Peníze od Hitlera
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/502312/penize-od-hitlera-sHw-502312.png
4
669
669
Hlavní hrdinka se do svého někdejšího domova vrací hned natřikrát. Poprvé těsně po válce, po prožitém utrpení v koncentračním táboře. Místním obyvatelstvem není přijata, její otec byl prohlášen za Němce. Byť zemřel v koncentračním táboře, majetek mu byl dle Benešových dekretů zabaven. Druhý návrat hrdinka uskuteční po více než 60 letech. Netrvá na navrácení majetku, pro svého otce chce však pomník uprostřed městečka. Skromné přání Gity odmítají místní občané. Proto se hlavní hrdinka rozhodne pro veškeré navrácení majetku. (v Městské knihovně Praha 2. elektronické vydání)... celý text
Přidat komentář
Styl psaní této knihy byl pro mě největším problémem. V knize je obrovské množství metafor, díky kterým pro mě bylo mnohem složitější knihu pochopit. První část byla na počet metafor nejhorší. Další části byly o něco lepší. Věty jsem často krátké a úsečné. Občas jsem měla problém s časovým zařazením události. Příběh je zajímavý, ale bez metafor a přirovnání by se vešel do sto stran.
65%
....Ne doba, lidé jsou vinni
...Člověk je zodopovědný za své činy. I když nikdy neovlivní, jak jsou interpretovány.
...Ano, jistě, slovy se dá hodně napáchat. Ničemu se jimi nedá zabránit.
Hodně silná, depresivní, smutná knížka. O to horší, že se to skutečně stalo. Je to moje první přečtená s touto tématikou, proto nemohu srovnávat. Květnatý a mnoha metaforami prodchnutý styl autorky, krátké věty apod. mi zpočátku moc nesedl, pak jsem si částečně zvykla. Ale některé pasáže byly pro mě hůř pochopitelné, chvíli trvalo, než jsem se v ději zorientovala. .
Za sebe mohu říct, že je dobře, že takový příběh byl napsán.
Silný příběh absurdních obvinění a nepotrestaných mnohonásobných křivd, jakoby potvrzující známé rčení, že spravedlnost je slepá (v tomto románu hlavně ani vidět nechce) ... o lidské malosti, omezenosti a hamižnosti, o odvaze a nesmiřitelnosti. Příběh, o jakých stojí za to psát a číst.
Jeho zpracování mne bohužel neoslovilo tolik jako obsah samotný, ne ani kvůli jeho syrovosti, úsečnosti, agresivitě, jako kvůli ubíjející přemíře metafor a pomstychtivých představ hlavní postavy, černobílým vedlejším postavám (spíše karikaturám), jednání postav bylo pro mne občas nesrozumitelné, fraškovité a za hranou uvěřitelnosti ... což je, uznávám, ryze subjektivní handicap milovnice propracovaných psychologických románů.
Cteni tehle knihy "boli" - cosi se Vam zadira pod kuzi (vystihla to Chytus se zadrenou triskou). Stejne tak to vystihla Rihatama - nelibi se mi to, desi me to, ale neda mi to - musim cist dal. Jeste se mi nestalo, abych tak jazykove bohatou (a tedy na cteni ne uplne jednoducho knizku) precetla tak rychle. U podobnych knih mam vzdycky problem s psanim komentaru, protoze cokoliv napisu mi v porovnani s bohatym slovnikem plnych metafor prijde male a ubohe. Radku Denamarkovou jsem neznala a tato kniha ke mne prisla vlastne nahodou a stala se zjevenim. "Stara dama vzpomina" na navsi jedne vesnice, kde kdysi davno, nez byla nucena odejit "tam", byl domov....nez osud zabouchnul vrata a zahodil klic. A ani potom ji osud nedopral pokoje. Smrt prvniho ditete a hlavne okolnosti, za kterych k ni doslo, by porazily i silnejsiho jedince. Zvlastni, na jedne strane usecny styl (kratke vety) na strane druhe styl pomerne kosaty....co by jiny autor odbyl jednou vetou, Radka Denamarkova rozpitvava az na dren. Napred jsem dala 4 hvezdicky, protoze druha cast knihy se mi uz cetla hure a dej trochu preslapoval na miste. Pri psani tohoto komentare jsem si vsak znovy privolala vsechny emoce, ktere ve mne jak obsah tak forma vyvolali a "musim" zmenit na 5.
