Pavučina
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11316/bmid_pavucina-7qK-11316.jpg
4
253
253
Práce na Projektu přivádí skupinku lidí na opuštěný „zakletý“ ostrov hned po příjezdu několik lidí umírá a podivní pavouci útočící společně bojují o svůj ostrov...
Přidat komentář
Dejiny ostrova Tanakuatua na úvod boli výborné a tešil som sa na ďalší vývoj príbehu. Ale zmutované pavúky ma nenadchli. Kniha pre mňa stratila čaro. Nepresvedčivé.
První polovina byla celkem nudná. Pavučina byla má třetí kniha od Wyndhama a kvalitě Trifidů se neblíží ani vzdáleně.
Samo o sobě je to hodně dobré. Zajímavý námět a to zpracování není zlé...jen mi to přišlo záživné zhruba od poloviny a to je veliký nepoměr.
A Wyndham to umí lépe.
Jak už tady mnozí zminují , úvod je trochu delší ale knize to vůbec neubírá na kráse. Poté c o se skupinka lidí ocitne na opuštěném ostrově , kde je překvapí skupina pavouků a zabíjí je jednoho po druhém kniha nabírá na obrátkách. Mohu doporučit dalším čtenářům.
Několikrát zmiňovaný pomalý či zbytečně dlouhý rozjezd před samotnou "akcí" mně osobně nevadil. Ba spíše naopak, byl jsem za něj rád. Obšírné uvedení do děje je věc, ve které je Wyndham mistrem.
Není to ani sci-fi ani horor, jen příběh o partě lidí, kteří se ocitli izolovaní od světa, a nedopadlo to zrovna nejlépe. Kniha se mi líbila od samého začátku, kde autor líčí obsáhlou historii ostrova, na kterou v hlavním ději sice moc odkazů není, ale nějaké se přeci jen najdou a čtenáři je hned jasné, jak vzniklo "tabu" a kde se vzali pavouci v takovém počtu. Možná autor mohl ozvláštnit děj nějakou další podzápletkou, protože konec knihy tak trochu působil, jako že z toho hlavní hrdinové vyvázli celkem jednoduše bez dalších problémů, které určitě mohly nastat.
Nepochybně nejslabší Wyndhamova kniha, kterou jsem četla. Jak píše Nightlybird, byla vydána
až po jeho smrti a tak trochu mi připadá, že v tom šuplíku ležela nedopsaná a úplně nedokončená
a tak byla i vydána.
Utopický plán na vytvoření nového státu nezatíženého zastaralými zákony, pravidly a zvyklostmi je téma celkem nezajímavé a zmutovaní pavouci, kteří útočí na lidi na opuštěném ostrově... takových podobných věcí už existuje. Ale možná v té době, to bylo něco nového a Wyndham píše opravdu poutavě. Pro mne byla nejzajímavější historie tohoto ostrova a víra domorodců.
Připadlo mi to trošku „vyčpělé“, ani nevím proč. Hodně dlouhý trošku nudný rozjezd, pak horror, tam kde bychom očekávali zápletku, byl už konec. Den trifidů je určitě lepší.
Pavučina patří podle mne ke slabším Wyndhamovým knihám, proto ji také syslil v šupleti a byla vydána až po jeho smrti. Námět sám není nic neobvyklého, z různých důvodů zmutované potvory všelikého druhu nejsou ničím výjimečným. Autor si vybral pavouky, budiž. Přisoudil jim některé z vlastností v tropech žijících druhů mravenců, které je (i bez mutace) činí dost nepříjemnými a tak spolu s možnou arachnofobií položil základ spíš dobrodružného než sci-fi románu. Jako sci-fi rekvizita tady vlastně působí jen utopická představa vybudování jakéhosi centra vědění a rozumu, svobodné a politicky nezávislé komunity schopné vytvořit nový způsob života a to je podle mne na poutavou knihu málo - zejména když je zhruba víc jak třetina knihy dějově značně chudá a děj se oživí teprve v závěru. Shledal jsem na ní i jiné než tématické nedostatky, neoslovila mne prostě. Možná proto, že jsem ji podvědomě srovnával s jinými Wyndhamovými knihami.
To jsme kdysi četl a vcelku si z toho dost pamatuji. Ostatně Den Trifidů od tohoto autora považuji za nejlepší jeho počin.
Na začátek bych asi řekla toto: "Nesnáším pavouky"
Ale moje fobie se na psané naštěstí nevztahuje.
Jinak se mi kniha docela líbila.
Pavučina
I když jsem to přečetl za pár hodin, tak nejslabší Wyndham. Silně levičácká kniha, kterou autor dovolil vydat až x let po jeho smrti. Asi věděl proč. I když ... USA a levicová kniha.