Přidat komentář
Praha a zejména Kampa a tamní panoptikum kolem roku 1900. Prodejná láska kvete v každém věku!
Ve čtvrtek 19. května 1898 se v Praze u Palackého nábřeží stalo velké neštěstí - praskl kotel parníku František Josef I. V kajutách zahynulo 200 lidí a ve Vltavě utonulo 300 lidí. 100 lidí se zachránilo a mezi nimi i Karel Dušnic, ten byl zachráněn vorařem Chrapotem. Chrapot Dušnice vylovil polomrtvého z Vltavy, dopravil ho k sobě domů a odešel zachraňovat další přeživší. Za devět měsíců od této události se u Chrapotů ozve dětský pláč jejich syna Jaroslava. Jaroslav roste jako z vody, u dětí na Kampě je oblíbený, dokáže si zjednat respekt, ale i kamarádům pomoci. Jenže matka chce, aby navštěvoval německou školu - a tam Jarslav poprvé naráží. Učení ho nebaví, spolužáci ho přehlíží - jedinou dobrou duší je jeho kamarádka z dětství Bětka. Ta má několik starších sester a už ví hodně o životě. A tak i Jaroslav postupně zjišťuje, jak se věci mají a jak se dá dobře přijít k penězům. Ale nic netrvá věčně a tak zákonitě musí přijít pád....
Abych pravdu řekla, byla jsem velmi mile překvapená. Jaroslav mi sice k srdci nepřirostl, ale příběh to byl velmi povedený a čtivý. Četla jsem vydání z roku 1969 a doporučuji přečíst i doslov - Katastrofa na Vltavě a Kischův román.
Pozapomenuté, nedoceněné dílo. Kisch sice nebyl bravurním romanopiscem - v ději i ve vývoji postav někdy tak trochu přeskakuje, aby už byl rychle dál, tam, kde potřebuje (především na konci) - přesto je to jeden ze vzácných dokladů toho, že hnus a lidská bída je tu s námi odnepaměti. Obraz chudáků z Kampy je na hony vzdálen vylhaným obrazům elegance a noblesy, kterými jsme obvykle v dílech zobrazujících počátek 20. století krmeni.
Kniha mě bavila,určitě stojí za přečtení,člověk si alespoň může udělat predstavu o tehdejším způsobu života v Praze.
Velmi kvalitní dílo (jediná Kischova románová próza) se silným sociálním přesahem a hezky vykreslenou atmosférou doby v Praze nižších vrstev. Pro mě jedna z možná TOP 15ti knih, které jsem kdy přečetl
knížku respektive paperback jsem si koupila na blešáku nějaké šílené alternativní akce, takže má svůj příběh. motiv příběhu je skvělý, ale obsah je málo barvitý. vyvracela jsem oči v sloup při neustále se opakujících dojmech a myšlenkových pohnutcích.
jelikož Kisch žil nějakou dobu v Praze očekávala jsem větší pecku. nicméně s barmany to funguje dodnes podobně.
Po reportážních knihách Americký ráj a Objevy v Mexiku jsem byl zvědavý, jaký byl Kisch coby prozaik, protože v těch předchozích knihách mi přišel jeho styl takový poněkud kostrbatý. V Pasákovi jako by to byl úplně jiný spisovatel. Hned od začátku mě to chytlo, úsporný a čtivý styl psaní, bez zbytečných kudrlinek, vše hezky na tvrdo a bez příkras, i když mohl vynechat zbytečné opakování toho, co se přihodilo, protože čtenář zas tak hloupý není, aby si to nepamatoval, zvlášť když nejde o nijak rozsáhlé dílo. V tomto jediném románu, který Kisch napsal a vydal v roce 1914, popisuje život nemanželského syna Jaroslava Chrapota z Kampy, který se dostává na scestí, přičemž ale není vyloženě grázl velkého formátu. Je to postava dosti rozporuplná, na jednu stranu dost nesympatická, ale na druhou zase budící sympatie a někdy až soucit. Záleží na naturelu čtenáře. Ačkoliv autor nijak netlačí na pilu, přesto se jeho román stává svým způsobem sociálně kritickým, přičemž neopomíjí ani otázku nacionální, která v tehdejší době šla s tou sociální ruku v ruce. Svého času byl Pasák velmi úspěšnou knihou, mnohdy čtenou v tajnosti pro pikantnost námětu. Z dnešního pohledu už dávno tato pikantnost zmizela, protože třeba velmi krátká sukně, která nedosahovala ani ke kotníkům, nechá čtenáře zcela v klidu. Román má v sobě atmosféru tehdejší Prahy, kterou Kisch jakožto lokálkář velmi dobře znal. A jak sám řekl, změnil jen jména, lidé byli skuteční, takže jde o pravdivý příběh, který se tak nějak podobně tehdy odehrál po katastrofě na Vltavě, kdy vybouchl výletní parník František Josef I.
knížek s podobnou tématikou, ze společnosti prostitutek a pasáků je spousty, ale tahle je navíc ze staré Prahy a je zajímavé porovnávat podobný život z prostředí Prahy a třeba z Paříže...
E.E. Kisch se rád pohyboval mezi různými druhy lidí. Jeho otec měl firmu, a on roznášel jako dítě zboží, takže nakoukl mezi všelijaké druhy lidí.
Autorovy další knížky
| 1969 |  Pasák |
| 1962 |  Tržiště senzací |
| 1929 | Zuřivý reportér |
| 2008 | Pražský pitaval |
| 1968 | Pražská dobrodružství |
Reportáže šli EEK psát lépe, tohle mě nijak neoslovilo.