Pavučina snů
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/89_/890/bmid_pavucina-snu-8gM-890.jpg
4
1354
1354
Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadvacet let později, jsou z kluků dospělí muži, každý se svým vlastním životem a vlastními starostmi. Ale vzájemné pouto přetrvalo. Každou loveckou sezónu se čtveřice znovu schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se stvořením z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti - a v pavučině snů...... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno: 2002 , Beta-Dobrovský , Knižní klubOriginální název:
Dreamcatcher, 2001
více info...
Přidat komentář
Tuto knihu som citala najdlhsie zo vsetkych. Stale som pri nej zaspala, dej ma velmi nechytil, aj ked niektore dejove linie boli skvele. Mimozemstania nie su to preve orechove pre mna.
Pavučinu snů jsem měla na poličce dlouho připravenou, moc se mi do ní nechtělo, jelikož jsem kdysi viděla kousek filmu a vůbec se mi nelíbil. Zajímavé, že věci, které v televizi nemůžu vidět, mi v knížce nevadí. Knížka mě bavila od začátku do konce. Prostě King!
,,Když se ten chlap vynořil z lesa, Jonesy ho málem zastřelil. Co znamená málem?
Kdyby McCarthyho zabil, mohlo je to všechny zachránit."
Přiznám se vám, že já osobně jsem se k přečtení této Kingovky dokopávala opravdu hodně dlouho.
Pořád jsem nevěděla, co bych měla od tohoto dílka očekávat...očekáva...oček...
No nebudu to natahovat. Řeknu vám, byla to teda jízda. Začátek se mi velmi líbil..... taková pohoda v horské chatě s přáteli a najednou BUM - jedna rána a TMA.... Najednou nevíte, jak se to mohlo všechno stát a zdá se vám to celý naprosto absurdní; UFO, drsní vojáčci, záchrana světa, boj o přežití....atd...atd...
Jednu věc jsem pochopila naprosto jasně. Když po pár stránkách vidíte také tu pavučinu, kniha vás do ní absolutně lapila. Pokud ne, knížku raději odložte.
KING je prostě KING.
Jak je jinak možné, že při větě: -,,Někdo si s ním chtěl zahrát karty." - mi naskočila husí kůže po celým těle.?.?.? :)
Inu, King je prostě King a on to prostě umí!
Je pravda že som najprv párkrát viděla film(a páčil sa mi,hlavne i vďaka hercom,ktorý věděli postavy krásné oživiť svojským spôsobom)....ale kniha?Páni to ti bolo pošušňáničko.Začítala som sa a nepustila má.Áno,je to zvláštně čítať knihu ktorej dej poznáme dopředu ale malo to zvláštně čaro v tých vtipných hláškach,ktoré film nepobral(ani by nemohl).
A rozpoložení postáv som taky mala možnost poznat lepšie.
Nějak nevím, jak se ke knize vyjádřit..... zanechala mne dosti na rozpacích, možná jsem si spíše měla nejprve přečíst knihu, než vidět (i když jen kousek) film.
Prvně jsem velkým nedopatřením viděla film, mimochodem hrozný film, takže kniha o mimozemšťanech, u které navíc vím, jak to dopadne. Prostě pecka, tohle vůbec není pro mě. S velkým sebezapřením jsem se do knihy pustila a překvapivě to nebylo tak zlé. Četlo se to moc dobře, ostatně jako většina Kingovek. Je pravda, že mě trochu rušilo vědomí toho, že vím, co bude dál a neustále jsem na to čekala. Bez toho bych si knihu užila asi více.
