Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468584/bmid_penize-od-hitlera-SVK-468584.jpg
4
675
675
Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na sklonku života, osudem drsně poznamenaná. Nenechala si život zošklivit úplně. Nastřádané vzpomínky ožívají. Gita shrnuje pásku z očí. Odvážně, nemilosrdně. Čas ovšem semele všechny a všechno po svém. Lze tomu navzdory dosáhnout spravedlnosti? Lze se domoci trestu za barbarské činy? Lze křivdy napravit? Ano i ne. Svůj talíř si však každý musí vyjíst sám. Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet. Druhá autorčina prozaická kniha, která vyšla poprvé v roce 2006 a stala se mezinárodním bestsellerem, je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se blyští odlesky příběhů, které sami žijeme.... celý text
Přidat komentář
Chtělo se mi zvracet ze stylu psaní autorky ve spojitosti s obsahem knihy. Tuhle knihu prostě neuznávám.
Opravdu silný příběh. Po jeho přečtení se vám vaše vlastní životní trable budou zdát malicherné. Zvláštní styl psaní mě hodně bavil. Krásná kniha pro náročného čtenáře, slabším povahám ovšem nedoporučuji.
2,5/5
Autorka ústy Gity Lauschmannové vypráví příběh židovské Němky poznamenaný přežitím koncentračního tábora a návratu do rodné vsi, vyvlastněním, vyhnáním, přežitím. Celý život si sebou táhne nespravedlnost napáchanou na celé rodině a jediné po čem touží, je spravedlnost, alespoň teď, když po 60ti letech byli Lauschmannovi rehabilitováni…
Samotný příběh snahy o návrat domů, poměrů mezi Čechy a Němci po válce, zažitých hrůz a boj o spravedlnost a majetek nebyl špatný. I když Vyhnání Gerty Schnirch to zdaleka není…
Co mi ale nesedlo a co jiní zdvihají do nebes je forma vyprávění. Pro mě příliš mnoho metafor, kudrlinek, vnitřních monologů a vyobrazení, které odvádějí pozornost od děje. Více by mi sedl jasný a přímý styl takové Katalpy. Tady forma kazí jinak zajímavý příběh a i u tak krátké knihy jsem měla problém se začíst a i přesto, že autorka hrdince připravila až příliš krutý osud, nedokázala jsem politovat a za pár dní se mi celý text z hlavy vytratí úplně. Bohužel.
Uf, to bylo hodne náročné. Styl mě bavil, ty neustále střídající se obrazy, někdy je třeba zastavit se a vše si srovnat. Náročné to bylo hlavně obsahem. Není to první kniha tohoto žánru, co jsem četla, přesto mě vždy totálně sejme neuvěřitelná lidská krutost. Ať už pramení ze strachu, zbabělosti nebo hamižnosti. Některé obrazy mi v hlavě vydrží ještě dlouho.
Moje první kniha od této autorky mě nezklamala. Padlo tu srovnání s K. Tučkovou, ale z mého pohledu tyto autorky srovnavat nelze minimalne na jazykove urovni. Denemarkova muze byt pro nekoho nesrozumitelna, pise jinak. Jeji jazyk je imaginativni, niterny. K pribehu Gity, jejimu traumatu, se naprosto hodil. Denemarkova napsala knihu, ktera si, nastesti, sve ctenare najde v kazde dobe a case.
Stylisticky pro mě byla tato knížka nesnesitelná. Nevím, jestli jsem taková byla vždycky, nebo jestli se ve mně něco věkem změnilo (pravděpodobně to druhé), ale teď se mi zdá zcela nemístné číst o lidském utrpení, když je to napsáno takovým zdobným, trylkujícím způsobem. U příběhu jsem si říkala, proč se to sešlo tak, jak se to sešlo. A taky si říkám, že asi nemám ráda příběhy, ve kterých se to nejpodstatnější odehrává v dialozích/monolozích. V literatuře (i ve filmu) mám nejraději vyprávění opisem, a k tomu jsou Peníze od Hitlera přesným opakem.
