Perlorodky
Jiří Stránský
Napínavý román o malém Ivanovi, který uteče z dětského domova a šťastným řízením osudu se dostane mezi skauty, kteří ho záhy naučí to, co mnozí nepochopí celý život - že to nejlepší, co nás na světě může potkat, jsou dobré vztahy s lidmi, na které se můžeme spolehnout a kteří se mohou spolehnout na nás, i kdyby hromy bily a blesky lítaly. Vyprávění o vodních skautech (v 70. letech samozřejmě zakázaných), o bratrství a pevném přátelství, které nedokáže zničit ani nepřízeň osudu psal Jiří Stránský v dopisech z vězení na pokračování svému dvanáctiletému synovi Martinovi, aby se mu nestýskalo a aby věděl, že když člověk opravdu hodně chce, dokáže změnit skoro všechno na světě. Jiří Stránský je dodnes skautem tělem i duší – sám přiznává, že všechny jeho kriminály by pro něho byly mnohem těžší nebýt skautské výchovy. Že právě jako skaut se naučil něco vydržet, nestěžovat si a hlavně dodržovat zásady kamarádství a cti. Jestli tohle jeho čtenářům dojde – jistě že ano! – tak jen proto je dobře, že je tahle knížka na světě.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Z úcty k autorovi dávám dvě hvězdy, ač kdyby to záleželo na mně, knihu bych po prvních dvaceti stránkách odložila a už neotevřela. Ale byla to kniha pro společné čtení před spaním a syn chtěl pokračovat. Já trpěla. Strašně. Nemůžu si pomoct, ale třeba i pohádka o Smolíčkovi pacholíčkovi je proti téhle knize výborný akční příběh, kterému věřím, že by se mohl stát. Tohle bylo z mého pohledu strašné. Úplně černobílé, nereálné, idealistické, řádně prolévané zkušenostmi s komunisty. Těm ale v použité míře dnešní děti nemůžou rozumět, ani pokud jsou z rodiny, kde se jim spousta věcí z té doby vysvětluje (moje rodina pochází částečně ze Sudet, částečně z komunisty zabraných statků, tátovi emigroval strýc, ani jeden z rodičů nemohl studovat... takže u nás se o té době mluví na dnešní poměry dost). Zpočátku jsem synovi chtěla při čtení některé části vysvětlovat, ale pak jsem rezignovala, neb bych nedělala nic jiného. Toho antikomunismu tam bylo na dětskou knihu moc. Strašně moc.
....................................
! A následují spoilery !
Vojta jako absolutní klaďas, co vystudoval vysokou školu, milovník skautingu, jehož hudba se hraje v zahraničí, jezdí obytňákem a doma má drahý zahraniční auto a po prvních pár minutách ví, že kluka, co utekl z děcáku adoptuje i s jeho sestrou?! To jako fakt? A díky pomoci kamarádů, taky studovaných, na vysokých místech (navzdory odporu ke komunistickému režimu) se mu to fakt podaří?! Během pár týdnů?! Ještě že tam byla baba-jaga Jakubcová, jinak by mi z té přeslazenosti bylo až mdlo.
Jediné, co mi z knihy zlepšovalo dojem, byly pasáže od skautů a skautského tábora. Tam si autor odpustil politiku a naprosto neuvěřitelný příběh toho, jak všichni kolem Vojty jsou geniální a úžasný. Tohohle tam bylo tak moc, že mi to fakt lezlo na nervy od prvních stránek a jednoduše tomu nešlo věřit. Ani jedna z postav se nijak nevyvíjela, děj byl předvídatelný a pro mě vlastně i otravný.
Vydání je krásné a příběh místy až dojemný. Ukazuje pohled dítěte na komunistickou dobu a to, že lidi a dobré vztahy jsou víc než politické trable.
Přesto pro mě knížka nebyla čtivá a musela jsem se do ní nutit. Byla místy moc zdlouhavá.
Úplně s podivem jsem na tuhle knihu v prodejně koukala a až doma si zrovna tady na DK našla, že opravdu je autorem tenhle pan Stránský. Tak jsem si ji hnedle půjčila a přelouskala . Pan Stránský opět upoutal. Jeho moudrost přenesená na papír se táhne spolu s vyprávěním celou knihou a opravdu, přestože se zasmějete a pobavíte, výsledek je vlastně takové zamyšlení nad životem člověka. Milé, poučné, vtipné - prostě úžasné.