Ke knize jsem přistupovala s jistým očekáváním. Věděla jsem, ze se nejedna o lehkou četbu, avšak některé události mnou hluboce otřásly a ja musela knihu na chvíli odložit. Jsou jisté věci, které ja již nedokazu pochopit a naplňují me smutkem a znechucenim, o to vic, jedna-li se o křivdy dnešní doby. Kniha je melancholická, s minimem dialogů.
Temný příběh. Lze dosáhnout spravedlnosti? Lze napravit křivdy?Výborně napsáno.
(2012)
I po několika letech o tomhle příběhu přemýšlím, zkusím i další knihu autorky.
Silné téma, ale bohužel jsem byla zklamaná. Nesedí mi styl autorky. Vše je na mě až přespříliš květnaté, někdy jsem se ztrácela v paralelních příbězích. A pokud se podívám na holá vyprávěcí fakta a odmyslím omáčku, tak se obávám, že se kniha zmenšila na max. 50 stránek. Chtěla jsem ji dočíst, abych si mohla udělat ucelený názor a nekritizovala když jsem se seznámila jen s částí místo celku. U knihy jsem se trápila a počítala stránky, kdy už bude konec.
Židé trýzněni dějinami, s těmi našimi jsme se stále nevyrovnali. Kniha šokující až k otupění.
Právě autorčin styl je něco, zač stojí za to dýchat. Radka Denemarková pro mě představuje jednu z oněch několika silných a inspirativních žen, jejíž názory bodají ostřeji než dýka; zahaluje je však do měkoučké šály košaté líbezné češtiny... Hvězdu jsem ubrala jen kvůli (ano, vím, že nespravedlivému) srovnání s bravurními a těžkými Hodiny z Olova.
Místy až vzteklé vyprávění o cestě za tím ,aby viníci uznali ,že se provinili a že jsou zodpovědni za své činy.Scénář příběhu mi připomínal některé westerny o hrdinech,kteří po nějaké době ,co se na nich učinilo bezpráví ,vracejí ,aby se pomstili.Co mě překvapilo,byla naturalistická až nechutná popisnost brutálních scén,které mi trochu připomněly některé výjevy z Nabarveného ptáčete,až jsem si říkal:Copak se to v paní Denemarkové skrývá?
I když také nemám iluze o chování lidí v mezních situacích a bydlím na vesnici,tak myslím ,že příliš tlačila na pilu v popisu všeho negativního,aby zdůraznila naléhavost tématu odsunu a křivd s tím spojených.Vyhnání Gerty Snirch od Tučkové na to samé téma je pro mne stravitelnější,jak formou,tak stylem i obsahem.Podle mne ale kniha stojí za přečtení,protože si myslím,že proti sobě staví dva názory,cituji:
"Mnozí se ocitli naprosto nevinně v situacích,které prostě zvládnout nemohli"
a:
"Člověk je naprosto zodpovědný za své činy.I když nikdy neovlivní,jak jsou interpretovány."
Doporučuji.
Styl vyprávění, zdařilou četbou na Čro, povýšený na šestou hvězdu. Toto mi přes zásadní odpor k tématu, sedlo. Nejasné, rozmazané obrysy, zprvu i postavy, pomalu vystupující z příběhu a skládající se v jasnou zprávu o lidské malosti, hlouposti, vyprázdněnosti, krutosti, nekonečném koloběhu zla, strašidelně dlouhých stínech co vrhají staré hříchy a jako protiváha vzdor, odvaha mluvit pravdu, pomáhat až na hranici sebezničení, vzepřít se opakovaně a znovu hledat pravdu a právo. Práce s češtinou na nejvyšší úrovni. Forma s obsahem dobře ladí. Autorka ani hlavní postava nesedne každému, ale z mého pohledu dokázala maximum. Chápu některé výhrady v komentářích, ale pro mě je Radka Denemarková daleko stravitelnější než Alena Mornštajnová.
