Perunova krev II.
František Kotleta (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/204194/bmid_perunova-krev-ii-jQN-204194.png
4
817
817
Perunova krev série
< 2. díl
Druhá část nového dvoudílného románu Františka Kotlety, v němž nechybí typické ingredience pro nejkontroverznějšího autora současné tuzemské fantastiky: brutalita, sex a nadsázka. Ve světě dávných bohů to vře. Objevil se totiž ztracený mocný artefakt a ta, která jej získala, má s ním velké plány. Ne, takové, jako by měla matka Tereza, spíš Amin, řezník z Ugandy. Je tady ale jeden muž. Voják, zrazený a zabitý, přesto kupodivu stále živý a plný touhy si to vyřídit s každým bohem, který se mu postaví do cesty. Nejdřív ale musí zjistit, proč přežil místo toho, aby hnil na břehu řeky okusován potkany. A pak? Pak už jen musí najít nejvyššího z bohů, který se, podle zlovolné šeptandy, dal na křesťanství. Bez jeho pomoci totiž novou vládkyni bohů nikdy neporazí. A Ježíšek se bude zlobit. František Kotleta dokončuje svou divokou jízdu slovanským panteonem za řevu pistolí, vytí vlkodlaků a svištění chladných zbraní. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Oba díly jsou výborné, ale vede u mě první díl. Poznávání různých tvorů je úžasné, a návod na jejich zabití taktéž. Jen se ptám... Proč tak rychlý konec této akce? Myslím že, dalších pár stránek, by to ještě sneslo.
Jízda pokračuj a krev a jiné tekutiny stříkají všude kolem. Druhá kniha se občas už trochu opakuje, ale pořád je to jízda.
Solidní zakončení dvoudílné krvačinky od Kotlety. Kniha si drží zhruba stejnou kvalitu jako první díl. Trošku mě zarazil dost uspěchaný konec, ale to už je na autorovi. Ze zábavné beletrie povedený kousek na relax. Člověk hned dostane chuť na krvavý steak. Poctivé 4starsy.
Druhý díl už mě bohužel nebavil tolik jako první. Pořád to byla jízda ve velkym stylu, o tom žádná, ale přece jen už jsem nečekal, co bude, tak napjatě. Možná i ty hromady pobitých řadových nepřátel byly na můj vkus zbytečně velký. Pět hvězdiček si u mě dvojka v porovnání s jedničkou nevybojovala, ale ty čtyři, který dávám, jsou poctivý.
Tak jsem konečně narazil. Jak mám romány Františka Kotlety vesměs rád, protože si u nich vždy perfektně odpočinu, u druhé části Perunovy krve jsem poprvé začal nespokojeně mrmlat nad průhlednou koncepcí, jež kromě zbytečných odboček neoplývá ničím jiným, než prvoplánovou zápletkou v duchu „jdu a všechny pobiju“. Navíc hrdina opakovaně sděluje čtenáři své plány, aby je vzápětí do puntíku uskutečňoval, přičemž jedinou komplikací je velikost komparzu potřebná k zabití. Vývoj událostí tak postrádá jakékoliv překvapení, neboť je dopředu prozrazován. Takže zatímco u první knihy jsem neměl nejmenšího tucha, co se bude odehrávat v další kapitole, tady bych dějem prošel namísto hrdiny i se zavřenýma očima. Alespoň že vtip i nadsázka zůstali nadále v komfortní úrovni a ústřední motiv se Slovanskými bohy neomrzel ani napodruhé. Nadto jsem se zamiloval do „Nejsem ňamka“, kterážto by si klidně zasloužila vlastní dobrodružství. A možná by to byla po všech těch akčních bohatýrech příjemná změna.
(SPOILER)
Druhý díl mi přišel o poznání lepší. Už ne tolik bezmyšlenkovitých a šablonovitých soubojů, občas se daly postřehnout i náznaky taktiky, jako např. v souboji s bratrem Petrem. I když třeba nutnost jít pomoci Černobogovi s 5 zásobníky v podstatě neúčinné čezety proti tisícům nepřátel není vůbec slučitelná s dlouhými lety kvalitního vojenského výcviku.
Co mi dál přišlo lepší, že už neměl potřebu sexu s každým tvorem, ale více méně se omezil na jednu divoženku.
A vůbec celkově se děj někam posunul, ubylo trapných a přibylo vtipných hlášek a pěkně byl vyřešený závěr. Takže nakonec spokojenost. I když to neustálé řešení cigaret mi opravdu hodně lezlo na nervy. A prý že je sváteční kuřák... Aspoň 10 krabiček denně :(
Nářez z prvního dílu, pokračoval i v díle druhém. Skvěle napsana kniha, spousty hlášek, božstva, akce, krve ...
Druhý díl byl o něco slabší, ale jinak vcelku příjemné zakončení. Ten princip "přesíleného" hrdiny mne sice občas trochu štval....ale jinak to nebylo špatné pokračování.