Moje první kniha od Stránského. Začátek mě docela chytil. Příběh kluka a jeho vyprávění v ich formě se velmi dobře čte, proto jsem knihu zhltl během dvou dnů. Jen události kolem Ivana mi přišly zpočátku takové všední a obyčejné. V závěru se ale všechno propojilo, vysvětlilo a hlavně dobře dopadlo, až jsem si knihu skoro oblíbil. Možná za to může i veselá nálada, která se prolíná celým příběhem. Stránský je prostě výborný vypravěč.
Milý pane Stránský,
měla jsem čest se s Vámi osobně setkat. Setkání mám dodnes ve své paměti, jsem moc ráda, že jsem si s Vámi mohla podat ruku a říci Vám, jak si Vás vážím. Opět jsem se ujistila, že nejskromnější a nejpokornější , nejmilejší lidé jsou ti, kteří ve svém životě prožili mnoho zlého.
Vaše kniha Perlorodky je SKVĚLÁ. Je určena pro dospělé a dětské čtenáře. Prosím pedagogy, aby tuto knihu zařadili do doporučené četby, i pro budoucí pedagogy. Kniha jim pomůže při výuce " mladého českého dějepisu". Nádherným způsobem popsaná normalizace, sedmdesátá léta naší historie.
Malý kluk vypráví krátkou část svého života o setkání se svou budoucí rodinou, skauty a tehdejší společností. Při výběru knížky jsem osobně očekával větší prostor pro skauty a jejich příhody, ale mnohem víc se řešili jiné zásadnější věci okolo Ivana a spol. Co mě kazilo vyprávění bylo zjednodušené, kostrbaté a velmi rychlé vyřešení nastalých problémů a tlačení na pilu s komunisty. Víceméně stačilo závěrečné vykreslení socialistické společnosti, pomstychtivost mocných a sobeckých "zlatých" papalášů. Autor zřejmě do příběhu zapojil i část své zkušenosti, kterou prodělal jako pracovník u Vodních staveb a opětovné setkání s komunistickým vězením.
Perlorodky je kniha pro mládež. Přesto bych očekávala asi trochu víc reality. SPOILER Socialistické zřízení a jeho pařáty jsou v knize vykresleny poměrně věrně, ale přesto si myslím, že přes všechny kamarády, které Vojta měl, by adopce nemohla proběhnout takto a vůbec ne tak rychle. Nemám s adopcí sice osobní zkušenosti, ale alespoň z knih vím, že je to velmi zdlouhavý a hlavně papírově náročný proces. Ivan by asi také nemohl jen tak na prázdniny (i když s vědomím ředitele i policie) být u Vojty. Jak by chybějící dítě vysvětlil případné kontrole? Trochu to vidím jako matení dětí. Vždyť stačí jen utéct z dětského domova, stopnout správného týpka, který je sice v nemilosti režimu, ale má hodně kamarádů a všechno je v pohodě. Bylo by fajn, kdyby to takhle i ve skutečnosti mohlo být (zvlášť pro mnoho dětí v dětských domovech), ale realita je poměrně jiná. Indiáni z Větrova mi přijdou věrnějším otiskem doby.
I když je to knížka pro děti a mládež, myslím si, že i dospělí si z ní mají co vzít. Mám moc ráda tehkle typ knížek a vždy se snažím něco si z nich vzít.
Štítky knihy
komunismus skauting 70. léta 20. století dětské domovy skauti 70.-80. léta 20. století KSČM
Autorovy další knížky
| 2006 |  Zdivočelá země / Aukce |
| 1991 | Zdivočelá země |
| 1998 | Štěstí (10 povídek) |
| 2013 |  Balada o pilotovi |
| 2004 | Tichá pošta |
Ivan utekl z dětského domova. Při autostopu se seznámí se skautem Vojtou, který se rozhodne o něj postarat a přivést ho do svého oddílu vodních skautů. Skauti jsou ale v té době zakázaní, takže musejí skautovat tajně. Ivana navíc hledají lidé z dětského domova a musí se skrývat do té doby, než bude moct žít s Vojtou legálně...
Velice krásně napsaná knížka z doby komunismu, dozvěděla jsem se spoustu věcí o vodních skautech, taky skautuju, ale nejsme vodní. Nesouhlasím s negativními komentáři, respektive souhlasím, ale podle mě nejsou oprávněné, protože knížka je určená pro děti, a ne pro dospělé.
Pohádky o dracích a princeznách jsou taky "černobílé" a "hlavní postava je šílený klaďas".