Autorka si sice vybírá zajímavé, šokující téma ale využívá ho pouze minimálně. Samotný děj zachycující dívku, která trpí jak protižidovskou tak protiněmeckou nenávistí sice slibuje zajímavý koncept, nicméně to je tak vše. Příběh si z toho bere opravdu jen tu šokující pravdu. Jedná se o parodii na nějakou řeckou tragédii, kdy v půlce autorka zjistila že jí dochází munice a tak své postavě napařila ještě tři násilníky, kteří ji znásilnili, zabili dítě, manžel se kvůli tomu oběsil a obvinil ze všeho jí, samozřejmě je ještě obětí systémové nespravedlnosti. Co se autorce musí nechat je že má hezký styl a sloh. Nevyužité téma, hraje přehnaně na city. Jedná se o bizární, rádoby umělecký počin.
Jak jinak hodnotit než 5 hvězdičkami... naprosto dokonalá kniha. Drsná, nelítostná, s čtenářem se nemaže. Kolikrát jsem musela kapitoly vydýchávat. Jazyk nádherný, poetický a v kontrastu s krutostí. Občas jsem jen zůstala sedět s pusou dokořán.
Peníze od Hitlera jsou možná tou nejnemilosrdnější knihou, jakou jsem kdy četla. S plnou silou odhalují zlo, které je člověk na druhém schopen spáchat. Při čtení zůstane čtenář s údivem zírat na míru nespravedlnosti a křivd, jimž byla mladičká dívka vystavena bez možnosti se bránit. Denemarková je úderná a drží celou dobu linii příběhu zejména v psychologické rovině. Neodbočuje, nepřikrášluje. Živí plastický obraz hlavní hrdinky, která chce dojít spravedlnosti a nelze jinak, než jí fandit. Ona sama má přitom na lidi více než zajímavý názor, to když pronese: „Když všechny, jak tu stojíte a sedíte, postupně sloupnu z kůže, najdu to samé. Nelišíme se.“
Stylisticky je kniha velice náročná, i přes závažnost tématu jsem se proto mnohdy přistihla, že trochu ztrácím nit, čemuž bohužel možná "napomohlo" i to, že jsem příběh poslouchala jako audioknihu. Takto náročný román není asi úplně nejvhodnější na převedení do audiopodoby, ačkoliv charismatická Zuzana Slavíková interpretovala Gitu Lauschmannovou fantasticky, zejména se hodila k jejímu staršímu já.
Celkově jsou Peníze od Hitlera knihou, která si zaslouží veškerou pozornost i ocenění, jsou ovšem pro náročného čtenáře a míra brutality snad může být na někoho až moc.
Musím říct, že na mě byla tahle kniha až moc brutální. Co se Gitě dělo za války a po válce bylo sice strašné, ale dávalo to smysl. Ale morbidní událost v pražském bytě mi přišla už trochu moc. Chyběl mi motiv tak krutého jednání, pořád jsem čekala, že se to nějak osvětlí, že tam třeba bude nějaká souvislost s událostmi v Puklicích, ale ono nic. Takže to nakonec působilo v podstatě jen jako snaha šokovat za každou cenu. Ale téma odsunu a zabavování německého majetku, osudy německých Židů, otázka viny a jejího ne/přiznání a ne/odpuštění atd., to vše bylo zpracováno stylisticky jedinečně a nezapomenutelně. Ale jsem ráda, že to mám za sebou. :-)
Z textu je evidentní, že se autorka "mazlila" s každým slovem, ale její nabubřelost z toho textu doutná, stejně jako z jejích rozhovorů. Připadá mi, že samu sebe a právě i tento text stylizuje do V. Woolfové, díky čemuž ztrácí na autenticitě. Podobným stylem u nás mnoho lidí nepíše, ale ani takhle nikdo nemluví, je proto otázka, jestli v literatuře kopírovat věci staré, včetně jazyka, nesčetněkrát použité, ale v minulosti, takže čtenář může snadno nabýt dojmu, že jde o unikátní styl, což v tomto případě není pravda.