Zřejmě jsem očekával trochu více...byl jsem namlsán knihami jako To, Svědectví a Nezbytné věci...dokonce snad i film byl lepší (bacha - kontroverzní názor :D)
První část TOP, tajemná, napínavá! Ve druhé části už jsem se malinko začal ztrácet a s každou stránkou jsem se do toho šíleně zamotával. Podle toho taky kniha geniálně pojmenovaná, protože je tam tolik NITEK, až z toho bolí hlava :) "Závěrečná honička" pro mě ale bylo utrpení a už jsem si přál, ať to má nějaký konec, který jsem vlastně ani nějak úplně nepochopil a Epilog ho ještě víc zamotal :D i tak se ale knížka zakousla a neskončila v mojí knihovně v sekci "King - odloženo, nehodlám ani dočíst" :)
Stephena Kinga mám rád, zejména pro jeho hororovou tvorbu. Pavučina snů byla směs sci-fi, thrilleru a rádoby akce. Osobně sci-fi žánr nijak zvlášť nemusím, ke Kingovi mi absolutně nepasuje. Kniha je zbytečně dlouhá, barvité popisy mě unavovaly, autor mohl knihu klidně o 200 stran zkrátit, věřím, že by to bylo jedině ku prospěchu. Postava Dudditse byla milá, Jonesy byl fajn, ale myšlení pana Šedého mi přišlo dost přitažené za vlasy, nějak jsem se nemohl ubránit dojmu, že by se "emzák" choval v našem prostředí a lidském těle tak, jak se choval. Akční pasáže zvláštní... Do čtení jsem se od poloviny musel nutit, posledních sto stran jsem chtěl knihu už definitivně odložit, ale nakonec jsem ji s obrovským sebezapřením dočetl.
Ke knize (a vlastně i ke Kingovi) jsem se vrátila po pár letech. Pavučina snů je jednou z mých nejoblíbenějších knih od Kinga – jednak proto, že se v ní objevují narážky na To, a taky proto, že je to taková čtivá míchanice sci-fi, skoro fantasy, akčního příběhu a špetka hororu. A samozřejmě přátelství a dobrodružství.
Co se mi na Kingových příbězích (světech, chcete-li) líbí asi nejvíc, je, že každý má svá pravidla. Nemůže se tam přihodit nic, co by se tam nehodilo. Když Henry kouše do párku, na chvilku si při tom představí krev, nebo snad byrus.. ale párek jen zůstane párkem. V Tom by se párek mohl proměnit, a zcela jistě by to udělal. Ale ne v Pavučině snů, ta má totiž jiná pravidla. Stejně jako když byl Jonesy ve své kanceláři ve své hlavě, okupován panem Šedým. Pozorovat pana Šedého, jak se nechává strhávat vábením požitků a emocí (slanina!!!), to mě prostě hrozně bavilo.
Nicméně, jednu hvězdičku ubírám a to kvůli několika věcem. Zaprvé kvůli těm nevysvětleným – třeba proč šediváci ve svém rádiovém vysílání říkali ta prvočísla? Těžko říct, jestli to tam bylo jen pro ozvláštnění, nebo jestli to mělo nějaký význam, který King zapomněl dovysvětlit. A pak taky ten příšerný epilog. Proboha! Kdyby tam nebyl, tak bych asi dala pět hvězdiček, ale takhle.. Nevím, dva přeživší, kteří skoro světácky hovoří o tom všem.. přišlo mi, že se to tam vůbec nehodí a že se ti dva ani nechovají tak, jak po celý dosavadní příběh. Kdyby tam třeba bylo víc vzpomínek a příhod s Dudditsem, bylo by to pro mě asi lepší. Takhle mi to poněkud zkazilo ten konečný dojem z knihy.
Ale pokud od tohohle odhlédnu, pořád to bylo skvělé čtení a je klidně možné, že se k tomu ještě potřetí vrátím.
So antá? Antá nysku? :)
Nápad dobrý, ale určitě zkrátit!!! A to o dost. Úplně vídím vykokslýho Kinga, jak doma píše stránku za stránkou a ono to jede, odsejpá jak blázen. Ale je to zbytečné. Nikdo z nás nechce na 150ti stránkách drobného textu číst jak se hrdinové přesouvají z místa A do místa B. Nechci jen negovat, příběh si i přes svoji délku chílemi dokáže udržet napětí a tajemnost, ale těch stránek je prostě moc.
"Ty nechceš vidět píču královny krásy? Tak nechoď..."
Čekala jsem něco víc..byla to moje první knížka přečtená od Kinga a jsem docela zklamaná...snad najdu lepší :-)
Byla jsem v jiné dimenzi a nějak ji nepobrala...Duddits byl nejmilejší, Pan Šedý nejbizarnější a čtyři přátelé svorní. Zatím první z knih génia Kinga, která mě nedostala.
Pro mě jedna z nejzajímavějších Kingovek. Některé momenty jsou sice dost bizarní, ale příběh i postavy jsou skvěle propracované a celý příběh je neskutečně dojemný, aniž by pro mě překročil hranici trapné sentimentality. Kromě toho je kniha od první do poslední stránky napínavá, takže prostě starý dobrý King... Škoda, toho pitomého filmu :)
Popisovat lidské myšlení takhle bravurně dokáže jen Stephen King. Kniha naprosto úchvatná, film katastrofa. Polovina věcí v něm chybí a děj si zřejmě režisér upravil po svém. Doporučuji si přečíst jen knihu.
