Pavučina
John Wyndham (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11316/bmid_pavucina-7qK-11316.jpg
4
253
253
Práce na Projektu přivádí skupinku lidí na opuštěný „zakletý“ ostrov hned po příjezdu několik lidí umírá a podivní pavouci útočící společně bojují o svůj ostrov...
Přidat komentář
(SPOILER) Už to mi bolo divné, že sa autor veľa venoval histórii ostrova, a nie Projektu. Potom to dalo zmysel, o čom to celé je. Čakala som drámu medziľudských vzťahov typu Big Brother a iných utopistických izolovaných skupinách ľudí..čiže som ostala celkom prekvapená.
V dobe kdy jsem to cetl, me nejvic fascinovalo, z nejakeho duvodu, ze to vyslo az po autorove smrti... kazdopadne fajn jednohubka, na dnesni dobu mozna nicim vyjimecna a zbytecne nataha povidka, ale jinak dobry.
Od knížky co má 112 stran bych teda čekal, že se v ní začne dít něco zajímavýho dřív než v půlce. Ta první byla utrpení, popis výpravy a ostrova šel shrnout na pár stránkách, ne na padesáti. Od chvíle připlutí na ostrov a objevení pavouků se to už zlepšilo, přesto neměla knížka takovej spád jako bych očekával a určitě měla potenciál, ze kterýho šlo dostat daleko víc. Postavy byly celkem jalový, ale to by asi tak nevadilo, když se o většinu beztak postarali pavouci, takže nebyl ani prostor se s nima nějak víc seznámit.
V Pavučině mě překvapilo, s jakou zaujatostí se Wyndham věnoval evolučnímu popisu a chování jedovatých pavouků. Kniha ale postrádala obvyklou dynamiku a i kletba, která měla údajně zvláštní mutaci způsobit, mi do celého příběhu nepasovala. A pro Wyndhama, který si vždy vybíral takové náměty, které mu umožňovaly ukázat špatné lidské vlastnosti, je téma střetu civilizované společnosti s domorodci a jejich vírou, hodně netradiční.
Tady Wyndham ukazuje, že i skvělý autor může vyplodit zcela tuctový kousek, zřejmě jen komerčně založený. Průměrná scifi o neřádech na osmi nohou a biolit nikde. Průměr.
Tichomořský ostrov se zdá být vhodným místem pro nastartování utopistického Projektu ideální společnosti a proto se po vyhoštění místních domorodců stane vysněných cílem skupinky budoucích sluníčkových "kolonistů". První polovina je utahaná jak prostitutka z Dubí po denní šichtě díky filozofování o sociologických problémech a pod kotlem Wyndham přitopil až když výprava dosáhne pustých břehů ostrova Tanakuatue, který je zapikován šamanským TABU a inteligentními osminohými armádami Sestřiček, které na evoluční explozi posunul ( možná ) jaderný výbuch - 60 %
Zatím nejslabší knížka co jsem od Wyndhama četl. Příběh nemá spád. První polovina knihy je o historii ostrova a jeho prokletí. V druhé polovině přicházejí na scénu pavouci, ale čekal jsem od toho více. Prozatím zklamání. Knihu nedoporučuji.
Vzhledem k tomu, že se mi zatím každá autorova kniha líbila víc než ta předchozí, musel asi zákonitě jednou přijít sestup. To se stalo teď.
Připojuji se k těm, které nebavila první polovina; kapitola o historii ostrova ještě šla, ale celkově mi to přišlo nezáživné. Od půlky jsem se ale do knihy začetla a začla mě bavit. Jenže pak byl najednou konec a mě přišlo, že tam vlastně nic moc zásadního neodehrálo. Jako kdyby kniha byla spíš jen úvod k mnohem většímu dobrodružství.
Den trifidů je sice o hodně lepší, avšak Pavučina se mi líbí o trochu více než Midwichské kukačky. Poslední dvě třetiny krátkého románu byly přímo strhující. Zatímco v Dni trifidů ohrožovaly lidstvo "průmyslové" rostliny, v Pavučině ho ohrožují zmutovaní jedovatí pavouci, kteří útočí hromadně. V obou případech si může za trampoty lidstvo samo, oba romány mají také otevřený konec.
Začátek dlouhá nuda,úplně zbytečná vata, neměla valný význam v dalším ději. Pak chvíli zábava, dokud zase nepřišla řeč na evoluci, pak to byla zase dlouhá nuda. Závěr pak fajn. Jako povídka by to bylo super. Podle mě si autor nastudoval témata, snažil se ukázat, že jim rozumí, ale už nedokázal vyškrtat nic nadbytečného, tak to prostě sklouzává do těch nudných pasáží.Jinak děj na ostrově příjemný, přiměřeně drsný a závěr nezklamal. Každý živočišný druh má nějakou slabinu, přirozeného nepřítele, stačí se jen pozorně dívat...
