Parfum: Príbeh vraha
Patrick Süskind
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120538/bmid_parfum-pribeh-vraha-bNs-120538.jpg
4
1359
1359
Keď počujeme názov mesta Paríž, azda sa nám trochu zakrúti hlava: z krásy, zo všemožných vôní, ktoré toto mesto šarmu a elegancie ponúka. Iste bol taký aj v 18. storočí, no v Suskindovej knihe ho pozorujeme z opačnej strany. Pach stoky a plesnivých rýb v stánku, kde predávala žena, ktorá prechádza životom akoby bez závanu lásky a práve jej sa narodí neduživý chlapec, ktorý má vlastnosti génia – svojim nosom vie zachytiť, detailne opísať a charakterizovať všetky vône, ktoré sa okolo neho mihnú.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2002 , Columbus (SK)Originální název:
Das Parfum: Die Geschichte eines Mörders, 1985
více info...
Přidat komentář
Kniha lepší než film? Uspěchaný konec? Trošku mylná tvrzení.
Süskind skvěle popisuje vůně, pachy a Paříž v 18.století naturalisticky, bez příměsí, prostě upřímně, což mnohdy zvedne žaludek a popravdě - než žít v takové době uprostřed nesnesitelně smrduté stoky nazývající se Paříž, tak raději skočit rovnou z Pont au Change.
Ovšem knížečka, ačkoli má pouhých 200 stran, je silně obsáhlá a překvapivě silně filozoficky zaměřená, ať už naráží na tehdejší filozofy Russeaua atd. či popisuje myšlenkové pochody Jean-Baptisty, které se stávaly prazvláštní, pokroucenou a velice osobitou filozofií.
Jednání Jean-Baptisty je ve filmu naprosto zřejmé. Chudák toužící po lásce - milovat a být milován. Jednoduchý vztah typický pro jakoukoli dobu, postavu, knihu nebo film. Ale když zjistil, že to jeho parfém nedokáže, zvolil nenávist, jenže s tou taky nepochodil. Na rozdíl od knihy mu film přiřkl trošku víc lidskosti, takže nakonec nebyl tak veskrze emocionálně mrtvý, jako v knize. Ale co čekat od člověka vychovaného emocionálně mrtvou patronkou? Jen další emocionálně vyprahlé, tupé a naprosto nepoužitelné stvoření pro normální sociální život. Pouhý důkaz toho, že prostředí kolem nás formuje našeho ducha.
Ovšem zařazení knihy je dosti mimo. Parfém není horor o člověku zlem skrz naskrz prolezlým, ale o chudinkovi, který si zaslouží leda naši lítost, možná pár zvednutých žaludků nad jeho poustevničením. Parfém má totiž chybu jako Čachtická paní. Evokuje vraždy, hnus, lidskou zrůdnost v nejsyrovějším podání, takže očekávání je - vraždy a krev od prvopočátku. Když však za 150 stran dojde k pouhopouhé, jediné vraždě, a to v podstatě jen "omylem" a z jistého "nedorozumění", pak je asi něco trošku špatně. Přímé řeči poskromnu, takže uchvátaný konec? Ale kdeže, milí čtenáři, Jean-Baptis Grenouille poznal správný okamžik a věděl, kdy je čas sbalit kramle a odejít ze scény.
Úžasná kniha, s filmem se to nedá srovnat. V knize jsem pochopila jednání hlavní postavy a hlavně její smýšlení. Bohužel byl konec uspěchaný.
Námet aj spracovanie bolo veľmi originálne, urobiť z toho detektívku bol tiež dobrý nápad. Možno to je aj nejaká alegória, žiaľ v tomto smere som pointu neobjavil. Ale to, ako to celé skončilo... no pripomenulo mi to pomaly, do stratena vyprchávajúci parfum.
Znovu se mi potvrdilo, že pokud se dívám na film, nemám již číst knihu (nebo naopak)....z jednoho nebo druhého jsem pak zklamán. Film se drží věrně knižní předlohy, jejíž předností je barvitý jazyk, z něhož jako by všechny ty vůně čtenář přímo vnímal okolo sebe. Nevidět film, dal bych lepší hodnocení.
Přestože jsem příběh znala (z rozhlasu, nějaké literární diskuze nebo co já už vím), četla jsem s potěšením a nadšením od začátku do konce.
Kniha se dá brát jako krimi, historický nebo psychologický román. Hlavně je to ale hodně dobrý, kvalitní text napsaný s obratností i humorem. Kniha je přímo prodchnutá úchylností hlavní postavy, ale i atmosférou doby a míst, kterými vrah prochází. Historické a technologické reálie nezahlcují a nenudí ani tehdy, když jde o delší popisné pasáže.
Svůj podíl na čtivosti má nepochybně i velmi dobrý překlad, výstižné výrazy způsobují, že se člověk často musí zasmát i v nejvypjatějších momentech.
Jedinou výhradu bych měla, jak zde už někdo zmínil, ke konci se vše jaksi zrychlí a závěr působí poněkud překotně. Je to ale oproti všem přednostem jen drobný nedostatek, hodnotím tedy plným počtem.
Neuvěřitelně barvitý jazyk! Knížka má svá hluchá místa, ale pak přijde vždy pasáž, která to dokonale vynahradí. Závěr pro mě byl dost překvapivý, čekala jsem konec už o pár stran dříve. Rozhodně si musím udělat čas na film, nedovedu si představit, že lze svět vůní převést na plátno bez ztráty kytičky.
Neuvěřitelně barvité vyprávění, které vtáhne do děje, že příběh slupnete jako malinu. A hlavní hrdina? Pro někoho možná nechutný, ale pro mě především nechutně geniální, byť asi zlem docela prolezlý. Grenouille v příběhu úžasně nastavuje zrcadlo společnosti, aby poznala svou nízkost a povrchnost!
