Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468584/bmid_penize-od-hitlera-SVK-468584.jpg
4
675
675
Gita Lauschmannová, dívka sotva šestnáctiletá, přežila koncentrák a spěchá do rodných Puklic, aby po letech hrůz i strádání objala své blízké a znovu se vyspala ve své posteli. Vrátila se, aby zjistila, že se nemá kam vrátit. Válka skončila, běsnění nikoli. Gita Lauschmannová, energická žena na sklonku života, osudem drsně poznamenaná. Nenechala si život zošklivit úplně. Nastřádané vzpomínky ožívají. Gita shrnuje pásku z očí. Odvážně, nemilosrdně. Čas ovšem semele všechny a všechno po svém. Lze tomu navzdory dosáhnout spravedlnosti? Lze se domoci trestu za barbarské činy? Lze křivdy napravit? Ano i ne. Svůj talíř si však každý musí vyjíst sám. Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet. Druhá autorčina prozaická kniha, která vyšla poprvé v roce 2006 a stala se mezinárodním bestsellerem, je opět groteskně potemnělým příběhem, panoptikem, v němž se blyští odlesky příběhů, které sami žijeme.... celý text
Přidat komentář
Kniha mi dala poradne zabrat, pres ten zacatek jsem se nemohla dostat nekolik tydnu, v hruze jsem to odlozila. Pak jsem se k tomu plizive vratila. Ta kniha mela naboj, ty valecne i povalecne udalosti jsou strasne strhujici, ovsem pribeh odehravajici se v soucasnosti (2005) me trochu zklamal. Ty venkovske charaktery byly napsany hodnoverne, to jsem chapala, Denis mel soucit, nasel pro ni pochopeni, mozna hledal odpusteni.. Gita mi strasne pripominala gertu schnirch od tuckove. Stejne nestastna, sileny zivotni osud, stejne uzavrena, nepochopena, odcizena sve rodine. Uvitala bych vice vyoraveni, nebavi me tomcist v naznacich, ale jinak nelituji, ze jsem si tu knihu koupila.
Stejně jako u první knihy, styl psaní je perfektní a příběh velmi silný, který nutí k přemýšlení. Některé scény jsou pravda trochu přehnané (jako třeba to šílenství s pytlíky čočky :-)), ale v tomhle příběhu nepůsobí nijak nepatřičně, spíš naopak. Přehánění sem prostě patří.
Hvězdičku u mně knížka ztrácí jen kvůli Gitě. Ano, určitě si prošla peklem a to ji nezbytně poznamenalo, přesto, nebo právě proto, jsem si její postavu nijak neoblíbila. Občas mi šla pěkně na nervy.
Tato kniha mě dost překvapila. Nikdy bych neřekla, že tuto knihu napsala žena, drsnost výrazů byla mnohdy zarážející (na ženu). V této knize jsem napočítala čtyři stěžejní situace. Vůbec mně neudivuje, že je cenamy ověnčená, v mnoha knihách naleznete minimálně jednu stěžejní situaci, ale čtyři? Knihu vřele doporučuji, ale musím podotknout, že z mého pohledu patří tato kniha do oddělení, kam má člověk zavítat až v určitém věku. Mnoho věcí v této knize probíraných může člověk pochopit až v určitém věku. :)
V podstatě mě knížka příjemně překvapila, kvůli začátku a nemožnosti se knížkou prokousat, jsem očekávala od sebe samé horší hodnocení. Každopádně si cením rytmizace textu, práce s jazykem, melodie; ale jízlivý podtón, který se nese celým textem (a nejenom tímto textem) a afektovanost výpovědí, nadmíra psychologizace, vytváří celkově styl psaní, který mi bohužel není blízký.
Tak tahle kniha se mi ani nechce vracet do knihovny. Vždycky mne ukolébala klidnými a poetickými obrazy a pak zaryla drápy. Několikrát jsem musela přerušit čtení a prostě to vydýchat a vzpamatovat se. Naprosto mne dostal způsob vyprávění, krátké věty, které jen naznačí a o to víc má prostoru Vaše fantazie. A můžete si být jisti, že autorka půjde ještě dál, než Vy. Zapůsobil na mne kontrast Gitina utrpení a na druhé straně to lidské pinožení a hrabání na vlastním dvorečku, nic raději nevědět a kdo není se mnou, je proti mně. Ne zlá doba, ale zlí lidé, kteří ji využili. Je to příběh o pomstě a to se dozvíme doslova na posledních stránkách.
Tíživé vzpomínky provázejí Gitu celým životem.Nabalující se drsné skutečnosti jsou až k neuvěření.Je možné, aby člověk uvezl tak těžkou káru?Autorce jsem uvěřila,přesto se knížka četla těžce a se svíravým pocitem.
Ze začátku jsem si musela zvyknout na styl psaní, kde se myšlenky, vzpomínky a přítomnost míchají v krátkých větách. Četba je tak těžká, ale určitě jsem to nevzdala. Myslím si, že právě tento styl psaní dodává příběhu na jeho síle. Má to svoje kouzlo, jenom si na to musíte zvyknout, pochopit a nechat se strhnout.
