Pěšky mezi buddhisty a komunisty
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/415336/bmid_pesky-mezi-buddhisty-a-komunisty-b2K-415336.png
4
2372
2372
„Svět z televize je někde tam venku. Jen si pro něj někdy musíš dojít pěšky.” To je motto excentrického poutníka Ladislava Zibury, který se tentokrát vydal zdolat Himálaj a probádat údolí čínských a nepálských řek. Ať už zrovna trpí výškovou nemocí, zachraňuje lidský život nebo je zatýkán čínskou policií, vše komentuje s humorem. Chodí pěšky, spí u cizích lidí doma a vloni o tom napsal svou první knihu. Teď se nechal přemluvit a napsal další.... celý text
Přidat komentář
Ladislav Zibura kašle zvysoka a úspěšně na poučky o upozadění ega autora ve svém díle. Čím více se dozvíme o jeho přibarvených představách o sobě samém (v ochranném sebeironickém balení), tím méně pak o zemích, kterými cestuje. Chci říct, že když se na chvíli odprostí od sebe samého, stojí to za to. Bohužel (pro mě, většině čtenářů to zjevně nevadí) se většinu knihu věnuje budování svého kultu. Funguje to skvěle v Nepálu, kde je i jakoby cestovatel sám plný ještě plný euforie a energie a jeho postřehy jsou opravdu chytré a vtipné. Při cestě Čínou už se dostavuje únava a čekání na konec. Epilogem v ČR mě ovšem Zibura dostal tam, kam potřeboval. Díky tomu nakonec nad všemi výtkami mávám rukou a tak přibližně za rok si od něj nejspíš zase něco přečtu.
Na příběhu se mi opravdu líbilo odhodlání a pevná vůle Ladislava,který ,,skočil,, do naprosto cizího světa.Je opravdu obdivuhodné jak se s tím popasoval a určitě mu k tomu přispěl i jeho totální flegmatismus.Knížka je už tradičně(jako dvě předchozí)napsaná poutavě,vtipně a humorně.Měli bychom si vážit našich autorů,kteří už v tak mladém věku mají kladný vztah k pandám,dal bhatu,alkoholu a kteří si na cestu Nepálem a Čínou v období dešťů nevezmou ani pos*anou pláštěnku :) ..o hvězdu míň jsem dal jen z důvodu,že v knize nebyly žádné fotografie.Myslím,že je to trochu škoda,protože člověk by si mohl zase udělat o něco víc autentičtější obrázek,ale jinak už se těším na další knihu.
Určitě se mi líbilo více než cestopis do Jeruzaléma. Nepálská část byla super. Čína u se mi tolik nelíbila a byla nudnější.
Moje první setkání se Ziburou. Ačkoli to nebylo až tak čtivé jako Holcová, bylo to zajímavé čtení. Jazykem připomínalo blogové příspěvky (hlavně neustále udržovat pozornost zvláštními obraty či vtípky, že). Jakožto cestopis výborné - dokážu si život tamějších obyvatel živě představit. Ale hlavně zaujme autor sám o sobě - o jeho přístupu k životu, lidem, těžkostem, radostem i vlasti se dozvíme opravdu hodně, a ten přístup se mi moc líbí.
Vidím, že se nás dnes sejde víc s podobným názorem... Z 1. a 4. "Zibiho" knihy jsem byla unešená a těším se i na Gruzii, ale tahle se mi táhla. Snad nevhodná nálada? Nebo už té filozofie - "Neberte si servítky, i kdyby byla kvůli vám celá něčí rodina o hladu, za jazykovou bariéru se toho schová, a hlavně nikomu za nic neplaťte, určitě o to nestojí" - je opravdu až moc??
Má 3. knížka od L.Z. a zatím mě bavila nejmíň. Docela jsem byla ráda, když už jsem dočítala. Děj knížek mi připadá dost podobný, každý ho hostí, každý touží, aby ho mohl nechat přespat ve svém obydlí. Skoro nic jiného se neřeší.
Přesně takovou knížku jsem v této poměrně hektické době potřebovala. Byla pro mě úžasným oddychem a působila nesmírně optimisticky. Občas jsem se smála nahlas a některé pasáže jsem předčítala každému, kdo byl zrovna po ruce. Například laskavý vtip o morčátku se mnou asi zůstane dlouho. Ačkoliv jsem se víc těšila na část z Číny, nakonec mi víc sedlo vyprávění z Nepálu, i když obojí stálo za to a knížka se četla sama.
Diky Ladovi jsem zjistil ze poutnictvi nemusi byt zas az takova zabava. A ze je spousta dni kdy se nic nedeje a clovek proste jen chodi, protoze jednou zacal. Jeho styl psani me bavi a jako clovek musi byt hrozne fajn.
Tohle pro mě bylo tak neskutečně optimistické čtení, že ho nemohu ohodnotit jinak. Zibi mě jednoduše baví :)
Číst druhý cestopis od Zibury? Jendo značně! Stejně jako ten první jsem ho zhltla, autor neubírá na smyslu pro humor a proto bedlivě čekám na další knihy!
Ládík Zibura je pašák a baví mě. Nečekám, že půjde o poučný cestopis, ale o zážitky z cest. A klobouk dolů za odvahu jít sám a pěšky. Využívá možností, které má každý, ale ne každý má tu chuť a odvahu jít sám do neznáma. Opět nezklamal, i když první kniha se mi líbila víc.
(SPOILER)
Nepál super čtení, Čína trošku horší. Jednak nebyla tak zajímavá, a jednak mi přišlo že autorovi ta pohostinnost připadá samozřejmá, a že si ji začal vynucovat.
Po zvratu - přesunu zpátky autobusem to zase začalo mít grády a epilog mě skoro dojal.
Hodnotím odvahu pustit se do takového dobrodružství. Dobře se to čte - doma v teple a suchu s plným žaludkem. A to ještě autor dokáže být vtipný .
Ke čtení knihy jsem se dostal díky dřívějšímu dárku v podobě trojboxu a letošní výzvě. Těžko říct, jestli by si ke mně kniha někdy našla cestu jinak.
Po již přečtených "40 dnech" musím opět zmínit Ziburův humor, který mi moc nesedl. Kniha mě také občas nudila, lépe se mi četl akorát začátek a posledních asi padesát stran.
Co se mi ale opravdu líbilo, byl doslov. A budu se opakovat, ale musím opět smeknout pomyslný klobouk před autorovou odvahou do toho jít. Je to inspirativní.
Možná se taky někdy rozhoupám k podobné cestě.
Nebo si časem alespoň přečtu, proč "Už nikdy pěšky po Arménii.."
Počet kilometrov povážlivo narastá, množstvo alkoholu tiež. Ale našťastie narástol oproti prvej knihe aj opis nejakej tej kultúry, nielen toho, kde dotyčný spal, čo jedol a koľko mal na nohách pľuzgierov. Preto oproti jednotke navyšujem hodnotenie a sľubujem, že ak stretnem nejakého toho turistu tentoraz, nielenže sa naňho nebudem mračiť, ale možno sa i usmejem.
V Nepálu se mi s Ladislavem líbilo více než v Číně. Snad to bylo tím, že v Číně mluví anglicky jen hrstka lidí a putování se tak od lidských příběhů přesunulo k jídlu a hledání místa pro spaní. Přesto je to velmi pohodové čtení a jsem ráda, že jsem si mohla poputovat netradičními místy s vtipným průvodcem.
Štítky knihy
buddhismus Čína humor cestopisné příběhy cestování cestopisy Nepál české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
I druhá kniha mladého cestovatele se mi líbila. Je to taková roztomilá náladovka na dovču.