PS: Film je fajn, ale kniha je na mnohem vyšší úrovni - jak se ostatně dalo čekat...
Kniha ve mě zanechala velmi silný zážitek. Jen si nejsem jistá, jestli nadšení nebo znechucení..
Těžko snáším, když se vyhazují knihy, což se právě moje kolegyně rozhodla pár knihám udělat. Mezi nimi i této. Musím konstatovat, že je to ale také to nejlepší, co se s touto knihou udělat dá. Ten konec, to mělo být jako co???
KLADY: nápad a snad pár zajímavých a poučných stránek.
Ať to beru ze kterékoli strany, příběh byl silně ujetý. "Hrdina" (?) byl takovej magor, že to snad nemá v knižním světě obdoby (aspoň ne v takto dobře podaných knihách). Přesto jsem to zhltnul, bavilo mě to a chvíli ve mě hlodal červíček nejistoty, jestli taky nejsem ujetej, když se mi to vlastně líbilo. No, snad ne, už nechám psaní a jdu zkontrolovat enfleuráž kočky, co mám rozdělanou.
Kniha me ze zacatku velice nadchla. Autoruv zvlastni zpusob popisu hlavniho hrdiny u me doposud nevideny. Autor svym hrdinou temer opovrhuje a obcas se mu i vysmiva. Grenouille pusobi tak zapsklym, odpornym dojmem, ktery nesnese ani slitovani. Je to odporne kliste, ktere se prisaje a parazituje.
Jinak pribeh je take zajimavy. Naucil jsem se i novy termin: "olfaktoricky" ;-). Bohuzel, ale ten konec je totalne idiotsky a jako by napsany narychlo v kreci. Kroutil jsem nad tou zbytecnou, az groteskni, morbidnosti hlavou a zkazilo mi tak dojem z cele knihy. Snazil jsem se v tom najit nejaky jinotaj, metaforu, symbol, ale usoudil jsem, ze to byl asi jen casovy natlak nakladatele na autora. Skoda.
Ze začátku bylo pro mne složité "prokousat" se příběhem. Ale když jsem se do toho začetla a pochopila přesný děj, naprosto jsem se natchla. To, jak vymýšlel různé nové vůně, jak byl v té jeskyni, co prováděl s těmi dívkami... Je to naprosto geniálně napsaná kniha. Jen mne dosti překvapil závěr této knihy. Nečekala jsem, že to s hlavním hrdinou dopadne přímo takto. Skvělá kniha, naprosto doporučuji! A těším se i na filmovou verzi... :)
Ešte mi chýba zopár strán do konca, no myslím si, že už môžem hodnotiť...(vzhľadom na to, že dej mi je známy z filmu). Kniha sa číta veľmi rýchlo, najmä tie opisy všetkých vôní a pachov pre mňa boli veľmi výživné a k čítaniu som si zväčša zapálila vonnú tyčinku, aby som umocnila zážitok :) Bola som zvedava ako je spracovany zaver, no narozdiel od filmoveho, ten knizny mi vobec nevadil.
Aj keď je táto kniha nespochybniteľný jedinečný fenomén, nemyslím si, že budem niekedy mať nutkanie čítať ju znova, a to preto, že nenesie v sebe žiadny hlbší odkaz - ten je mojim hlavným kritériom.
Kniha vypadá velmi zajímavě :) . Těším se ještě na film. Pustím si ho hned potom :D ... :) Doporučuji! :-*
" On, Jean-Baptiste Grenouile, narozený bez pachu na nejsmradlavějším místě světa, pocházející z odpadu, kalu a hniloby, vyrostlý bez lásky, žijící bez teplé lidské duše jedině ze zarputilosti a ze síly hnusu, malý, hrbatý, kulhavý, ošklivý tvor, jemuž se každý vyhýbal, obluda uvnitř stejně jako zevně - dosáhl toho, že si ho oblíbil celý svět. "
Štítky knihy
vraždy zfilmováno 18. století Francie německá literatura Paříž sérioví vrazi vůně World Fantasy Award (cena) parfémy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Parfém: Příběh vraha |
| 1995 |  Holub |
| 1995 | Kontrabas |
| 1995 | Pan Sommer |
Autor dokáže čtenáře dokonale vtáhnout do děje a doslova jej omámit atmosférou doby. Popisné pasáže zde rozhodně plní důležitou funkci, autor bravurně pracuje s jazykem, dokáže dokonale zachytit prostředí Paříže 18. století i výrobní postupy starých parfumérů. Co se týče psychologické kresby hlavního antihrdiny, zdá se být o poznání méně sdílný, plošší, povrchnější. Autor konstatuje, že hlavní postava je zrůda a hotovo. Když se ale začteme mezi řádky, nalézáme vůči Grenouillovi ne snad sympatie, ale jakési pochopení či účast. Jeho pokřivený charakter a emocionální plochost se zdají být přirozeným důsledkem prostředí, ve kterém vyrůstal. Lze se divit, že Grenouille neprojevuje vůči nikomu lásku, soucit a empatii, když se mu podobných projevů citu a náklonnosti nikdy od nikoho nedostávalo? Za sebe mohu říct, že jsem se od románu nedokázala odtrhnout od první do poslední stránky. Ten příběh vás čapne a nepustí. I těm, které by snad některé popisnější pasáže příliš unavovaly, vřele doporučuji vytrvat a dočíst do konce. Myslím tím do ÚPLNÉHO konce. Ono se totiž chviličku zdá, že příběh se již uzavřel a posledních pár stránek už je jen jakýmsi epilogem, ale kdepak... Docela nakonec přijde ještě něco... překvapivého, šokujícího, zvráceného...