Pérák
Petr Stančík
Petr Stančík se ve své próze originálním způsobem ujal protektorátní městské legendy o superhrdinovi vzdorujícím nacistům a nabízí skvělou kombinaci napínavého příběhu, historického poučení a přesně odměřené dávky humoru. Nadnášejí létající talíř tibetští mniši? Jak skončí apokalyptický silvestr s jedlým nábytkem u Hermanna Göringa? Je atentát na Heydricha komplot svobodných zednářů? Proč raketová nadžena Valkýra nosí v ňadrech magická oka? Podaří se zničit obrněnou tramvaj Feuerwanze? Namaloval Adolf Hitler kubistický obraz? Na všechny otázky odpoví Franta Pérák, jediný superman českých dějin. Němci si to odskáčou... Příběh je na stránkách knihy doplněn stylovými ilustracemi a textovým i obrazový doprovodem - dobové letáky, reklamy, nákresy zbraní, biografické poznámky, atd.... celý text
Přidat komentář
Péráka jsem kdysi viděla jako divadelní představení v Divadle Archa a přišlo mi to zábavný. A konečně jsem se dostala k knižní předloze v audio podobě.
Petr Stančík to pojal docela svérázně. Je to divný, ale přitom vlastně docela zábavný. Což je asi zvláštní v souvislosti s tím, že se to odehrává během nacismu. Ale kdo četl, asi chápe, jak to myslím. Celkově je to svižné, místy pěkně absurdní, což mne bavilo.
Důvod, proč nehodnotím výše, je ten závěr, který mi úplně neseděl. Ale nápad a zpracování jinak mne vlastně bavily. Stejně tak mne bavilo audio zpracování tohoto příběhu.
Jestli mohu doporučit? Těžko říct, komu přesně toto doporučit. Je to hodně specifické čtení a těžko odhadnout, koho by to mohlo zaujmout. Asi nejlepší je vyzkoušet a prostě uvidíte...
jako většina zde komentujících čtenářů jsem nadmíru spokojen, Stančík prostě nezklame a vždycky překvapí sloučením zdánlivě nespojitelného tak, že je to nejen vtipné (a humor není prvoplánový), ale má to i hlavu a patu s přesahem k zamyšlení, tentokrát parodie superhero komiksů s protektorátním odbojem + nápadité zapojení vysvětlivek ve vnějším okraji stránek jako ve středověkých tiscích a s obrázky
Stančík má dar slova, souvislosti a nápadu, nic nechybí a nic nepřebývá, kde se tyhle pilulky k podpoření fantazie prodávají?
líbí se mi, jak si Stančík utahuje ze čtenáře tím balancováním na hraně realita, nebo výmysl? ale nikdy to není výsměch, který chce ublížit či urazit
Jako by byly stránky napuštěny nějakým opiátem, a když ne stránky tak alespoň autorova klávesnice. A je zvláštní, jak to v souvislosti s tímhle autorem nikdy nepíšu ve zlém. A ještě daleko zvláštnější je fakt, že to píšu de facto u každé jeho knihy. A co je nejhorší - všechny jeho knihy, které jsem četl mě úžasně bavily. Dobře stát!
Volným odpružením z historických štaflí protektorátní legendy nadobro opouštím svět Stančíkových fantasmagorií podobných pohybu na chůdách: s nadhledem, spoustou vjemů, ale potácivému, klipovitému. 3/23
Poslouchal jsem jako audioknihu. Od Stančíka mám za sebou jen úžasný Mlýn na mumie. Tady jsem celkem zklamaný, humor je tu už trochu přestřelený a, i když je to opět lingvistický koncert, dokonalosti Mlýnu to ani zdaleka nedosahuje. Místy mi to přišlo až moc vygradované a místo parodie mi to začalo připomínat turecké komedie. Navíc samotný konec mi přišel úplně debilní (no aspoň to konec mělo, toho jsem se bohužel v Mlýnu nedočkal).
Stančíka, a ani jedno z jeho Egon Alterů, rozhodně nezatracuji a těším se na další společnou taškařici.