Co se týče příběhu, je průměrný až podprůměrný a ani nevznešenější jazyk nedokáže zakrýt jeho melodramatičnost. Mnohem lépe je toto téma uchopené v podání K. Tučkové. Té se podařilo vytvořit hodnotný a čtivý text, jehož hodnota spočívá právě v tom, že je neuráží ani intelektuály ani běžné nad nikoho se nepovyšující čtenáře.
Text obstojí v čase pouze, pokud se nad nikoho nevyvyšuje, pokud je v něm použito takových jazykových prostředků, které působí, a to bez rozdílu. Peníze od Hitlera jsou experimentem a pokusem zaujmout svou "bolavostí", ale nepovedl se.
Tohle není žádná kniha pro odreagování se. Autorčin styl se mi líbí hlavně literárně, dějově je to takové roztrhané, ale literární jazyk je naprosto jedinečný. Obdivuji slovní zásobu autorky i schopnost poskládat slova do vět tak, aby to vyznělo neotřele.
Prozaická kniha, velice těžká na udržení pozornosti. Nebyl to úplně můj šálek kávy, i když je mi jasné, že autorčin styl byl více než vybraný a velice kvalitně literárně pojatý.
Nechci číst o válce, ale potřebovala jsem knihu do čtenářské výzvy a jinou jsem nemohla najít. Takže jsem se pustila do této knihy.
Kniha je napsaná drsně, neuspořádaně a rozervaně. Střídají se vzpomínky se současností. Chvilkami jsem nevěděla, kdo je popisuje.
A už jsem to psala několikrát, že doba po válce byla snad stejně hnusná jako válka. Je zvrácené, že Žid byl Němec. Tak byl nepřítel. I když se vrátil z koncentráku, kde mu nacisti zabili skoro celou rodinu. A pak ti co byli ti správní, ti hodní, se chovali jako ti, které odsuzovali a převzali jejich metody, aby dostali svůj podíl z kořisti, zabili ten zbytek rodiny.
Možná jsem čekala, že tam bude více ze soudu, ale je pravda, že do této knihy se to nehodilo, autorce asi šlo o popsání myšlenek a ne příběhu.
Drsně syrové psycho nadstandardní úrovně. Autorka není na čtení do šaliny, ale má obrovskou hloubku . . . Vztek je logický. Stylisticky dokonalé!
Trochu jsem se bála knihu začít kvůli hodnocením, ale byla to naprostá škoda! To bylo úžasné, strašné, strašidelné, hutné, depresivní, děsivé. Autorka byla úžasná. Hutné věty jako kulomet tomu dodávaly na atmosféře. Popois odsunu a poválečného běsnění Čechů a jejich prospěcháčství jako zcela neotřelý děj. Bylo to úžasné, opravdové pohlazení pro náročnějšího čtenáře. Rozhodně jedna z nejlepších českých knih.
Omlouvám se, ale já jsem se v této knize ztrácel. Ano, chápal jsem příběh jako celek, ale jednotlivé stránky se mi v kontextu ztrácely. Téma je nosné, emoce prýští, ale znovu bych číst určitě nechtěl.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustuAutorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 | Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 |  Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Ten styl psaní asi některé čtenáře provokuje, ale v tom právě tkví ta originalita. Je tam hodně emocí, vztek, hrůza, touha po pomstě, ale i smíření a je to vyjádřeno tak, jak se to v hlavě hlavní hrdinky honí. Čím silnější je to příběh, tím silnější jsou ty emoce. Ty myšlenky se mohou zdát trochu zmatené a překotné, ale mě stačilo se do toho položit a příliš to nerozebírat. Důležité bylo sledovat děj a to přímo z pozice hlavní postavy knihy. Já jsem to tedy zvládl a knihu jsem si prožil. A v té chvíli mě napadlo, že bych to nikomu lacino nedaroval.