Páté patro bez výtahu - Rok opuštěné matky

Absolútne nechutná kniha. Autorke chýba sebareflexia, ako jej len mohlo napadnúť, vydať svoje nechutné denníkové zápisky? Stále len ja, ja a ja, strašne úboha osoba.

Název je velmi zavádějící, protože vůbec o 5. patro nejde. Čekala jsem od knihy trochu víc. Na druhou stranu mi poskytla náhled na situaci matky, která je v podstatě neustále v práci. Zajímalo by mě, jak zvládla ty další děti. Bude pokračování?

01.06.2022

Hrdinkou této novely - na román je text příliš krátký - je 33iletá žena, novinářka, která natáčí dokumenty o filmech do pořadu Kinobox. Jde o autorčinu autobiografii, zpověď či jakýsi autentický deník, který si vedla v roce 2008.
Díky její profesi procházíme i jednotlivými kulturními událostmi v oblasti kinematografie onoho roku, což je asi jediné plus této knihy. Jinak se spolu s ní pouze pipláme a babráme v bahně dramat jejího života.
Snaží se vyrovnat s nečekaným rozchodem se svým partnerem, jehož uvádí pouze pod zkratkou D, nebo řeší pochybnosti ohledně vztahu nového. Deník zastupuje roli jakési autoterapie: autorka zcela otevřeně ventiluje své emoce, zahlcuje nás výlevy svých nálad a sebemenších hnutí mysli, velmi často jde o jakýsi tok výčitek a lkaní, bez jakékoliv snahy ho usměrnit. Nebojí se líčit ani ryze fyzické a velmi intimní tělesné procesy. Mnohé pasáže se opakují stále dokola a působí velmi nudným až nezáživným dojmem. Jakožto postava odrazuje svou naivitou, nesamostatností a přehnanou vírou v astrologii.
Zaujala mě slovní výpomoc z oblasti filmového slangu a občasné použití neotřelých přirovnání: voněl jak srnka, apod.
Podle názvu jsem mylně soudila, že děj knihy začne zásadním přelomem v autorčině životě, kdy se přestěhuje do nového bytu, ale většina se odehrává ještě před tím.
Nechápu, proč je v současné době tento žánr jakési "terapie blogem" v knižní podobě tak populární a žádaný. Hvězdičku dávám za hezký obal, rychlé, nekomplikované čtení a zajímavé tipy na filmy z té doby.

"Na filmy je třeba dávat si pozor, je to iluze na n-tou."
"Pokusím se zachránit rodinu. Vesmíre, pomoz mi, prosím, a vrať mi rodinu. Slibuji, zde v Haagu, že budu spolupracovat. Já, Elinka a D., musí se z nás opět stát tým. A časem do týmu třeba přibereme dalšího člena. Prosím. Please, God, help me."
"Musím zabojovat. Bude to těžké. Určitě to bude těžké, ale zabojuji. Chci mít rodinu zpátky, pohromadě. Fuj, už se mi zase špatně dýchá. Nejlíp mi je, když se procházím..."

09.04.2022

Zajimava sonda do hlubin zivotu "slavnych". Prekvapilo me, ze prozivaji podobne veci, jako ostatni smrtelnici. Kratka a rychle ubihajici knizka, za 2*.

29.03.2022

Kdyby nebyla kniha psaná deníkovým způsobem, asi by mě úplně nebavila. Ale s tímto stylem a vědomím, že jde o zápisky skutečných prožitků, tak jak je přinášel život, je kniha docela fajn. Některé zápisky (asi dva) bych si asi odpustila, ale jde vlastně o osobní deník, kterému svěřujeme opravdu veškeré pocity, city... a nemáme důvod něco předstírat, takže nakonec, dobře :-)