Koncentrace velkého množství božských artefaktů vede také k velké koncentraci moci, a to, jak víme, není nikdy dobře. Obzvlášť, když se soustřeďuje v rukou mrchy měsíční bohyně Chors. Je nutno s tím něco udělat, což včas pochopí i někteří slovanští bohové či jejich služebníci a potomci. Tak v tom hlavní hrdina nejede sám, ačkoli konečné řešení je hlavně na něm. Postavy i scény jsou velmi barvité a musím říct, že jsem chechtala při představě průvodu bojovníků, v němž na zmijí ženě sedí válečný invalida a sviští podzemím... I s bohy se dá skoncovat, takže slovanský pantheon notně zeštíhlel, ale vzhledem k tomu, jak se dočteme v poznámce, že o slovanské mytologii toho moc nevíme, tak to nemůže nikomu vadit. :-))))
Martin Fridrich se i v druhém díle dál zaplétá do války pohanských bohů a musí napravit svou velkou chybu, kterou udělal, když bohyni Chors dal do rukou obrovskou moc. Jenže je možné zastavit obrovskou armádu vražedných víl, létajících monster a v neposlední řadě pražských zombie? A najde hlavního boha Peruna, když mnozí před ním selhali? Pokračování Perunovy krve je stejně dobré jako první, jedna velká krvavá akce a řež, která se čte svižně. Není to dílo hlubokých myšlenek a zamyšlení, ale jako výborná odpočinková četba
Tato kniha byla prostě "Ňamka!" Víc akce, sexu, krve a moci než v prvním díle, řežba!
***
Zachráněná dívka z cely číslo čtyři se rozkročila nad jeho hlavu a vykonala na ni potřeb. Velkou. A nejspíš i malou.
"Co to děláš?" zeptal jsem se.
"Já nejsem Ňamka," odpověděla a s tím byl řečeno vše potřebné. Navíc mi přišlo, že si to (spoiler:-)) zasloužil, skončit s hovnem na hlavě.
***
Velmi pekne!! Do dvojky jsem se pustil hned po prijemne jednicce a opet od toho moc neocekaval. Prvni dil jsem bral spise jako zanrove dilo, kde dej samotny je zcela podruznou banalitou, nicmene ve druhem dile je dej prekvapive konzistentni a hlavni postava odnekud nekam smeruje - to byl prijemny bonus k jinak zabavnemu oddychovemu soucasnemu fantasy. Rad bych dal sestou hvezdu Liboru Tersovi za prednes! :)
Bohové a jejich přisluhovači, dvojití bohové, božské artefakty, armáda nemrtvých, sex, spousty krve, kulek, tabáku, hlášek a odsekaných hlav a končetin. Slovanská mytologie podle Kotlety v plné parádě.
"No tak jsi teď dvojitej bůh kámo, se z toho neposer, " zamumlal jsem sám k sobě a konečně se vymočil."
Konečně se ke mně dostal 2.díl a jsem moc spokojená. Díky za hlášky a brutální akce. Bavila jsem se a opět vrním blahem jak hladový kotě :-) dostala jsem svoji famózní kotletku.
Jak jsem psal u I. dílu - kniha mě moc nenadchla a dvojka jen setrvačností pokračuje nastoleném kurzu prvního dílu. Nic nového, žádná změna, není tedy důvod změnit názor a hodnocení.
Klasická dávka netvorů, bohů, polobohů, sexu a spousty "prásk bum prásk" a "ratatatata".
Jako fanouška tohohle pokleslého pokulturního směru mě to zabavilo, ale nenadchlo. Některé vtipy ťaly do živého, některé vyzněly na prázdno. Akčně sexuálně krvavě vulgárního koření tu bylo opět habaděj, ale nebavily mě postavy a ke konci mi bylo úplně jedno, co s kým bude a jak to dopadne. Závěrečný boj byl studená sprcha.
Ve finále se mi to četlo příjemně, ale za pár dní už možná nebudu vědět, že jsem to kdy četl.
(SPOILER) První díl je lepší. Mám pocit, že Kotleta vždycky prvním dílem navnadí čtenáře a druhý je zbytečně moc zdlouhavý, protože konečné zabít Chors je jen jeden odstavec... Ale i tak si Kotletu vždycky ráda přečtu. Člověk se odreaguje a myslí na něco jiného =)
Autorovy další knížky
| 2016 |  Spad |
| 2014 |  Příliš dlouhá swingers party |
| 2010 | Hustej nářez |
| 2017 | Poločas rozpadu |
| 2020 | Operace Thümmel |
Po 7 letech od prvniho precteni mam pocit, ze jsem potreboval "dospet", abych docenil nadherny, ale zaroven dost drsny pribeh o Slovanskych bozstvech a abych nebyl ovlivnen Bratrstvem krve. Pridavam na plnych 5 hvezd, diky pane Kotleto, byl to opravdovy zazitek a rad si ho za dva roky zopaknu :)