Čistě po stránce čtenářské líbivosti povedené; vyjma samotného tématu, citlivé užití jazyka, jednoduchá, leč výstižná metaforičnost v dobře promyšlené kompozici, zaujme emotivnost, ta ohromná životní skepse, hořkosti, klenba drtící aktéry jako paňáci. Vytváří to skoro až takový těžce symbolický hloubavý dojem, ale opravdu jen dojem… Co knihu hluboce sráží je její schematičnost. Šablonovitá vesnice v kontextu Gity sypající šroubovitá životní moudra jedno za druhým, umělost, patetičnost, přehnanost, plytké filozofování. Neskutečná citová záplava, absolutní neodměřenost. Bez emocí to nejde, ale kámen v botě zveličovaný do mučednických rozměrů… (?) Čtenář musí mimoto neustále vědět, že sandály byly opravdu ošomtané, že se tělo svezlo k zemi opravdu bezvládné, musí mít neustále před očima cákance teplé krve. A symbol stigmat byl už ale opravdu kýčovitý. 3,5/5
Děsivý příběh podaný poeticky děsivou formou. Kniha o událostech, o kterých se ještě ani dnes moc nemluví, a mluvit by se mělo. O událostech pro mnohé tak živé. Peníze od Hitlera však nejsou žalobou ani knihou o vině. Nýbrž knihou o "lidských" činech.
Gitu potkal hrozný osud, až by si jeden řekl, že to už snad ani není možné. Hrůzy, které zažila, si asi málokdo dokáže představit a málokdo by je dokázal ve zdraví přežít. Výraz "lepí se jí smůla na paty" zde nabývá úplně jiného rozměru. Není tedy divu, že je plná vzteku, zloby a že se s oním krutým zacházením a ponížením vyrovnává celý život a naneštěstí onoho kýženého a toužebného smíření ani nedojde. Autorčin styl psaní mi přijde naprosto adekvátní k danému tématu. Vhodný, vystihující, s notnou dávkou nevyřčeného, ale pouze naznačeného. Obecně si myslím, že je příběh zpracován velmi dobře. Měla jsem možnost číst i jiné knihy s obdobnou tematikou a tato patří mezi ty lepší.
"Záleží na tom, kdo co koná; říkat si může kdokoli cokoli."
"Hlavně se udržet v lati, nezkolabovat, neječet."
Kniha se mi četla těžce.Téma je depresívní samo o sobě. Autorčin úsečný styl asociací a krátkých metafor záměrně tísnivou atmosféru zvyšuje. Podařilo se jí tak čtenáře buď znechutit nebo donutit k pomalému, vnímavému čtení a přemýšlení. Nic není černobílé.Nikdo nežije ve vzduchoprázdnu. Co by bylo,, kdyby...? Důležité jsou činy, ale důležitá jsou i slova. Vyslovená i nevyslovená. I vzpomínky jsou zrádné, ale měly by se sdělovat - ty dobré i špatné,nic nevytěsňovat. Je to jedna z cest, jak poučit potomky i odpustit předkům a současníkům.
Nebo je pravdivý závěr knihy?
cituji: Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. Ničemu se jimi nedá zabránit..
Knihu jsem si vyhlídla před tím než získala v Německu literární cenu. Byla jsem zvědavá a tak, jak jsem zvědavá, tak jsem opět zklamaná.
Asi nerozumím v současnosti oceňovanému stylu psaní. Proud asociací a toků myšlenek. Ořezané věty¨sázené jedna za druhou. Tam, kde by dobrý spisovatel napsal souvětí (nevím, co je špatného na souvětích), autorka (a ostatní tolik opěvovaní autoři) napíše několik jednoduchých vět, často jen jednoslovných výkřiků. Jak slabikář pro dospělé.
Ač ocením ideu, ocením hru s jazykem, vykreslení charakterů, myslím, že by mi román v klasičtějším podání přinesl mnohem více. S tímto stylem psaní se nikdy neztotožním proto, že to pro mě nikdy nebude jednodechovka. Sekaná jedoduchost mě ubíjí jak spousta hřebíčků, jeden za druhým. Nedokážu pak udržet pozornost a text mě brzo začne dráždit a otravovat.
Silný příběh, který se čte jedním dechem. Denemarková přímo zmiňuje obec Puklice, která se nachází na Jihlavsku. Údajně ve vesnici nebyla, ovšem popis návsi je přesný. Peripetie hlavní hrdinky Gity jsou psané životem. Některé scény jsou hodně naturalistické, ale věrohodné.
Radka Denemarková si vybrala opravdu nevděčné a nelehké téma. Vracení majetku sudetským Němcům a násilí, kterého se Češi dopustili na odsunovaných Němcích je téma dosud živé a je to téma, ke kterému není lehké zaujmou nestranný názor. Je pravda, že si autorka trochu pomohla tím, že doktorka Gita byla židovka, prošla koncentračním táborem, její rodina byla vyvražděna a potomci čwských pamětníků se projevili jako hrabivci, bránící svůj majetek způsobem, který odpuzuje, přesto knihu chápu jako téma k zamyšlení, jako téma k úvahám "co kdyby", jako varování, že svět není a nebude černobílý a pravda není jen jedna.
Ve svém stoprocentním hodnocení nehodnotím téma, které může být nepříjemné, ale téma, které je hodnotné svou znepokojivostí a způsob, jakým se s ním autorka vypořádala.
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustuAutorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 | Hodiny z olova |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2011 |  Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Denemarková cizeluje každou větu, každé slovo. Je radost číst takový text. Hlavním tématem knihy, stejně jako u většiny dalších knih od Radky Denemarkové, je hledání odpovědi na to, proč to ženy mají tak těžké. Do tohoto příběhu je navíc vpletena zapáchající kapitola našich dějin, která se odehrála v roce 1945 v pohraničí. Nespravedlnost, násilí, doživotní traumata nevinných obětí, pomsta. Skvělá kniha.