Snad nejlepší, co jsem od Kinga četla...propracovaný příběh, u kterého jsem i já osoba už velká zase po čase trochu bála!!! Perfektní. Jste vtaženi do děje a prostě musíte číst dál, musíte vědět, co bude dál!!
Po velmi dlouhé době jsem se vrátila ke Kingovi. Filmové zpracování jsem neviděla, ale mám to v plánu. Z počátku jsem měla problém se začíst, ale od druhé třetiny to byla jízda.
Zřejmě byla chyba číst Pavučinu následně po dočtení Kingova memoáru o psaní. Mně totiž přijde, že v téhle knize značnou část svých spisovatelských zásad porušil. Jmenovitě myslím, že plynulosti příběhu uškodilo to odbočení od linie čtyř přátel a vložení obsáhlé části s oním armádním děním. Svůj význam jistě měla, ale knihu rozpůlila na poměrně dlouhý čas, aniž by všechny její pasáže příběh vyžadoval (buď pro pointu, tak pro obohacení). Být úměrně seškrtaná, asi bych přečetla Pavučinu jedním dechem... V závěrečné třetině nicméně King opět dokázal, že umí čtenáře udržet v napětí a očekávání - co víc: v nepřerušitelném hltání stránky za stránkou. :-) I když jsem se nemohla ubránit srovnávání s tematicky příbuzným "To", finální souboj s panem Šedým a Duditsova role v příběhu vytvořily zatraceně poutavé sepětí. Bavila mě Jonesyho vynalézavost a šedivákovo plahočení se (za stále narůstajícího užívání bobrovin ;-) ). Palec nahoru za originální námět...
Varování:
Dodatečný komentář k dávno čtené knize obsahuje vzpomínky, s ohledem na filmovou adaptaci a možná, vážně možná obsahuje i názor na knihu. Takže si to musíte přečíst, ať to tam najdete. Čili: neklikejte automaticky na přesun do diskuse. Názor na knihu to taky obsahuje ;)
Nebudu lhát, jako první jsem viděla film. Viz můj patetický vzkaz na profilu autora. Takže jo, viděla jsem nejdřív film. Což byla nejlepší investice třiceti korun za vstupné do kina. Ale jelikož nám ujel autobus, stály jsme před kinem, byla tma, koukaly jsme na hvězdy. A mě v hlavě znovu rozjíždělo to, co jsem právě viděla. Byla to síla! A ne, v ten moment jsem kvůli síle okamžiku nezjistila, že jsem lesba, ale byl to silnej okamžik, v kterej jsem kámošku sice nevzala za ruku a nezažila svůj první šestnáctiletý experiment, i když...do týdne jsem šla do knihovny a půjčila jsem si Pavučinu snů. Takže vlastně jsem vzrušující pocity zažila až trochu později...
Tak jsem si tu bichli přitáhla domů. Tehdy se mi to zdálo strašně tlusté a já si říkala, že to prostě nemohu přečíst. V té době jsem četla Ludluma a Deavera a pár let zpátky Stopy hrůzy. Ale zmizelo to strašně rychle! Znáte to. Ještě jste plní nadšení z filmu, tak všechno porovnáváte (nebo naopak, což je vždy lepší varianta). Těšíte se na další stránku. A čert vem nějaký Stopy hrůzy! Tohle bylo maso. A já si na konci říkala: "Proč to mělo tak málo stran?!"
Knih, kde jste zároveň vyděšení, trochu se i zasmějete, jste napnutý jako kšandy a zároveň se dostanete do úplně jiné dimenze, těch je málo. Ale díky za ně!
Ale potom jsem toho už od mistra moc nepřečetla. Nějak jsem se do něj znovu nečetla. Až na stará kolena jsem znovu objevila svojí lásku k textu, kterému vládne jenom jeden člověk na světě tak bravurně. Znovu čtení po letech proběhne. Jako že se Vílka jmenuju. A doporučuji všem pěti Lenkama. Nebo že by to mělo být obráceně? Doporučovat Vílkama? To jsem z toho celá Vílka...jenom ze vzpomínky na Pavučinu snů jsem hned celá rozvrkočená...