(SPOILER)
Bohužel jsem neměla možnost, aby se mi tento grafický román dostal do rukou, takže jsem se musela spokojit s PDF verzí, což sice podle mého názoru ubírá na požitku ze čtení, ale stejně jsem si toto dílo o českém válečném superhrdinovi neboli postrachu nacistů užila. Petr Stančík tuto městkou legendu z dob druhé světové války pojal originálně a s humorem. Věty jsou krátké, odsekávané, tudíž se kniha čte rychle a zároveň to zavání cynismem. Stránky jsou také doplněny různými letáky, reklamami, poznámkami, chemickými vzorečky a nákresy letadel či zbraní z tohoto období, ale nechybí ani klasické ilustrace.
Stančíkův Pérák je sympatický, vtipný a zároveň popisován jako velmi atraktivní jedinec. Co je ale zajímavé, jsou jeho sklony k násilí vůči kolaborantům. Občas tento hrdina zabíjí tak brutálně, až je to na pováženou. Jeden z hlavních motivů je hledání Pérákovy minulosti, což je dějovou linkou promyšlenou a zábavnou. Více to vtáhne do díla, protože se vlastně řeší nějaká ta klasická záhada, která v nás udržuje napětí. Nechybí ale ani erotické scény, a tudíž i milostný příběh mezi ním a členkou odboje Jitkou.
Já se dobře bavil. Až surrealistické motivy, intertextové odkazy, absurdita, hra s žánry. Ale je mi jasné, že to nebude kniha pro každého.
Můj nejoblíbenější superhrdina ze všech! Pérák! doporučuji všem, zvláště těm, kteří neholdují komixům a superhrdinům - vám se to bude líbit nejvíc, protože netrpíte takovou tou chytrolínskou úchylkou hledat na každém díle mouchy a prokazovat svou znalost jiných a podobných děl z oboru. Prostě si tuhle knihu užijte, protože Pérák je fakt zábava a strašně by se mi líbil film.
Vždycky se snažím být za dobrého mladého muže – být v obraze, mít „ruku na pulsu“... Proto me velice překvapilo, že když jsem dočetl tuhle knihu, jako první se mi v hlavě vylíhlo „Co to kurva bylo??“
Není to totiž ani plnohodnotný román, ani komiks, ani povídka, a báseň to připomíná stejným stylem, jakým autem rozfašírovaná žába specialitu vegetariánského menu.
Knížka ale obsahuje všechno, co si mladý milovník historie a pulpů může přát – hrdinu s dvojsmyslným jménem, sex na neobvyklých místech, jelena s hromosvodovitým parožím, školu hajlování, dvojsmyslné narážky, raketově poháněnou nadrženou nacistickou superhrdinku s rádiovými ladiči místo bradavek, Goringa šňupajícího „eine kleine kokaine leine“ z čela mrtvého Heydricha, zajímavé poznámky pod čarou, apod.
Přesto celá tahle publikace působí jako masturbace – sice vzrušující, ale všichni doufáme, že je to jen příprava. Autor do každé kapitoly vpálí fantasticky absurdní nápad, a pak přejde do kapitoly další. Nikde se moc nezdržuje, nic moc neprokresluje.
A pak tady jsou ty zmíněné poznámky – jsou sice zábavné, ale třeba poslední poznámka o odsunu Němců me velice nemile překvapila (a kdyby zbytek knihy nebyl dostatečně dobrý, také zkazila celé čtení). Snad i to byl autorův sarkazmus...
Hodnocení nedávám, protože jsem si ještě nevyjasnil, kam knihu přiřadit, nebo co chtěl vlastně autor napsat. Pevně doufám, že pan Stančík napíše plnokrevný román o Pérákovi, který bude vycházet právě z téhle mast...črty.
Nicméně je příjemné vědět, že máme tak nápaditého autora...
K Pérákovi jsem přistupovala trochu s obavami, protože od autora jsem zatím zkusila Mlýn na mumie, který jsem nedočetla.
Ale obavy se ukázaly být zbytečnými. Bavila jsem se. Absurdní, místy uhozené, vtipné, a bavil mě slovní humor (např. udávací tón v telefonu, nebo když je jedna "dobře naladěna" magickým okem). A bavily mě i vtipně laděné vysvětlivky.
