Perunova krev II.
František Kotleta (p)
Perunova krev série
< 2. díl
Druhá část nového dvoudílného románu Františka Kotlety, v němž nechybí typické ingredience pro nejkontroverznějšího autora současné tuzemské fantastiky: brutalita, sex a nadsázka. Ve světě dávných bohů to vře. Objevil se totiž ztracený mocný artefakt a ta, která jej získala, má s ním velké plány. Ne, takové, jako by měla matka Tereza, spíš Amin, řezník z Ugandy. Je tady ale jeden muž. Voják, zrazený a zabitý, přesto kupodivu stále živý a plný touhy si to vyřídit s každým bohem, který se mu postaví do cesty. Nejdřív ale musí zjistit, proč přežil místo toho, aby hnil na břehu řeky okusován potkany. A pak? Pak už jen musí najít nejvyššího z bohů, který se, podle zlovolné šeptandy, dal na křesťanství. Bez jeho pomoci totiž novou vládkyni bohů nikdy neporazí. A Ježíšek se bude zlobit. František Kotleta dokončuje svou divokou jízdu slovanským panteonem za řevu pistolí, vytí vlkodlaků a svištění chladných zbraní. První vydání.... celý text
Přidat komentář
Františku, Františku...neděláš mi to jednoduchý. Já se snad ještě na starý kolena začnu zajímat o slovanskou mytologii...Příběh byl parádní, první díl jsem ztrestal ve vlaku na trase Budapešť-Praha. Hltal jsem buznu z Aljašky Martina, kripla Libora a rezatou Pouštní Růži tak moc, že mě stará plácala svym vybitym telefonem po hlavě a nadávala, že se jí nevěnuju. Díl druhý (nemenší nářez) jsem četl v práci, ve vlaku, ...bez starý... tak, abych si mohl plnými doušky vychutnat završení díla. Hodnotím plným počtem a běžim shánět nějaký info o Perunovi, Dažbogovi, čůze Chors kterou fakt nemam rád, protože se nechtěla kamarádit s Martinem (a sakra... spoiler) a dalšim božstvu.
Parádní mix žánrů - akční, fantasy, mytologie a trocha erotiky, který velmi dobře funguje. Knížky se četli velmi dobře a celkem rychle. Vše krásně odsýpá, nic se nevleče. Je zde pár překvapivých zvratů, dobře napsané souboje a bitvy. Sice ten konec člověk tak nějak čeká a závěrečná bitva by mohla být trochu delší, nemusela by být na pouhých asi 8 listech, ale aspoň to není nějaká nadstavovaná kaše jako u „Quantum Break“. Tuto dvoudílnou sérii mohu jen doporučit a jsem rád že jsem ji objevil v knihovně. Hned se podívám po dalších knížkách o tohoto autora.
Platí vše co jsem napsal k prvnímu dílu. Jen si to celé vynásobte dvakrát.
"Hlavně samopalů byly rozpálené jak pedofil na dětském hřišti, ale ani tak to nestačilo."
Možná by bylo lepší, kdyby knihy byly v jednom, ale 600 stran už je trochu pecka.
Asi o trochu rychlejší děj, než první díl, jinak stejná kvalita.
Příjemné čtení. Miluju zasazení do českého prostředí. Oproti prvnímu dílu, mi ale přijde že tohle není taková pecka. Tenhle díl na můj vkus byl až moc svižný, přišlo mi to všechno strašně hrrr. Co mi ještě vadí, jak moc podobné je to vlastně se serií Bratrstva, jen jiné postavy a trochu prostředí, jinak vesměs to samé. Ale časem se ke knížce třeba i vrátím.
Jako vždy perfektní čtení. Kotletovka jak řemen skvělé ,brutální , čtivé. Pro autorovy knihy mám vždy jen slova chvály. Neskutečná jízda jako vždy jsem si to neskutečně užil. Plný počet hvězd, nedoporučuji číst slabším jedincům, jinak všem co ještě nečetli.