Nad tichomořským ostrůvkem Tanakuatue visí domorodá kletba, přesto se sem vypraví skupina utopistů, aby učinila pokus z ničeho vybudovat ideální společnost. Problémy na sebe samozřejmě nenechají dlouho čekat, alespoň z pohledu oněch idealistů. Z pohledu čtenářů jsou čekací doby už o poznání delší. Začátek, kdy se seznamujeme s postavami a chystáme se na vlastní výpravu, se totiž nekonečně vleče a stále se ne a ne rozběhnout. Útrpné filozofování a sociologické komentáře jsou prubířským kamenem čtenářovy trpělivosti. Děj se vlastně rozběhne, až když noha prvního z osadníků vtlačí svůj otisk do písků tanakuatueské pláže. Poté je zase naopak potřeba držet si klobouky, protože se letí s větrem o závod. Konec je, jak je Wyndhamovým zvykem, otevřený. Pavučina je dílkem krátkým, oddechovým a prajednoduchým. A podobné je to i s pocity po dočtení: na chvíli zabaví, ale v hlavě dlouho nezůstane.
Slaboučký dej. První čačásts knihy popisuje dějiny jakéhosi ostrova což mi přišlo naprosto nezajímavé. Pokračoval jsem jen proto, že jsem četl od Wyndhama Trifidy. V závěru šlo o celkem napínavý, ale vcelku beztvarý boj na život a na smrt. Tato kniha bude patřit mezi ty, které mě zcela neoslovily. Na druhou stranu člověk nemůže číst pořád jen bestsellery.
Voodoo mágia ako hybná sila evolúcie v boji s kresťanskými pohanmi ) Nepraktický idealista zisťuje aké naivné boli jeho predstavy .
Škoda, že děj proběhl tak neskutečně rychle, hlavně poslední třetina. Jinak je to zajímavý filozoficko-biologický horor.
K Trifidům to mělo hodně daleko, co se kvalitního počtení týká.
První tři kapitoly, které popisují historii ostrova, považuji za zcela zbytečné, jako by byly z úplně jiné knihy. Těch pár informací, které jsou v nich podstatné, čtenář pochopí i z náznaků v dalších kapitolách.
Jinak - tématicky je to pro mě, jakožto nefalšovaného arachnofobika, opravdu horor. I když to nebylo až tak děsivé, budu mít jistě o to děsivější sny. Každopádně mě teď svědí všude po těle, brr.
Souhlasím ale, že je to nejslabší Wyndhamova knížka (minimálně z těch, co jsem zatím četla).
celkem krátká kniha u které byla možná zajímavější než příběh sám, historie ostrova. ale pak se příběh pěkně rozjede a máme tu námět na nejeden scifi horor. sice nejde o nejlepší knihu od windhama co jsem kdy četl, ale rád na ni vzpomínám
Myslím, že se zde nejedná o horor, ale o přírodovědné sci-fi. Pavouci popisovaní v příběhu nahánějí sice hrůzu, jejich počínání a styl zabíjení také, ovšem kniha samotná je spíše pohádkou. Zajímalo mě, jak kniha dopadne, ale to je asi tak všechno. Hrdinové nebyli příliš zřetelní, až na geniální doktorku přírodních věd Kamilu. Příběhu nelze upřít snahu zaujmout, ale přespřílišné vysvětlování minulosti, románu spíše ublížilo. Okleštil bych rozvláčné popisy a důvody proč a jak, a napsal bych být pane Wyndhamem vynikající povídku. Možná by kandidovala na Huga, či Nebulu. Kdo ví?
Asi půjdu proti většinovému názoru, ale paradoxně se mi daleko více líbila první polovina slibující něco daleko jiného, než čeho jsme se v konečném důsledku dočkali. V příběhu cítím existenci určitého (pavučinového) vlákna myšlenkově spojujícího dosti odlišné části, ale suma sumárum to tak úplně nefunguje. Na jednu stranu je to čistokrevný dobrodružný pulp, na stranu druhou pokus o sociálně-filozofující příběh, ale bohužel schází společný průsečík a větší propracovanost.
Pavučina
Na první pohled jsem měl za to, že ta tenká knížečka nemůže být nic převratného. A i když tomu tak je, tři čtvrtiny knihy jsem byl držen v napětí - s tím umí autor pracovat skvěle ve všech svých knihách.
Vše důležité bylo předkládáno čtenáři jednotlivými kapitolami, bavila mě historie, i představené postavy (tentokrát jsem si je i dokázal stylizovat, než v jiných autorových publikacích) a nakonec také nečekaný vývoj událostí na ostrově.
ALE najednou jsem s koncem díla, které přišlo tak náhle, měl rozpačitý pocit, kdy jsem čekal spíše další rozvedení děje. Ano, příběh není zakončen vyloženě špatně a také to může být tím, v jaké době byl psán. Nicméně hlavně z tohoto důvodu dávám nižší hodnocení.