Jo, tímto si u mě P. Stančík zlepšil reputaci. Určitě tedy zkusím ještě něco dalšího.
Parádní blbůstka. Ani jsem nevěděl, že v Česku máme vlastního Adamse. Jasně, je to vulgárnější (kulhánkovsky-kotletovské) a někdy to z nadhledu bohužel sklouzává k jisté malosti, ale ve své větší části to pěkně blbne, vymýšlí, propojuje, doplňuje a hraje si s jazykem. Sem tam si říkám, že si to něco půjčuje i od Pratchetta*, ale možná už jsem jen těchto ztřeštěných bláznivin četl moc. A nikdy jich není dost :) Zvláště tady, kdy to navazuje na českou tradici absurdního humoru (už jen ten konec, nebo "origin" Péráka), míchání reality s vymyšleným a hezky doprovázené originálními poznámkami a ilustracemi :)
*Létající talíř s Tibeťany vs. s hydrofoby, Prokop Diviš vs. Zatracený Hlupec Johnson atd.
Nejdřív mě hodně bavilo; vtipné, hravé, plné roztomilých nonsensů a absurdit. Využití fiktivní postavy protektorátního tajemného Péráka a protektorátního prostředí, lehké stančíkovské ohnutí dějin.
Ale ke konci se mi zdálo, že vtipné nápady docházejí a fantasmagorické scény přitvrzují, jako by si autor postupně zvyšoval dávky omamné Spiritoly...
Spíš než komiks s minimem obrázků, jsem četla jako scénář k filmu a jednotlivé scény si přehrávala v hlavě.
A ještě jedna poznámka: O Pérákovi mi kdysi vyprávěl můj tatínek, jako teenager v protektorátních časech na Péráka tak napůl věřil a historky o Pérákovi se tehdy všeobecně sdílely a předávaly dál.
Brdečkův a Trnkův film jsem si dala jako malý zákusek nakonec.
*
"Cože? V kontaktu? To nemohu, pane profesore. Ona totiž Cože? Ano, přesně tak. Cože? Ale líbí, jenže je to přece Němka! Cože? No, když za vlast, tak to jedině. Nemějte obavy. Aha, pozdrav. Dobře stát!"
V celku docela i vtipně podaný příběh o legendárním Pérákovi a jeho činnosti během 2.světové války.Příběh proložen zajímavými vsuvkami.
Fiktivní příběh plný nadsázky. Nevím, jestli vysvětlující vsuvky myslí autor vážně nebo jde také nadsázku. V závěru se totiž dozvíme, že odsun (i ten divoký) Němců Česi provedli slušně a lidsky.
Čekala jsem něco jiného, proto jsem zklamaná. Svým způsobem je to stejná fantasy jako Mlýn na mumie. Jako komiks by to bylo fajn...
Škoda, že to nemůžu číst jako komiks kreslený Kájou Saudkem.
Úplně to vidím – všechny ty nacistické stíhací tramvaje, nadženy jako obrněné Valkýry či pilotky létajících talířů a nadsázka taková, kam až Pérák doskočí. A to je hodně.
Ne že by Stančíkův text neobstál sám o sobě – mistrovské jsou nejenom nápady, hlavně ty jen tak z radosti trousené (škola hajlování, obžerství u Göringa či Komenského machynečka), ale i jazyk. Součástí kouzla jsou taky vysvětlivky a „politicky nekorektní“ poznámky po straně, které jsou vskutku postranní – informují, ale taky mystifikují tak trochu jako v Bohatýrské trilogii od Rady a Žáka. Škoda jen, že Stančík přeskakuje (ehm) z nápadu na nápad a oproti takovému Mlýnu na mumie to působí víc nahodile, nepropracovaně.
Autorovy další knížky
| 2014 |  Mlýn na mumie |
| 2021 |  Pravomil aneb Ohlušující promlčení |
| 2016 | Andělí vejce |
| 2017 | H₂O a tajná vodní mise |
| 2008 | Pérák |
Jsem rád, že jsem svým hodnocením nepohnul zdejším skóre ani o procento, takže autorovi neublížím. Závažnost tématu jsem pochopil, jen o humoru máme každý zcela jiné představy. Pokud to tedy humorné být mělo. Mělo?