se mu podobných projevů citu a náklonnosti nikdy od nikoho nedostávalo? Za sebe mohu říct, že jsem se od románu nedokázala odtrhnout od první do poslední stránky. Ten příběh vás čapne a nepustí. I těm, které by snad některé popisnější pasáže příliš unavovaly, vřele doporučuji vytrvat a dočíst do konce. Myslím tím do ÚPLNÉHO konce. Ono se totiž chviličku zdá, že příběh se již uzavřel a posledních pár stránek už je jen jakýmsi epilogem, ale kdepak... Docela nakonec přijde ještě něco... překvapivého, šokujícího, zvráceného...
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura Paříž sérioví vrazi vůně World Fantasy Award (cena) parfémy
Vyloženě jsem se bála toho, že kniha obsahuje minimum přímé řeči a že i tak útlou knížku budu číst třeba měsíc. Příběh je však, alespoň pro mne, napsán velmi poutavě. Živě jsem si představila všechny zmíněné popisy a v některých případech to se mnou cloumalo znechucením až hnusem. Mnohé epizodky v knize jsou vyhnány až do absurdna, ale proč ne? A konec je vyloženě fuj, ovšem evidentně zasloužený.