Snad jen detail, který jsem si mohla špatně vysvětlit - až přemíra neodpustění v jednu chvíli...... ale bylo to v afektu a léčivá moc odpuštění by tady asi působila jako laciné moralizování ...
5/4
Dost zajímavá knížka, trochu jinak psaná, než je člověk u tohoto tématu zvyklý. Ke knížkám, co dostaly nějakou tu cenu, bývám skeptická, ale tady jsem se bála zbytečně.
Tak teda!To byla síla.Ze začátku jsem se do toho nemohla nějak začíst,přeci jen je tato knížka psaná kapku jinak než jsme zvyklí. A pokud tak jako já přeskakujete řádky a věty tak tady na to zapomeňte,tady to fakt nejde páč pak se ztratíte.Prostě vás to donutí si přečíst vše do posledního slova.A co se týče příběhu tak to bylo opravdu drsné.Gita musi být setsakra silná osobnost aby vše ustála.Ale doporučuji k prečtení je to v mnoha ohledech velmi poučné.No a teď si asi dám nějakou oddechovku,třeba Heidi děvčatko z hor:D.
S touhle knihou mám trochu problém.
Někde jsou jazyk a vršení metafor včetně trochu zkratkovitého rozostřeného pohledu úžasné, působivé a opravdu se zaryjí do srdce. Ale někde mi to prostě nefungovalo, nevadí lehce nejasný, jen naznačený děj, ale trochu to vadí ve vykreslení postav, prostě jsem dost často nerozuměla jejich jednání, a to mi brání příběhu plně porozumět a prožít ho.
Začátek – návrat z koncentráku mladičké Gity je hodně působivý, malér z padesátých let a drastický příběh s miminkem mě naopak přinutil mít od postav určitý odstup, nějak toho bylo najednou moc …
A ještě něco: pohled na českou vesnici je veskrze krutý, postavy s těmi nej nejhoršími vlastnostmi, bez výjimky, vedle toho jako kontrast dva lékaři – Gita i Diviš (a jejich pro mě ne příliš srozumitelný vztah), dva intelektuálové – co se týče etického přístupu – poněkud nadřazení ostatním.
Dlouho jsem se chystala na to přečíst si něco od Denemarkové. Do Peněz od Hitlera jsem se začetla úplně hned. Moc se mi líbil jazyk, kterým psala. A samozřejmě ten příběh, byl trochu neuvěřitelný, ale výborně vystavěný! Čtení jsem si fakt užila bezvadně.
Tisíce slov utržených ze řetězu. Nekonečné množství přídavných jmen. Metafory vršící se jedna na druhou. K navození tísnivé atmosféry to možná stačí, ale po několika stránkách to na mě začalo působit trochu lacině. Oceňuji hru s motivy. Nadšení se v mém případě ale bohužel nekoná.
Stylisticky to je poklad,sama metafora, personifikace.... Ale příběh se mi ztrácel. Asi potřebuju něco jednoduššího
Štítky knihy
Židé vraždy česká literatura nenávist Sudety poválečná doba vysídlení Němců holokaust, holocaust Magnesia Litera přeživší holokaustu
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 | Hodiny z olova |
| 2011 |  Kobold |
| 2023 | Čokoládová krev |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
Příběh je čtivý, chytlavý, pochmurný, beznadějný - stejně jako nespočet jiných knih, které jsou svědectvím událostí souvisejících s 2.světovou válkou. Styl překypující metaforami a rétorikou, která mi ke starým lidem nějak nesedí, pro mě nedokázal vykresli jedinou postavu, která by byla milá a příjemná, se kterou by mi bylo čtenářsky dobře. Jednoduše mě tato kniha nenadchla.