Past na Bonaparta 1805
Jan Drnek
Císařské armády jsou poraženy a vyhnány z Nizozemí i z levého břehu Rýna. Svatá říše římská se rozpadá vlivem revolučních myšlenek, její panovníci v Německu kolaborují s Napoleonem a jejich hlavním zájmem je rozchvátit církevní majetky. Místo po ustupujícím náboženství zaplňuje nacionalismus a liberalismus. Ochota postavit se diktátorovi slábne, i císař František II. myslí jen defenzivně. Přes dílčí úspěchy arcivévody Karla jsou císařští po porážce roku 1800 vytlačeni z Německa i z Itálie. Církevní představitelé se také snaží zavděčit nové moci. Pouze nemnozí uvažují o záchraně Svaté říše a církve; arcivévoda Karel, papež Pius VII., mladý Metternich a další… Chápou, že nestačí vojensky porazit Napoleona. To, co je třeba obnovit, tkví v lidech. Nemůže uspět žádné spiknutí, jehož členem by nebyl i Duch svatý. Chce to zázrak, jinak se Evropa vydá nešťastnou cestou. A samozřejmě, chce to zabít i Napoleona. Blíží se osudový rok 1805.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
Napoleon Bonaparte, císař, 1769–1821 rok 1805
Autorovy další knížky
2011 | Žáby v mlíku |
2016 | 1938: Věrni zůstaneme |
2010 | Žába a škorpion |
2016 | Žáby na prameni |
2012 | Žáby v bouři - Operace Barbarossa naruby |
No jo, sahal jsem po tom tak trochu z obavou,přece jen jeho Maxmilian stejné branže mi připadaljako vrchol jeho tvorby. Ale dobrá. Postava arcivévody Karla zaujme už na obálce, stojí tam sebevědomý, štíhlý voják v té nadherné maršálské uniformě, které se tenkrát nosily. Karel nebyl pro mě postavou neznámou, věděljsem že dokázal jakoprvní porazit Napoleona u Aspern v té dost nepocchopitlně vyvolané válce v roce 1807 a že byl poté v nepřízni dvora, jak za slabé vlády císaře Františkabylo již obvyklé a vedlo to i o 100 let k rozkladu monarchie.
No, kniha má vlastně 2 části, nejprve nás provází bojišti jakobínských i Napoleonských válek a sleduje je bitvu po bitvě i jak mladý Karel získává zkušenosti i postupně větší a větší velení . Kupodivu (na rozdílod obvyklému názoru o neschopných generálech), Rakousko si proti revoluční Francii vedlo docela dobře a udrželo dlouhou dobu Francii na uzdě. Na řadě vítězství se podílel i Karel. A tak si zopakujeme dějepis, poučíjeme se, trochu projdeme historií 35. pěšího Plzeňského pluku (ach ano, pětatřicátníci nám zazní nám dříve narozeným v hlavě, že), dozvíme se jak vzniklo označení "veteráni" a to vše pomocí fiktivních pamětí pobočníka Jana Jeníka z Bratřic. No a pak začne co už autor umně vyrobil.
Tak abych začal, popis bitev, politických jednání a hřejivý výsledek je jako vždy výborný. Bohužel, až příliš přibylo Boha .. je ho víc než by té době přináleželo, a jeho restaurace jako v předchozích Drnkových knihách připomíná hluboce středověkou úroveň.
Samostatné vítězství nad Napoleonem, bez spojenců, tehdejšími možnostmi Rakouska by ovšem bylo událostí rovnající se božímu zázraku. Nu, jako v jiných Drnkových knihách, souhrn okolností a kvalitního bezchybného vedení ve spolupráci s nepříliš dobrým a přezíravým vedení protivníka vše nakonec dopadne jak má.
Kniha opravdu není tak dobrá jako předchozí drnkovy práce. Ale bitvy a osobnosti té doby jsou popsány dobře a fanoušky historie ... té fiktivní a military musí rozhodně potěšit.
Máúm za sebou druhé podrobnější čtení, jak jsem zvyklý a pořád něco nového nacházím. Text je hutný, podrobný a čtivý, potěšení je velké a sakra, pravím, ty naprosto nečitelné mapy. Raději je tam nedávat nebo nahradit zjednodušenými názornými kresbami.
Tak jo, dávám 70 bodů. A doufám že Drnek něco ještě vyrobí. Jen ne husity, ty jako správný katolík nemá vůbec rád.. Ale takový Zikmund, dost zbytečně zcela zatracovaný a přitom velmi schopný panovník,... a přitom by si vůbec nemusel vymýšlet,. Tomu se každý z našich spisovatelů bojí jak čert kříže. Či Boleslav, údajný bratrovrah a přitom tvůrce prvního opravdu pevného českého státu. Bez něj by asi náš stát dávno neexistoval. A tady by fantazie, ba i ten bůh patřil docela dobře.