Kniha se mi četla opravdu dobře, děj byl záživný a má docela rychlý spád, ale stejně jako v prvním díle mi vůbec nevyhovuje České prostředí.
J to dobré, ale ne tak, aby to zazářilo. Prostě se to veze jako připojený náklad za první knihou. Určitě by se nestalo, kdyby to prostě jedna kniha byla. Žádné novinky, žádné moc velké zvraty. Ale má to šmrnc, akci a atd.
Uspěšné zakončení duologie Perunova Krev. Spisovatel sérii zakončil ve svém stylu . Celá série byla akční . Příběh byl zajímavý a hlavně čtivý. V knihách od Františka Kotlety nehledejte nic smyslplného . Prostě čtete a užíváte si to . Ze mě se stává " kotletářka " .
Kotleta, jako vždy spojení nadpřirozena s brutalitou, sexem a symbolikou nadčlověka. Ne, že by se knihy nedali číst, ale po přečtení Bratrstva krve a těchto dvou dílů v nich neobjevíte nic nového. Kladně hodnotím propojení slovanské mytologie i když velmi volně s příběhem. Musím přiznat, že z příběhu cítím tvorbu Juraje Červenáka, ale to , že se jím autor inspiroval není nic zavrženíhodného. Celkem měl pobavili profily slovanských bohů a jejich vývoj staletími, Perun jako mnich Petr, který žije v klášteře a zabíjí , aby mohl být zabit je opravdu zajímavá myšlenka. Hodnotím oba díly v jednom komentáři.
Závěrem: Noví čeští váleční veteráni v tomto díle položí Ramba na lopatky jako nic.
vyborne zakonceni, suchy humor, drsna akce - samozrejme se nejedna o zadne veledilo, ale o vybornou oddychovku... a tudiz si ji mozna dam nekdy podruhe
Druhý díl pokračuje v nastaveném tempu dílu prvního. Nejedná se o žádné převratné dílko, ale spíše oddechovku na rychlé přečtení.
Ono je to vlastně jen trochu kratší Bratrstvo krve. Sice se téma tak trochu přesunulo, ale pořád se hlavní nesmrtelný bijec pokouší rozsekat na krvavou kaši nějakou vyšší a silnější organizaci. A nakonec se vše vyřeší granáty. Prostě přesně, proč by někdo Kotletu četl!
Nevím, čím je autor tak kontroverzní, protože tohle tady už bylo stokrát. První díl měl spoustu much, ale budiž, je to zábava a nebuďme malicherní. Ale tady se kupí nesmysl na nesmysl. Hype okolo pěkný, ale děj primitivní a snaha sypat hlášky za každou cenu únavná.
Autorovy další knížky
2016 | Spad |
2014 | Příliš dlouhá swingers party |
2010 | Hustej nářez |
2017 | Poločas rozpadu |
2020 | Operace Thümmel |
Tak teda dám aj tú piatu hviezdičku, nech nežerem. Hrdina by mal byť mŕtvy, ale nie je a aby sa vyhrabal z kanálu musí ošukať hadiu ženu, čo je aj na neho dosť silná malinovka. Dej je v kocke asi o tom že pán Fridrich chodí sem a tam, občas ho aj zabijú, ale on sa furt vráti, kláti a rozširuje zoznam pohanských bohov a sadistických jašterích mutantov ktorým odrezáva hlavy kúzelným žabikláčom. Jeho starý parťáci v druhom diely nedostávajú moc priestoru, čo vynahradzuje nová posila v podobe divožienky čo na tie odrezané hlavy kadí. Top scéna bolo stretnutie s bratom Petrom alias nezvestným Perunom, bavilo ma ako ten prorocký moment Kotleta zábavne sprznil sprostotou a cynizmom. Finálna bitka po tom všetkom možno prekvapivo krátka, ale funkčná. Záverom snáď len dve poznámky. Za prvé, hrdina behom deja toľko fajčí, že ak nie nepriatelia, tak ho mala skoliť rakovina a za druhé, Kotleta opäť hojne využíva svoje najobľúbenejšie citoslovce "prásk".